To, co funguje je například systém RASFF. Informační systém, který informuje, že někde na trhu EU se nalézá nebezpečný výrobek nebo výrobek, který nesplňuje ty standardy. A okamžitě musí být stahován ve všech členských státech.
V EU existují hned dva systémy, které nalézají na trhu nebezpečné výrobky a následně varují členské země. Jde o systém RAPEX pro výrobky mimo potravin a právě systém RASFF, o kterém hovoří Zuzana Roithová, výhradně zaměřený na potraviny. Při nejzávažnějším typu upozornění jsou státy skutečně povinny výrobek okamžitě stahovat z trhu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
RAPEX (Rapid Alert System for non-food dangerous products) je systém rychlé výměny informací o závadných produktech fungující mezi Evropskou komisí a členskými státy.
Jakmile jeden z členských států zjistí, že jistý produkt je zdravotně závadný, informuje neprodleně Národní spojovací centrum, které informaci předá dál Evropské komisi. Ta zprávu o výrobku rozšíří mezi všechna Národní spojovací centra v členských státech. Tato centra pak dohlížejí na vládu daného státu, zda činí všechny kroky nutné k eliminaci rizika.
Mezi "kroky nutné k eliminaci rizika" zajisté může patřit i stažení výrobku z trhu daného státu. EU však na svých stránkách hovoří o použití RAPEXu pouze v případech zdraví nebezpečných výrobků, nikoliv všech produktů, které neodpovídají standardům EU.
Ve výroku přímo zmíněným systémem je RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed), prostřednictvím kteréhož si státy vyměňují informace o rizikových potravinách. RASFF vydává několik typů upozornění. Jde buď o "poplach", při kterém musí členský stát neprodleně stáhnout výrobek z trhu. Mírnějším nařízením je zákaz dále propouštět jistý produkt přes hranice. Posledním stupněm jsou informace o výskytu rizikových potravin na trhu, při kterých státy nemusejí podstupovat žádná opatření. Navíc RASFF poskytuje členům EU různé informace, které neobsahují žádnou výstrahu.
Protože naše postihy byly velmi nízké. Česká republika nevyužívala možnosti dávat vysoké pokuty za nedodržování těch standardů (kvality potravin, pozn.).
Podle zákona o potravinách a tabákových výrobcích, konkrétně § 17, lze za správní delikty spáchané potravinářskými podniky v souvislosti s porušením standardů udělit pokutu až do výše 50 milionů Kč.
Výroční zpráva (.pdf) Státní zemědělské a potravinářské inspekce za rok 2013 hovoří na straně 57 o celkově 1577 správních řízeních, v nichž byly uloženy pokuty v celkové výši 64 271 500 Kč. Průměrně tedy připadá na jedno řízení sankce ve výši 40 755 Kč.
SZPI vytvořila pro server Aktuálně.cz v roce 2012 tabulku udělených pokut. Celková udělená částka byla oproti roku 2013 přibližně poloviční.
Seznam nejvyšších potravinářských pokut udělených v roce 2012 SZPI ve srovnání s maximální možnou pokutou[v Kč] Tesco Stores ČR a.s.760.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.750.00050.000.000Tesco Stores ČR a.s.600.0001.000.000Ahold Czech Republic530.00050.000.000Penny Market s.r.o.520.0001.000.000Spar Česká obchodní společnost500.00050.000.000Ahold Czech Republic500.0001.000.000
Přestože na první pohled působí pokuty jako vysoké, ve srovnání s maximální možnou pokutou, výdělky daných korporací a zohledníme-li, že toto jsou nejvyšší udělené pokuty, skutečně nejde o vysoké částky.
V duchu tvrzení Zuzany Roithové hodnotíme výrok jako pravdivý.
Po methanolové aféře přešla kontrola provozoven, v tomhle případě lihovarů, z pod Ministerstva zemědělství pod Ministerstvo zdravotnictví.
Rozdělení kompetencí dle zákona (pdf., str. 36–38) o potravinách a tabákových výrobcích je takové, že orgány ochrany veřejného zdraví, které spadají pod Ministerstvo zdravotnictví, mají na starost kontrolu stravovacích služeb. Orgány veterinární správy (pod Ministerstvem zemědělství) mají na starost potraviny živočišného původu a konečně Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), spadající rovněž pod Ministerstvo zemědělství, je zodpovědná za kontrolu ostatních potravin včetně výroby lihovin.
Novela zákona, která měla i v reakci na metanolovou aféru jasněji vymezit kompetence obou ministerstev, skončila pouze ve stádiu vládního návrhu a nikdy tedy nevyšla v platnost. I kdyby se tomu ale stalo, se zodpovědností za kontrolu lihovarů by se nic nezměnilo.
Novela by přinesla omezení kompetencí orgánů ochrany veřejného zdraví, pod jejichž kontrolu nyní spadají stravovací zařízení s omezením na neživočišný původ potravin. Státní veterinární správa by si udržela kontrolu potravin živočišného původu, novelou by je měla kontrolovat i ve stravovacích zařízeních. SZPI by zůstaly ostatní potraviny včetně zmiňovaných lihovarů.
Časopis Týden ještě k celé záležitosti uvádí: "Ministerstvo (zdravotnictví, pozn. Demagog.CZ) má pravomoci ke kontrole pouze v provozovnách veřejného stravování, nemůže nařídit kontrolu alkoholu v obchodech a ve stáncích na tržištích. Tam už o víkendu začala s kontrolami Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která spadá pod ministerstvo zemědělství".
V rámci kompetencí nad kontrolou lihovarů se tedy žádná změna neudála – stále spadá pod Ministerstvo zemědělství. Výrok Zuzany Roithové tedy hodnotíme jako nepravdivý.
My máme zakotveno v té poslední zakládací smlouvě, Lisabonské, které politiky patří do gesce národních států, jako je například kultura, zdravotnictví, školství, atd. A které politiky patří na úroveň evropskou.
Dle znění Lisabonské smlouvy hodnotíme výrok Roithové jako pravdivý.
Smlouva rozděluje pravomoci na výlučné, sdílené a ty, které patří do gesce jednotlivých států. Kultura, zdravotnictví a školství opravdu patří do gesce jednotlivých členských států Unie.
"Unie má výlučnou pravomoc, tedy právně závazné akty může přijímat pouze ona, v těchto oblastech:
Ve výlučné pravomoci Unie je rovněž uzavření mezinárodní smlouvy, pokud je její uzavření stanoveno legislativním aktem Unie nebo je nezbytné k tomu, aby Unie mohla vykonávat svou vnitřní pravomoc, nebo pokud její uzavření může ovlivnit společná pravidla či změnit jejich působnost.
Svěřují-li v určité oblasti Smlouvy Unii pravomoc sdílenou s členskými státy, mohou v této oblasti vytvářet a přijímat právně závazné akty Unie i členské státy. Mezi takové oblasti patří:
Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru, zejména vymezovat a provádět programy, vyvíjet činnost a provádět společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci, avšak výkon této pravomoci nesmí členským státům bránit ve výkonu jejich pravomoci.
Unie má pravomoc provádět činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje činnosti členských států. Avšak hlavní pravomoci spadají do gesce jednotlivých států:
A pokud jde o to maso, tak bude v listopadu 2014 platit nařízení, které mohlo platit o rok dřív, ale členské státy si přály delší dobu té implementace těch společných pravidel, například o tom, že se musí označovat původ masa třikrát – kde se pásl dobytek, kde byla porážka a kde se maso zpracovalo.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 uvádí v čl. 26 odst. 9, že u potravin uvedených v odst. 2 písm. b) (maso kódů kombinované nomenklatury) a v odst. 5 písm. a) (jiné druhy masa než hovězí a než ty, které jsou uvedeny v odst. 2 písm. b) se zváží mimo jiné možné podmínky označování země původu nebo místa provenience, zejména s ohledem na každý z následujících určujících bodů v životě zvířete: a) místo narození, b) místo chovu, c) místo porážky.
Toto nařízení vstupuje v účinnost nikoliv v listopadu roku 2014, ale 13. prosince roku 2014. Informace o tom, zda nařízení nabývá účinnost tři roky po schválení z důvodu přání členských států, nebyly nalezeny. Otázka, jestli nařízení mohlo nebo nemohlo vstoupit v účinnost o rok dříve, je také spekulativní. Teoreticky mohlo – schváleno bylo v roce 2011. Jaké byly důvody pro delší dobu implementace se nám nepodařilo ověřit.
Vzhledem k nedostatku informací, které by vedly k jasnému závěru, nám nezbývá, než hodnotit výrok jako neověřitelný.
Je to v Lisabonské smlouvě. Ta kompetence, pokud se ukáže, že nemá význam už dneska ji na evropské úrovni regulovat, tak ji vrátit na tu úroveň národních států.
Na základě čl. 48 Lisabonské smlouvy (Smlouvy o EU) hodnotíme výrok jako pravdivý.
Ve výše zmiňovaném článku (.pdf, str. 30), resp. jeho druhém odstavci, najdeme konkrétně: " Vláda kteréhokoli členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách".
Možnost jisté formy přenosu pravomocí zpět na úroveň členských států lze najít i v druhé části Lisabonské smlouvy, ve Smlouvě o fungování EU (.pdf, sr.4), konkrétně v čl. 2, ods. 2: " Členské státy vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém ji Unie nevykonala. Členské státy opět vykonávají svou pravomoc v rozsahu, v jakém se Unie rozhodla svou pravomoc přestat vykonávat". Tato varianta je o něco méně aktivní, záleží na EU, jestli se rozhodne pravomoci přestat vykonávat, nebo nikoli.
Existují oblasti, do kterých by EU neměla vůbec zasahovat. Přesto tady dochází často k deklarativním zprávám, které se přijímají a týkají se třeba otázky manželství, etických záležitostí, kulturních. A tam já vždycky, vždycky hlasuji, a nejsem sama, Evropská lidová strana to velmi ctí, že to je otázkou subsidiarity národních států a hlasujeme proti.
Vzhledem ke komplexnosti výroku jsme ho nuceni hodnotit jako neověřitelný.
Hlasování v Evropském parlamentu probíhá jmenovitě pouze na návrh politické skupiny v EP nebo skupiny 40 poslanců (Jednací řád EP, čl. 167, ods.1). U mnoha hlasování tak ani není možné ověřit, kdo jak hlasoval. Také je nad naše síly hledat v rozsáhlé agendě EP blíže nespecifikované deklaratorní návrhy. Agendy jednotlivých zasedání naleznete na stránkách Evropského parlamentu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Náš výbor, výbor pro vnitřní trh, pravidelně organizuje, k těm důležitým směrnicím, slyšení a setkání s národními parlamenty.
Na základě informací poskytovaných Evropským parlamentem hodnotíme výrok jako pravdivý.
Meziparlamentní setkání organizovaná výborem pro vnitřní trh (IMCO) proběhla:
2. dubna 2009: "EU Consumer Law, its transposition and implementation " (Spotřebitelský zákon EU, jeho přejímání a implementace)
26. ledna 2010: " Combating late payment in commercial transactions " (Boj s pozdními platbami v obchodních transakcích)
27. dubna 2010: " Implementing the Services Directive: debate in the EP with national parliamentarians " (Implementace směrnice o službách: debata v EP se členy národních parlamentů)
26. října 2010: " The internal market for professionals: How to make it work ?" (Vnitřní trh pro zaměstnance: Jak jej uvést do praxe?)
IMCO též pořádá pravidelná slyšení, jejich kompletní seznam je k dispozici zde (ang.)
(pokr.) Roithová: Bohužel, občas sem přijedou senátoři, ze Sněmovny sem jezdili minimálně. Teď teda strašně kvituju, že pan Benešík se tomu začíná vážně věnovat, jako předseda (výboru pro evropské záležitosti, pozn.) ve Sněmovně.
Na základě dostupných údajů o účasti na meziparlamentních setkáních pořádaných IMCO a aktivitách poslance Benešíka hodnotíme výrok jako pravdivý.
2. dubna 2009: "EU Consumer Law, its transposition and implementation" (Spotřebitelský zákon EU, jeho přejímání a implementace) Účast (.doc; ang.): Jiřina Rippelová (Senát)
26. ledna 2010: "Combating late payment in commercial transactions" (Boj s pozdními platbami v obchodních transakcích) Účast (.doc; ang): Jaroslav Kubera (Senát)
27. dubna 2010: "Implementing the Services Directive: debate in the EP with national parliamentarians" (Implementace směrnice o službách: debata v EP se členy národních parlamentů) Účast (.doc; ang.): Luděk Sefzig (Senát)
26. října 2010: "The internal market for professionals: How to make it work?" (Vnitřní trh pro zaměstnance: Jak jej uvést do praxe?) Účast (.pdf; ang): Miroslav Krejča (Senát)
Ondřej Benešík (KDU-ČSL), současný předseda výboru pro evropské záležitosti (VEZ), se dlouhodobě zabývá tematikou evropské unie, vedle funkce předsedy VEZ byl například již dříve jako starosta členem Výboru regionů.
V rámci svého nynějšího působení se osobně zůčastnil setkání s českými poslanci EP, pracovní schůzky předsedů výborů pro evropské záležitosti národních parlamentů členských a kandidátských zemí EU a zástupců EP sdružených v organizaci COSAC nebo Evropského parlamentního týdne v Bruselu.
Příkladem je třeba regulace tvaru okurek. Ta vznikla, protože si to přáli dopravci, aby měli rovné okurky v přepravkách, aby se nemusely vážit, ale počítat na kusy. A protože to dneska funguje dávno, tak ta směrnice je dávno zrušená. Ale na národní úrovni pořád existuje.
Doporučená délka, hmotnost či zakřivení okurky byla skutečně stanovena Nařízením č. 1677/1988. To se odvolávalo také na "požadavky maloobchodních a velkoobchodních trhů". Nařízení bylo v roce 2008 zrušeno. Mezi důvody se tehdy uvádělo mimo jiné to, že obchodní řetězce již mají dostatečnou sílu, aby si správnou jakost vynutily.
Státy dále mohou regulovat jakost na úrovni národních norem, ta česká však byla zrušena již v roce 2005. V současnosti tedy není v České republice tvar okurek regulován. Žádný příklad ze zahraničí se bohužel nepodařilo dohledat.
