Martin Šebestyán
Ministr zemědělství
(…) právně nezávazným stanoviskem Evropské komise (…). A toto právně nezávazné stanovisko se týká investičních dotací.
Audit Evropské komise ke střetu zájmů Andreje Babiše má formu stanoviska, a není tak právně závazný. Může pouze sloužit jako podklad pro závazná rozhodnutí. Komise v rámci auditu přezkoumávala vybrané investiční (nenárokové) dotace, které se týkaly konkrétních projektů.
Ministr zemědělství Martin Šebestyán mluví o střetu zájmů Andreje Babiše a jeho holdingu Agrofert, který podle soudů neoprávněně čerpal řadu dotací od Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Šebestyán reaguje na dotaz, zda ze zákona o střetu zájmů vyplývá, že by měl stát od Agrofertu vymáhat vyplacené nárokové dotace. V této souvislosti zmiňuje, že samotná Evropská unie peníze zpátky nechtěla. Doplňuje, že audit Evropské komise ke střetu zájmů není právně závazný, a navíc se týká pouze nenárokových dotací.
Nenárokové a nárokové dotace
Zemědělské firmy mohou čerpat více druhů dotací (.pdf). V případě, že chce podnik získat nenárokovou dotaci, musí nejprve zpracovat vlastní projekt. Popis projektu pak musí přiložit k žádosti o dotaci, která následně prochází hodnocením úředníků (.pdf, str. 3). SZIF tento typ dotací označuje také jako projektové nebo investiční dotace (.pdf, str. 4).
Naproti tomu na nárokovou dotaci má právo každý vlastník či uživatel zemědělské půdy a chovatel konkrétního druhu hospodářských zvířat. Vlastní projekt přitom zpracovávat nemusí (.pdf, str. 1). Výše těchto dotací se odvíjí od výměry půdy, na které podnik hospodaří. Součástí nárokových dotací jsou tzv. přímé platby, které jsou jedním z nástrojů Společné zemědělské politiky EU, jejíž cílem je zabezpečení evropských zemědělců mj. skrze stabilní příjem.
Audit Evropské komise
Evropská komise v dubnu 2021 zveřejnila závěrečnou zprávu o auditu fungování řídicích a kontrolních systémů zavedených s cílem zamezit střetu zájmů v České republice. Tento audit prověřoval střet zájmů Andreje Babiše v období 2014–2020 a zkoumal, zda mohl ovlivnit mechanismy přidělování nenárokových dotací z operačních programů EU, z nichž byly financovány také projekty skupiny Agrofert (.pdf, str. 7 z 242). Podle této zprávy měl Babiš ve sledovaném období přímý vliv na firmy z holdingu Agrofert skrze svěřenské fondy, čímž došlo k porušení zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 51 z 242). Ten stanovuje, že firma, v níž má člen vlády minimálně 25% podíl, nesmí získat veřejné zakázky ani dotace.
Podle zprávy jsou tím pádem dotace, které Agrofert čerpal od února 2017, neoprávněné. Komise proto doporučila také revizi všech poskytnutých dotací z dotčených programů ve zmiňovaném období a zrušení příspěvků v případech, kdy došlo k porušení zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 25 z 242). Kvůli prověrkám pak pozastavila čerpání nenárokových dotací pro Agrofert. Samotný audit kontroloval jen několik vybraných projektů (str. 24 z 242). Jednalo se například o příspěvek na inovační linku na výrobu toastového chleba nebo rekonstrukci skladu kapalných hnojiv (str. 229–231 z 242). Ve všech případech se jednalo o příspěvek na konkrétní projekt – šlo tedy o investiční dotace.
Právní závaznost stanoviska
Audit Evropské komise měl povahu stanoviska, které na rozdíl od jiných právních aktů EU není závazné. Česká republika se tak proti jeho výsledkům nemohla bránit u Evropského soudního dvora, jak plánovala tehdejší ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO). Odvolání by bylo možné až proti případnému právně závaznému rozhodnutí, ve kterém by Komise požadovala vrácení dotací. Ta ale uvedla, že peníze vymáhat nebude, protože Česko dotace vyplatilo ze státního rozpočtu a nestihlo EU požádat o jejich proplacení.
Jak jsme výrok ověřili?
Audit Evropské komise ke střetu zájmů Andreje Babiše sám o sobě nezakládá právní důsledky. Může pouze sloužit jako podklad pro právně závazné rozhodnutí. Komise však v tomto případě žádný další akt nevydala, protože dotace pro Agrofert byly poskytnuty ze státního rozpočtu a Česká republika o jejich proplacení Evropskou unii nepožádala. Dotace a mechanismy jejich přidělování, které audit zkoumal, se zároveň týkaly konkrétních projektů, nikoliv plošných plateb, a šlo tedy o tzv. investiční (nenárokové) dotace. Výrok Martina Šebestyána tak hodnotíme jako pravdivý.