Zuzana Roithová

Zuzana Roithová ve svém výroku mluví o tom, že v období mezi vstupem do EU a příchodem krize do ČR vzrostlo DPH dvojnásobně. Podle webu podnikatel.cz a danarionline.cz vypadal vývoj DPH v České republice následovně:

Základní sazba DPH

Snížená sazba DPH

1.1.1993 – 31.12.1994

23

5

1.1.1995 – 31.12.2004

22

5

1.5.2004 – 31.12.2007

19

5

1.1.2008 – 31.12.2009

19

9

Z tabulky jasně vyplývá, že se sice snížená sazba DPH v tomto období téměř dvojnásobně zvýšila, základní sazba však zůstala na stejné výši. Z tohoto důvodu nelze hovořit o "dvojnásobném zvýšení DPH", a proto hodnotíme výrok jako zavádějící. Dodejme, že v období od vstupu do EU se v rámci snížené a základní sazby přesunovaly některé položky, a to zejména do "horní" sazby.

Dle aplikace Data presentation system na webu Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, která umožňuje vytváření vlastních tabulek, se tržby lékáren od roku 2007 od zdravotních pojišťoven za léčiva (tedy za léčiva na recept; indikátor 4911) pohybovaly (s výjimkou roku 2009, kdy tržby překročily zmiňovaných 35 miliard o 185,429 milionů korun) pod hranicí 35 miliard Kč (viz. níže uvedená tabulka).

Tržby od ZP za léčiva (v tis. Kč)

rok ČR

2007 32 219 244 2008

31 231 356 2009

35 185 429

2010

33 752 703

2011

33 987 000

Tržby lékáren za volně prodejná léčiva (tedy léky "mimo recept"; indikátor 4914) v letech 2007-2009 rostly (viz. následující tabulka).

Tržby za volný prodej (v tis. Kč)
rok ČR

2007

6 637 591

2008

7 392 259

2009

7 764 682

2010

7 482 923

2011

7 663 780

S ohledem na skutečnost, že tržby lékáren za léky na recept v roce 2010 překročily hranici 35 miliard, kterou zmiňuje Zuzana Roithová a skutečnost, že tržby za volný prodej v letech 2007-2009 rostly, hodnotíme její výrok jako zavádějící.

Doplňujeme dokument ÚZIS, který nám Zuzana Roithová zaslala jako podklady pro své argumenty. Ukazuje, že výdaje na léky na recept skutečně dlouhodobě spíše stagnují. Nezmiňuje se však o lécích "mimo recept".

Institut asistentů soudců opravdu pomohl, aspoň částečně, vyřešit problém s přetíženou kapacitou soudců. Tato možnost však nebyla do našeho právního řádu zavedena před třemi lety, nýbrž v roce 2006, konkrétně je novela hned několika zákonů účinná od 1. dubna 2006.

Institut asistentů byl schválen jako "přílepek" novely zákona o advokacii. Jeho konkrétní znění najdete v části desáté zákona 79/2006 Sb (.pdf). Souhrn novinek ve schválené novele lze najít i na stránkách České advokátní komory.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Zuzana Roithová sice správně uvedla, že institut asistentů soudců hrál roli ve vytíženosti kapacit. Hovoří však o umožnění zavedení tohoto institutu, a to bylo umožněno ne před třemi, ale šesti lety.

Klaus si účast nevymínil, jezdil na summity již dřív, navíc nejde právě o polovinu.

Prezident podle Ústavy ČR (čl 63) "zastupuje stát navenek" a Václav Klaus vedl české delegace na řadě Summitů s účastí ČR již před nástupem Nečasovy vlády (jak ukazují např. tiskové zprávy prezidentské kanceláře).

V létě 2010 pak došlo k dohodě mezi prezidentem a vládou, podle které je účast na summitech EU a zasedáních Evropské rady rozdělena nikoliv na poloviny (uvedly např. HN), nýbrž tak, že Václav Klaus se má účastnit summitů "významnějších", zejm. k vnějším vztahům unie, zatímco na setkáních k vnitřním záležitostem EU má jednat premiér Nečas.

Není přitom zřejmé, jaký bude konečný počet summitů obou typů, Zuzana Roithová tedy slovem polovina zavádí, stejně jako tím, že si Klaus měl účast vymínit.

Podle Ústavy ČR, čl. 63 zastupuje republiku navenek prezident, je však obvyklé, že ho na evropské úrovni někdy nahrazuje předseda vlády (dokumentace například na stránkách vlády) nebo na nižších úrovních například jednotlivý ministři.

Jak uvedl server iHNed.cz, Václav Klaus a Petr Nečas uzavřeli v roce 2010 dohodu o zastupování republiky na nejvyšší evropské úrovni - Evropské radě. Václav Klaus se má účastnit summitů "významnějších", zejm. k vnějším vztahům unie, zatímco na setkáních k vnitřním záležitostem EU má jednat premiér Nečas.

Předseda vlády navíc nemá neomezené pravomoci k vyjednávání na Evropské unii. Na každé jednání mu Výbor pro EU schválí speciální mandát, v rámci kterého se při jednání může pohybovat. Pro ilustraci přidáváme odkaz na mandát pro předsedu vlády pro listopadové jednání Evropské rady.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož kompetenci vyjednávat a jednat za republiku nemá pouze premiér nebo vláda, byť se na něm v praxi významně podílí. Zastupování ČR navenek podle ústavy pravomocí prezidenta.

Výrok Zuzany Roithové hodnotíme jako zavádějící na základě dohledaných informací např. ze Světové banky, stránek CIA (World Factbook), Ústavy Čínské komunistické strany a odborné knihy Politické systémy. Hodnocení vyžaduje podrobnější vysvětlení. Zuzana Roithová má ve svém výroku z větší části pravdu, chyby se však dopouští v případě tvrzení o odmítnutí marxismu-leninismu v současné ČLR.

Čínská lidová republika je specifická země - je označována (anglicky) za komunistický stát, což podle definice (anglicky; Government type) přímo na stránkách CIA mj. znamená zemi, kde stát plánuje a kontroluje hospodářství a moc drží strana. Státní kontrola je prováděna rušením soukromého vlastnictví majetku nebo kapitálu. Čína je však také paradoxně země (anglicky) s tržním hospodářstvím. K tržní orientaci se přihlásila svými ekonomickými reformami od roku 1978.

Čínská ideologie je nicméně stále založená na marxistickém základě. Podle Ústavy (anglicky) Čínské komunistické strany přijaté na XVIII. národním kongresu Strany dne 14. listopadu 2012 hned ve druhém a třetím odstavci svého obecného programu (General Program) je uvedeno, že Strana oficiálně stále považuje jako základy své ideologie mj. marxismus-leninismus, myšlenky Mao Ce-tunga nebo Teng Siao-pchinga.

Absenci svobody a dodržování lidských práv v Čínské lidové republice dokládají například reporty (tento z r. 2012, anglický jazyk) z organizace Amnesty International, která uvádí následující problematické oblasti: svoboda projevu, persekuce aktivistů v oblasti lidských práv, násilná zmizení, nucená vystěhování, trest smrti a svoboda náboženského vyznání.

Spíše jako upřesnění zde uvádíme, že v odborné knize politologů Víta Hlouška, Lubomíra Kopečka a Jakuba Šeda s názvem Politické systémy z roku 2011 se na str. 41 dočteme, že Čína pod vedením Mao Ce-tunga byla totalitní stát a svým uplatňováním teroru patřila k opravdovým extrémům. Současnou Čínu autoři na str. 52 označují ale jako posttotalitní stát (tzn. zvláštní typ nedemokratického režimu).