Přehled ověřených výroků

Vláda předložila novelu (.pdf) zákona o úpadku a způsobech jeho řešení, neboli insolvenčního zákona, ve středu 4. listopadu 2020. Důvodová zpráva k této novele „navrhuje, aby byl návrh zákona schválen ve zrychleném legislativním procesu“ (.pdf, str. 23).

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček na žádost vlády již v říjnu vyhlásil (.docx) stav legislativní nouze, a tak měl být na základě jeho rozhodnutí (.docx) ze 4. listopadu vládní návrh novely projednáván ve zkráceném jednání.

Dne 11. listopadu 2020 však Ústavně právní výbor konstatoval, že k projednávání této novely insolvenčního zákona „nejsou naplněny podmínky stavu legislativní nouze“ (.pdf, str. 2) a doporučil „Poslanecké sněmovně Parlamentu projednání ve standardním legislativním procesu“.

Projednávání návrhu zákona bylo zahájeno ve čtvrtek 12. listopadu na 62. schůzi Poslanecké sněmovny. Návrh, aby stav legislativní nouze dále pokračoval, zde nebyl schválen, jelikož z přítomných 83 poslanců s návrhem souhlasilo jen 26 poslanců. Dodejme, že proti návrhu se vyslovilo 22 poslanců a zbytek se hlasování zdržel.

Sněmovna tedy o novele insolvenčního zákona jedná ve standardním režimu, jak uvádí Radek Vondráček, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý. Projednávání návrhu zákona je nyní zařazeno na pořad 72. schůze Poslanecké sněmovny.

Pro úplnost uveďme, že vláda v říjnu schválila také jinou novelu insolvenčního zákona (.pdf, str. 1). Tento návrh zákona (.pdf) byl projednáván ve zkráceném jednání a kromě novelizace insolvenčního zákona obsahoval také návrh na změnu zákona o některých opatřeních ke zmírnění dopadů koronavirové epidemie (.pdf, str. 1).

Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví, který byl do eKLEPu (Elektronické knihovny legislativního procesu) vložen 27. listopadu 2020. O tři dny později Ministerstvo zdravotnictví vložilo návrh do eKLEPu znovu, tentokrát návrh směřoval do připomínkového řízení.

Uveďme, že tento návrh počítá s vytvořením centrální Státní hygienické služby, pod kterou by spadaly krajské hygienické stanice. Tento orgán by i bez nouzového stavu a bez kontroly Parlamentem mohl zavírat školy, obchody nebo zakazovat veřejné či soukromé akce. Dále se v tomto návrhu (.docx, str. 24) píše, že by si Státní hygienická služba mohla vyžádat lokalizační data od mobilních operátorů až tři týdny zpětně.

Na webu vlády ČR v sekci „Legislativní rada vlády“ se k datu rozhovoru poslední tisková zpráva vztahuje k zasedání ze dne 26. listopadu, na němž se tato Rada zabývala ochranou oznamovatelů a implementací předpisů EU týkající se unie kapitálových trhů. Podle programu Legislativní rady vlády se další zasedání konalo 10. prosince 2020, na němž se projednával návrh zákona „o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb a o změně některých zákonů“. O návrhu zákona o ochraně veřejného zdraví se na stránkách vlády, respektive Legislativní rady vlády, nepíše.

Podle Radka Vondráčka (ANO) se k návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví měla vyjádřit předsedkyně Legislativní rady vlády, tedy ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). Vondráčkovo tvrzení potvrzuje i článek týdeníku Respekt, který o návrhu novely píše: „O den později k němu vydala stanovisko sama ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která je zároveň předsedkyní Legislativní rady vlády, a novela byla připravena k projednání na pondělní schůzi vlády. Tímto způsobem se měl návrh zákona vyhnout posouzení právních expertů z Legislativní rady vlády, kteří kontrolují správnost návrhů zákonů a případně upozorňují na jejich nedostatky.“ 

Tomuto tvrzení Respektu pak odpovídají i informace v předkládací zprávě (.doc) k uváděnému návrhu novely. V ní se totiž lze dočíst, že Marie Benešová jako předsedkyně Legislativní rady vlády udělila v případě této novely výjimku „z provedení meziresortního připomínkového řízení“ a „z provedení hodnocení dopadů regulace (RIA)“. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Miroslava Němcová zde mluví o novele zákona o ochraně veřejného zdraví, která byla v době rozhovoru v připomínkovém řízení, s čímž souvisela jedna z předchozích otázek moderátora Václava Moravce (video, čas 28:46). Konkrétně se tedy jedná o verzi dokumentu, kterou vláda zveřejnila 30. listopadu 2020. (Pro úplnost dodejme, že předchozí verze návrhu byla zveřejněna 27. listopadu, a i ona se setkala s kritikou.)

Předkladatelem uvedené novely, u níž od 30. listopadu do 7. prosince probíhalo meziresortní připomínkové řízení, je Ministerstvo zdravotnictví. Tato novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví by přinesla řadu změn. Místo současného systému, který je tvořen krajskými hygienickými stanicemi, by vznikl nový ústřední orgán (.doc, str. 29), a to Státní hygienická služba. 

Ta by byla podřízena hlavnímu hygienikovi, který je náměstkem ministra zdravotnictví (.doc, str. 46). Oproti současnému znění zákona, podle něhož „ve věcech ochrany a podpory veřejného zdraví vystupuje hlavní hygienik České republiky jako orgán Ministerstva zdravotnictví“, by hlavní hygienik jednal „za Ministerstvo zdravotnictví“ (.doc, str. 8). Pokud by byla novela přijata, tento orgán by získal pravomoc rozhodovat o restriktivních opatřeních (.doc, str. 3–5) v souvislosti s šířením epidemie, přičemž tato opatření by bylo možné realizovat i bez vyhlášení nouzového stavu.

Jednalo by se například o pravomoc (.doc, str. 3–5) zakázat či omezit konání hromadných akcí, provoz škol, restaurací, obchodů či služeb. Jednou z pravomocí by byla také možnost vyžádat si od operátorů (.doc, str. 31) data o lokalizaci jedince, který prokazatelně onemocněl infekčním onemocněním. Státní hygienická služba by mohla žádat o data (.doc, str. 24), která jsou až 3 týdny stará a vztahují se k místům, kde daný jedinec strávil minimálně 20 minut. Deklarovaným důvodem této pravomoci je efektivnější trasování kontaktů nakažených jedinců (.doc, str. 50–51). 

Podle některých právních expertů mohou být konkrétní změny týkající se pravomocí Státní hygienické služby protiústavní. Kritika se ovšem dotkla i zmíněné možnosti trasování kontaktů nakažených prostřednictvím povinnosti operátorů poskytnout mobilní data o lokalizaci.

Obdobným způsobem se k novelizaci vyjádřila i iniciativa Síť k ochraně demokracie. Prostřednictvím hromadného stanoviska (.pdf) právních expertů, mezi kterými nechybí například vedoucí katedry ústavního práva UK docent Marek Antoš nebo profesor Karel Eliáš, tato iniciativa uvádí: „Návrh, aby mohl hlavní hygienik vlastním rozhodnutím plošně a citelně omezovat práva a svobody, lze hodnotit jako potenciálně protiústavní“. Stanovisko taktéž zmiňuje nutnost efektivní kontroly, ať už ze strany parlamentu či soudů, pokud se jedná o takto významné zásahy do práv a svobod občanů. Dodává, že schválení takového návrhu ve stavu legislativní nouze považuje za porušení demokratických principů tvorby práva.

Téma trasování nakažených jedinců a jejich kontaktů prostřednictvím mobilních dat bylo 3. prosince řešeno i v rámci interpelací v Poslanecké sněmovně. V reakci na kritiku z úst poslance Marka Výborného (KDU-ČSL) ministr zdravotnictví Jan Blatný připustil možné vyškrtnutí tohoto bodu, pokud bude i nadále veřejností vnímán negativně.

Na konci listopadu byl zveřejněn návrh novely zákona o ochraně veřejného zdraví a některých dalších souvisejících zákonů, jehož předkladatelem je Ministerstvo zdravotnictví. Hlavním cílem (.doc, str. 29) právní úpravy je podle ministerstva větší efektivita a vyšší úroveň koordinace subjektů „při výkonu státního zdravotního dozoru, zejména v současné době při omezování šíření viru SARS-CoV-2“.

Důvodová zpráva (.doc, str. 29) v této souvislosti zmiňuje nutnost koordinace orgánů veřejného zdraví centrální autoritou. Novela tak počítá s vytvořením ústředního orgánu, a to Státní hygienické služby. Ta by pak byla odpovědná za vydávání opatření na lokální a krajské úrovni a převzala by úlohu Ministerstva zdravotnictví v případech, které by přesahovaly úroveň jednoho kraje. Formálně by se stala nástupnickým orgánem pro krajské hygienické stanice, jejichž forma by se změnila na územní pracoviště.

V čele Státní hygienické služby by pak měl stát ústřední ředitel, „který bude po věcné stránce spolupracovat s hlavním hygienikem České republiky“ (.doc, str. 29). Hlavní hygienik je podle návrhu zároveň náměstkem ministra zdravotnictví a jedná „za Ministerstvo zdravotnictví“ (.doc, str. 8) ve všech věcech týkajících se ochrany a podpory veřejného zdraví (.doc, str. 46). Uveďme, že podle současné právní úpravy „vystupuje hlavní hygienik České republiky jako orgán Ministerstva zdravotnictví“.

Státní hygienická služba by přijetím novelizace získala rozhodovací kompetence (.doc, str. 3–5) vztahující se k mimořádným opatřením při epidemické situaci. Jednalo by se například o možnost omezit či zakázat některé služby, jako je provoz kadeřnictví či koupališť, ale také provoz obchodů, restaurací či škol a v neposlední řadě také možnost omezovat veřejné či soukromé akce (.doc, str. 3–5). Taková opatření v době koronavirové pandemie v roce 2020 typicky vydávala vláda.

Mimo vytvoření nového centrálního orgánu novela pracuje i s dalšími změnami. Jedna z nich se týká změny zákona o elektronických telekomunikacích (.doc, str. 31). Státní hygienická služba by si tak mohla od operátora vyžádat data týkající se lokalizace osoby, „která prokazatelně onemocněla infekčním onemocněním“ (.doc, str. 24). A to za období až 3 týdnů zpět. Data by se vztahovala k místům, kde se jedinec vyskytoval 20 minut a déle. Cílem (.doc, str. 50–51) této změny je zajistit efektivnější trasování kontaktů nakažených. 

Kritika této novely je mířena zejména na možnou centralizaci moci v rámci Ministerstva zdravotnictví, konkrétně v rukou hlavního hygienika, který je náměstkem ministra zdravotnictví. Další kritika se týká absence kontrolní funkce, kterou by měla zajišťovat Poslanecká sněmovna. Prostřednictvím Státní hygienické služby by nově mohla být zmíněná opatření realizována bez vyhlášení nouzového stavu, který je v současné době pro vládu při vydávání většiny restrikcí určující.

Miroslava Němcová zde reaguje na plánované novely, které by měly v určitých (nouzových) situacích omezit přístup k informacím. O těchto připravovaných novelách se ministr vnitra Hamáček zmínil již v červnu. Tehdy uvedl, že je třeba na základě získaných zkušeností stávající legislativu upravit, aby bylo možné pružněji a citlivěji reagovat na krize různého typu. Novelu zákona o krizovém řízení pak Ministerstvo vnitra zveřejnilo ke konci září.

Jednou z nejdiskutovanějších změn v rámci novely krizového zákona je možnost státu a jeho orgánů omezit právo na poskytnutí informací, které se vztahují ke krizovým situacím. Novela stejně tak stanovuje možnost prodloužit lhůtu pro jejich poskytnutí. Ministerstvo vnitra uvedlo, že jde o reakci na dotazy, jejichž cílem je získat informace o kritické infrastruktuře a obsahu krizových plánů. Novela zákona dále upravuje konkrétní práva a svobody, které by bylo možné v krizovém stavu omezit.

Návrh zákona tedy uvádí, že v rámci vyhlášení stavu nebezpečí (.docx, str. 6) může vláda omezit například svobodu pohybu, zakázat vstup na určená místa či omezit cizincům vstup do ČR. Stav nebezpečí je podle návrhu vyhlašován také hejtmanem kraje či primátorem Prahy (.docx, str. 12). V rámci nouzového stavu (str. 6–7) pak vláda může omezit například shromažďování, konání stávek, činnost podnikání anebo nařídit pracovní povinnost.

Novela krizového zákona dále uvádí a konkretizuje činnost a působnost Ústředního krizového štábu (.docx, str. 19–20). Omezení svobodného přístupu k informacím je specifikováno v § 38a (.docx, str. 31). Možnost neposkytnutí informací se podle zmíněného paragrafu vztahuje k údajům, které jsou využívány při přípravě na krizovou situaci a jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit účinnost připravovaných opatření či celé kritické infrastruktury. Omezení přístupu se podle zákona vztahuje i na informace, které jsou označovány jako zvláštní skutečnosti.

K této části novely se pro server iRozhlas.cz kriticky vyjádřil Oldřich Kužílek, který je spoluautorem zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvádí, že v současné době již existují možnosti ochrany informací, jejichž zveřejnění by v krizi mohlo uškodit. Možné omezení přístupu k informacím je zaneseno ve stávajícím krizovém zákonu. Konkrétně § 27 je věnován zvláštním skutečnostem, čímž se rozumí údaje, které by mohly při jejich zneužití ohrozit činnost orgánů krizového řízení.

Další stávající legislativou, která se tomuto tématu široce věnuje, je zákon o ochraně utajovaných informací. Ten zmiňuje újmu způsobenou vyzrazením nebo zneužitím utajovaných informací, konkretizuje stupně utajovaných informací či druhy ochrany těchto informací. Zmínit můžeme také zákon o svobodném přístupu k informacím, jehož § 7 se věnuje ochraně utajovaných informací.

Závěrem doplňme, že první část výroku Miroslavy Němcové, v níž uvádí, že k ochraně citlivých informací máme již dnes dostatek zábran, nehodnotíme. Jedná se o hodnotící soud, a proto jsme se v tomto odůvodnění zaměřili pouze na faktickou část výroku.

Senátorka Miroslava Němcová hovoří o novelizaci krizového zákona. Vláda návrh na změnu zákona o krizovém řízení a o změně některých zákonů zveřejnila v pondělí 21. září 2020. V předkládací zprávě (.doc) stojí, že ministryně spravedlnosti „schválila zkrácení mezirezortního připomínkového řízení na 10 pracovních dní“. Uveďme, že v tomto případě připomínkové řízení probíhalo od 21. září do 6. října.

Standardní lhůta připomínkového řízení pro návrhy zákonů je přitom 20 pracovních dnů. Ve výjimečných případech nicméně „může být pro návrh zákona stanovena lhůta kratší z důvodu naléhavosti, ne však méně než 5 dnů“.

První část výroku „už i při té přípravě se dělo něco divně“ chápeme jako názor Miroslavy Němcové, a proto ji neověřujeme. Pro úplnost nicméně dodejme, že v případě některých jiných vládních návrhů zákonů probíhalo připomínkové řízení také ve zkrácené lhůtě. Většinou se však jednalo o návrhy, u nichž např. již jedno připomínkové řízení proběhlo, nebo jako v případě zákona o očkování na covid-19 či zákonů, které upravují oblast sociálního zabezpečení v souvislosti s přijímanými protiepidemickými opatřeními, je žádoucí přijmout je co nedříve.

Miroslava Němcová mluví o připomínkách Hospodářské komory České republiky (HK) k navrhované novelizaci krizového zákona, kterou připravilo Ministerstvo vnitra. Tento návrh přišel poté, co ministr vnitra Hamáček již v červnu 2020 avizoval plánovanou změnu krizové legislativy.

Návrh novely bezpečnostního zákona i krizového zákona dokončilo Ministerstvo vnitra 21. září 2020. Z návrhu krizového zákona (.doc, str. 5) vyplývá, že mnohem podrobněji by měl být upraven Ústřední krizový štáb. Dále navrhuje zpřesnění toho, jak by měl stát vyplácet náhradu škod (str. 7).

Novela upravuje i podrobnosti stavu nebezpečí, která práva a svobody lze občanům omezit a které povinnosti uložit. Vedle nouzového stavu a stavu ohrožení státu zavádí i stav nebezpečí. (.doc, str. 1, 2) Tento mírnější stav by tak kromě krajů mohla vyhlásit i vláda, která v současnosti tuto pravomoc nemá.

Zákon také upřesňuje vztah krizového zákona k zákonu o svobodném přístupu k informacím. V současnosti stát podle důvodové zprávy (.doc, str. 3) dostává dotazy na krizová opatření i ochranu kritické infrastruktury, které ale nejsou dostatečně zdůvodněné a mohou sloužit k soukromým zájmům. Tyto žádosti údajně nyní nelze odmítnout, nicméně po změně zákona by stát nemusel poskytnout informace, „jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit připravenost na krizové situace nebo účinnost krizových opatření, informace, jejichž zveřejnění by mohlo vést k ohrožení kritické infrastruktury, nebo informace označené jako zvláštní skutečnosti (…)“ (.doc, str. 7).

Připomínková řízení ke krizovému i bezpečnostnímu zákonu proběhla mezi 21. zářím a 6. říjnem 2020, tedy ve zkrácené lhůtě 10 pracovních dnů.

Co se týče Hospodářské komory České republiky, ta své připomínky v rámci připomínkového řízení podala v poslední den lhůty, 6. října 2020. Komora se nicméně ohradila (.doc, str. 1) proti „způsobu projednávání materiálu v mezirezortním připomínkovém řízení, kdy byla lhůta k připomínkám zkrácena na 10 pracovních dnů a předkladatel materiál zaslal výhradně jiným ministerstvům, samosprávním celkům a jejich asociacím, státním úřadům a jiným orgánům státní správy. Představitelé podnikatelů nebyli jako připomínková místa vůbec osloveny, a to přestože HK ČR je připomínkovým místem.“ Jelikož se dokument s připomínkami Hospodářské komory objevil v legislativním systému, HK zjevně připomínky poslala, přestože jako povinné připomínkové místo nebyla k podání připomínek vyzvána.

HK v sedmistránkovém dokumentu navrhuje novelu krizového zákona dále neprojednávat a doporučuje, aby stát přijal speciální zákonnou úpravu náhrady škody v souvislosti s krizovými opatřeními. „V kombinaci s rozšířením pravomocí policie, navýšením peněžitých sankcí a okleštěním možnosti náhrady škody způsobené státem v průběhu mimořádných stavů se předložené novely jeví jako významný zásah do demokratického zřízení,“ líčí v dokumentu (.doc, str. 2).

Výtky k navrhovanému znění krizového zákona měli také například Oldřich Kužílek (spoluautor zákona o svobodném přístupu k informací), server Neovlivní.cz, právníci Jan Kysela a Václav Vlk nebo Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Opoziční politici se k původnímu návrhu na novelizaci krizové legislativy stavěli zdrženlivě.

Miroslava Němcová ve svém výroku mluví o pozměňovacích návrzích k vládnímu návrhu (.pdf) zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, tzv. daňový balíček. Senátorka Němcová zde označuje za překvapivé, že Andrej Babiš, jehož vláda návrh zákona připravila a předložila (.pdf, str. 141), k němu předkládá pozměňovací návrh sám jako poslanec. Andrej Babiš pozměňovací návrhy jako poslanec skutečně předložil. A to hned dva, první 26. října a druhý 27. října.

První pozměňovací návrh je zřejmě ten, který má Miroslava Němcová na mysli. Jedná se totiž o pozměňovací návrh č. 6592 (.docx), kterým dochází ke zrušení superhrubé mzdy (str. 2) a zavedení dvojí výše sazby daně z příjmu (str. 3). A to ve výši 15 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a ve výši 23 % u příjmu nad 48násobkem průměrné mzdy.

Druhý pozměňovací návrh nese číslo 6613 (.docx) a jde v něm o změnu zákona o dani z hazardních her. Navrhuje zvýšení sazeb daně z hazardních her. A to z 23 % na 25 % u kursových sázek, totalizátorových her, tombol a turnajů malého rozsahu a z 23 % na 30 % u binga a živé hry (str. 3)

První pozměňovací návrh č. 6592 (.docx) byl přijat a je nyní zařazen do sedmé části aktuální podoby návrhu zákona (.docx, str. 10), který byl schválen Poslaneckou sněmovnou a momentálně je projednáván v Senátu.

Dodejme, že dva pozměňovací návrhy předložil i předseda druhé koaliční strany, Jan Hamáček. Ve svém pozměňovacím návrhu, který nese číslo 6610 (.docx) pak taktéž navrhuje zrušení superhrubé mzdy (str. 2) a zavedení nové dvojí výše sazby pro výpočet daně z příjmu. Oproti návrhu Andreje Babiše ale navrhuje (str. 3) sazbu daně z příjmu ve výši 19 % u příjmů do 48násobku průměrné mzdy a 23 % u příjmů nad 48násobek průměrné mzdy. Tento pozměňovací návrh vzhledem k protichůdnému návrhu Andreje Babiše schválen nebyl.

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček popisuje hlasování o návrhu tzv. daňového balíčku, které proběhlo v noci z 19. na 20. listopadu 2020. Poukazuje na to, že ve třetím čtení „byl přijat ještě opoziční návrh (návrh Pirátů na zvýšení slevy na poplatníka, pozn. Demagog.cz), který byl naprosto v nesouladu s nesouladem, to už byl nesoulad na druhou“, nicméně již podle něj nebylo možné celý návrh zákona vrátit do druhého čtení.

Legislativní proces projednávání návrhů zákonů začíná předložením návrhu předsedovi Poslanecké sněmovny, ten jej rozešle poslancům a klubům a případně vládě (pokud ta není předkladatelem) k vyjádření stanoviska. Předseda PS návrh postoupí organizačnímu výboru, který navrhuje zpravodaje pro první čtení a garanční výbor.

Po obecné rozpravě v prvním čtení může Sněmovna návrh zamítnout, vrátit k dopracování nebo přikázat k projednání výborům.

Následuje projednávání zákona určeným výborem, jak v obecné rozpravě, tak podrobné rozpravě, ve které poslanci vznáší pozměňovací návrhy. Ke konci výbor přijímá usnesení, ve kterém Sněmovně doporučí návrh přijmout, zamítnout, nebo vrátit k dopracování.

Při druhém čtení opět přichází obecná rozprava a po ní podrobná rozprava, kdy poslanci mohou předložit své pozměňovací návrhy, a nebo návrh na zamítnutí návrhu zákona, o kterém se hlasuje až ve 3. čtení. Pokud zákon poslanci nenavrhnou vrátit výboru k novému projednání, postupuje do třetího čtení. Ve druhém čtení mají poslanci také možnost navrhnout zamítnutí návrhu zákona, o tom se však hlasuje až po ukončení rozpravy ve třetím čtení.

Ve třetím čtení návrhu zákona se opět „koná rozprava, ve které však lze navrhnout pouze opravu legislativně technických, gramatických a písemných nebo tiskových chyb nebo podat návrh na opakování druhého čtení.“ Tato posloupnost třetího čtení vychází z § 95 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Po ukončení rozpravy se hlasuje o návrzích na opakování druhého čtení, pak o návrzích na zamítnutí návrhu zákona podaných ve druhém čtení a až následně o jádru třetího čtení, pozměňovacích návrzích k návrhu zákona.

Radek Vondráček tedy nemá pravdu v tom, že by se opakování druhého čtení navrhovalo již ve druhém čtení. Tyto návrhy se podávají až v průběhu rozpravy ve třetím čtení a poté se o nich hlasuje. Nicméně návrhy na zamítnutí návrhu zákona se opravdu podávají ve druhém a hlasuje se o nich ve třetím čtení před hlasováním o pozměňovacích návrzích.

Na společné tiskové konferenci 28. srpna 2020 Andrej Babiš (ANO) a Jan Hamáček (ČSSD) oznámili, že se dohodli na plánu zrušit superhrubou mzdu a zavést dvě sazby daně z příjmu fyzických osob, a to ve výši 15 % z hrubé mzdy při měsíčních příjmech do cca 140 000 Kč a 23 % při příjmech vyšších.

Uveďme, že vláda 24. června 2020 Poslanecké sněmovně předložila návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní, tedy tzv. daňový balíček. V něm se sice zrušení superhrubé mzdy (tedy § 6 odst. 12 zákona o daních z příjmů) původně nevyskytovalo (.pdf), Andrej Babiš i Jan Hamáček nicméně k daňovému balíčku předložili dva odlišné pozměňovací návrhy, které tento požadavek již obsahovaly.

Premiér Babiš navrhoval (.docx, str. 2–3, 7–8) po zrušení superhrubé mzdy základní sazbu 15 % z hrubé mzdy a druhou sazbu ve výši 23 %. Dodejme, že tento návrh Poslanecká sněmovna nakonec přijala a tyto body tak obsahuje Sněmovnou schválené znění (.docx, str. 8, 10) daňového balíčku.

Vicepremiér Hamáček naopak ve svém pozměňovacím návrhu prosazoval (.docx, str. 3, 6) sazby ve výši 19 % a 23 %. ČSSD se tak skutečně odchýlila od srpnové dohody s hnutím ANO a lze tedy říci, že tato dohoda „nepadla“ ze strany hnutí ANO, ale ČSSD.

Pro kontext však uveďme, že se tímto návrhem sociální demokraté vrátili k plánu, který byl součástí programového prohlášení vlády z června 2018 (.pdf, str. 5). V něm tehdy vláda uvedla, že navrhne „novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy“.