O tom, aby občané se mohli sami vyjádřit, zdali souhlasí s církevními restitucemi či ne. Jediní, kdo v Poslanecké sněmovně předminulý týden hlasovali pro toto referendum, byli poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM.
Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť pro zmíněný návrh hlasovali mimo poslanců Úsvitu a KSČM také někteří poslanci ČSSD.
Zmíněný návrh byl projednáván v Poslanecké sněmovně 18. března. Šlo o návrh poslanců KSČM na vydání ústavního zákona o referendu o zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Tento návrh byl zamítnut v prvním čtení. Proti zamítnutí (tedy v logice výroku Okamury "pro referendum") hlasovalo celkem 56 poslanců a poslankyň. Z toho šlo o 32 členů klubu KSČM, 11 poslanců hnutí Úsvit a také 13 poslanců ČSSD.
Není tedy pravda, že by pro zmíněný návrh hlasovali pouze poslanci hnutí Úsvit a poslanci KSČM. Návrh byl podpořen také 13 zástupci ČSSD. Jediný klub, který hlasoval v této otázce jednotně proti zamítnutí, byl klub KSČM. V rámci hlasování byl mimo jiné i 1 poslanec hnutí Úsvit (Augustin Karel Andrle Sylor) pro zamítnutí tohoto návrhu.
Problém je v tom, že pan Okamura tady balamutí občany samozřejmě, protože hlasovat v referendu o tom, že zrušíme zákon, ještě neznamená, že tady stále nezůstávají smlouvy mezi státem a církvemi. Takže my v té finanční části restitucí bychom ani referendem ničeho nedosáhli, a to oni bohužel lidem zapomněli říct.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože referendem by se nedaly zrušit či změnit již podepsané smlouvy mezi státem a církvemi.
Finanční části restitucí pro církve byly podepsány 22. 2. 2013, kde se stát zavázal, že vyplatí církvím po dobu 3 let částku 59 miliard korun.
Podpisem se smlouva stala legitimní a účinnou. V českém právu platí zákaz retroaktivity, tudíž i změnou zákona vyvolaného referendem se tato smlouva mezi církvemi a českým státem nemůže změnit.
Já si například nemyslím, že bychom měli jít hlasovat v referendu o přijetí eura, protože to už je náš závazek. V případě, že budeme splňovat podmínky, tak euro převzít.
Na základě uvedených zdrojů je výrok hodnocen pravdivě.
Dle Aktu o podmínkách přistoupení (článek 4, .pdf) České republiky a dalších států, které vstupovaly v roce 2004 do EU, je pro ČR zavazující přijmout euro. Není však stanoveno datum, kdy ČR euro přijme. Nejdříve však musí splnit tzv. Maastrichtská kritéria.
Vláda teďkom navrhuje, abychom se vrátili k té inflační valorizaci, dokonce aby se důchodcům přidalo o něco více, aby se jim kompenzovala ta ztráta na důchodech z minulosti.
Navyšování důchodů se skládá ze dvou složek, jednak z procentní části, která se zpravidla odvíjí od růstu cen a růstu reálné mzdy, a pak z pevné (základní) části stanovené na 9 % z průměrné mzdy, přičemž nesmí být průměrná mzda nižší než průměrná mzda stanovená v předcházejícím roce (aby nedocházelo ke snižování důchodů s poklesem mezd). Následující tabulka uvádí vývoj obou složek od roku 2006: Rok20062007200820092010201120122013Valorizace (%)4,0–6,05,6–6,63,04,403,91,60,9Základní výměra14701570170021702170223022702330Valorizace důchodů (zdroj Investia, Eurozprávy)
Jak tedy vidíme, mezi lety 2010 a 2013 (s výjimkou roku 2011) docházelo pouze k minimálnímu nárůstu výměry důchodů, v roce 2010 byl růst důchodů zcela zmrazen, v roce 2013 to byla pouze třetina inflace (vývoj inflace naleznete na stránkách ČSÚ).
V tomto roce pak podle Aktuálně došlo ke zvýšení základní výměry o desetikorunu a procentní výměry o 0,4 %. Podle informací MPSV má v průběhu tohoto roku dojít k další valorizaci a od ledna 2015 pak "nesnižovat valorizaci na třetinu cenového růstu" a "stanovit valorizaci nikoliv podle růstu životních nákladů všech domácností, ale podle růstu životních nákladů domácností důchodců. Nepřihlíželo by se už k růstu reálné mzdy". Jiří Dienstbier tak popisuje minulý i budoucí vývoj korektně, výrok je proto pravdivý.
Protože my sice máme závazek přijmout euro, ale inspirací pro nás může být například Švédsko (...), tak přesto tam při stejných závazcích udělali referendum o přijetí eura. Občané ho odmítli, to referendum, a Švédsko respektovalo vůli svých občanů.
Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.
Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Referendum k této otázce se konalo v září 2003 a Švédové odmítli euro bezmála 56 procenty občanů.
Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií, čímž i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.
...Švédsko, které přestože mělo stejné špatné přístupové podmínky, které za nás bohužel tedy vyjednal pan Telička...
Je pravdou, že Pavel Telička byl hlavním vyjednavačem při jednáních o přístupu České republiky do Evropské unie.
Vstupu do Evropské unie předchází dlouhá vyjednávání. Švédská zapojení do evropských struktur jsou dohledatelná již v 70. letech. Švédsko poté vstoupilo do Evropské unie 1. ledna 1995.
Česká republika podala naproti tomu přihlášku ke členství do EU v roce 1996 a přistoupila 1. května 2004.
Protože jednání o vstupu do EU jsou vždy velmi komplexní a rozsáhlá, nejsme bohužel schopni přesným způsobem popsat podmínky přístupu obou zemí tak, abychom je mohli porovnávat.
Výrok Tomia Okamury je proto hodnocen jako neověřitelný.
Podívejme se na kauzu Parkanová, předražení letounů CASA o třičtvrtě miliardy ve srovnání se stejnými portugalskými. Nikdo za to nemá odpovědnost, protože řeknou, že to bylo řádně vysoutěženo a prostě to takhle nejde.
Okamurou popisovaná kauza se týká nákupu letounů CASA v hodnotě 3,6 miliardy korun. Nákup schválila vláda Mirka Topolánka, která byla v té době v demisi. Podle protikorupční policie byla způsobena škoda ve výši 658 milionů a rozhodla se stíhat tehdejší ministryni obrany Vlastu Parkanovou.
Tomio Okamura zde naznačuje, že nikdo za kauzu nemá zodpovědnost. To však není úplně pravda, protože případ stále není uzavřen a stíhání exministryně obrany Parkanové pokračuje. Stále tedy probíhá práce orgánů činných v trestním řízení a nelze tedy říci, že se svým způsobem nic neděje.
Pan Okamura předloží návrh zákona, kterým chce zavést údajně odpovědnost komunálních politiků, krajských a lokálních...
Skupina poslanců hnutí Úsvit předložila návrh, který novelizuje zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Do obou zákonů vkládá paragraf, který stanoví, že "zástupce státu/zástupce územního samosprávného celku jedná se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře". Z důvodové zprávy vyplývá, že snahou je posílit odpovědné chování zástupců státu i ÚSC.
Návrh byl vzat zpět ještě před projednáním v prvním čtení.
Dienstbier: Já bych vám uvedl příklad, jak to funguje v praxi. Pan Okamura předloží návrh zákona, kterým chce zavést údajně odpovědnost komunálních politiků, krajských a lokálních a nakonec samozřejmě. Okamura: Takový návrh jsme nepředložili. ne.
Tomio Okamura reaguje na předchozí výrok o návrhu zákona o odpovědnosti komunálních politiků. Tento návrh byl skutečně předložen skupinou poslanců hnutí Úsvit v čele s Tomiem Okamurou. Návrh byl sice vzat zpět ještě před prvním čtením ve Sněmovně, ale platí, že předložen byl, a proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.
Já bych vám uvedl příklad, jak to funguje v praxi. Pan Okamura předloží návrh zákona, kterým chce zavést údajně odpovědnost komunálních politiků, krajských a lokálních (...) a nakonec, když se to opřipomínkuje, tak se ukáže, že v praxi by se tím, tedy na té zákonné úrovni, by se ta odpovědnost naopak snížila.
Na základě níže předložených informací hodnotíme výrok Jiřího Dienstbiera jako pravdivý. V Okamurově návrhu figuruje tzv. péče řádného hospodáře, která ovšem představuje nižší úroveň, než jaká je v současné právní úpravě požadována.
V tomto případě Jiří Dienstbier hovoří o návrhu (.pdf) na změnu v zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, a v zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, který podal Tomio Okamura a další poslanci. Dle tohoto návrhu (str. 1) by zástupci státu a zástupci územních samosprávných celků měli jednat se svěřeným majetkem s péčí řádného hospodáře. Jak je ale uvedeno ve stanovisku vlády k tomuto návrhu (.pdf), v současné právní úpravě je v případě hospodaření s majetkem vyžadována vyšší míra odbornosti, než jakou navrhuje Okamura (str. 1).
V zákoně 219/2000 Sb. je v § 47 uvedeno následující: " Fyzické osoby, které z titulu svých funkcí nebo pracovního zařazení v organizačních složkách anebo z titulu pověření vykonávat jménem státu jeho práva akcionáře činí právní a jiné úkony týkající se majetku a plní další úkoly stanovené tímto zákonem, jsou povinny provádět tuto činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona, dalších právních předpisů a vnitřních předpisů, jimiž se hospodaření a nakládání s majetkem, popřípadě jeho správa řídí ". Je tedy nutná odborná péče.
O péči řádného hospodáře hovoří Nový občanský zákoník v § 159 následovně: " Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky ". Péče řádného hospodáře sice není přesně popsána, ale obecně se má za to (stanovisko vlády ji tak pojímá – str. 2), že vyžaduje znalosti informovaného laika. Díky této navrhované úpravě by tedy místo odborných znalostí stačily znalosti řádově nižší.
