Přehled ověřených výroků

Martin Kupka (ODS) se v rozhovoru ohrazuje proti proslovu, který Andrej Babiš pronesl během mimořádné schůze Sněmovny o střetu zájmů. Podle Kupky líčí zástupci formující se vlády Česko jako spálenou zemi. Proti tomu Kupka namítá, že Česká republika pořád patří mezi nejvyspělejší evropské země. Zmiňuje, že Český statistický úřad (ČSÚ) 28. listopadu zveřejnil aktuální data o meziročním růstu HDP ve třetím čtvrtletí letošního roku, a vzápětí upozorňuje, že česká ekonomika je třetí nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropské unii.

Růst české ekonomiky

Podle předběžného odhadu ČSÚ z konce října hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl ve třetím čtvrtletí letošního roku meziročně o 2,7 %. V den zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru ČSÚ vydal zpřesněný odhad, v němž vyčísluje, že se HDP meziročně zvýšilo o 2,8 %. Jednalo se tak o nejrychlejší meziroční růst od druhého čtvrtletí roku 2022, který nejvíce podpořila spotřeba domácností.

Svá data zpřesnil také unijní statistický úřad Eurostat, v jehož přehledech lze najít srovnání zemí EU. Podle předběžných odhadů Eurostatu z konce října ČR zaznamenala ve třetím čtvrtletí 2025 meziroční nárůst HDP o 2,7 %. V pomyslném žebříčku, ve kterém Eurostat srovnával data z 15 unijních států, se tak Česko umístilo na třetím místě za Irskem a Španělskem. Úřad pak 14. listopadu 2025 zveřejnil aktualizovanou verzi těchto odhadů, v níž uváděl data pro 21 zemí EU. V této novější statistice se meziroční nárůst HDP odhadovaný pro Česko ve třetím čtvrtletí 2025 nezměnil, změnilo se však pořadí Česka v žebříčku. Irsko zůstalo na pomyslném prvním místě, na druhé místo se zařadilo Polsko, na třetí Kypr a za ně Bulharsko a Španělsko. Česko se v tomto aktuálnějším přehledu umístilo až na šestém místě. Na stejnou příčku řadí Česko i později vydaný přehled, zveřejněný na začátku prosince.

Závěr 

V předběžné statistice Eurostatu z konce října 2025, která popisovala meziroční růst HDP ve třetím čtvrtletí roku 2025 v 15 zemích EU, Česko obsadilo pomyslnou třetí příčku. 14. listopadu, tedy ještě před námi ověřovaným rozhovorem, ale vyšla aktualizovaná statistika vývoje ve vybraných 21 zemích EU, ve které Eurostat Česko zařadil až na šesté místo. Výrok Martina Kupky tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Poslanec Martin Kupka (ODS) reaguje na zmínku o tom, že Piráti na své tiskové konferenci uvedli, že dle nich by Andrej Babiš buď neměl být premiérem, nebo by měl prodat svou společnost Agrofert. Odpověď na otázku, jestli existují i jiné varianty řešení Babišova střetu zájmů, je dle Kupky na právnících. V této souvislosti pak Kupka zmiňuje, že podle nálezu Ústavního soudu z roku 2022 existuje možnost slepých fondů, využívaných v zahraničí. 

Klasické svěřenské fondy nestačily

Zákon o střetu zájmů od roku 2017 zakazuje firmám, ve kterých má člen vlády nebo „jím ovládaná osoba“ alespoň čtvrtinový podíl, čerpat dotace a investiční pobídky nebo získávat veřejné zakázky. Dále podle této úpravy nesmějí členové vlády provozovat rozhlasové a televizní vysílání ani vydávat periodický tisk. Novela zákona o střetu zájmů, která tyto změny zavedla, získala neoficiální přízvisko lex Babiš.

Krátce před nabytím účinnosti novely se tehdejší ministr financí Andrej Babiš snažil vyhnout střetu zájmů tím, že převedl své společnosti Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů. Pravidla fungování svěřenských fondů, která obsahuje český občanský zákoník, ale přímo nestanovují, že správci tohoto druhu fondů musí být nezávislí na zakladateli. Andrejem Babišem zřízené svěřenské fondy tak spravovali např. jeho spolupracovníci, včetně jeho tehdejší partnerky Moniky Babišové. Soudy později opakovaně rozhodly, že Babiš Agrofert i nadále fakticky ovládal, a jako člen vlády tedy ve střetu zájmů byl. K rozpuštění obou svěřenských fondů nakonec došlo koncem roku 2024 a v říjnu 2025, čímž Andrej Babiš všechny akcie Agrofertu i SynBiolu získal zpět.

Nález Ústavního soudu a slepé fondy

Novelu zákona o střetu zájmů v roce 2017 napadl tehdejší prezident Miloš Zeman u Ústavního soudu a podobný podnět na zrušení některých částí novely tehdy podala i skupina poslanců z hnutí ANO a z hnutí Úsvit (.pdf, str. 1–2). Ústavní soud v únoru 2020 tyto návrhy zamítl s odůvodněním, že zákon neodporuje Ústavě a sleduje veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže. Kromě toho nález Ústavního soudu zmiňuje i způsoby, jak střet zájmů řeší legislativa v zahraničí. Konkrétně uvádí příklad občanského zákoníku z Québecu, který pracuje s pojmem slepý svěřenský fond (tzv. blind trust) (.pdf, str. 80).

Podle quebecké legislativy má majitel firmy možnost vložit aktiva právě do slepého fondu, který musí splňovat zvláštní podmínky místního zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 80). To znamená, že slepý fond musí být pod kontrolou nezávislého správce, který je zároveň pod pravidelnou kontrolou zvláštního úřadu. Funkci tohoto zvláštního úřadu zpravidla zastává bývalý soudce, „kterého jmenuje po konzultaci se všemi parlamentními stranami a konfirmaci parlamentem guvernér“. K aktivům uloženým ve slepém fondu nemá jeho zakladatel přístup a informace dostává jen přes komisaře (.pdf, str. 80).

Kromě Kanady mají slepé fondy tradici v USA či ve Velké Británii. Česká legislativa ale tento pojem skutečně nezná. V minulosti tak někteří právní experti uváděli, že by Andrej Babiš mohl vytvořit slepý fond v zahraničí.

Závěr

Slepé fondy, jejichž základním parametrem je naprostá nezávislost správce na zakladateli fondu, mají tradici v Kanadě, Spojených státech či Spojeném království. České právo pojem slepý fond nezná a stanovuje jen podmínky fungování klasických svěřenských fondů, u kterých nezávislost správců nevyžaduje. Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Místopředseda ODS Martin Kupka komentuje změnu, kterou u svých nominací na ministry provedli Motoristé sobě na konci listopadu. Jejich tehdejší návrh, aby se Filip Turek nestal ministrem zahraničí, ale ministrem životního prostředí, podle Kupky neřeší Turkovy problematické výroky nebo údajné hajlování. Za zvlášť závažné Kupka označuje i Turkovy spekulace o 17. listopadu, které podle něj představují „úplné nesmysly“ a „plivnutí do tváře“ lidem, kteří se postavili totalitě.

Výroky Filipa Turka na Národní třídě

Filip Turek, nově zvolený poslanec za stranu Motoristé sobě a možný kandidát na ministra životního prostředí ve vznikající vládě ANO, SPD a Motoristů, navštívil 17. listopadu 2025 pietní místo na pražské Národní třídě. Na místě poskytl několik rozhovorů médiím, kde se vyjádřil k povaze sametové revoluce.

V rozhovoru pro CNN Prima News Filip Turek prohlásil (video, čas 5:44): „Přijde mi zvláštní ta naivita, že si lidi opravdu myslí, že tu revoluci udělali studenti, a ne Gorbačov, KGB a spol., protože je jasné, že to byla řízená věc.“ V dalším rozhovoru pro Novinky.cz uvedl, že svátek 17. listopadu je pro něj významný den, ale současně dodal: „I když vím, že ta historie byla trošičku jinak a že ta revoluce byla nějakým způsobem řízená, že StB nastrčila zemřelého studenta a tak dále. A že potom komunistický parlament zvolil Václava Havla prezidentem velmi hladce, tak je zjevné, že ta věc byla organizována.“

Sametová revoluce a fáma o mrtvém studentovi

Demonstrace 17. listopadu 1989 byla povolenou pietní akcí k připomínce úmrtí studenta Jana Opletala a padesátému výročí uzavření vysokých škol nacisty. Svolali ji studenti z Nezávislého studentského sdružení Stuha (.pdf, str. 4) spolu s prorežimním Socialistickým svazem mládeže (SSM). Shromáždění začalo v 16 hodin na pražském Albertově a po zhruba čtyřiceti minutách se účastníci za skandování protikomunistických hesel vydali na Vyšehrad, kde povolený pietní akt u hrobu Karla Hynka Máchy později skončil. Lidé se poté ovšem vydali do centra města a došli až na Národní třídu, kde dav zastavily a obklíčily bezpečnostní složky. Demonstrace pak byla násilně rozehnána.

Po demonstraci se objevila fáma, že při policejním zásahu údajně zemřel student Martin Šmíd, přičemž tato mylná informace byla předána i zahraničním médiím. Šmíd se sice demonstrace účastnil, odešel ale ještě před policejním zásahem. Naživu byl i druhý student matematicko-fyzikální fakulty v Praze se stejným jménem. S tímto výmyslem přišla Drahomíra Dražská, která později sama přiznala, že šlo o lež, a také popřela své údajné spojení se Státní bezpečností.

K šíření fámy nepřímo přispěl i Ludvík Zifčák, agent Státní bezpečnosti infiltrovaný mezi studenty. Mnozí účastníci demonstrace ho totiž viděli ležet nehybného na zemi. Později tvrdil, že úmyslně hrál mrtvého na pokyn nadřízených, ale parlamentní vyšetřovací komise jeho tvrzení na začátku 90. let označila za nevěrohodná. Podle komise bylo naopak pravděpodobné, že Zifčák omdlel v důsledku psychického a fyzického vypětí poté, co byl zasažen obuškem do předloktí.

Závěr

Filip Turek 17. listopadu 2025 na Národní třídě v rozhovorech pro média prohlásil, že za sametovou revolucí nestáli studenti, ale Gorbačov a KGB a že šlo o řízenou věc. Výrok Martina Kupky tak hodnotíme jako pravdivý.

Martin Kupka (ODS) v rozhovoru komentuje mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, která se věnovala střetu zájmů Andreje Babiše. Říká, že pokud by Babiš ve vládě nastavoval podmínky dotací a zároveň je čerpal skrze své firmy, mohlo by být Česko vnímáno jako netransparentní a mohlo by přijít o evropské dotace. Zmiňuje požadavek prezidenta, aby Andrej Babiš zveřejnil řešení svého střetu zájmů, a v této souvislosti uvádí, že se k roli a postupu prezidenta vyjadřuje rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2020.

Andrej Babiš a zákon o střetu zájmů

Zákon o střetu zájmů od roku 2017 zakazuje firmám, ve kterých má člen vlády nebo „jím ovládaná osoba“ alespoň čtvrtinový podíl, čerpat dotace a investiční pobídky nebo získávat veřejné zakázky. Dále podle této úpravy nesmějí členové vlády provozovat rozhlasové a televizní vysílání ani vydávat periodický tisk.

Novela zákona o střetu zájmů, která tyto změny zavedla, získala neoficiální přízvisko lex Babiš, protože vznikla jako reakce na vstup šéfa hnutí ANO a vlastníka Agrofertu Andreje Babiše do politiky. Sám Babiš v minulosti tuto změnu opakovaně kritizoval s tím, že mu „upírá základní práva vlastnit a účastnit se věcí veřejných“. Krátce před nabytím účinnosti této úpravy převedl tehdejší ministr financí Andrej Babiš své společnosti Agrofert a SynBiol do dvou svěřenských fondů. Soudy ovšem později opakovaně rozhodly, že Babiš Agrofert i nadále fakticky ovládal, a jako člen vlády byl tedy ve střetu zájmů. K rozpuštění zmíněných fondů došlo koncem roku 2024 a v říjnu 2025, čímž Andrej Babiš všechny akcie Agrofertu i SynBiolu získal zpět.

Nález Ústavního soudu z roku 2020

V roce 2017 napadl bývalý prezident Miloš Zeman novelu zákona o střetu zájmů u Ústavního soudu. Podobný podnět, který požadoval zrušení některých částí novely, tehdy podala i skupina poslanců z hnutí ANO a z hnutí Úsvit (.pdf, str. 1–2). Dle těchto podnětů byla novela namířena konkrétně proti zájmům Andreje Babiše a na základě majetku a postavení neprávem omezovala jeho přístup k veřejné funkci.

Ústavní soud se poslaneckým návrhem i návrhem Miloše Zemana začal zabývat v lednu 2020 a posléze je zamítl s odůvodněním, že zákon neodporuje Ústavě a sleduje veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže. Soud ve svém nálezu mj. uvedl: ,,Je i povinností prezidenta republiky přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády (a poté jejich členů), k tomu, zda jmenováním může takový (zejména neřešitelný) střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který Ústava, popř. zákon (zejména zákon o střetu zájmů), předvídá.“ 

Podle ústavního právníka Ondřeje Preusse však může být člověk s potenciálním střetem zájmů i tak jmenován. Podle Preussova komentáře má prezident tuto skutečnost pouze zohlednit. Petr Pavel se na nález Ústavního soudu z roku 2020 odkázal při jednání s Andrejem Babišem v listopadu 2025, na kterém řešili právě možný Babišův střet zájmů.

Závěr

Ústavní soud se v roce 2020 zabýval návrhy na zrušení novely zákona o střetu zájmů, která v roce 2017 zpřísnila podmínky pro vstup do vládní funkce. Ve svém nálezu Ústavní soud uvedl, že prezident má při jmenování členů vlády povinnost přihlížet k tomu, zda jejich uvedením do funkce může vzniknout střet zájmů a zda bude z právního hlediska řešitelný. Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako pravdivý.

Martin Kupka (ODS) se v rozhovoru ohrazuje proti proslovu Andreje Babiše, který pronesl během mimořádné schůze sněmovny o střetu zájmů. Podle Kupky líčí zástupci formující se vlády a bývalé opozice Česko jako spálenou zemi. Poté vyjmenovává údaje, které podle něj ukazují opak – růst reálných mezd, zvyšování HDP či právě ustálení inflace na úrovni 2,5 %.

Vývoj inflace

Český statistický úřad (ČSÚ) sleduje míru inflace pomocí indexu spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb pořizovaných běžnou domácností.

V prosinci 2021, kdy skončilo funkční období vlády Andreje Babiše a moci se ujala vláda Petra Fialy, dosáhla meziroční míra inflace 6,6 %. K nejvyššímu meziročnímu nárůstu během působení Fialovy vlády došlo v září 2022, kdy inflace podle dat ČSÚ činila 18 %. Od roku 2023 začala postupně klesat, až se v lednu 2024 dostala na 2,3 %. Od té doby se po většinu času pohybovala mezi dvěma a třemi procenty. Nejnovější hodnota z října 2025 pak ukazuje nárůst cen o 2,5 % oproti říjnu 2024. Průměrná inflace za poslední rok pak k říjnu 2025 činí přibližně 2,6 %.

Závěr

V době nástupu vlády Petra Fialy v prosinci 2021 dosahovala meziroční inflace v Česku 6,6 %, přičemž se postupně navyšovala až na 18 %, kterých dosáhla v září 2022. Od ledna roku 2024 se její hodnota ustálila na úrovni okolo 2,5 %. Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako pravdivý.

Martin Kupka (ODS) v rozhovoru komentuje mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, která se věnovala střetu zájmů Andreje Babiše. Babiš ve svém proslovu podle Kupky nadměrně kritizoval odcházející vládu a popisoval aktuální ekonomickou situaci v Česku mnohem hůře, než jaká je ve skutečnosti. Jako důkaz Kupka uvádí právě růst reálných mezd, růst HDP nebo stabilizaci inflace.

Reálné mzdy

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace. Díky tomu odráží skutečnou kupní sílu, tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který také vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd.

Z nejaktuálnější zprávy za 3. čtvrtletí roku 2025 vyplývá, že mzdy tehdy reálně meziročně vzrostly o 4,5 %. Pokračují tak v růstu, který začal v prvním čtvrtletí roku 2024. Podle predikce (.pdf, str. 2) Ministerstva financí z listopadu 2025 budou růst i nadále.

Závěr

Reálné mzdy skutečně rostou, a to už od začátku roku 2024. Ve třetím čtvrtletí 2025 se meziročně zvýšily o 4,5 % a podle predikce Ministerstva financí budou v tomto trendu pokračovat i příští rok. Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako pravdivý.

Martin Kupka (ODS) v rozhovoru reagoval na kritiku z řad nastupující vlády, která podle něj vykresluje Českou republiku jako zemi ve špatné ekonomické kondici. Tvrdí, že tento obraz neodpovídá realitě, a argumentuje tím, že HDP ve třetím čtvrtletí podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) meziročně vzrostlo o 2,8 %.

Meziroční růst HDP

ČSÚ 28. listopadu zveřejnil zpřesněný odhad vývoje HDP za třetí čtvrtletí letošního roku, který oproti předběžnému odhadu zahrnuje také informace o jednotlivých složkách HDP. Úřad uvádí, že HDP oproti třetímu čtvrtletí roku 2024 vzrostlo o 2,8 %, přičemž k růstu přispěly např. výdaje na konečnou spotřebu domácností, tvorba hrubého kapitálu nebo saldo zahraničního obchodu.

Závěr

ČSÚ, který podle zákona postupuje nestranně, v den námi ověřovaného rozhovoru zveřejnil zpřesněný odhad vývoje HDP, podle něhož se HDP ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšilo o 2,8 %. Výrok Martina Kupky proto hodnotíme jako pravdivý.

Boris Šťastný (Motoristé sobě) v rozhovoru odpovídá na otázku, zda by klub Motoristů hlasoval pro Víta Rakušana (STAN) ve volbě místopředsedy Sněmovny. Šťastný říká, že nejdřív proběhne porada poslaneckého klubu a že se domnívá, že Motoristé pro Rakušana spíše hlasovat nebudou. Dodává, že volba je tajná a definitivní rozhodnutí je tak na jednotlivých poslancích.

Hlasování ve Sněmovně a tajnost volby místopředsedů

V Poslanecké sněmovně se většinou hlasuje veřejně (.pdf), a to prostřednictvím elektronického systému a zároveň zvednutím ruky. Každý poslanec má přitom svou hlasovací kartu (.pdf, str. 1). Výsledky hlasování jsou poté veřejně dostupné. Tento způsob uvádí jednací řád Sněmovny jako standardní – poslanci hlasují veřejně, pokud to jednací řád výslovně neurčí jinak.

Jednou z výjimek z veřejného hlasování jsou volby do orgánů Sněmovny, například volba předsedů či místopředsedů dolní komory. Ti se podle jednacího řádu volí tajně, stejně jako předsedové výborů a komisí. Při volbě tedy není možné zjistit, kdo jak konkrétně hlasoval.

Tajné hlasování probíhá pomocí hlasovacích lístků, které poslanci vhazují do volební urny volební komise, která je složená z jejich kolegů (.pdf, str. 2). Poslanec tak nezvedá ruku ani nehlasuje elektronicky, jak se děje u běžného hlasování. Aby byla zaručena tajnost, úprava hlasovacího lístku probíhá v odděleném prostoru a poslanci do něj vstupují jednotlivě. Sčítání hlasů se koná v samostatné místnosti, kde jsou přítomní pouze členové volební komise. Cílem je zajistit, aby mohl každý poslanec hlasovat svobodně, bez tlaku veřejnosti nebo stranického vedení.

Průběh volby

Sami poslanci místopředsedy volí na ustavující schůzi poté, co na návrh předsedy Sněmovna rozhodne o počtu místopředsedů. Každý poslanec může hlasovat nejvýše pro tolik kandidátů, kolik pozic místopředsedů Sněmovny je ustanoveno.

Volba místopředsedů je, stejně jako u volby při obsazování ostatních sněmovních postů, maximálně dvoukolová. Při obou kolech přitom platí, že se kandidát může stát místopředsedou jen tehdy, pokud získá nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců. Jestliže tedy po prvním kole zůstává některý z místopředsednických postů neobsazený, koná se druhé kolo volby. Pokud nejsou ani ve druhém kole obsazena všechna stanovená místa, koná se zcela nová (opět nanejvýš dvoukolová) volba podle pravidel jednacího řádu.

Volba Víta Rakušana

V aktuálním volebním období se dolní komora shodla na tom, že Sněmovna bude mít celkem čtyři místopředsedy. První dva zvolila na ustavující schůzi v prvním kole. Druhé kolo poslanci odložili k projednání na 2. schůzi, během které zvolili jako třetího místopředsedu Sněmovny Jana Skopečka (ODS). Tím skončila první volba, po které jedno místo místopředsedy Sněmovny zůstalo volné.

O poslední neobsazený post místopředsedy Sněmovny se uchází předseda hnutí STAN Vít Rakušan. Ten je však zároveň i ministrem vnitra v demisi. Vzhledem k neslučitelnosti funkcí není dle Ústavy možné, aby byl člen vlády předsedou nebo místopředsedou Sněmovny. Mohl by tak být případně zvolen až po jmenování nové vlády.

Závěr

Volba místopředsedy Sněmovny je tajná, stejně jako volba předsedy. Sněmovna si nejdříve určí počet místopředsedů a poslanci pak při volbě vybírají tolik kandidátů, kolik je volných míst. Na rozdíl od běžného hlasování, kdy poslanci hlasují elektronicky a zvednutím ruky, probíhá volba místopředsedy pomocí hlasovacích lístků, které poslanci upravují samostatně v odděleném prostoru a následně je vhazují do urny. Výrok poslance Šťastného proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka se Borise Šťastného (AUTO) ptá na to, zda je zrušení finančních stropů v domovech pro seniory tématem pro celou koalici, nebo jen pro hnutí ANO. Odkazuje přitom na články Deníku N z listopadu 2025, podle kterých pravděpodobný budoucí ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) uvedl, že nová vláda o této možnosti uvažuje. Boris Šťastný tvrdí, že takové informace má pouze z médií a že rušení limitů v programovém prohlášení vznikající vlády není.

Limity pro platby v domovech pro seniory

Podle současné právní úpravy platí, že za pobytové služby v domovech pro seniory zaplatí jejich klienti pouze tolik, aby jim po jejich úhradě zůstalo alespoň 15 % jejich příjmu. Konkrétní limity ceny za stravu a ubytování je pak možné dohledat v prováděcí vyhlášce k zákonu o sociálních službách. 

Ve svém programovém prohlášení (.pdf) se koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů na otázky týkající se péče o seniory zaměřuje v části věnované sociálním službám (.pdf, str. 21). V ní slibují například vytvoření Centrálního registru žadatelů o místo v domově seniorů či nový zákon o sociálních službách (.pdf, str. 21). Ten by měl podle prohlášení přinést nový způsob financování sociálních služeb, který umožní „větší zapojení soukromých prostředků a bude motivovat samosprávy i poskytovatele služeb k rozšiřování dostupných služeb“. Popisované změny dokument více nepřibližuje, zmínka o tom, že by nová vláda plánovala prolamovat 15% cenové stropy na platby domovům pro seniory, se nikde v dokumentu nevyskytuje.

Vyjádření budoucího ministra práce

Aleš Juchelka podle článku Deníku N ze začátku listopadu 2025 připustil, že o zrušení cenových stropů uvažuje. „Mohlo by to být v zákonu o sociálních službách, který chceme do roka až dvou připravit. Je jasné, že potřebujeme, aby se do celého systému více zapojil soukromý sektor. Vzhledem k demografii nemůže ležet celá zodpovědnost na státu, obcích a krajích,“ uvedl Juchelka. Stejnému médiu následující týden sdělil, že zvažuje i zavedení německého modelu, kdy si lidé či jejich rodiny musí pobyt v domovech důchodců hradit z vlastních zdrojů. V případě, že na to tyto finance nepostačují, bývají nuceni prodat seniorovu nemovitost.

O několik dní později, 18. listopadu, nicméně kandidát na ministra práce a sociálních věcí popřel, že by šlo o oficiální plány hnutí ANO. Podle Juchelky se o konečné podobě změn bude ještě jednat. V případě cenových stropů na platby domovům pro seniory zároveň dodal: „(...) není to tak, že by se měly prolamovat.“

Závěr

V současnosti existuje 15% limit, který stanovuje minimální výši příjmu, která musí seniorům zůstat po zaplacení pobytových služeb v domovech pro seniory. V programovém prohlášení předpokládané budoucí vlády není explicitně uveden žádný konkrétní krok, který by tento limit měnil. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda poslaneckého klubu Motoristů Boris Šťastný odpovídá na otázku ohledně programového prohlášení nově vzniklé vlády. Moderátorka připomíná kritiku Petra Pavla, kterému vadilo, že v dokumentu není zmíněné Rusko jako bezpečnostní hrozba. Poté se ptá, proč vláda nezmínila, zda se bude podílet na pomoci Ukrajině a jaký k ní zaujme postoj. Šťastný následně tvrdí, že v prohlášení stojí, jak se budoucí kabinet postaví k případnému napadení ČR nebo našich spojenců.

Programové prohlášení

Koalice ANO, SPD a Motoristů poslala návrh programového prohlášení na Hrad na konci října. V kapitole o obraně stojí, že prioritou vlády je „vybudovat profesionální, technologicky vyspělou a dobře řízenou armádu, která bude schopna účinně chránit naše území, obyvatele i spojence“ (.pdf, str. 9). Dokument dodává, že je cílem mít armádu, která bude mít reálné schopnosti zajistit obranu Česka v každé situaci. Vláda také označila posílení protivzdušné obrany státu za svou prioritu a přislíbila, že se ČR aktivně zapojí do evropského obranného projektu protivzdušné obrany (str. 9).

Návrh programového prohlášení (.pdf) zmiňuje na několika místech spojenecké závazky. Česká republika se jako člen NATO v minulosti podpisem Severoatlantické smlouvy zavázala k poskytnutí pomoci napadenému státu Aliance – podle článku 5 zmíněné smlouvy má povinnost podniknout „kroky, které bude považovat za nutné“. Jaké kroky to mají být, smlouva ovšem nestanovuje. Stát se může rozhodnout použít své ozbrojené síly, ale také nemusí. Místo přímého zapojení do obrany napadené země tak může zvolit například jen sankce vůči agresorskému státu.

V kapitole o obraně programové prohlášení říká (.pdf, str. 9), že vznikající vláda vypracuje novou Koncepci Armády České republiky 2035, která stanoví národní priority a „způsob naplňování mezinárodních závazků České republiky v rámci NATO“ na základě národních bezpečnostních potřeb. Následně uvádí, že obranné plánování bude vycházet hlavně z národních zájmů a také ze „spojeneckých závazků“. Jakým konkrétním způsobem plánuje spojenecké závazky naplňovat, už ale nepopisuje.

V kapitole o zahraniční politice (.pdf, str. 11–12) prohlášení zmiňuje, že je Česko pevným spojencem v rámci NATO, a vyjmenovává státní suverenitu, národní odpovědnost a ochranu českých občanů jako základní principy zahraniční politiky. V sekci o bezpečnosti regionu je pak napsáno: „Česká republika bude důsledně hájit mezinárodní právo a suverenitu států. Budeme podporovat diplomatické kroky vedoucí k ukončení války na Ukrajině a eliminaci rizik války v Evropě“ (str. 11).

Závěr

Programové prohlášení v kapitole o obraně uvádí, že prioritou vznikající vlády je vybudovat armádu, která bude schopná účinně chránit ČR i naše spojence. Vláda také přislíbila účast v evropské protivzdušné obraně a uvedla, že obranné plánování bude vycházet i ze spojeneckých závazků. V kapitole o zahraniční politice stojí, že je ČR pevným spojencem v rámci Severoatlantické aliance a že bude hájit suverenitu států. V prohlášení nicméně není explicitně zmíněné, jakým způsobem by vláda bránila spojence. Výrok Borise Šťastného tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.