Přehled ověřených výroků

Aleš Juchelka (ANO) souhlasí s předchozím tvrzením Michaely Šebelové (STAN), že volba předsedy Poslanecké sněmovny probíhá tajně. Dodává, že by se podle něj o personálních záležitostech mělo rozhodovat tajně na všech úrovních politiky – od té komunální až po parlamentní.

Hlasování ve Sněmovně a volba předsedy

V Poslanecké sněmovně se většinou hlasuje veřejně (.pdf), a to prostřednictvím elektronického systému a zároveň zvednutím ruky. Každý poslanec má přitom svou hlasovací kartu (.pdf, str. 1). Výsledky hlasování jsou poté veřejně dostupné. Tento způsob uvádí jednací řád Sněmovny jako standardní – poslanci hlasují veřejně, pokud to jednací řád výslovně neurčí jinak.

Jednou z výjimek z veřejného hlasování jsou volby do orgánů Sněmovny, například volba předsedy dolní komory. Ten se podle jednacího řádu volí tajně, stejně jako místopředsedové nebo předsedové výborů a komisí. Sami poslanci si svého předsedu volí na ustavující schůzi. Každý poslanec má stejnou váhu hlasu a není možné zjistit, kdo jak konkrétně hlasoval.

Tajné hlasování probíhá pomocí hlasovacích lístků, které poslanci vhazují do volební urny volební komise, která je složená z jejich kolegů (.pdf, str. 2). Poslanec tak nezvedá ruku ani nehlasuje elektronicky, jak se děje u běžného hlasování. Aby byla zaručena tajnost, úprava hlasovacího lístku probíhá v odděleném prostoru a poslanci do něj vstupují jednotlivě. Sčítání hlasů se koná v samostatné místnosti, kde jsou přítomní pouze členové volební komise. Cílem je zajistit, aby mohl každý poslanec hlasovat svobodně, bez tlaku veřejnosti nebo stranického vedení.

Závěr

Předseda Poslanecké sněmovny se volí tajně, nikoli veřejně zvednutím ruky. Ani následně se nezveřejňuje, jak kdo hlasoval. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Michaela Šebelová (STAN) reagovala na Aleše Juchelku (ANO), který uvedl, že by „zvedl ruku pro Tomia Okamuru“ jako kandidáta na předsedu Poslanecké sněmovny. Připomněla, že o předsedovi Sněmovny se nehlasuje veřejně, ale tajně.

Hlasování ve Sněmovně a volba předsedy

V Poslanecké sněmovně se většinou hlasuje veřejně (.pdf), a to prostřednictvím elektronického systému a zároveň zvednutím ruky. Každý poslanec má přitom svou hlasovací kartu (.pdf, str. 1). Výsledky hlasování jsou poté veřejně dostupné. Tento způsob uvádí jednací řád Sněmovny jako standardní – poslanci hlasují veřejně, pokud to jednací řád výslovně neurčí jinak.

Jednou z výjimek z veřejného hlasování jsou volby do orgánů Sněmovny, například volba předsedy dolní komory. Ten se podle jednacího řádu volí tajně, stejně jako místopředsedové nebo předsedové výborů a komisí. Sami poslanci si svého předsedu volí na ustavující schůzi. Každý poslanec má stejnou váhu hlasu a není možné zjistit, kdo jak konkrétně hlasoval.

Tajné hlasování probíhá pomocí hlasovacích lístků, které poslanci vhazují do volební urny volební komisi, jež je složená z jejich kolegů (.pdf, str. 1). Poslanec tak nezvedá ruku ani nehlasuje elektronicky, jak se děje u běžného hlasování. Aby byla zaručena tajnost, úprava hlasovacího lístku probíhá v odděleném prostoru a poslanci do něj vstupují jednotlivě. Sčítání hlasů se koná v samostatné místnosti, kde jsou přítomni pouze členové volební komise. Cílem je zajistit, aby mohl každý poslanec hlasovat svobodně, bez tlaku veřejnosti nebo stranického vedení.

Závěr

Předseda Poslanecké sněmovny se volí tajně, nikoli veřejně zvednutím ruky. Následně se nezveřejňuje, jak kdo hlasoval. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru po volbách kritizuje končící vládu Petra Fialy za údajné zastavení investic do nových dopravních projektů. Tvrdí, že na dopravní infrastrukturu nejsou v rozpočtu na rok 2026 deklarovány výdaje ve výši desítek miliard korun a reálný rozpočtový schodek je kvůli tomu vyšší, než je uvedeno v zákoně o státním rozpočtu. V této souvislosti uvádí, že se podle něj měly zastavit i výkupy pozemků pro zmíněné dopravní stavby.

Pozemky pro Pražský okruh

Pražský okruh je dálniční obchvat hlavního města, který je v současnosti dokončený přibližně z poloviny. V provozu je zatím 40 km z plánovaných 83 km, konkrétně jižní a západní části propojující dálnice D1, D5, D6 a D7. Nedokončené zůstávají jihovýchodní a severní úseky.

V červnu 2022 byl zahájen výkup pozemků pro jihovýchodní úsek 511 mezi Běchovicemi a dálnicí D1, ihned poté, co stavba získala pravomocné územní rozhodnutí. Za výkupy pozemků pro umožnění stavby Pražského okruhu odpovídalo Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) pod vedením Ministerstva dopravy, které od počátku výkupů řídil ministr Martin Kupka (ODS). Do srpna 2024 bylo vykoupeno 90 % potřebných pozemků. Zbývající část byla řešena vyvlastněním. Samotná stavba úseku 511 byla zahájena v prosinci 2024 a její dokončení je plánováno na konec roku 2027.

Severní úseky okruhu tvoří tři navazující části: úsek 518 Ruzyně–Suchdol, úsek 519 Suchdol–Březiněves a úsek 520 Březiněves–Satalice. Během vlády Petra Fialy u těchto úseků probíhala přípravná fáze. V září 2024 stavba získala kladné stanovisko o vlivu na životní prostředí EIA. Zahájení stavby je plánováno postupně od roku 2027 u úseku 518 (.pdf, str. 4) a od roku 2028 u úseků 519 (.pdf, str. 4) a 520 (.pdf, str. 4). Dokončení celého Pražského okruhu je plánováno do roku 2031.

Informaci o tom, že by se výkup pozemků severního úseku zastavil, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Naopak, Deník.cz začátkem října citoval generálního ředitele ŘSD Radka Mátla, podle kterého výkupy pozemků severní části okruhu již započaly. Tuto informaci potvrzuje i vyjádření dalších osob spojených s projektem.

Pozemky pro dálniční úsek Praha-Tábor

Výkupy pozemků pro středočeskou dálnici D3 (úsek Praha–Tábor) byly zahájeny v červenci 2025, kdy ŘSD začalo rozesílat první nabídky na odkup vlastníkům. Zároveň probíhala informační kampaň pro majitele pozemků a již v létě 2025 byly uzavřeny první kupní smlouvy, což potvrdil generální ředitel ŘSD. Zahájení stavby je plánováno na rok 2028 s dokončením v letech 2031–2032. Informaci o údajném zastavení výkupů jsme ve veřejně dostupných zdrojích rovněž nenašli.

Závěr

K realizaci nedokončeného jihovýchodního úseku pražského okruhu stát již všechny potřebné pozemky získal a na konci roku 2024 zahájil stavbu. Podle informací z počátku letošního října taktéž započal výkup pozemků pro severní úsek okruhu. Výkupy pro úsek Praha–Tábor byly zahájeny v létě 2025. Informace o údajném zastavení těchto projektů se nám nepodařilo dohledat a nedávná vyjádření osob zapojených do projektů nasvědčují, že výkupy stále probíhají. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda Svobodných Libor Vondráček odpovídá na otázku, jestli budou Svobodní v příštích volbách opět kandidovat pod hlavičkou SPD. Uvádí, že o podobě spolupráce pro příští sněmovní či například komunální volby se ještě musí rozhodnout. V jednotlivých obcích podle něj bude záležet na konkrétní místní situaci – Vondráček připomíná, že v Česku je podle něj přibližně 6 250 obcí, z nichž každá má své specifické podmínky.

Počet obcí v ČR

V České republice se podle nejnovějšího údaje, který se týká roku 2024, nachází 6 258 obcí. Nejvíce, celkem 1 144, jich je ve Středočeském kraji. Průměrně měly české obce k začátku roku 2024 přibližně 1 736 obyvatel, což je nejméně v celé Evropské unii. 

Předseda strany Svobodní Libor Vondráček odpovídá na otázku, jak vidí budoucnost své strany, když bude následující čtyři roky v poslaneckém klubu hnutí SPD. Libor Vondráček tvrdí, že podobně začínalo i hnutí STAN, kdy jeho bývalý předseda Gazdík nejdříve za Starosty a nezávislé kandidoval na kandidátce TOP 09 a teprve později začalo hnutí STAN vystupovat samostatně.

Hnutí STAN na kandidátce TOP 09

Počátek historie Starostů a nezávislých se datuje k roku 2004, kdy v obci Suchá Loz ve Zlínském kraji vzniklo hnutí Nezávislí starostové pro kraj (informace lze po vypsání názvu hnutí dohledat v rejstříku Ministerstva vnitra v sekci Historie hnutí). Hnutí se nejprve soustředilo pouze na regionální politiku, v roce 2009 se ale přetransformovalo na celostátní uskupení, a to pod dnes již známým názvem Starostové a nezávislí.

V roce 2009 také STAN a TOP 09 uzavřely smlouvu o spolupráci (.pdf, str. 1–2), ve které se dohodly na „společném postupu“ v parlamentních volbách v roce 2010 a krajských volbách v roce 2012. Tehdejší předseda STAN Petr Gazdík k tomu v době podpisu smlouvy uvedl, že v parlamentních volbách budou Starostové na kandidátce TOP 09 a naopak v krajských volbách budou na kandidátce Starostů členové TOP 09. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 Petr Gazdík kandidoval z prvního místa kandidátní listiny TOP 09 ve Zlínském kraji. Spolu s ním tehdy poslanecký mandát získali i čtyři další zástupci hnutí STAN a s ním spolupracujícího hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK). Ve Sněmovně se následně stali členy poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů, přičemž Gazdík v klubu zastával funkci předsedy.

Spolupráce TOP 09 a STAN po uplynutí smlouvy v roce 2012 pokračovala bez formálního ujednání až do září 2013, kdy došlo k uzavření nové smlouvy (.pdf). Starostové a TOP 09 tak společně kandidovali ve sněmovních volbách v roce 2013, po kterých vytvořili společný poslanecký klub. Spolu šli také do voleb do Evropského parlamentu v roce 2014. V roce 2016 se obě strany dohodly na ukončení smlouvy. Důvodem byly podle tehdejších předsedů obou stran neshody ohledně podoby spolupráce.

Po neúspěšných jednáních s KDU-ČSL pak ve sněmovních volbách v roce 2017 kandidovali Starostové a nezávislí poprvé na samostatné kandidátce. Jejím lídrem byl tehdy Jan Farský. Hnutí STAN v uvedených volbách obdrželo 5,18 % hlasů, a získalo tak šest poslaneckých mandátů.

Závěr

Hnutí STAN se poprvé účastnilo voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kdy byli zástupci Starostů včetně někdejšího předsedy Petra Gazdíka součástí kandidátní listiny strany TOP 09. Zvolení poslanci za STAN se poté stali členy spojeného poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů. Stejná byla situace i ve volbách v roce 2013. Samostatnou kandidátku vytvořilo hnutí STAN až v případě voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2017, kdy strana získala šest mandátů. Výrok předsedy Svobodných Libora Vondráčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda strany Svobodných Libor Vondráček reaguje na dotaz, zda nebere jako urážku, že SPD bude dosazovat na ministerské posty odborníky. Moderátorka podotýká, že on sám je právník, který se specializuje na ústavní a unijní právo. Vondráček odpovídá, že i politik může být odborník a že kandidáti SPD pro sněmovní volby už během kampaně tvrdili, že nechtějí kumulovat funkce.

Hnutí SPD a kumulace funkcí

Přibližně měsíc před volbami předseda hnutí SPD Tomio Okamura uvedl, že on sám se sice úplně nevzdává možnosti být v čele ministerstva, ale že jeho hnutí je proti kumulaci funkcí. Zároveň zmínil, že pokud by SPD obsazovalo ministerské pozice, nominovalo by do nich odborníky, a nikoliv své poslance, aby se funkce nehromadily.

Dne 12. září 2025 tehdejší poslanec SPD Radek Rozvoral na webových stránkách hnutí zveřejnil prohlášení, ve kterém slíbil: ,,Pokud získáme důvěru občanů, budeme prosazovat, aby do vlády byli nominováni odborníci, čímž zamezíme kumulaci funkcí a zajistíme efektivní chod státu.“ Dne 19. září pak v rozhovoru pro web Publico Tomio Okamura uvedl: ,,My jsme si řekli na poslaneckém klubu i se zástupci našich partnerských stran, že chceme dát do vlády odborníky a nechceme, aby se kumulovaly funkce.“

Poté 30. září, tj. asi týden před volbami, Okamura o tomto tématu mluvil v rozhovoru pro Rádio Impuls. I tehdy vysvětlil, že hnutí SPD chce dosadit do vlády odborníky, protože se mu nelíbí kumulace funkcí. Zároveň Okamura řekl, že SPD má odborníků dost, ale že by se poslanci měli zabývat svou poslaneckou prací. Podle jeho tehdejších slov by SPD preferovala navrhnout na případné ministerské posty experty, kteří mají zkušenosti s vedením velkých kolektivů a dané problematice se věnují dlouhodobě (video, čas 2:41).

Závěr

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura před letošními sněmovními volbami opakovaně zmínil, že odmítá kumulování funkcí a že na případné ministerské pozice bude hnutí nominovat odborníky. Podle jeho vyjádření by se totiž poslanci měli věnovat pouze své práci v dolní komoře. Výrok předsedy Svobodných Libora Vondráčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Libor Vondráček diskutuje o možnosti odmítnout zavedení systému emisních povolenek ETS II a varuje, že uvalení sankcí na více členských států za odmítnutí tohoto systému by mohlo vést k rozvratu EU. Některé země by totiž podle Vondráčka mohly zvažovat vystoupení z EU. Jako alternativu k členství v Unii zmiňuje členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA). Jako příklad fungující ekonomické spolupráce bez plného členství uvádí Norsko a konkrétně tvrdí, že podnikatelé při prodeji zboží z Norska do České republiky nemusí platit clo.

Obchodní vztah mezi Norskem a Českou republikou

Norsko není členským státem EU. Je ale členem Evropského sdružení volného obchodu a spolu s Islandem a Lichtenštejnskem uzavřelo se zeměmi EU dohodu o Evropském hospodářském prostoru (EHP). Dohoda o EHP (platná od roku 1994) zajišťuje zmíněným třem státům EFTA přístup na vnitřní trh EU a garantuje tzv. čtyři svobody – volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a to při zachování stejných pravidel jako v EU. Norsko se tedy zavázalo implementovat relevantní legislativu EU v oblasti jednotného trhu, i když nemá hlasovací práva v unijních orgánech.

Na základě dohody o EHP může Norsko v EU i v Česku obchodovat bez cel „s veškerými produkty pocházejícími z EHP s výjimkou některých ryb a zemědělských produktů“. Zboží přitom musí splňovat pravidla preferenčního původu – musí být přímo vyrobeno v zemích EHP nebo musí obsahovat dostatečný podíl surovin z EHP. Pokud by norský podnikatel pouze reexportoval zboží ze třetí země, clo by se uplatnilo.

Jak už jsme zmínili, dohoda o EHP se nevztahuje plně na zemědělské produkty a ryby. U těchto komodit existují dvoustranné dohody (.pdf) a celní kvóty. Některé produkty tak jsou bezcelní, jiné podléhají clu nebo omezeným celním kvótám, v jejichž případě se nižší clo vztahuje na předem stanovené množství dováženého zboží. Clu podléhají například margaríny, cukrem konzervované ovoce či ořechy, džemy, ovocná pyré, ocet, cigarety, denaturovaný líh nebo sladidla sorbitol a mannitol (.pdf, str. 9; .pdf, str. 1, 7–10, 14; .pdf, str. 141, 168, 199, 202, 210, 253).

Kromě toho dovoz z Norska není zcela bez administrativních povinností (.pdf, str. 57–59). Norsko je z pohledu českých zákonů „třetí zemí“, takže dovozci musí vždy podat celní prohlášení a také předložit zboží k celnímu řízení (a zaplatit DPH) při vstupu zboží do země. To znamená dodatečnou administrativní zátěž oproti obchodování uvnitř EU.

Závěr

Norsko je díky členství v Evropském hospodářském prostoru (EHP) partnerem EU s přístupem na vnitřní trh včetně volného pohybu zboží. Podnikatelé proto skutečně při dovozu většiny zboží z Norska do České republiky clo neplatí. Vondráček však tento fakt uvádí jako příklad bezproblémové ekonomické spolupráce mimo plné členství v EU, čímž vytváří dojem, že export zboží z Norska do EU je podobně snadný jako obchod uvnitř Unie. Bezcelní režim se ale nevztahuje na všechny komodity – některé zemědělské a rybářské produkty clu podléhají. Navíc dovozci musí splnit celní formality, což představuje administrativní zátěž oproti obchodu uvnitř EU. Výrok Libora Vondráčka proto hodnotíme jako zavádějící.

Libor Vondráček (Svobodní) reagoval na otázku, zda se po volbách Svobodní příliš rychle neodklonili od požadavku na referendum o vystoupení z Evropské unie. Toto tvrzení odmítl a uvedl, že cílem zůstává prosadit zákon o obecném referendu, podobně jako to podle něj dříve plánovala někdejší vláda hnutí ANO. Dle jeho slov tento závazek obsahovalo programové prohlášení minulé Babišovy vlády.

Ústavní zákon o obecném referendu

V České republice se občané mohou podílet na výkonu moci nejen prostřednictvím volených zástupců, ale i přímo. Ústava i Listina základních práv a svobod tuto možnost zmiňují, vymezují ji však pouze rámcově. Aby se mohlo konat celostátní referendum, musel by být přijat zvláštní ústavní zákon, který by stanovil jeho pravidla. Takový zákon ale dosud chybí (.pdf, str. 702), a lidé tak mohou hlasovat jen v místních či krajských referendech podle běžného zákona z roku 2004.

V historii České republiky se celostátní referendum uskutečnilo pouze jednou, v roce 2003, kdy byl otázkou vstup do EU, a to na základě jednorázového ústavního zákona. Pro schválení ústavního zákona je nutná třípětinová většina všech poslanců a třípětinová většina přítomných senátorů.

Zákon o referendu během vlád Andreje Babiše

Přijetí ústavního zákona o referendu přislíbily obě předchozí vlády Andreje Babiše (ANO). První Babišova vláda ho zmínila v programovém prohlášení z ledna 2018, ve kterém slíbila „doplnit ústavní systém o zákon o všeobecném referendu za přísného respektování čl. 6 Ústavy“, podle kterého mají politická rozhodnutí vycházet z vůle většiny, která je vyjádřená svobodným hlasováním.

V březnu 2018, ještě před vznikem druhé vlády, kabinet hnutí ANO podpořil (.doc, str. 1) poslanecký návrh ČSSD na zavedení celostátního referenda (.pdf), který počítal s vyloučením hlasování o členství v mezinárodních organizacích – tedy i o členství v EU a NATO (.pdf, str. 1).

Také programové prohlášení druhé Babišovy vlády z června 2018 obsahovalo závazek o předložení ústavního zákona o celostátním referendu. Vláda však vlastní návrh nepředložila a omezila se na souhlas (.pdf) se starším poslaneckým návrhem ČSSD, který do konce volebního období nestihl projít celým legislativním procesem.

Za vlád Andreje Babiše (ANO) předložily návrhy ústavního zákona o referendu také poslanci KSČM a SPD. Komunistický návrh počítal s možností hlasovat i o mezinárodních smlouvách (.pdf, str. 2 z 12), zachovával ale vyšší kvórum účasti i kontrolu Ústavního soudu (str. 3 z 12). Návrh SPD umožňoval hlasování o jakékoli otázce včetně zahraničně-politických a zaváděl nižší kvórum platnosti (.pdf, str. 1). Ani jeden z těchto návrhů vláda nepodpořila a oba návrhy se v Poslanecké sněmovně nedostaly přes první čtení.

K tématu referenda se hnutí ANO vrátilo také v roce 2023 za vlády Petra Fialy, kdy skupina poslanců předložila vlastní návrh ústavního zákona o celostátním referendu (.pdf). Ten se však nedostal ani do prvního čtení.

Závěr

Obě vlády Andreje Babiše se k zavedení referenda skutečně zavázaly ve svých programových prohlášeních. Vláda hnutí ANO žádný návrh ústavního zákona nepředložila, podpořila ale poslanecký návrh ČSSD na zavedení ústavního referenda, který ovšem vylučoval referendum o mezinárodních smlouvách. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Migrační pakt

Migrační pakt neboli Pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení migrace a spravedlivěji rozložit odpovědnost za přijetí uprchlíků mezi státy. Jednou z novinek je povinná, ale flexibilní solidarita: Evropská komise každý rok navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony eur ve formě finančních příspěvků. Státy si formu zapojení volí – mohou uprchlíky přijmout, zaplatit finanční ekvivalent (zhruba 20 000 eur za každou relokaci), nebo přispět jinou podporou (např. personálem nebo vybavením).

Historie přijetí

Evropská komise pakt o azylu a migraci formálně představila v roce 2020. Ministři vnitra v Radě EU následně v červnu 2023 schválili části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který v dubnu 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, které pakt představují.

Finální přijetí paktu proběhlo v květnu 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Po schválení byly předpisy paktu publikovány v Úředním věstníku EU a pakt vstoupil v platnost 11. června 2024. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Účinnost předpisů

Komise v červnu 2024 přijala společný prováděcí plán, který pro EU i členské státy stanovil milníky při zavádění právních předpisů paktu, aby mohl být uplatňován od poloviny roku 2026. Členské státy měly do prosince 2024 dodat své národní prováděcí plány. Česká republika již částečně zavedla požadavky paktu do svých zákonů.

Většina paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Výjimkou je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Už od 11. června 2024 navíc platí povinnost Komise vydávat zprávu o azylu a migraci. Část paktu přejatá do českých zákonů bude rovněž účinná od 12. června 2026.

Závěr

Většina opatření migračního paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Jednou z výjimek je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jak chce financovat svou hospodářskou strategii a zároveň snižovat zadlužení státu. Jako jedno z plánovaných opatření zmiňuje snížení korporátní daně z 21 % na 19 %. V této souvislosti se odvolává na vyjádření šéfky Finanční správy, která podle Babiše uvedla, že by toto opatření bylo fiskálně neutrální, tj. nebude mít dopad na celkové hospodaření státního rozpočtu.

Korporátní daň

V roce 2023 vláda Petra Fialy jako součást konsolidačního balíčku odsouhlasila zvýšení daně z příjmů právnických osob (tedy tzv. korporátní daně) z 19 % na 21 %, které vstoupilo v účinnost v lednu 2024. Ministerstvo financí od tohoto kroku očekávalo dodatečný přínos do státního rozpočtu ve výši cca 22 miliard korun ročně. Hnutí ANO v rámci kampaně před sněmovními volbami slíbilo vrátit sazbu zpět na 19 % (.pdf, str. 4).

Vyjádření Simony Hornochové

Generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová v prosinci 2023, tedy ještě před zavedením vyšší sazby korporátní daně, řekla, že opatření podle jejího názoru nepovede k reorganizaci podniků nebo jejich přesunu do zahraničí. Téměř rok po začátku účinnosti uvedla, že zvýšení sazby vedlo ke zvýšenému výběru daně z příjmů právnických osob. Ve veřejně dostupných zdrojích ani v mediální databázi Newton se nám nepodařilo dohledat, že by Hornochová komentovala plán hnutí ANO na snížení daně z příjmů pro firmy zpět na 19 %.

Závěr

Z veřejně dostupných zdrojů tedy nevyplývá, že by ředitelka Finanční správy Simona Hornochová někdy řekla, že návrat sazby daně z příjmů právnických osob na 19 % by byl pro rozpočet fiskálně neutrální. Naopak ve svých dřívějších vyjádřeních uvedla, že zvýšení sazby na 21 % vedlo ke zvýšenému výběru daně z příjmů právnických osob. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.