Anatomie hoaxu: Černobílá interpretace tragického požáru v Oděse

Požár v Oděse se vzhledem k vysokému počtu obětí a sporům ohledně toho, kdo jej vlastně způsobil, stal jedním z klíčových bodů interpretace rusko-ukrajinského konfliktu. Tragická událost z 2. května 2014 je dodnes zmiňována jako příklad ukrajinského teroru vůči ruskojazyčnému obyvatelstvu nejen ruskou propagandou, ale také českými politiky. V naší anatomii hoaxu se proto zaměříme na to, jak vůbec k požáru Domu odborů došlo, kdo jej způsobil a jak tuto událost následně popisovali, využívali a zneužívali čeští politici.

Rok 2014 na Ukrajině

Rok 2014 byl pro Ukrajinu plný změn. Od listopadu předchozího roku se na kyjevském náměstí Nezávislosti konaly demonstrace, které později vedly k tzv. revoluci důstojnosti, nazývané podle kyjevského náměstí také jako Euromajdan nebo jen Majdan. V únoru 2014 byl svržen proruský prezident Viktor Janukovyč a byla ustanovena prozatímní vláda Arsenije Jaceňuka.

V březnu proběhla ruská vojenská operace na Krymu, která vyústila v konání mezinárodně neuznávaného referenda o přičlenění Krymu k Ruské federaci a v následnou anexi poloostrova. Vzápětí proběhla další referenda a později proruští separatisté vyhlásili nezávislost tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky (DLR a LLR). Právě v dubnu rozepře mezi proruskými separatisty na Donbasu a ukrajinskými vládními silami postupně přerostly v otevřený vojenský konflikt.

Na východě a jihu Ukrajiny začaly probíhat proruská shromáždění a pochody, jejichž organizátoři označovali události v Kyjevě za převrat a vyzývali k uchopení moci a připojení k Rusku. V reakci na to uspořádali příznivci ukrajinské jednoty svá vlastní shromáždění.

Události 2. května 2014

Dne 2. května se v Oděse odehrávalo fotbalové utkání. Místní fotbalový klub Čornomorec Oděsa se utkal s charkovským klubem Metalist. Fotbaloví fanoušci z Oděsy a Charkova a proukrajinští aktivisté z jiných měst plánovali pochod za jednotnou Ukrajinu ze Soborného náměstí přes Derybasivskou ulici. Taková akce doprovázela každý fotbalový zápas ukrajinských mužstev. Fotbaloví fanoušci a proukrajinští aktivisté nebyli ozbrojeni, ale na náměstí byla přítomna organizovaná skupina oděských aktivistů Euromajdanu v helmách, se štíty a obušky. Zpráva monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině uvádí (.pdf, str. 9, bod 38), že někteří členové nacionalistické organizace Pravý sektor byli též ozbrojeni.

Proruští aktivisté se stejnou dobou sešli na Oleksandrivském prospektu. Sdělili policii, že mají informaci o plánovaném útoku fotbalových fanoušků a proukrajinských aktivistů na tábor separatistů před Domem odborů. Proto měli v plánu zůstat na prospektu a v případě potřeby reagovat. Poté se rozhodli průchod následovat, policie jim nařídila, aby se pohybovali ulicí Žukovského.

V ulici Hrecké na průvod za jednotnou Ukrajinu zaútočily skupiny proruských separatistů s baseballovými pálkami, plynovými, ale i automatickými zbraněmi, mačetami a zápalnými lahvemi. Podporovatelé jednotné Ukrajiny alespoň zpočátku házeli dlažební kostky a petardy, poté jeden z aktivistů použil i střelnou zbraň. Do konfliktu se pak zapojilo několik tisíc lidí a potyčky se rozšířily do dalších ulic města. Policie se snažila jednotlivé tábory rozdělit nepropustným kordonem; ten se ale povedlo aktivistům prorazit. Celkově během potyček v centru města zahynulo šest lidí z obou stran, většinou v důsledku zranění způsobených střelbou.

Po konci konfliktu v centru se skupiny lidí neorganizovaně přesunuly na náměstí před Dům odborů, kde se nacházel tábor proruských separatistů. Separatisté vylomili vstupní dveře a stáhli se do budovy Domu odborů. Účastníci z obou stran po sobě házeli mj. Molotovovy koktejly, následně na náměstí a poté v budově vypukl požár. Uvnitř zůstaly uvězněny desítky lidí. Někteří začali skákat z oken, aby unikli ohni. Záchranáři dorazili až po více než půlhodině.

V Domě odborů zemřelo ten den dalších 42 lidí. Osm z nich zahynulo při pádu, když se snažili uniknout z hořící budovy, 34 podlehlo popáleninám nebo otravě oxidem uhelnatým. Přibližně dalších 200 lidí utrpělo zranění. Mezi oběťmi byli demonstranti z obou stran.

Vyšetřování událostí

Den po požáru bylo (.pdf, str. 14) odvoláno několik místních vysoce postavených úředníků na základě podezření z překročení úředních pravomocí a zanedbání úředních povinností. Byla jmenována regionální prozatímní vláda a noví úředníci, zejména gubernátor Oděsy, ředitel krajského Ministerstva vnitra, ředitel městské policie Oděsy a vedoucí krajské prokuratury.

Vyšetřováním událostí se zabývalo (.pdf, str. 14) Ministerstvo vnitra, generální státní zastupitelství, Služba bezpečnosti Ukrajiny, ombudsman, speciální parlamentní komise a také skupina novinářů a expertů. Posudek (.pdf) o událostech také vydal mezinárodní poradní orgán Rady Evropy.

Speciální komise ukrajinského parlamentu dospěla k závěru (.rtf, str. 21), že konflikt vyvolali proruští jedinci, kteří byli mezi účastníky shromáždění za sjednocení s Ruskem a podporovali federalizaci Ukrajiny. Někteří z nich začali házet kameny do davu fotbalových ultras a příznivců kurzu evropské integrace státu. Poté, když se konflikt začal rozvíjet, podle komise zazněly výstřely z davu proruských aktivistů, což vyprovokovalo účastníky proukrajinského shromáždění.

V březnu 2025 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) shledal Ukrajinu vinnou z porušení práva na život a účinné vyšetřování, dále nařídil vyplatit pozůstalým a přeživším odškodnění. Shledal, že ze strany státu nedošlo k žádnému pokusu zabránit výbuchu násilí mezi příznivci jednotné Ukrajiny a proruskými separatisty. Také soud upozornil, že roli sehrály dezinformace a propaganda šířené Ruskem.

Ukrajinská parlamentní komise tedy došla k závěru, že konflikt vyvolali proruští demonstranti, když zaútočili na pochod za jednotnou Ukrajinu. Posudek (.pdf) poradního orgánu Rady Evropy ani rozhodnutí ESLP (.pdf) se označením konkrétního viníka nezabývaly, shodně však poukazují na to, že obě strany byly ozbrojené a násilí se dopouštěli jak proruští, tak proukrajinští aktivisté. Požár v Domě odborů byl výsledkem použití zápalných lahví z obou táborů.

Reakce české politické scény

O událostech v Oděse informovala ještě v ten samý den i česká média, popisovala střet mezi proruskými a ukrajinskými demonstranty a informovala o čtyřech desítkách mrtvých. Tři dny po tragédii se k situaci vyjádřil ve Sněmovně tehdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (SOCDEM). Zdůraznil nečinnost policie a hasičů. Celkovou situaci na Ukrajině ohodnotil tak, že „žádné centrum, ať je to Kyjev, nebo Moskva, nemá velký vliv na události“ a země se nachází na pokraji vojenského konfliktu.

Poslankyně Kateřina Konečná (KSČM) hned po ministrovi označila událost za „masakr“ a vyzvala, aby se nezávislého vyšetření ujala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Nakonec zdůraznila důležitost mírových jednání mezi „povstalci z Kyjeva a povstalci z jihovýchodu“.

Karel Schwarzenberg upozornil na to, že tragédie byla výsledkem „štvaní ze zahraničí“ proti nově zvolené ukrajinské vládě a proti jednotě Ukrajiny. Vyzval k ekonomické podpoře Ukrajiny a připomněl důležitost nedotknutelnosti státních hranic Ukrajiny.

Na páté výročí tragédie Kateřina Konečná napsala, že se na událost „v rámci dvojího metru rádo zapomíná“. O dva roky později znovu na výročí tvrdila, že ukrajinské úřady zakazují připomínání obětí tragédie, ale umožňují Pravému sektoru si událost připomínat. O dvojím metru psal i europoslanec Ivan David. Celou událost prezentoval jako střet mezi „odpůrci kyjevského Majdanu“ a členy nacionalistického Pravého sektoru, kteří jsou údajně podezřelí ze záměrného zapálení budovy s ukrývajícími se lidmi. O násilí ze strany proruských aktivistů se David nezmínil.

„Masakr Rusů ukrajinskými nacisty“

Poslankyně Kateřina Konečná (KSČM) ve svém projevu ve Sněmovně obvinila ze zapálení budovy členy Pravého sektoru, kteří údajně do Oděsy přijeli z východu země spolu s příslušníky zvláštních jednotek Vostok a Štorm převlečenými do civilu. Dodala, že jednotky byly financovány ukrajinským oligarchou (a budoucím prezidentem Ukrajiny) Petrem Porošenkem. 

Jednotka Štorm byla speciální jednotkou Oděské policie, která byla zřízena v roce 2014 k obraně proti činnosti separatistů v oblasti a začala aktivně fungovat až po požáru v Domě odborů, a to 8. května. Zmínky o ukrajinské jednotce Vostok se ve veřejných zdrojích nevyskytují; takové označení by bylo pro ukrajinskou jednotku netypické, jelikož se jedná o ruské slovo. Existuje ale jednotka Vostok, jež byla součástí ruských ozbrojených sil a byla aktivní mezi lety 2003 a 2008 v Čečensku. Podle informací ukrajinské rozvědky SBU se někteří její členové nacházeli na Krymu během ruské vojenské operace v roce 2014. Ve veřejně dostupných zdrojích ale nejsou žádné informace o tom, že by se 2. května 2014 nacházeli v Oděse.

Europoslanec Ivan David při šestém výročí události také sdílel článek od Lenky Procházkové a tvrdil, že „ukronacisté v Oděse upálili skupinu občanů ruské národnosti“. Článek, který sdílel, říká, že se západní politici snaží celou událost zakrýt, a zároveň je obviňuje z organizování puče na Ukrajině. O obětech požáru v Domě odborů se autorka zmiňuje jako o lidech, kteří „byli před šesti lety zaživa upáleni pro svůj názor odsuzující sílící fašismus v jejich zemi“. Jakékoliv násilnosti ze strany proruských aktivistů opomíjí.

Předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová při výročí událostí v letech 2023 a 2024 na facebooku sdílela článek z konspiračního serveru Nová republika. Ten prezentoval tragédii jako vraždu občanů ruského původu, které spojoval „nesouhlas s pučem podporovaným USA, ke kterému došlo v únoru téhož roku na Majdanu v Kyjevě“. Tragédii v Oděse, kde po střetech dvou skupin aktivistů došlo k požáru a desítkám úmrtí, autorka článku přirovnala k vyhlazení Lidic nacisty.

Předseda hnutí Úsvit a poté SPD Tomio Okamura v roce 2015 uvedl, že masakr v Oděse „mají na svědomí fašisté podporující kyjevskou vládu“. Dále mluvil o tom, že události na Ukrajině jsou „štvavá kampaň proti Rusku“, způsobená americkým zbrojním lobby. Postoj Ruska na svém blogu zmiňoval také předseda politického hnutí Stačilo! Daniel Sterzik, když naznačoval, že události 2. května byly ukrajinskou provokací, a proto ruský vpád do země nebyl neopodstatněný.

Závěr

Události v Oděse 2. května 2014 jsou v české politické debatě opakovaně popisovány způsobem, který neodpovídá dostupným faktům. Ačkoliv celý konflikt nemá jasného viníka, násilí se dopustily obě strany a tragédii způsobila především eskalace nepokojů a použití zápalných lahví na obou stranách. Někteří čeští politici mají ale o situaci i jejím viníkovi jasno.

Kateřina Konečná, Ivan David nebo Tomio Okamura požár v Domě odborů prezentují jako cílený „masakr“ proruských civilistů spáchaný ukrajinskými nacionalisty. Pomíjejí přitom, že ozbrojení aktivisté byli na obou stranách, a předkládají tak zavádějící a černobílou verzi událostí z roku 2014.