Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože je sice pravda, že Česká republika přijme 80 uprchlíků z území Turecka, nicméně tento počet je započítán do dřívejšího dobrovolného závazku vlády, že naše země přijme 400 osob ze třetích zemí. Dohoda EU-Turecko tak specifikuje, odkud tito lidé přijdou, nicméně uprchlíci by na základě dobrovolné kvóty do České republiky přišli stejně.

80 migrantů z Turecka, kteří by do České republiky měli přijít, je součástí už dříve stanoveného počtu 2691 osob, jež má Česká republika přijmout. Stát se v roce 2015 nejdříve dobrovolně zavázal přijmout 1500 osob.

Usnesení vlády z 8. července 2015 uvádí:

„Vláda
schvaluje stanovení dobrovolného podílu České republiky z celkového počtu
1. 20 tisíc osob přesídlovaných ze třetích zemí do Evropské unie, v souladu se závěry
Evropské rady z 26. června 2015, na 400 osob.

2. 40 tisíc osob relokovaných z Itálie a Řecka do ostatních členských států Evropské unie, v souladu se závěry Evropské rady z 26. června 2015, na 1100 osob.“

Jak dokládá zápis z tohoto jednání vlády (.doc, bod 24), pro toto hlasovalo všech 16 přítomných členů vlády (tedy i ministři za hnutí ANO).

Počet se dále zvýšil rozhodnutím Rady (.pdf, str. 14-15), se kterým Česká republika nesouhlasila, na výše zmíněných 2691 osob. Co se týká zmíněných 80 osob, tak ty jsou započítány mezi uvedené 4 stovky, které se vláda rozhodla přijmout z tzv. třetích zemí.

Prohlášení EU a Turecka tedy nemá žádný vliv na samotný celkový počet migrantů, které má stát přijmout, pouze se vyjasňuje země, ze které se do České republiky migranti přesunou.

Na konci 90. let se výrazně zvedl počet žádostí o azyl. V roce 1999 se jednalo o více než 7 tisíc žádostí.

Zdroj: Ministerstvo vnitra (.zip)

V roce 1998 a 1999 však Česká republika udělila azyl pouze desítkám osob. V roce 1998 bylo vyhověno 78 žádostem, o rok později 79.

Martin Půta tak zřejmě hovořil o tzv. dočasném útočišti. které vláda ČR v 90. letech poskytla občanům Bosny a Hercegoviny, státům bývalé Jugoslávie a v roce 1999 také prchajícím z provincie Kosovo.

Dočasné útočiště nespadá do statistik udělení azylu a konkrétní počty lidí jsou tak těžko dohledatelné. Ve zprávě (.doc, str. 16) pro Evropský uprchlický fond Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra uvádí, že: "V letech 1991-1997 tak získalo na území České republiky dočasné útočiště více než 5 200 uprchlíků."

O tom, že by Česká republika měla pomoci desetitisícům uprchlíků z bývalé Jugoslávie, žádné dostupné statistiky neinformují. Podařilo se nám pouze dohledat prohlášení tehdejšího ministra vnitra Kopřivy, který prohlásil, že v ČR nalezlo útočiště až 11 tisíc uprchlíků. Člověk v tísni dále popisuje zhruba tisícovku lidí, co přišli v souvislosti s kosovskou krizí.

Celkově ovšem nejsou dostupná data, která by popisovala přesný počet příchozích válečných uprchlíků z Jugoslávie, výrok Martina Půty tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat celkovou výši dluhu Jihomoravského kraje.

České noviny publikovali v červnu tohoto roku výsledky analýzy společnosti Czech Credit Bureau, která hospodaření krajů s výjimkou Prahy monitoruje. Podle této zprávy byl dluh za rok 2015 v Jihomoravském kraji 2,6 miliardy korun. Novější data můžeme nalézt na stránkách monintor.statnipokladna.cz, kde se informuje o dlouhodobých závazcích ve výši 2 718 759 tis. Kč, což ovšem nemusí nutně tvořit celkový dluh kraje. Z toho důvodu výrok nedokážeme plnohodnotně potvrdit ani vyvrátit.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Česká inspekce životního prostředí sice může provádět kontroly, ne však ve všech v oblastech, které Anna Hubáčková zmiňuje. Prováděcí předpisy k novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu pak skutečně neexistují.

Anna Hubáčková má pravdu v tom, že novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 2015 skutečně mimo jiné uděluje České inspekci životního prostředí pravomoci ke kontrolám.

Česká inspekce životního prostředí pak zmíněnou novelou dostala na starosti primárně kontrolu znečišťování půdy (§3 odst. 1, písm. a) a §3 odst. 2 a 3), případnou nápravu tohoto stavu, projednávání určených správních deliktů podle § 20, či pořizování informací o půdě.

Není však pravdou, že by novela z roku 2015 měla dávat České inspekci životního prostředí na starost kontroly ve věci eroze. Tyto pravomoci, které Anna Hubáčková zmiňuje, se dají dle dokumentu (.pdf, str.8) Ministerstva zemědělství zařadit mezi protierozní opatření podle § 3 odst. 1, písm. d), které dle zákona kontroluje obec (§ 15 písm. c) a d)). Ta zároveň postihuje i přestupky dle tohoto zákona.

Že by v tuto chvíli ke zmíněné novele zákona existovaly prováděcí předpisy nelze dohledat, stejně tak právní informační systém ASPI žádný neuvádí.

Na základě výše uvedeného odůvodnění a tedy skutečnosti, že pravomoci, které Anna Hubáčková přisuzuje České inspekci životního prostředí, náleží jiným subjektům, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V tisku ani v tiskových zprávách Ministerstva vnitra nelze dohledat zprávy o tom, že by ministr vnitra Milan Chovanec vyzýval svého kolegu ministra obrany Martina Stropnického k rezignaci v souvislosti se zmíněnou kauzou Fajád, tedy s únikem utajovaných informací ohledně Čechů unesených v Libanonu, ač tak činil kupříkladu předseda ODS Petr Fiala. Ministr Stropnický se dopustil prohlášení, že podmínkou propuštění pěti Čechů unesených v Libanonu bylo nevydání zadrženého Libanonce Alí Fajáda americké straně. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán tuto souvislost nepotvrdil.

Stejně tak ve věci provozování mýtných bran ministr Chovanec žádného ze svých kolegů k rezignaci veřejně nevyzýval. Co se týče případného "výpadku" mýtného, Ministerstvo dopravy v tiskové zprávě z března tohoto roku uvedlo, že pokud by rezort od nového roku přestal mýto vybírat, mohlo by dojít k výpadkům příjmů z mýta ve výši až 10 miliard korun ročně, což je částka dokonce vyšší, než jakou ministr Chovanec uvádí.

Je pravdou, že míra nezaměstnanosti skutečně klesá s vyšším vzděláním. Dokládají to data ČSÚ a platí to dlouhodobě.

Výrok byl doplněn a hodnocení změněno

Výrok je hodnocen jako pravdivý na základě nejnovějších dat Eurostatu. Hodnocení bylo změněno z nepravdy, vycházeli jsme ze špatných dat. Kromě přímého ohrožení chudobou odrážela data také osoby, které trpí těžkou materiální deprivací nebo jejich domácnost má nízkou intezitu práce. Jde tedy o širší skupinu. Za chybu se omlouváme.

Aktuální data (2014) Eurostatu uvádějí výši ohrožení chudobou (definice níže) ve výši 9,7 %. To odpovídá výroku Svatomíra Mlčocha.

Původní odůvodnění:

Podle Českého statistického úřadu se výpočet hranice chudoby opírá o tzv. poměrný příjem. Tento se přiřazuje všem členům domácnosti. Na základě všech osob seřazených vzestupně podle poměrného příjmu se určí medián (hodnota, která rozděluje soubor na dvě stejné poloviny), ze kterého se vypočítá hranice chudoby. Tato hranice je nejčastěji stanovena na 60 % mediánu poměrného příjmu domácností. Míra ohrožení příjmovou chudobou odpovídá podílu osob z domácnosti s příjmy nižšími, než je tato hranice. Osoby jsou ohrožené příjmovou chudobou, pokud poměrný příjem domácnosti, ve které žijí, nedosahuje této hodnoty. Je tedy nižší než 60 % hodnoty mediánu.

Podle nejnovějších statistik Eurostatu, které jsou v současné době veřejně dostupné, byla míra ohrožení chudobou v ČR za rok 2014 14,8 %. V roce 2008 se tento počet pohyboval kolem 15,3 % (. pdf, str. 2).

Podle další statistiky uveřejněné v červnu 2016, která porovnává roky 2013 a 2014, byl počet lidí zasažených chudobou v roce 2013 nepatrně nižší než v roce 2014.

Tento výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože nejnovější zveřejněné statistiky uvádějí procentuální hodnoty ještě vyšší než uvedených 10 %, a to o téměř 5 %.

Studie zpracovaná Ministerstvem práce a sociálních věcí (.pdf - str. 5) z ledna 2015 uvádí, že karenční lhůta je zavedena v celkem 14 státech Evropské unie, což je přesně polovina. Výrok Zdeňka Škromacha je tedy hodnocen jako pravdivý.

O nákladech na provoz Senátu se mluví v souvislosti s moderátorem citovaným výrokem Andreje Babiše: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Senátor Čunek říká, že náklady jsou ještě vyšší, což však není pravda.

Výdaje Senátu ČR obsahuje přiložená tabulka, kterou jsme sestavili z údajů rozklikávacího státního rozpočtu MFČR (Monitor.statnipokladna.cz). V jednom řádku uvádíme schválený rozpočet, ve druhém reálné výdaje horní komory parlamentu.

Rok

2011

2012

2013

20142015

Schválený rozpočet (v tisících Kč)

508 516525 530 511 818518 879521 307Skutečné výdaje (v tisících Kč)500 200

489 458

498 441

470 786

490 469

V tomto roce plánuje ministerstvo financí vynaložit na provoz horní komory více než 558 milionů korun. Ani letošní výdaje tak neodpovídají výroku Jiřího Čunka.

Výrok celkově hodnotíme jako nepravdivý.

Není pravdou, že by čeští producenti do Číny nevyváželi vůbec žádné potraviny a např. mléčné výrobky teprve čekaly na export.

Pokud jde o přebytky v zemědělství, jak píší například Lidovky.cz: "Na trhu je přebytek českého mléka, másla i vepřového masa." Podobně píše ČTK o "přebytku mléka na trhu" a ministr zemědělství Marian Jurečka mluví přímo o "velké krizi u vepřového masa."

Pokud jde o export potravin do Číny, již v roce 2014 psalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, že "specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty."

Stejně tak v roce 2012 mluvil zastupitelský úřad ČR v Pekingu o tom, že jsou vzhledem ke struktuře čínské ekonomiky poptávány mj. právě i zemědělské produkty.

Na možné "nedávné" překážky dovozu potravin do Číny neodkazují ani Předpisy Čínské lidové republiky. Kromě toho v roce 2013 se v Číně snižovaly cla mj. právě na dovoz mléka.

Že jde spíše o otázku toho, že české firmy do Číny nedodávaly, než že nemohly dodávat, odkazuje i článek Blesk.cz o návštěvě ministra Jurečky v Číně. Článek navíc slovy zástupce Agrofertu K. Hanzelky potvrzuje, že trvanlivé mléko do Číny v posledních několika letech vyváží např. Mlékárna Tatra Hlinsko. Hanzelka přímo říká, že "objemy vývozu nejsou nijak velké, ale postupně rostou."