Přehled ověřených výroků

Spor s prezidentem kvůli postu ministra kultury naplno započal 28. května, kdy Miloš Zeman nepřijal demisi, kterou Antonín Staněk (ČSSD) oficiálně předal premiérovi Andreji Babišovi 20. května. Podle vyjádření mluvčího pražského hradu Jiřího Ovčáčka tak prezident učinil proto, že: „doc. Antonín Staněk odhalil na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení a neměl by být za tato odhalení trestán tím, že na něj bude vyvoláván tlak, aby ze své funkce odešel.“

Prezident Miloš Zeman obhajuje svou dosavadní nečinnost tím, že mu Ústava neukládá žádnou pevně danou časovou lhůtu, do které by měl žádosti na odvolání ministra vyhovět. Předseda ČSSD Jan Hamáček jeho jednání naopak označuje za protiústavní: „Postupuji striktně podle ústavy, pan premiér také postupuje podle ústavy, pan prezident se pohybuje v jakémsi režimu – dle mého pohledu – už mimo ústavu.“

Výrok, že situace se řeší již sedm týdnů, je poněkud nepřesný. Tři zlomová data kauzy jsou buďto osm, sedm, nebo šest týdnů stará, určit přesné datum počátku krize je tedy problematické. V jiném výroku mluví Michal Šmarda o šesti týdnech trvání sporu s prezidentem. Protože podstata obou tvrzení je prakticky stejná a v kontextu věci se jedná o nepříliš významnou odchylku, hodnotíme i tento výrok jako pravdivý.

Spor s prezidentem kvůli postu ministra kultury naplno započal 28. května, kdy Miloš Zeman nepřijal demisi, kterou Antonín Staněk (ČSSD) oficiálně předal premiérovi Andreji Babišovi 20. května. Podle vyjádření mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka tak prezident učinil proto, že: „doc. Antonín Staněk odhalil na Ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení, a neměl by být za tato odhalení trestán tím, že na něj bude vyvoláván tlak, aby ze své funkce odešel.“

Prezident Miloš Zeman obhajuje svou dosavadní nečinnost tím, že mu Ústava neukládá žádnou pevně danou časovou lhůtu, do které by měl žádosti na odvolání ministra vyhovět. Předseda ČSSD Jan Hamáček jeho jednání naopak označuje za protiústavní: „Postupuji striktně podle ústavy, pan premiér také postupuje podle ústavy, pan prezident se pohybuje v jakémsi režimu – dle mého pohledu – už mimo ústavu."

Pokud tedy počítáme krizi od okamžiku, kdy prezident Staňkovu demisi nepřijal, trvá tato kauza šest týdnů.

Podle kalendáře akcí obce Dolní Dunajovice pořádal Mužský a ženský sbor dne 6. července 2019 11. Zpívaní mužských sborů. Na pozvánce je uvedeno, že zpívání mužských sborů začínalo o páté odpoledne, a pak od sedmé měla zábava pokračovat při cimbálové muzice. Této akce se podle svého již smazaného tweetu měl účastnit i ministr kultury Antonín Staněk, který se v něm také zmínil, že mu na akci chyběl Michal Šmarda .

Michal Šmarda den poté, co se konala v Dolních Dunajovicích folklorní akce, nahrál na svůj Instagram fotku z autobusové zastávky v Dolních Dunajovicích s popisem: „Nepropásl jsem něco?“. Na už smazaný tweet ministra kultury Antonína Staňka reagoval také na svém twitterovém účtu. Dále v rozhovoru pro Aktuálně.cz ze dne 8. července 2019 uvedl: „Vezl jsem dceru v neděli na dětský tábor a jel jsem shodou okolností kolem Dolních Dunajovic. Když jsem dceru vyložil na táboře, tak mě napadlo se zastavit v Dolních Dunajovicích, kde už ale nikdo nebyl. Tak jsem na Twitter smutně napsal, že jsem to propásl.“

Michal Šmarda přijel do Dolních Dunajovic skutečně den poté, co v nich proběhla již výše zmíněná folklorní akce, které se účastnil ministr kultury Antonín Staněk. Je tedy rozumné předpokládat, že po skončení akce, jak uvádí Michal Šmarda už tam nikdo nebyl. Pro úplnost jsme se snažili dohledat, kde se měl 7. července 2019 nacházet ministr kultury Antonín Staněk. Jeho oficiální program však nebyl aktualizován od 4. července. Proto jsme poslali dotaz na tiskové oddělení Ministerstva kultury. Stále čekáme na odpověď.

Marcel Kolaja se odkazuje na situaci, ve které byla na post předsedkyně Evropské komise navržena německá politička Ursula von der Leyen, která však nekandidovala ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019, a tudíž ani nebyla tzv. spitzenkandidátkou.

Ostatní spitzenkandidáti (pdf., str.2-3) v boji o evropské posty představovali sebe i své, celoevropsky zaměřené, programy a vize. Ty tak byly voličům známy již v okamžiku volby. Tito spitzenkadidáti se také účastnili několika debat, v nichž prezentovali své záměry a názory. Kolaja tedy na otázku, zda podpoří von der Leyen na post předsedkyně Evropské komise, uvádí, že bude velmi záležet právě na jejím programu.

Vzhledem k tomu, že Ursula von der Leyen nekandidovala, není její program k 8. červenci 2019 explicitně znám. Politička se tak postupně bude představovat jednotlivým frakcím (ve středu 10. července tak například předstoupí před Zelené).

Marcel Kolaja kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 za Českou pirátskou stranu. V lednu 2019 byl ve stranických volbách zvolen lídrem kandidátní listiny. Piráti se ve volbách umístili s 13,95 % hlasů na třetím místě a získali tři europoslance.

Pirátská strana definovala svůj program pro volby do europarlamentu skrze 20 priorit. Jednou z nich byly také transparentnost a otevřenost europarlamentu. Podle programu má být „evropská politika transparentnější a bližší lidem“. Transparentní má být také hospodaření s evropskými penězi.

Na otázku, čemu se chce v evropském parlamentu věnovat, odpověděl 19. ledna 2019 v rozhovoru pro server iRozhlas.cz Marcel Kolaja následovně: „Obecně digitální agendě, informačním technologiím. A všemu, co s tím souvisí: občanským právům, ochraně spotřebitelů, ale například i technologickému rozvoji.“ Digitalizaci a transparentnost označil Kolaja v květnu 2019 za zásadní témata pro Piráty.

V rozhovoru pro server E15.cz 20. května 2019 k tématu transparentnosti Kolaja uvedl: „Budeme české občany více informovat, co v Evropském parlamentu děláme. Chtěli bychom propojit českou a evropskou politiku tak, aby to dávalo smysl – co se děje v EU, v jakém stavu je legislativa, jakým způsobem to navazuje na legislativu v Česku a jaká je naše vize zapojení České republiky v celém dění.“

Marcel Kolaja se tématy digitalizace a transparentnosti zabývá dlouhodobě. Profesně se specializuje na informatiku a tzv. otevřený software, angažuje se také ve spolku Otevřená města, který podporuje radnice a vedení měst ve větší transparentnosti.

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 se Piráti s 13,95 % hlasů stali v Česku třetím nejúspěšnějším politickým subjektem a získali tři europoslance. Za Piráty byli do europarlamentu zvoleni Marcel Kolaja, Markéta Gregorová a Mikuláš Peksa. Pirátští poslanci se následně připojili v parlamentu do frakce Zelených.

Marcel Kolaja byl navržen politickou frakcí Zelených na pozici místopředsedy Evropského parlamentu a 3. května 2019 byl poslanci zvolen. Evropský parlament má celkem 14 místopředsedů a spolu s Kolajou tuto pozici zastává také další česká poslankyně, Dita Charanzová.

Visegrádská skupina, neboli V4, nesouhlasila se systémem spitzenkandidátů (vedoucích kandidátů). Po schůzi v Budapešti se tak na svém twitteru vyjádřil Andrej Babiš: „Budapešť, skvělý den. V4 je jednotná a je jedno, kdo je z jaké frakce. Probrali jsme strategii EU, evropský rozpočet a předsednictví V4. Místo navrhování spitzenkandidátů potřebujeme do čela Evropské komise lídra, který bude zohledňovat potřeby všech členských států včetně V4.“ Státy V4 podle něj chtějí při volbách předsedy Komise postupovat jednotně.

Po volbách do Evropského parlamentu musí parlament zvolit předsedu komise. „Členské státy nominují jednoho kandidáta, ale musí při tom zohlednit výsledky evropských voleb. Parlament schvaluje nového předsedu Komise absolutní většinou hlasů (polovina všech poslanců plus jeden). Nezíská-li kandidát požadovanou většinu, musí členské státy ve lhůtě jednoho měsíce navrhnout jiného kandidáta (činí tak Evropská rada kvalifikovanou většinou). Pro volby v roce 2014 Parlament zavedl systém „čelných kandidátů“, známý pod německým pojmem Spitzenkandidaten. Každá evropská politická strana navrhne kandidáta na předsedu Komise a vítězná strana může navrhnout parlamentního kandidáta, který se bude ucházet o post předsedy Komise.“

Vedoucími kandidáty na místo předsedy Evropské komise byli Manfred Weber z poslaneckého klubu Evropské lidové strany a Frans Timmermans ze Strany evropských socialistů. Poprvé se o post ucházel i kandidát z České republiky, Jan Zahradil z ODS, který je v evropském parlamentu součástí skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Mezi další vedoucí kandidáty patřila např. Ska Kellerová ze skupiny zelených.

Na summitu G20 se evropští lídři dohodli, že žádný z vedoucích kandidátů se nestane předsedou komise. Evropská rada navrhla Ursulu von der Leyen na post předsedkyně komise. Na svém twitteru o tom informoval Donald Tusk. Do vedoucí funkce Evropské centrální banky navrhla rada Christine Lagarde z Francie, jako Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku byl navržen Španěl Joseph Borrel Fontelles a jako nový předseda Evropské rady Charles Michel z Belgie.

Postup V4 kritizoval např. poslanec KDU-ČSL Ondřej Benešík: „Visegrádská skupina podle Benešíka vyšla úplně naprázdno. ‚Visegrádská skupina a Česká republika v tom výběru, v té volbě, naprosto selhala. Nezaznamenal jsem jediného kandidáta V4 na jednu ze čtyř významných funkcí,‘ uvedl lidovecký politik.“

Pravdou tak zůstává, že východní Evropa (případně Visegrádská čtyřka) nemá nominované zástupce mezi čtyřmi nejvyššími posty. Zda-li je tento stav důsledkem toho, že někteří čeští političtí představitelé (v čele s premiérem) odmítli systém spitzenkadidátů, je komplexní otázka, kterou nehodnotíme. Stejně tak nelze hodnotit, zda bylo „blokování spitzenkadidátů“ zcela zbytečné.

Hned dva čeští europoslanci - Dita Charanzová a Marcel Kolaja - získali post místopředsedy Evropského parlamentu. Slaví tak stejný úspěch jako zástupci například Německa či Maďarska, kteří taktéž zaujali po dvojicích tuto reprezentační funkci.

V předchozím Evropském parlamentu funkci místopředsedy vykonávala francouzská europoslankyně Sylvie Guillaum. Ve sboru místopředsedů tak zasedala například s bývalým českým europoslancem Pavlem Teličkou. V současném složení čtrnácti místopředsedů francouzský zástupce chybí.

Evropský parlament sídlí ve Štrasburku (Francie), Bruselu (Belgie) a Lucemburku (Lucembursko). Ve Štrasburku se konají plenární zasedání, zatímco v Bruselu zasedají jednotlivé výbory a v Lucemburku vykonává svou agendu sekretariát.

Stížnost mířená z francouzské strany je zřejmě soukromého charakteru, tudíž tuto část výroku nehodnotíme.

Ani jeden z navržených kandidátů není ze států Visegrádské skupiny či východní Evropy. V období od roku 2014 až 2019 měla V4 zastoupení ve vrchní pozici Evropské rady, kterou zastával polský politik Donald Tusk.

„Lídři zemí EU na mimořádném summitu v Bruselu navrhli, aby se novou předsedkyní Evropské komise stala německá ministryně obrany Ursula von der Leyenová. (...) Post šéfa Evropské rady má připadnout belgickému premiérovi Charlesi Michelovi, příštím šéfem unijní diplomacie má být Španěl Josep Borrell a do čela Evropské centrální banky má nastoupit výkonná ředitelka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová,“ uvádí Česká televize. Poslední zmíněná Lagardeová pochází z Francie.

V institucích Evropské unie působí čeští zástupci i ve vyšších funkcích. Dita Charanzová a Marcel Kolaja jsou místopředsedy Evropského parlamentu. Na pozici předsedy parlamentu kandidoval český poslanec Jan Zahradil, který skončil na druhém místě, první byl David-Maria Sassoli z Itálie.

Premiéři Visegradské skupiny se dohodli na tom, že chtějí takového kandidáta na post předsedy Evropské komise, který bude rozumět regionu V4 a nebude mít proti těmto zemím negativní ohlasy, například kvůli migračním otázkám. Země V4 byly tedy ochotné podpořit i kandidáta, který nepochází ze zemí střední a východní Evropy.

Kandidátem, který by odpovídal jejich představám, ale nebyl socialista Frans Timmermans, kterého premiér Babiš kritizuje za migrační kvóty a předsudky vůči středoevropským státům. I polský premiér Mateus Morawiecki se vyjádřil tak, že je potřeba kandidát, který bude hledat kompromisy. Kromě výše uvedeného byl Timmermans tzv. spitzenkandidátem (volebním lídrem evropské frakce ve volbách do Evropského parlamentu) evropských socialistů. Dalšími spitzenkandidáty byli například Manfred Weber za Evropskou lidovou stranu či Margarethe Vestagerová za Alianci liberálů a demokratů pro Evropu. Státy V4 jsou dlouhodobě proti tomuto systému výběru předsedy EK.

Představitelé EU se nakonec dohodli na kandidátce Ursule von der Leyen. Její nominace byla oznámena až po neúspěšných předchozích jednáních. Andrej Babiš ji označil za lepší volbu pro země V4.