Autor facebookového příspěvku poukazuje na odtajněný dokument CIA, který údajně odhaluje, že Stepan Bandera byl „Hitlerův profesionální špión, známý jako konzul II“ a že je zodpovědný za smrt tisíců Rusů, Židů, Ukrajinců a Poláků. Banderovy minulosti si podle příspěvku měla být plně vědoma i americká zpravodajská služba CIA, která přesto „pokračovala v budování na jeho počest moderní ideologii, která Ukrajinu pronásleduje dodnes“.
Součástí příspěvku je i odkaz (.pdf) na zmíněný dokument na webu CIA s náhledem dvou stránek, kde jsou zmínky právě o Banderově kolaboraci s nacisty a zodpovědnosti za tisíce lidských životů.
„Nevyhodnocená informace“ z archivu CIA
Dokument z archivu CIA, na který se příspěvek odvolává a který se zmiňuje o Banderovi jako o agentu s krycím jménem „konzul II“, ve skutečnosti není vlastním dílem americké zpravodajské služby. Zdrojem těchto informací byl článek ruskojazyčného časopisu Socialistický věstník z roku 1951, jehož autor ale své tvrzení ničím nepodložil. Americká CIA text článku jen přeložila do angličtiny a uložila ho do svých spisů. Hned na první stránce dokumentu (.pdf) CIA ostatně stojí, že jde o nevyhodnocenou informaci. Nejedná se tedy o důkazní materiál zpravodajské služby či nějaké odhalení Banderovy minulosti, ale o pouhý překlad nepodložené informace ze článku Socialistického věstníku uloženého v archivech CIA.
V námi ověřovaném příspěvku je označení dokumentu ze strany CIA, která jej jednoznačně identifikuje jako nevyhodnocenou informaci, oříznuté a běžný uživatel facebooku jej tak neuvidí.
Bandera a kolaborace s nacisty
Jak to ale bylo ve skutečnosti s Banderovou kolaborací? Stepan Bandera se narodil roku 1909 v Haliči, který byl tehdy součástí Rakouska-Uherska. Jednalo se o oblast, kde se rozvíjelo ukrajinské národní cítění a myšlenka nezávislosti. V roce 1919 však po polsko-ukrajinské válce připadlo území Haliče a většiny Volyně Polsku.
Bandera se před druhou světovou válkou angažoval v ukrajinských nacionalistických kruzích, které ve snaze dosáhnout nezávislé Ukrajiny podnikaly atentáty a další teroristické činy. Tyto akce byly namířeny proti politikům, o nichž se Bandera domníval, že ustupují polským pořádkům. Haličští Ukrajinci čelili v Polsku asimilaci, a proto se Bandera a další nacionalisté podíleli na podvratné činnosti, jako například na atentátu na polského ministra vnitra v roce 1934.
Bandera byl za tento čin odsouzen na doživotí, z vězení ale buď utekl, nebo byl propuštěn v roce 1939, poté co bylo Polsko napadeno nacistickým Německem. Po roce 1939 někteří ukrajinští nacionalisté včetně Bandery kolaborovali s nacisty s cílem vytvořit svobodnou Ukrajinu a zničit sovětskou moc. Spolupráce probíhala zejména s vojenskou rozvědkou Abwehr a německou armádou (.pdf, str. 560). Na jaře 1941 byly například vytvořeny dvě ukrajinské jednotky – Roland a Nachtigall –, které byly určeny výhradně pro boj proti Sovětskému svazu a nestaly se součástí německé armády.
Socha Stepana Bandery se nachází ve Lvově, na Prahu 6 byla digitálně doplněna
Po napadení Sovětského svazu německou armádou v červnu 1941 se část Banderovy Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) spolu s německými vojsky přesunula do Lvova, kde 30. června 1941 vyhlásila nezávislý ukrajinský stát (.pdf, str. 561), který měl „úzce spolupracovat s nacionálně-socialistickým Velkým Německem pod vedením Adolfa Hitlera, které vytváří nový řád v Evropě a ve světě a pomáhá ukrajinskému lidu vymanit se z moskevské okupace“. Sám Bandera ale v těchto dnech zůstával (.pdf, str. 265) v Krakově a vyhlášení státu se tak osobně nezúčastnil.
Hned 30. června 1941 vypukl ve Lvově dobytém nacisty pogrom proti místnímu židovskému obyvatelstvu. OUN po městě distribuovala letáky vyzývající k potrestání a zničení představitelů sovětského režimu, Poláků, Maďarů a Židů, které označovala za „nepřátele ukrajinského národního hnutí“ (.pdf, str. 224–225). Banderovi nacionalisté poté vytvořili milici, která se aktivně zapojila do pogromu, jenž trval tři dny a stál život několik tisíc židovských obyvatel Lvova (str. 221). Podle kanadského historika John-Paula Himky (.pdf, str. 243) se OUN účastnila pogromu a následně i dalšího zatýkání místních Židů jednak kvůli vlastnímu antisemitismu, jednak s cílem zalíbit se nacistickým okupantům a dosáhnout tak uznání samostatného ukrajinského státu.
V historických pramenech nejsou žádné zmínky o tom, že by se Bandera během pogromu nacházel ve Lvově, dá se proto předpokládat, že i nadále setrvával v Krakově. Ostatně hned 3. července 1941 se Bandera v Krakově sešel (.pdf, str. 379–380) s náměstkem okupační správy na území Polska Ernstem Kundtem, který mu oznámil, že Říše s ukrajinskou samostatností ani ukrajinsko-německým spojenectvím nepočítá. O dva dny později, 5. července 1941, byl Bandera v Krakově zatčen a převezen do Berlína (str. 380). Tam byl ve vězení až do března 1943, poté byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu (.pdf, str. 562).
Na svobodu se dostal v roce 1944 a na Ukrajinu se již nikdy nevrátil. Po válce žil v Západním Německu, kde se snažil vyjednat spojenectví s Američany proti Sovětskému svazu. V roce 1959 ho pak kyanidem zavraždil agent KGB.
Banderův odkaz
Podle autora příspěvku má mít Bandera kvůli spolupráci s německým nacistickým režimem na svědomí tisíce mrtvých Rusů, Ukrajinců, Židů a Poláků. Nacistické vraždění na Ukrajině, kterého se účastnili také ukrajinští nacionalisté, začalo na konci června 1941, kdy wehrmacht dobyl území dnešní západní Ukrajiny. Tou dobou byl Bandera v Krakově, kde byl už 5. července zatčen, a poté byl až do konce války vězněn v Německu, a těchto činů se tak nemohl účastnit. Jako vůdci OUN mu nicméně nelze upírat zodpovědnost za zločiny spáchané jeho následovníky.
Bandera jako vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů vyhlásil po napadení Sovětského svazu Německem nezávislou Ukrajinu, následně byl zatčen a spolu s ním nacisté uvěznili i další ukrajinské nacionalisty. To vedlo k radikalizaci části nacionalistického hnutí, která začala proti Němcům bojovat, jiní s nimi však dále spolupracovali. Banderovo hnutí operovalo i bez jeho účasti, v roce 1942 vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA), známá pod nepřesným názvem „banderovci“, kteří však tvořili jen část UPA.
Banderovci se podíleli na volyňském masakru v letech 1943 až 1944, kdy docházelo k vyvražďování zejména volyňských Poláků, ale také Rusů nebo volyňských Čechů. Zabíjení se týkalo i Židů, z nichž většinu v této oblasti zavraždily již dříve německé jednotky. Cílem banderovců však byli i Ukrajinci, kteří odmítli spolupracovat. Banderovci následně operovali v Polsku, kde zabili další tisíce Poláků.
Památník oběšených dětí neodkazuje na činy banderovců
Bandera se k ukrajinským nacionalistům po propuštění z koncentračního tábora již nepřipojil a za nejasných okolností se dostal do Západního Německa. Na masové vraždění Poláků a dalších ukrajinskými nacionalisty tak neměl vliv. Podle historiků ale nelze tvrdit, že by jejich počínání odsuzoval, a i po válce zůstal zastáncem autoritářské a násilné politiky.
Bandera je dodnes kontroverzní historickou postavou, někteří Ukrajinci ho považují za hrdinu, který bojoval proti sovětské, německé i polské okupaci, jiní ho pokládají za nacistu a kolaboranta. Podle historiků nepatřil k obdivovatelům nacistického Německa, ale snažil se o dosáhnutí samostatné Ukrajiny, jednalo se tedy spíše o účelové spojenectví s nacisty proti Sovětům.
Bandera a jeho následovníci byli po druhé světové válce komunistickou propagandou popisováni jako kolaboranti s nacisty a strůjci masového vraždění, což přispívá k dnešnímu spornému výkladu. Ukrajinský prezident Viktor Juščenko ho svým dekretem v roce 2010 například prohlásil za národního hrdinu, toto rozhodnutí však o rok později zrušil ukrajinský soud. Mnohými je stále vnímán jako bojovník za nezávislou Ukrajinu a v západní části země má celou řadu pomníků.
Hitlerův špión
Podle autora příspěvku mají dokumenty CIA dokládat i to, že Bandera pro nacisty vykonával zpravodajskou činnost pod pseudonymem konzul II. Jak jsme již zmínili, Bandera s nacisty skutečně krátce spolupracoval, mj. s německou vojenskou rozvědkou Abwehr. Jeho cílem bylo podle historiků vytvořit nezávislou Ukrajinu a vymanit se z nadvlády Sovětského svazu.
Samotné krycí jméno konzul II (Consul II) se ve spojení s Banderou objevuje (str. 20) opakovaně, archivní dokumenty, které by potvrdily, že Bandera skutečně byl agentem německé rozvědky s krycím jménem Consul II, nicméně neexistují. Jediným zdrojem, podle kterého Abwehr Banderovi toto krycí jméno udělil, je výpověď někdejšího důstojníka vojenské rozvědky Erwina Stolze. Ten měl v prosinci 1945 během výslechu, který vedl důstojník sovětské armádní kontrarozvědky, říct, že osobně ještě před německou invazí do Sovětského svazu úkoloval Banderu k diverzním akcím proti sovětské moci na Ukrajině.
Závěr
Příspěvek prezentuje odtajněný dokument CIA zmiňující Banderovu kolaboraci s nacisty a zodpovědnost za tisíce lidských životů jako odhalení toho, že CIA věděla o Banderově minulosti, ale i přesto pokračovala v budování jeho kultu. Ve skutečnosti se nejedná o dokument vytvořený CIA, nýbrž o pouhý překlad článku Socialistického věstníku z roku 1951, který CIA jako nevyhodnocenou informaci uložila do archivu.
Samotná informace, že Bandera spolupracoval s nacisty, je nicméně pravdivá. V rámci snah ukrajinských nacionalistů o vytvoření samostatného ukrajinského státu spolupracoval Bandera s nacistickým Německem v době invaze do SSSR. Komunikoval přitom zejména s vojenskou rozvědkou Abwehr, ačkoli nejsou k dispozici archivní dokumenty, podle kterých by byl přímo agentem Abwehru s krycím jménem Consul II.
Bandera byl krátce po začátku nacistické okupace Ukrajiny zatčen a zbytek války strávil v zajetí, jím vedení nacionalisté se nicméně podíleli na lvovském pogromu, který stál život několik tisíc židovských obyvatel. Po zatčení Bandery se někteří jeho následovníci podíleli na volyňském masakru v letech 1943 až 1944, kde docházelo k vyvražďování zejména volyňských Poláků, ale také Rusů nebo volyňských Čechů.
Žádná z uvedených informací nicméně není výsledkem senzačního odhalení odtajněného dokumentu CIA. Námi ověřovaný příspěvek tak nesprávně prezentuje nevyhodnocenou informaci, kterou si CIA pouze uložila do archivu, za vlastní produkt CIA, jehož závěry byly potvrzeny americkou tajnou službou. Z toho důvodu jsme příspěvek v rámci naší spolupráce se sociální sítí Facebook označili pro chybějící kontext.
