Zuzana Roithová

K tzv. gold-platingu dochází při převodu evropských směrnic do národních legislativ. Jedná se o rozšíření obsahu právní normy o povinnosti, které přinášejí nové regulatorní zátěže. Server Euractiv přitom uvádí, že v České republice je podíl těchto navíc přidaných povinností 25–33 %.

Oficiální statistiky o gold-platingu však neexistují a nelze tak zjistit, zda se Česká republika dopouští gold-platingu nejvíce. Výrok Zuzany Roithové je proto hodnocen jako neověřitelný.

Bohužel se nám nepodařilo dohledat žádnou probíhající studii, která by zkoumala implementaci evropských směrnic v jednotlivých národních státech, a proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

V rámci prvního čtení směrnice o službách (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu) na půdě Evropského parlamentu konaného dne 16. února 2006 se v hlasování o celé rezoluci zástupci ODS (tehdy v rámci strany EPP-DE) zdrželi hlasování (.pdf, str. 166–167).

V případě druhého čtení jsou však dostupné údaje pouze za jednotlivá doporučení a nikoliv za hlasování o přijetí dané směrnice jako takovém, takže jsme nebyli schopni dohledat hlasování zástupců ODS. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Ze směrnice o službách byly opravdu mj. vyňaty zdravotní a poštovní služby. Oba typy služeb zároveň mají svou vlastní směrnici. Výrok Zuzany Roithové je proto hodnocen jako pravdivý.

O směrnici o službách na vnitřním trhu jsme se podrobněji vyjádřili právě u výroku Jana Zahradila. Ze směrnice byla oproti původnímu návrhu vyňata řada služeb včetně Roithovou zmiňovaných zdravotních a poštovních služeb. Zdravotním službám je skutečně věnována jiná norma – směrnice2011/24/EU, o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči. Poštovní služby upravuje směrnice 2008/6/ES, o vnitřním trhu poštovních služeb.

Zuzana Roithová ve svém výroku mluví o tom, že v období mezi vstupem do EU a příchodem krize do ČR vzrostlo DPH dvojnásobně. Podle webu podnikatel.cz a danarionline.cz vypadal vývoj DPH v České republice následovně:

Základní sazba DPH

Snížená sazba DPH

1.1.1993 – 31.12.1994

23

5

1.1.1995 – 31.12.2004

22

5

1.5.2004 – 31.12.2007

19

5

1.1.2008 – 31.12.2009

19

9

Z tabulky jasně vyplývá, že se sice snížená sazba DPH v tomto období téměř dvojnásobně zvýšila, základní sazba však zůstala na stejné výši. Z tohoto důvodu nelze hovořit o "dvojnásobném zvýšení DPH", a proto hodnotíme výrok jako zavádějící. Dodejme, že v období od vstupu do EU se v rámci snížené a základní sazby přesunovaly některé položky, a to zejména do "horní" sazby.

V EU existují hned dva systémy, které nalézají na trhu nebezpečné výrobky a následně varují členské země. Jde o systém RAPEX pro výrobky mimo potravin a právě systém RASFF, o kterém hovoří Zuzana Roithová, výhradně zaměřený na potraviny. Při nejzávažnějším typu upozornění jsou státy skutečně povinny výrobek okamžitě stahovat z trhu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

RAPEX (Rapid Alert System for non-food dangerous products) je systém rychlé výměny informací o závadných produktech fungující mezi Evropskou komisí a členskými státy.

Jakmile jeden z členských států zjistí, že jistý produkt je zdravotně závadný, informuje neprodleně Národní spojovací centrum, které informaci předá dál Evropské komisi. Ta zprávu o výrobku rozšíří mezi všechna Národní spojovací centra v členských státech. Tato centra pak dohlížejí na vládu daného státu, zda činí všechny kroky nutné k eliminaci rizika.

Mezi "kroky nutné k eliminaci rizika" zajisté může patřit i stažení výrobku z trhu daného státu. EU však na svých stránkách hovoří o použití RAPEXu pouze v případech zdraví nebezpečných výrobků, nikoliv všech produktů, které neodpovídají standardům EU.

Ve výroku přímo zmíněným systémem je RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), prostřednictvím kteréhož si státy vyměňují informace o rizikových potravinách. RASFF vydává několik typů upozornění. Jde buď o "poplach", při kterém musí členský stát neprodleně stáhnout výrobek z trhu. Mírnějším nařízením je zákaz dále propouštět jistý produkt přes hranice. Posledním stupněm jsou informace o výskytu rizikových potravin na trhu, při kterých státy nemusejí podstupovat žádná opatření. Navíc RASFF poskytuje členům EU různé informace, které neobsahují žádnou výstrahu.

Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích, konkrétně § 17, lze za správní delikty spáchané potravinářskými podniky v souvislosti s porušením standardů udělit pokutu až do výše 50 milionů Kč.

Výroční zpráva (.pdf) Státní zemědělské a potravinářské inspekce za rok 2013 hovoří na straně 57 o celkově 1577 správních řízeních, v nichž byly uloženy pokuty v celkové výši 64 271 500 Kč. Průměrně tedy připadá na jedno řízení sankce ve výši 40 755 Kč.

SZPI vytvořila pro server Aktuálně.cz v roce 2012 tabulku udělených pokut. Celková udělená částka byla oproti roku 2013 přibližně poloviční.

Seznam nejvyšších potravinářských pokut udělených v roce 2012 SZPI ve srovnání s maximální možnou pokutou[v Kč] Tesco Stores ČR a.s.760.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.750.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.600.0001.000.000Ahold Czech Republic530.00050.000.000Penny Market s.r.o.520.0001.000.000Spar Česká obchodní společnost500.00050.000.000Ahold Czech Republic500.0001.000.000

Přestože na první pohled působí pokuty jako vysoké, ve srovnání s maximální možnou pokutou, výdělky daných korporací a zohledníme-li, že toto jsou nejvyšší udělené pokuty, skutečně nejde o vysoké částky.

V duchu tvrzení Zuzany Roithové hodnotíme výrok jako pravdivý.

Rozdělení kompetencí dle zákona (pdf., str. 36–38) o potravinách a tabákových výrobcích je takové, že orgány ochrany veřejného zdraví, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, mají na starost kontrolu stravovacích služeb. Orgány veterinární správy (pod Ministerstvem zemědělství) mají na starost potraviny živočišného původu a konečně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), spadající rovněž pod Ministerstvo zemědělství, je zodpovědná za kontrolu ostatních potravin včetně výroby lihovin.

Novela zákona, která měla i v reakci na metanolovou aféru jasněji vymezit kompetence obou ministerstev, skončila pouze ve stádiu vládního návrhu a nikdy tedy nevyšla v platnost. I kdyby se tomu ale stalo, se zodpovědností za kontrolu lihovarů by se nic nezměnilo.

Novela by přinesla omezení kompetencí orgánů ochrany veřejného zdraví, pod jejichž kontrolu nyní spadají stravovací zařízení s omezením na neživočišný původ potravin. Státní veterinární správa by si udržela kontrolu potravin živočišného původu, novelou by je měla kontrolovat i ve stravovacích zařízeních. SZPI by zůstaly ostatní potraviny včetně zmiňovaných lihovarů.

Časopis Týden ještě k celé záležitosti uvádí: "Ministerstvo (zdravotnictví, pozn. Demagog.CZ) má pravomoci ke kontrole pouze v provozovnách veřejného stravování, nemůže nařídit kontrolu alkoholu v obchodech a ve stáncích na tržištích. Tam už o víkendu začala s kontrolami Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod ministerstvo zemědělství".

V rámci kompetencí nad kontrolou lihovarů se tedy žádná změna neudála – stále spadá pod Ministerstvo zemědělství. Výrok Zuzany Roithové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Dle znění Lisabonské smlouvy hodnotíme výrok Roithové jako pravdivý.

Smlouva rozděluje pravomoci na výlučné, sdílené a ty, které patří do gesce jednotlivých států. Kultura, zdravotnictví a školství opravdu patří do gesce jednotlivých členských států Unie.

"Unie má výlučnou pravomoc, tedy právně závazné akty může přijímat pouze ona, v těchto oblastech:

• celní unie;
• stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;
• měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro;
• zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;
• společná obchodní politika.

Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.

Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Mezi takové oblasti patří:

• vnitřní trh;
• sociální politika, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě;
• hospodářská, sociální a územní soudržnost;
• zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů;
• životní prostředí;
• ochrana spotřebitele;
• doprava;
• transevropské sítě;
• energetika;
• prostor svobody, bezpečnosti a práva;
• společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví, pokud jde o hlediska vymezená v této smlouvě.

Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, vyvíjet činnost a provádět společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.

Unie má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. Avšak hlavní pravomoci spadají do gesce jednotlivých států:

• ochrana a zlepšování lidského zdraví;
• průmysl;
• kultura;
• cestovní ruch;
• všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport;
• civilní ochrana;
• právní spolupráce.“

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 uvádí v čl. 26 odst. 9, že u potravin uvedených v odst. 2 písm. b) (maso kódů kombinované nomenklatury) a v odst. 5 písm. a) (jiné druhy masa než hovězí a než ty, které jsou uvedeny v odst. 2 písm. b) se zváží mimo jiné možné podmínky označování země původu nebo místa provenience, zejména s ohledem na každý z následujících určujících bodů v životě zvířete: a) místo narození, b) místo chovu, c) místo porážky.

Toto nařízení vstupuje v účinnost nikoliv v listopadu roku 2014, ale 13. prosince roku 2014. Informace o tom, zda nařízení nabývá účinnost tři roky po schválení z důvodu přání členských států, nebyly nalezeny. Otázka, jestli nařízení mohlo nebo nemohlo vstoupit v účinnost o rok dříve, je také spekulativní. Teoreticky mohlo – schváleno bylo v roce 2011. Jaké byly důvody pro delší dobu implementace se nám nepodařilo ověřit.

Vzhledem k nedostatku informací, které by vedly k jasnému závěru, nám nezbývá, než hodnotit výrok jako neověřitelný.