Situace v českém zdravotnictví - boj proti kouření

Výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný neboť se nám nepodařilo dohledat příslušnou pasáž zákoníku Čr, která by odpovídala tvrzení Zuzany Roithové. V tomto ohledu jsme požádali o vyjádření tiskové oddělení Ministerstva zdravotnictví, které však ani po opětovné výzvě nereagovalo.

V důvodové zprávě (pdf.) k navrhované revizi evropské směrnice o tabákových výrobcích jsou detailněji popsané souvislosti a důvody vedoucí k vytvoření daného právního předpisu. Součástí důvodové zprávy je také dokument (pdf.) hodnotící vliv navrhovaných změn a právě v této části se nachází i informace, kterou uvedl ministr Heger. Dokument předpokládá, že konzumace tabákových výrobků se sníží o 2 % během prvních 5 let, po kterých bude nová směrnice v platnosti. Tyto informace jsou uvedeny na straně 59 v odstavci s názvem Indirect Impact.

Na základě těchto údajů hodnotíme tvrzení ministra zdravotnictví jako pravdivé.

Pro bližší uvedení situace uvádíme, že současná směrnice o tabákových výrobcích (2001/37/ES) je z roku 2001. Jak uvádí tisková zpráva Evropské komise, navrhovaná revize spočívá v uložení nových a přísnějších pravidel na výrobu, obchodní úpravu a prodej tabákových výrobků.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, jelikož platba za státní pojištěnce byla poprvé zvýšena již v roce 1996, tedy dva roky před nástupem Zuzany Roithové do funkce ministryně zdravotnictví ČR. Navýšení platby za státní pojištěnce v roce 1998 bylo původně iniciováno vládním návrhem zákona, který byl také po vrácení Senátem ČR s pozměňovacími návrhy přijat.

Výše pojistného činí, dle zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, 13,5% z vyměřovacího základu za rozhodné období. Podle vývoje vyměřovacího základu osob, za které je plátcem pojistného stát, který lze vidět v následující tabulce, je patrné, že první zvýšení přišlo již v období od 1. ledna 1996 do 30. června 1996.

ObdobíVyměřovací základ (Kč)Výše pojistného (Kč)1. 1. 1993 - 31. 12. 1993

1694228,71. 1. 1994 - 31. 12. 19951430193,11. 1. 1996 - 30. 6. 19961630220,01. 7. 1996 - 31. 12. 19972000270,01. 1. 1998 - 30. 6. 19982120286,21. 7. 1998 - 30. 6. 20012900391,5

Návrh novely zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který je ve výroku zmiňován, byl sněmovně předložen vládou dne 24. října 1997, přičemž Zuzana Roithová byla zástupcem navrhovatele. Senát ČR tento zákon následně vrátil sněmovně s pozměňovacími návrhy. Návrh zákona je v pozměněné podobě poté sněmovnou přijat a 5. června 1998 je vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 127/1998 Sb.

Zuzana Roithová nám zaslala podrobný rozbor změn plateb za pojištěnce a osvětlení jejího postoje. Za zaslané zdroje mnohokrát děkujeme, a byť formálně hodnocení zůstává stejné (platby za pojištěnce se, byť mírně, navýšily již dříve), její vyjádření podává další informace a osvětluje její postoj, proto ho ke komentáři přikládáme.

Dle aplikace Data presentation system na webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, která umožňuje vytváření vlastních tabulek, se tržby lékáren od roku 2007 od zdravotních pojišťoven za léčiva (tedy za léčiva na recept; indikátor 4911) pohybovaly (s výjimkou roku 2009, kdy tržby překročily zmiňovaných 35 miliard o 185,429 milionů korun) pod hranicí 35 miliard Kč (viz. níže uvedená tabulka).

Tržby od ZP za léčiva (v tis. Kč)

rok ČR

2007 32 219 244 2008

31 231 356 2009

35 185 429

2010

33 752 703

2011

33 987 000

Tržby lékáren za volně prodejná léčiva (tedy léky "mimo recept"; indikátor 4914) v letech 2007-2009 rostly (viz. následující tabulka).

Tržby za volný prodej (v tis. Kč)
rok ČR

2007

6 637 591

2008

7 392 259

2009

7 764 682

2010

7 482 923

2011

7 663 780

S ohledem na skutečnost, že tržby lékáren za léky na recept v roce 2010 překročily hranici 35 miliard, kterou zmiňuje Zuzana Roithová a skutečnost, že tržby za volný prodej v letech 2007-2009 rostly, hodnotíme její výrok jako zavádějící.

Doplňujeme dokument ÚZIS, který nám Zuzana Roithová zaslala jako podklady pro své argumenty. Ukazuje, že výdaje na léky na recept skutečně dlouhodobě spíše stagnují. Nezmiňuje se však o lécích "mimo recept".

Je pravdou, že v porovnání s rokem 2010 se podařilo v roce 2011 snížit deficitzdravotních pojišťoven o 1.7 miliardy. V roce 2011 také hospodaření tohoto odvětví státního rozpočtu ovlivnilo plošné zvýšení platů lékařu, na které musel ministr Leoš Heger vyčlenit dvě miliardy korun. Ovšem ke zvýšení dolní sazby DPH došlo až v roce 2012.

Z kontextu celé diskuze však vyplývá, že Leoš Heger hovoří hlavně o hospodaření v roce 2012. Z tohoto roku ale nejsou data o hospodaření zdravotních pojišťoven dostupná a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok Leoše Hegera hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ze stránek Ústavního soudu ČR.

Ústavní soud se zabýval body mj. ze zdravotnické reformy již 27. listopadu roku 2012. Tehdy se zabýval celkem 14 napadenými reformními zákony, z nichž většina je součástí zdravotnické, sociální a důchodové reformy. Ústavní soud nezrušil zákony jako celek, zrušil však určité části.

Ve svém nálezu ruší například " omezení platnosti dosavadních registrací poskytovatelů nestátních zdravotnických zařízení ", dále § 76 a 77 zákona o zdravotních službách nebo časové omezení na 5 let v případě institutu dříve vysloveného přání. Ústavní soud tedy opravdu rozhodl částečně pro i proti Ministerstvu zdravotnictví.

Co se týče rozdělení péče na základní a nadstandardní, návrh na zrušení ustanovení týkajících se této problematiky byl podán (.pdf) již 14. prosince 2011 51 poslanci. Tento návrh je stále veden jako projednávaná plenární věc pod spisovou značkou Pl. ÚS 36/11. Ústavní soud se k této věci tedy stále nevyjádřil a výrok proto lze hodnotit jako pravdivý.

Výrok ministra Hegera je odůvodněn jako neověřitelný, neboť sice správně popisuje českou legislativu i gestora evropské směrnice na úrovni české vlády, nicméně se nám již nepodařilo dohledat ministrem zmíněný boj o zisk gesce nad touto směrnicí.

Jak vyplývá z návrhu jednání (.pdf) o zmíněné směrnici z 16. ledna 2013 ve Výboru pro EU na vládní úrovni, předkladatelem české pozice je ministr zemědělství Bendl. Usnesení sněmovního výboru (.doc) pro evropské záležitosti z 24. ledna letošního roku pak zcela jasně uvádí (str. 6 - "Stanovisko vlády"), že gestorem návrhu směrnice na české straně je Ministerstvo zemědělství.

Zákon o potravinách, který Leoš Heger zmiňuje, skutečně řadí tabák k oblasti potravin. Toto legislativní opatření (zákon - .pdf), které bylo přijato v roce 1997 (přijetí 24. duben - účinnost 1. září), má celý název Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že před vstupem do EU byl tabák řazen k oblasti potravin asi 7 let.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zatímco nová evropská směrnice (.pdf, en) se zabývá převážně regulací v oblasti označení tabákových výrobků a jejich uvádění na trh, prodej a zahraniční distribuci, aktuální návrh ministerstva zdravotnictví, který byl představen v lednu 2013 upravuje především zákaz kouření v restauracích, omezení prodeje tabákových výrobků, ale také alkoholu.

Směrnice (2012/0366 COD - Aj.) upravující mimo jiné výrobu, prezentaci a prodej tabákových produktů spadá (Key players - committee responsible) pod výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI). Zuzana Roithová je členkou výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů (IMCO).

Zmíněná směrnice má doplnit již existující směrnici Evropského parlamentu a Rady (2001/37/ES) ze dne 5. června 2001. Momentálně čeká v Parlamentu na první čtení.

Vláda sice v současné době připravuje návrh novely zákona 110/1997 sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Tato novela zpřesňuje některá ustanovení §12 zmíněného zákona v tom smyslu, že mimo tabáku lze do cigaret přidávat pouze látky explicitně povolené zvláštní vyhláškou (viz přílohu č. 2).

Podle obálky (.doc) byl návrh zákona odeslán vládě 28. února 2013, nicméně od tohoto data nedošlo k jeho projednání (podrobné záznamy z jednání vlády jsou k dispozici zde), a tedy ani k přijetí vládního usnesení, v němž by vláda postoupila návrh do legislativního procesu. Výrok je tedy nepravdivý.

Na základě vyjádření Zuzany Roithové přehodnocujeme výrok na neověřitelný, ukázalo se, že není jednotný pohled na to, co představuje "kuřáctví".

Zuzana Roithová měla podle svého vyjádření na mysli spotřebu cigaret na jednoho obyvatele - podrobněji v jejím vyjádření (.doc).

Naše původní hodnocení pravuje s počtem kůřáků:

Podíl kuřáků v ČR se dlouhodobě pohybuje kolem třetiny dospělé populace a nezdá se, že by se na tom něco v posledních letech změnilo. To potvrzuje i zpráva Státního zdravotního ústavu.

Vývoj prevalence kuřáctví - zpráva 2011 (. pdf - str. 43): "...v období let 1997 - 2011 nedochází k výraznějším změnám a mírné snížení podílu pravidelných kuřáků v roce 2011 se pohybuje v rozmezí statistické chyby a nelze je ještě považovat za pozitivní trend. V posledních letech se podíl kuřáků (včetně příležitostných) pohybuje v populaci 15 - 64 let v rozmezí 28 - 32 %..." Navíc platí, že více kouří mladší lidé než starší (nejvíce věková skupina 15 - 24 let, str. 18) a muži více než ženy - 26,9 % ku 21,3 % za rok 2011 (str. 16).

V loňském roce deník aktualne.cz oslovil několik poslanců s dotazem na připravovanou novelu zákona o kouření a ilustroval rozcházející se názory jednotlivých respondentů. Rozdílné názory ilustruje i článek serveru Novinky.cz. Ani z jednoho z článků však nedokážeme rozlišit mezi nározem kuřáků a nekuřáků - takové informace články neuvádí a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný. Pro zajímavost doplňujeme odkaz na starou anketu, která zjišťovala zda poslanci kouří nebo ne a byla realizována v roce 2007 . "MF DNES oslovila prostřednictvím ankety všech 200 poslanců se stejnými otázkami: zda kouří a zda vykážou kuřáky v restauracích do oddělených místností." Z 200 poslancú odpovědělo len 141.S tohoto počtu bylo 107 nekuřákú a 34 kuřákú. Zpřísnění zákona tehdy říkalo ne 31% dotázaných poslanců, 43 procent poslanců bylo za. Aktuálnější obdobnou anketu se nám bohužel dohledat nepodařilo.

Dle dat (a.j.) Světové banky činily v roce 2010 celkové výdaje na zdravotnictví v ČR 7,5% HDP. Do níže uvedeného grafu jsme na základě těchto dat zobrazili podíly zdravotnických výdajů na HDP pro státy OECD a postkomunistické státy (vyznačeny zeleně). ČR se v tomto srovnání nalézá na osmém místě z celkového počtu 29 postkomunistických států a je tedy "na čele pelotonu postkomunistických zemí". Z hlediska srovnání se zeměmi OECD (některé země spadají jak do skupiny postkomunistických států, tak do skupiny zemí OECD, stejně jako ČR) je procento výdajů v ČR spíše nižší.

Pro srovnání dostupnosti a kvality péče jsme využili komplexní přístup Světové zdravotnické organizace, která v roce 2000 publikovala dokument World health report: Health Systems: Improving performance (.pdf; a.j.). WHO hodnotila u každého státu úroveň zdraví populace (očekávanou délku života, kojeneckou úmrtnost), dostupnost služeb pro celou populaci, responsivitu systému (nakolik flexibilně, pohotově a citlivě systém reaguje na přání pacientů a respektuje jejich důstojnost a autonomii), distribuci této responsivity (nakolik zdravotníci činí v praxi rozdíly mezi lidmi podle jejich socioekonomického statusu) a konečně sociální spravedlnost ve financování zdravotní péče. Na základě těchto jednotlivých indikátorů pak WHO sestavila souhrnný indikátor, nazvaný "výkonnost zdravotního systému". ČR z celkového počtu 191 členských států WHO obsadila 48. pozici (viz. Tabulka 10, str. 200 uvedeného dokumentu). Jedinými postkomunistickými státy, které byly hodnoceny lépe než ČR bylo Slovinsko a Chorvatsko. Tvrzení, že česká péče je lepší než v jiných postkomunistických státech je tedy také pravdivé.

Na základě výše uvedených faktů tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Vývoj výdajů na léky zachycuje níže uvedená tabulka č. 5.3 ve Zdravotnické ročence z roku 2011 (.pdf):

Ačkoliv v tabulce jsou uváděny ceny výrobce bez DPH a obchodní přirážky, dlouhodobý trend je růst nákladů. Co se týká konkrétně periody od roku 2007, o které mluví Zuzana Roithová, každý rok se náklady zvyšují. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministr Julínek byl ministrem zdravotnictví v první i druhé vládě premiéra Topolánka. Ministrem byl tedy od 4. září 2006 do 8. května 2009. Ministr Rath byl ministrem zdravotnictví ve vládě premiéra Paroubka. Ministrem byl od 4. listopadu 2005 do 16. srpna 2006. Dle pojistného plánu VZP(jakožto dominantní pojišťovny v ČR) na rok 2006 (.pdf - str.19) byl příjem VZP z pojistného za rok 2005 111648342 Kč a dle plánu na rok 2007 (.pdf - str. 21) byl příjem z pojistného za rok 2006 124414170 Kč. Inflace za rok 2006 byla 2,5%, tudíž po diskontaci tvoří rozdíl mezi těmito částkami cca 9,73mld Kč.

Výběr pojistného \ rok20052006rozdílbez diskontace111648342 12441417012765828po diskontaci1116483421213796789731336

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací uvedených v médiích a na webu společnosti IZIP. 10.05.2012 server ceskenoviny.cz uvedl, že se Leoš Heger rozhodl projekt IZIP ukončit. " Terčem kritiky se v minulosti stala hlavně cena projektu a jeho financování. Podle kritiků je projekt nefunkční, protože lékaři EZK nevyužívají. Systém elektronických zdravotních knížek (EZK) společnosti IZIP měl umožnit sdílení informací o léčení pacientů mezi lékaři a usnadnit komunikaci pacienta s lékařem. Projekt podporuje VZP a knížku si mohou zřídit zdarma jen její pojištěnci. ", uvádí dále server. Na webových stránkách společnosti IZIP se potom dočteme následující: " Společnost IZIP je jedním ze zakládajících členů celoevropského projektu epSOS, který umožňuje výměnu zdravotních dat mezi jednotlivými evropskými zeměmi(...) Každá země EU používá více či méně odlišný standard systému ukládání elektronických dat, proto byl vytvořen projekt epSOS. Tento projekt Evropské komise je zaměřen na vytvoření interoperability jednotlivých systémů elektronických zdravotních záznamů v Evropě pro přeshraniční výměnu a zajištění bezpečnější zdravotní péče pacientům i mimo jejich domovský stát. "

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Zavedení plateb nemocnicím formou systému DRG (Diagnosis Related Group; klasifikační systém, který zařazuje případy hospitalizace na základě tzv. atributů případu do DRG skupin) ohlásilo ministerstvo již v květnu 2011. Počítalo se zaváděním úhrad formou DRG během 3 až 5 let. Do té doby byly mezi úhradami pro jednotlivé nemocnice značné rozdíly.

Na konferenci v prosinci 2012 ministerstvo potvrdilo, že i pro rok 2013 má v úmyslu pokračovat v dalším sbližování základních sazeb i přes odpor velkých nemocnic, ale zřejmě pomalejším tempem a v jiném poměru než v minulém roce.

Dvě nemocnice v Královéhradeckém kraji skutečně dlouhodobě hospodaří "dobře".

Nemůžeme s jistotou určit, které zařízení Heger myslí jako klíčové. Vzali jsme proto data z nemocnic ve všech bývalých okresních městech v kraji, tj. Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Trutnov a samotný Hradec Králové.

Následující tabulka uvádí výsledek hospodaření (v tis. Kč) tak, jak je uveden ve výročních a auditorských zprávách daných zařízení (data pro oblastní nemocnice pocházejí z obchodního rejstříku, data z královéhradecké fakultní nemocnice z webových stránek zařízení; údaje za rok 2012 nejsou k dispozici):

Rok

Jičín

Náchod

Rychnov n. Kněžnou

Trutnov

Hradec Králové

2011

-5097

-7310

-10495

-954

12633

2010

-4144

-25267

1225

6490

542

2009

124

19086

2932

423

17087

2008

-10568

-39185

-16104

312

55254

2007

-4839

-18235

-18061

2349

27955

2006

-11196

-21182

-14782

133

14648

2005

444

-2050

-7771

77

4926

2004

NA

3066

-207

63

38029

2003

-18

-10

NA

-12

7145

Jak tedy vidíme z tabulky, dlouhodobě v černých číslech hospodaří skutečně dvě nemocnice, a to Trutnov a Hradec Králové. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Zuzana Roithová hovoří o nezávislých institucích, které shromažďují informace týkající zdravotní péče v zájmu orientace spotřebitelů a státních institucí při nastavování parametrů finanční spoluúčasti pacientů. Ačkoliv ve výroku přesně neodkazuje ke konkrétním institucím, ve zmiňovaných zemích skutečně fungují nezávislé organizace s podobnou náplní práce. Ve Švýcarsku je to Federální úřad pro veřejné zdraví (ang.) s působností v oblastech drogové prevence, bezpečnosti potravin, ale i zdravotního a úrazového pojištění. V Německu pak působí Institut zdravotnické dokumentace a informací (ang.)shromažďující statistická data o léčivech, zdravotních pomůckách a podobně. Dalším příkladem může být i Agentura pro zdraví a bezpečnost potravin (ang.) v Rakousku.

Ačkoliv ministerstvo zdravotnictví původně plánovalo rozšířit seznam nadstandardů až o 70 položek, dle informací uvedených na serveru ČTK z listopadu 2012, a odkazujíce se na Hospodářské noviny, dostalo ministerstvo od lékařů jen tři návrhy, které by mohly být zařazeny do seznamu. K této věci ministr zdravotnictví, dle uvedených serverů, konkrétně uvedl: "Řekli jsme si, že to odložíme, máme jen tři návrhy a kvůli těm se nevyplatí kohokoli provokovat. Od ledna nic zavádět nebudeme."

Rozdělení zdravotní péče na standart a nadstandart bylo kritizováno poslanci ČSSD a právě oni poslali návrh Ústavnímu soudu na jeho zrušení. ČSSD kritizuje nejen samotné pojetí „nadstandardů“, ale argumentuje i tím, že pro 90% občanů bude nadstandard nedostupný. K celé věci se vyjadřuje např. Jiří Běhounek v přímém přenosu České televize z července 2012. K dnešnímu datu, 26. března 2013, se Ústavní soud k dané problematice definitivně nevyjádřil.

Dle informací ze serveru Hospodářských novin však takovéto rozdělení zdravotní péče nepodporují ani lékaři, od kterých měli samotné návrhy na rozdělení péče přicházet. Jaroslava Kunová, šéfka Asociace nemocnice a ředitelka Fakultní nemocnice v Plzni v listopadu 2012 doslova poznamenala: "Na tom to vlastně celé ztroskotalo. V létě se při ministerstvu ustavila komise, která měla posuzovat, co lékaři navrhnou, jenže oni nic nenavrhovali, takže jsme se sešli jen jednou“. Z rozhovoru s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem, pořízeném v listopadu 2011, také vyplývá, že i tato lékařská profesní organizace shledává zavedení nadstandardů problematické.

Vzhledem ke skutečnosti, že realizace reforem naráží na problém nejen, co se týče rozhodnutí Ústavního soudu, ale také kvůli přístupu lékařů, a že se původně měl seznam nadstandardů rozšiřovat každý rok - a očekávaný počet návrhů na rok 2013 se měl pohybovat okolo 70 položek – je výrok ministra do jisté míry diskutabilní.

Akceptujeme-li však 3 návrhy za „sadu“, lze považovat tvrzení ministra Hegera za pravdivé.

Výrok ministra Hegera hodnotíme jako neověřitelný, neboť lze sice dohledat mediální vyjádření Hegera v duchu jím připravovaných změn, nicméně samotný návrh zákona není veřejně dostupný a není tedy možné zcela jistě uvést, že toto opatření přináší zmíněné změny.

V kontextu výroku je zřejmé, že Leoš Heger mluví o novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, která je na stránkách Ministerstva zdravotnictví uvedena v sekci připravované legislativy. Nicméně samotný návrh, jak uvádí web, je nyní v meziresortním připomínkovém řízení a není zde veřejně dostupný, tudíž nelze zcela jasně říct, obsahuje-li ministrem zmíněné prvky.

Z veřejných zdrojů lze však vyčíst, že Heger má v plánu bonifikaci pojištěnců, kteří se o své zdraví starají. Viz. server Aktuálně.cz. Konkrétní opatření text popisuje následovně:... "A to zavedení takzvaného dvousložkového pojistného. Hegerův úřad v zákoně počítá s tím, že nově pacienti zaplatí část pojištění své pojišťovně sami."Navrhujeme mechanismus dvousložkového pojištění, které spočívá v tom, že by si pojišťovny mohly vybrat více zdravotního pojistného nebo by ho mohly naopak snížit. Mluvíme o desetinách procenta toho, co dneska platí zaměstnanec. Tím by jasně daly najevo, jestli mají hospodářské problémy, nebo jsou velmi dobré," řekl ministr Heger v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jeho úřad chce však také v zákoně podle Plíška motivovat lidi k tomu, aby se o své zdraví starali.

V praxi by to mohlo například vypadat tak, že ti pacienti, kteří budou chodit pravidelně na preventivní prohlídky, dostanou odměnu. Heger před časem uvedl, že by třeba zaplatili nižší poplatek u lékaře." Novinky, které by měly tento efekt, popisuje také text na webu strany ministra Hegera (TOP09) z 20. prosince 2012.

Podstatným rozdílem, mezi systémem zdravotního pojištění v Německu a v ČR je, že v Německu je tzn. dvojí - zákonného a soukromého. Od určité výše příjmů je možno si v Německu vybrat, zda-li člověk bude přispívat odvodem ze mzdy do zákonného systému, či se mu více vyplatí soukromé. Podstatným rysem soukromého pojištění je, že zde je legální zohledňovat rizikovost pojištěnce, tudíž už rovnou může pojištěnec dostat slevu, je-li například nekuřák. Nicméně většina lidí je ve státním pojištění. Odvod do něj činí 15,5% z příjmu pojištěnce, přičemž 7,3% platí zaměstnavatel a 8,2% zaměstnanec. Tyto peníze putují do centrálního fondu - "GKV" - ze kterého jsou potom vypláceny pojišťovnám. Klíčovým faktem je, že pojišťovny ve státním systému nesmí odmítnout pojištěnce kvůli jeho větší rizikovosti. Tudíž na centrální úrovni není tvořena motivace pro lidi, aby se chovali ohleduplněji ke svému zdraví. Tento úkol spočívá na pojišťovnách, které mají možnost své pojištěnce motivovat různými bonusy či slevami. Odvody to stáního systému GKV (ze kterého jsou placeny příspěvky pojišťovnám) jsou tedy dány procentuálním odvodem ze mzdy (stejně jako v ČR) avšak rozdíl spočívá v tom, že pojišťovny mají možnost motivovat své pojištěnce k zodpovědnějšímu chování. A jelikož je v Německu na trhu opravdu hodně pojišťoven a lidé mají možnost si mezi nimi vybírat podle toho, co která nabízí - některé nabízejí slevy (dostanete nějaké peníze zpět), dotace na pobyty, proplácení nadstandardu atd.

Chováte-li se tedy zodpovědně, tak si můžete na trhu najít takovou pojišťovnu, která Vás za to odmění, tudíž výrok hodnotíme jako pravdivý.

Zdroje:

• Bundesministerium für Gesundheit - reforma 2011 - aktualizace popisů systému (německy)
• Bundesministerium für Gesundheit - způsob financování zákonného systému (německy)
• krankenkassen direkt - porovnávání nabídek pojišťoven (německy)
• Česká správa sociálního zabezpečení - popis systému v Německu (česky)
• Alliance for health reform (.pdf) - podrobnější popis systému v Německu (anglicky)

Zuzana Roithová má na mysli zákon č. 261/2007 Sb., ve kterém je jako navrhovatel uvedená vláda a tedy v podstatě i ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, který byl jejím členem. Dle čl. LXVI § 3c tohoto zákona je výše poplatků za státní pojištěnce upravena takto: „Vyměřovací základ pro pojistné hrazené státem za osobu, za kterou je podle zvláštního právního předpisu plátcem pojistného stát37), se stanoví pro období kalendářního roku. Vyměřovacím základem je 25 % všeobecného vyměřovacího základu stanoveného nařízením vlády pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se vyměřovací základ zjišťuje21c). Vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru." Tímto byla tedy částka placená za státní pojištěnce navázána na všeobecný vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění, který dle § 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. nesmí být nižší než v předcházejícím roce. Z toho vyplývá, že by tedy skutečně odvody za státní pojištěnce v případě platnosti tohoto zákona stoupaly, jak tvrdí Zuzana Roithová. Tento zákon nahrazoval úpravu z r. 2006, která navazovala výši částky placenou za státní pojištěnce přímo na výši průměrné měsíční mzdy. Jednalo se o zákon

č. 117/2006 Sb..

Zákon však byl dále změněn předpisem č. 362/2009 Sb., kde je již systém navázání na všeobecný vyměřovací základ důchodového pojištění byl tímto zrušen a nahrazen fixní částkou.