Co všechno zavinila ČSSD?

Představitelé ČSSD v čele s Janem Hamáčkem a Janou Maláčovou v úterý 27. července na sociálních sítích sdíleli grafiku, ve které ČSSD vyjmenovává, co všechno „zavinila“. Jelikož tyto příspěvky vyvolaly silné reakce, rozhodli jsme se na jednotlivé body podívat podrobněji.

1. „Rodičovskou navýšili o 80 tisíc Kč na 300 tisíc korun.“

Výše rodičovského příspěvku se opravdu podle novely (.pdf) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, zvýšila o 80 tisíc korun a nově činí 300 tisíc korun. Novela zákona byla navržena vládou, ale předkladatelem bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV). Na jednání vlády pro návrh hlasovalo (.doc, str. 6) celkem 13 členů vlády, tedy i ministři za ČSSD. V Poslanecké sněmovně pro zvýšení rodičovské dovolené hlasovalo všech 13 přihlášených poslanců ČSSD.

Návrh zákona byl přijat 17. prosince 2019, 19. prosince 2019 ho podepsal prezident republiky a 31. prosince byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. V účinnost vešel 1. ledna 2020. 

Z předchozích 220 000 Kč se rodičovský příspěvek zvýšil na 300 000 Kč při péči o jedno nejmladší dítě v rodině, které nedosáhlo 4 let věku. V případě vícerčat došlo k nárůstu na 450 000 Kč, tedy 1,5násobek částky 300 000 Kč. Tím vláda splnila slib o navýšení rodičovského příspěvku.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona je odhadován nárůst výdajů státního rozpočtu v rámci systému státní sociální podpory na cca 8,6 mld. Kč ročně (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Senát návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ale ta setrvala na původním znění. Někteří senátoři považují tento návrh za nespravedlivý a podle serveru iRozhlas uvádějí, že „na příspěvek kvůli přechodnému ustanovení nedosáhne zhruba 70 tisíc rodin, které ho (příspěvek, pozn. Demagog.cz) vyčerpaly před čtvrtými narozeninami dětí“. Proto se skupina senátorů obrátila na Ústavní soud a ten se návrhem bude ještě zabývat.

2. „Od roku 2014 zvýšili důchody v průměru o 5 000 Kč.“

Hodnota starobních důchodů stoupá kontinuálně již od roku 1989, a to hlavně kvůli zákonné valorizaci. Tento pojem, jak jsme již zmiňovali v jednom z minulých výroků, značí princip, pomocí kterého stát kompenzuje negativní dopad inflace na důchody a sociální dávky. V praxi se vypočítává sečtením míry inflace (růstem cen) a třetiny růstu reálných mezd. Valorizace každoročně způsobuje nárůst důchodů, výše přidaných peněz se může pohybovat od desítek korun až po doposud nejvyšší valorizace v hodnotách i přes 800 Kč.

Kromě zákonné valorizace však vláda do růstu penzí může zasahovat i ze svého uvážení. Například v letech 2019 a 2020 vláda zvýšila důchody nad rámec zákonné valorizace, konkrétně o 300 Kč, respektive o 151 Kč. Zmiňme také loňský jednorázový příspěvek 5 000 Kč, často označovaný jako rouškovné.

Dalším způsobem, jak uspíšit růst důchodů, je úprava legislativy. Například v roce 2017 změnila vláda Bohuslava Sobotky výpočet valorizací penzí. Výpočet začal zohledňovat také růst životních nákladů důchodců, nikoliv celé populace, jak tomu bylo před rokem 2017. Další novelou, která výši důchodů přímo změnila, je ta z pera Ministerstva práce a sociálních věcí schválená v roce 2018. Podle této novely, která mimochodem naplnila jeden z vládních slibů vlády Andreje Babiše, se stabilní část důchodů zvýšila o jeden procentní bod, tedy na 10 % průměrné mzdy. Pro občany starší 85 let se důchod navíc zvyšuje o 1 000 Kč, pro ty starší 100 let dokonce o 2 000 Kč.

A jak se vedle zákonné valorizace promítly jednotlivé kroky vlády do růstu starobních důchodů od roku 2014? V roce 2014 byla průměrná výše starobního důchodu 11 090 Kč. V prvním čtvrtletí roku 2021 průměrný důchod dosahoval podle České správy sociální zabezpečení (ČSSZ) 15 351 Kč. Od roku 2014, kdy se ČSSD podílí na vládě, tedy vzrostl průměrný starobní důchod v České republice o 4 261 Kč.

Není tedy pravda, že by mezi lety 2014 a 2021 vláda, respektive ČSSD, zvýšila důchody o 5 000 Kč. 

V kontextu valorizace na rok 2022 nicméně hovoří (.pdf) ministryně práce a sociálních věcí Maláčová o tom, že by důchodci mohli obdržet další příspěvek nad zákonná pravidla, pravděpodobně v hodnotě 300 Kč. V tom případě by průměrný starobní důchod dosáhl na 16 159 Kč. Bez navýšení nad zákonná pravidla by se jednalo o 15 859 Kč. Návrh novely v době zveřejnění grafiky ČSSD schválila jen vláda. Poslanecká sněmovna pak navýšení důchodů o 300 Kč schválila 30. července 2021.

Pokud bychom do celkového navýšení důchodů od roku 2014 připočítali iplánované, ale v době zveřejnění grafiky ČSSD neschválené navýšení v roce 2022, dostali bychom se skutečně na hodnotu přibližně o 5 tisíc korun vyšší než v roce 2014.

3. „Zajistili peníze rodičům, kterým jejich partner neplatí výživné na děti.“

Náhradní výživné na děti upravuje zákon č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném. Předkladatelem návrhu tohoto zákona bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené Janou Maláčovou a návrh na vládě podpořili (.doc, str. 7) také ministři za ČSSD. Ve Sněmovně pak pro zákon o náhradním výživném hlasovalo sedm ze sedmi přítomných poslanců ČSSD. 

Zákon o náhradním výživném nabyl účinnosti 1. července 2021 a stanovuje, že za neplatiče alimentů bude výživné na děti platit stát, který je bude po dlužnících vymáhat. Úřady práce budou na nezaopatřené dítě vyplácet maximálně 3 000 korun měsíčně, a to nejdéle po dobu dvou let.

4. „Nemocenská se znovu vyplácí od prvního dne.“

Tzv. třídenní karenční doba byla zavedena vládou Mirka Topolánka. Kvůli ní nebyla zaměstnancům v prvních třech dnech pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy. Zdůrazněme, že se jedná o náhradu mzdy, nikoliv nemocenskou. Nemocenskou vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení až od 15. dne nemoci, v předcházejících dnech zaměstnanec dostává náhradu mzdy. ČSSD se tedy dopustila drobné terminologické nepřesnosti.

Skupina poslanců ČSSD (Jan Hamáček, Jan Birke, Kateřina Valachová, Petr Dolínek) navrhla novelu (.pdf, str. 9) zákoníku práce (a dalších zákonů), která ruší karenční dobu, již v únoru 2018. Zrušení karenční doby bylo podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové „jedním ze zásadních motivů, proč jsme (ČSSD, pozn. Demagog.cz) vstoupili do vlády“. Následně se tak stalo součástí programového prohlášení vlády. Při projednávání ve Sněmovně jej podpořila mimo jiné ministryně práce a sociálních věcí Maláčová a prosazovat jej začali také poslanci hnutí ANO.

Návrh novely zákoníku práce prošel v Poslanecké sněmovně druhým a třetím čtením již s vládní podporou a 31. října 2018 byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen. Pro návrh poslanců ČSSD hlasovali kromě vládních stran také poslanci KSČM, Pirátů a někteří poslanci KDU-ČSL.

Senát se novelou zákoníku práce zabýval na schůzi 20. prosince 2018, přičemž návrh zamítl většinou 37 hlasů z přítomných 62 senátorů. Následně se novelou zabývala Poslanecká sněmovna na schůzi 22. ledna 2019, kde byla tato novela přijata většinou 129 hlasů v původním znění schváleném v říjnu 2018. Prezident zákon podepsal 30. ledna a účinnosti (.pdf, str. 8) nabyla novela 1. července 2019 v souladu s programovým prohlášením vlády.

Zrušení karenční doby by mělo podle odhadů Hospodářské komory představovat pro zaměstnavatele dodatečné náklady až ve výši pěti miliard korun ročně, což se pro první rok po zrušení karenční doby potvrdilo. Proto byla součástí návrhu zákona i změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatelům se tak snížily (.pdf, str. 26) odvody na nemocenském pojištění o 0,2 procentního bodu na 2,1 %. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 11) mělo být efektem snížení pojistného, dle výpočtů České správy sociálního zabezpečení, snížení příjmů státního rozpočtu (respektive snížení nákladů zaměstnavatelů spojených se zrušením karenční doby) o necelých 2,6 mld. Kč.

5. „Platy učitelů zvedli o 12 654 korun. Průměrný plat učitele je 44 200 Kč.“

Částka 44 200 Kč (.xlsx, list A4.1.2) přibližně odpovídá průměrnému platu učitele v regionálním školství v roce 2020. Podívejme se tedy na vývoj platů učitelů v předchozích letech.

Jak lze však vidět v grafu níže, průměrný plat učitelů nerostl pouze za vlád Andreje Babiše, ale také za vlády Bohuslava Sobotky. Nominální hodnoty těchto platů i reálné platy přepočtené pomocí indexu spotřebitelských cen se zvyšovaly i v jiných obdobích. Uveďme, že data v grafu vycházejí ze statistických ročenek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy z roku 2020, 2014, 2010 a 2008 (vše .xlsx) a Výroční zprávy o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v hlavním městě Praze ve školním roce 2005/2006 (.docx, str. 83).

ČSSD ve své grafice neuvádí, od jakého roku mělo k nárůstu o 12,7 tisíc Kč dojít. Nicméně pokud bychom použili rok 2017 jako výchozí (ČSSD byla součástí vlády Andreje Babiše od roku 2018, kdy již teoreticky mohla výši platů ovlivnit), rozdílu uváděnému ČSSD se přiblížíme. V roce 2017 činil průměrný plat učitele 31 578 Kč a do roku 2020 se navýšil o 12 646 Kč. Tuto část z grafiky tedy můžeme považovat za pravdivou.

Pokud bychom se však podívali na celé téměř osmileté vládní angažmá ČSSD (s výjimkou první Babišovy vlády v roce 2018), nominální nárůst mezi lety 2014 a 2020 činil více než 17 tisíc korun.

Závěrem zmiňme také reálné hodnoty učitelských platů, které věrněji odrážejí skutečné zvýšení jejich příjmů. K přibližně 12tisícovému zvýšení reálných platů (v korunách roku 2015) došlo mezi lety 2014 a 2020.

6. „V covidové krizi zachránili více než 1 milion míst.“

V průběhu koronavirové krize vláda představila celou řadu programů na podporu zaměstnanosti a zachování pracovních míst. Patrně nejvýraznějším pak byl program Antivirus, který připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí vedené Janou Maláčovou.

Program Antivirus vláda schválila 31. března 2020. Jeho hlavním účelem byla od počátku ochrana zaměstnanosti a poskytnutí pomoci zaměstnavatelům při snaze udržet své zaměstnance. Tato pomoc probíhala prostřednictvím částečné či celkové kompenzace mzdových nákladů (.pdf, str. 2). 

O podporu v rámci Antiviru mohli zaměstnavatelé žádat i zpětně, a to od 12. března 2020 (.pdf, str. 2). V průběhu pandemie měl tento program tři různé formy, konkrétně Antivirus A (později i A plus), B a C. Ty se pak liší ve svém zaměření, a tedy v podmínkách, které určují možnost jejich čerpání.

Antivirus A se týkal příspěvků do výše 80 % z vyplacené mzdy zaměstnancům a byl určen nejen pro zaměstnavatele, jejichž zaměstnanci museli zůstat v karanténě, ale i pro zaměstnavatele, kteří museli kvůli nařízením vlády výrazně omezit či uzavřít svůj provoz. V rámci programu Antivirus A Plus, který byl schválen ve druhé polovině října 2020, zaměstnavatelé ve vymezených případech mohli čerpat příspěvek ve výši 100 % vyplacené mzdy a odvodů. Pro zaměstnavatele, kteří byli protiepidemickými opatřeními zasaženi nepřímo, byl poté určen Antivirus B. Výše podpory u něj byla stanovena na 60 % náhrady mzdy včetně odvodů. Antivirus C se pak týkal odpuštění části sociálního pojištění.

Program Antivirus z rozhodnutí vlády de facto skončil v květnu 2021, přičemž v červnu ještě bylo možné žádat o příspěvky z důvodu nařízení karantény nebo izolace zaměstnanci.

Jaký byl skutečný vliv Antiviru na zaměstnanost, lze jen těžko kvantifikovat. Je však pravdou, že i navzdory pandemii vzrostla míra nezaměstnanosti jen mírně. Podle ekonomů a dalších expertů za tímto vývojem skutečně stál program Antivirus. Na tom se shodují například bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl, ekonomka Ilona Švihlíková a ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy Eva Martinicová.

Zaznívá však také kritika programu, který podle některých ekonomů uměle uchovává při životě tzv. zombie firmy, jejichž existence může vést k poklesu produktivity daného sektoru.

O tom, kolika zaměstnancům program „zachránil výplatu”, již vícekrát informovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí či ministryně Maláčová. Na začátku července 2020 to bylo podle MPSV 711 023 jedinečných zaměstnanců, kterým Antivirus „pomohl zaplatit 1 434 098 výplat”. V lednu 2021 pak ministryně Maláčová informovala o tom, že “Antivirus pomohl každé čtvrté firmě v ČR a celkově přispěl na výplatu 9️⃣1️⃣0️⃣ 0️⃣0️⃣0️⃣ zaměstnancům 💪🏻. Nejčastěji Antivirus lidem zachránil 2️⃣ výplaty.” V časovém rozmezí od 6. dubna 2020 do 11. dubna 2021 “bylo v rámci programu Antivirus (...) podpořeno 1 006 179 zaměstnanců,” uvedlo MPSV.

Dle analýz MPSV tedy skutečně Antivirus podpořil více než milion zaměstnanců. V průměru pak jeden zaměstnanec získal prostřednictvím programu dvě výplaty. V kolika případech tyto dvě výplaty skutečně „zachránily” pracovní místo a v kolika by nevyplacení podpory k zániku pracovního místa stejně nevedlo, však nedokážeme posoudit. Toto tvrzení proto hodnotíme jako neověřitelné.

7. „Vrací české krajině život: 750 nových rybníků a 200 milionů stromků.“

Tento bod si rozdělíme na dvě části. Nejprve se podíváme na údajných 750 nových rybníků a pak na miliony nových stromů.

O tom, že by se v Česku mělo „opravit, rekonstruovat či odbahnit 750 rybníků a malých vodních nádrží”, mluvil ministr zemědělství Toman již v březnu 2019. Ministerstvo na podporu rybníků plánovalo vyčlenit přibližně 500 milionů korun ročně. Stát plánuje dávat na obnovu rybníků 80 procent rozpočtu, zbytek bude muset zaplatit investor. 

Ministerstvo zemědělství skutečně v posledních letech (2020, 2021, oba .pdf) vyčleňuje řádově stovky milionů na projekty související s rybníky, vodními nádržemi a další infrastrukturou pro zadržování vody, nicméně z komentářů k rozpočtům (2020, 2021, .doc, resp. .pdf) není jasné, která podpora by měla putovat právě na zmíněných 750 nových rybníků.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám pak nepodařilo zjistit, jaký je nynější stav výstavby nových rybníků.

Data týkající se výsadby nových stromků jsou pak dostupnější. Stromy v českých lesích sází zpravidla jejich vlastník, kterým je nejčastěji stát. Tomu patří prostřednictvím společnosti Lesy ČR, Vojenských lesů a statků ČR a Správ národních parků přibližně 56 % všech lesů. Zaměříme se proto právě na tyto lesy, jelikož výsadbu v soukromých lesích nemůže stát, respektive vláda, příliš ovlivnit.

Lesy ČR, jakožto zdaleka největší vlastník „státních” lesů v posledních letech navyšují výsadbu stromů, zejména z důvodu kůrovcové kalamity. Z necelých 45 milionů sazenic v roce 2017 se výsadba dostala až na plánovaných 85 milionů v letošním roce.

Zdroj: 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, 2021

Jakou zásluhu by měla ČSSD mít na tomto nárůstu, nám však není známo. Provoz Lesů ČR není dotován ze státního rozpočtu, naopak státu každoročně odvádí podíl ze zisku. Transfery od státu jsou pak spíše výjimečné, například v reakci (.pdf) na kůrovcovou kalamitu.

8. „Posunuli Česko mezi 10 nejbezpečnějších zemí světa.“

Think-tank Institut pro ekonomiku a mír (Institute for Economics and Peace, IEP) každoročně vydává Globální index míru (Global Peace Index, GPI), který se snaží nabídnout komplexní analýzu všech států světa z hlediska jejich mírumilovnosti.

Státy jsou hodnoceny (.pdf, str. 96) prostřednictvím ukazatelů, které se týkají násilí nebo strachu z něj. Jsou mezi nimi například probíhající vnitrostátní a mezinárodní konflikty, dále bezpečnost a ochrana společnosti (politická nestabilita a míra politického teroru, počet vražd na 100 000 obyvatel, ukazatel vnímání kriminality či podíl uprchlíků ve společnosti) a nakonec zbrojení a militarizace. Každý stát je v příslušné podkategorii hodnocen na stupnici 1–5 bodů, přičemž 5 značí nejhorší stav, výsledky se dále průměrují. Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky.

Zdroj: 2014 (.pdf, str. 5), 2015 (.pdf, str. 8), 2016 (.pdf, str. 10), 2017 (.pdf, str. 10), 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .pdf)

V tabulce můžeme vidět, že se v GPI Česká republika po roce 2014 skutečně posunula do první desítky zemí, kde setrvala až dodnes. Vzhledem k širokému spektru ukazatelů, které se do výsledného skóre GPI promítají, však nedokážeme posoudit, zda na posunu započatém v roce 2014 může mít zásluhu ČSSD, která tehdy byla prvním rokem ve vládě.

9. „Zastavili vlnu uprchlíků mířící do ČR.“

Hodnocení tohoto tvrzení záleží na dvou aspektech, a sice na tom, jestli tzv. „vlna uprchlíků“ v roce 2015 a 2016 skutečně směřovala do České republiky a jestli ji někdo zastavil, respektive zda to byla právě ČSSD.

Masová migrace do Evropy započala v roce 2015 a opadla v roce 2016. Migranti a uprchlíci směřovali zejména do západní Evropy. Podle dat Eurostatu bylo v letech 2015 a 2016 nejvíce žádostí o azyl v Německu, řádově tisíce žádostí o azyl měsíčně pak zaznamenali také v Itálii, Francii, Rakousku či Švédsku. V České republice v žádném měsíci počet žádostí nepřesáhl 200.

Do České republiky i v době vrcholící uprchlické krize přicházeli zejména Ukrajinci. V roce 2015 (odkaz TOP 10 státních příslušností žadatelů o mezinárodní ochranu v prosinci 2015, .pdf) byli Ukrajinci největší národnostní skupinou, která u nás žádala o azyl: za celý rok to bylo 694 lidí. Syřané byli na druhém místě žadatelů o azyl (134 lidí), Iráčanů zde žádalo o azyl 38.

O tom, že Česká republika není cílovou zemí migrantů přicházejících z Blízkého východu a Afriky, mluvil na počátku roku 2017 také tehdejší ministr vnitra za ČSSD Milan Chovanec.

Za pomyslnou stopku masové migrace do Evropy je považována dohoda mezi Evropskou radou a Tureckem z března 2016, která zamezila další migraci přes území Turecka. Turecko a EU touto dohodou, na základě které měla a má být řešena migrační krize, potvrdily své odhodlání provádět společný akční plán, který byl aktivován v listopadu 2015. V rámci tohoto plánu bylo dosaženo značného pokroku, konkrétně:

• Turecko otevřelo svůj trh práce občanům Sýrie.
• Turecká pobřežní stráž a policie zvýšily své úsilí o zajištění bezpečnosti a zintenzivnila se výměna informací.
• EU zahájila vyplácení prostředků z nástroje pro uprchlíky v Turecku ve výši 3 miliard eur.
• EU pokročila v oblasti uvolňování vízového režimu a přístupových jednání.
• Turecko souhlasilo, že akceptuje urychlený návrat všech migrantů vstupujících do Řecka z Turecka.

Turecko se také zavázalo, že přijme veškerá nezbytná opatření, aby zabránilo vzniku nových tras pro nelegální migraci z Turecka do EU.

Dohoda fungovala doposud, i navzdory kritice lidskoprávních organizací, poměrně úspěšně. Počet uprchlíků, kteří se dostali do Řecka, se po uzavření dohody razantně snížil.

Jakou roli hrála ČSSD ve vyjednání této dohody s Tureckem? To samozřejmě přesně nevíme, nicméně tehdejší premiér Bohuslav Sobotka z ČSSD se osobně jednání Evropské rady účastnil a jeho postoj se tak do dohody mohl promítnout.

Tvrzení jako celek však hodnotíme jako nepravdivé, protože byť sociálnědemokratický premiér mohl mít vliv na podobu dohody s Tureckem, „vlnu uprchlíků mířící do ČR“ ČSSD nezastavila, protože tato „vlna“ do Česka nesměřovala.

10. “Zakázali prodej šizených potravin v obchodech.”

Vzhledem k české debatě o kvalitě potravin v posledních několika letech předpokládáme, že se jedná o problém tzv. dvojí kvality potravin, tedy odlišného složení totožných produktů v různých zemích EU.

Přibližně od roku 2011 se totiž mluví o tom, že spotřebitelé z východních zemí Evropské unie v obchodech kupují produkty, které jsou méně kvalitní nežli totožně působící produkty v západních zemích. Bylo provedeno několik testů (např. VŠCHT či Slovenské ministerstvo zemědělství), které prokázaly, že výrobci prodávají v různých státech EU produkty stejné značky, ale rozdílné kvality. Srovnání takových produktů provádí například dTest, kterým bylo navíc potvrzeno, že produkty bývají ve východní Evropě někdy dražší. Evropská komise přidělila na testování dvojí kvality potravin milion eur.

V dubnu 2019 vyvrcholilo úsilí Evropské komise, respektive eurokomisařky Věry Jourové (za ANO), o zařazení dvojí kvality potravin mezi nekalé obchodní praktiky. Evropský parlament 17. dubna 2019 schválil směrnici, která označila (čl. 3 odst. 3) „uvádění zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožné se zbožím uváděným na trh v jiných členských státech, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky, není-li to odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory,” mezi klamavé obchodní praktiky. Právě podmínka odůvodněných a objektivních faktorů byla kritizována, jelikož díky ní výrobci budou moci potraviny a další zboží i nadále “přizpůsobovat místním chutím a cenovým preferencím”.

Při schvalování směrnice na plénu hlasovala (.pdf, str. 30) Olga Sehnalová i všichni ostatní europoslanci ČSSD proti návrhu. Právě Sehnalová hlasitě kritizovala výsledné znění směrnice. „Je to kompromis, dvojí kvalitu potravin nezakazuje. Výrobcům dává nekonečné množství variant, jak si svoji praxi mohou obhájit. Už dnes si dokáží všechny rozdíly nějak odůvodnit,“ uvedla například v České televizi.

Provedení transpozice směrnice do českého právního řádu dostalo (.pdf, str. 4) za úkol Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo tento návrh skutečně v březnu 2021 předložilo do připomínkového řízení, vláda o něm však dosud nejednala.

Již v červnu 2019 nicméně vláda, respektive ministr zemědělství Miroslav Toman předložil Sněmovně návrh novely zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Součástí návrhu (.pdf, str. 47) bylo i ustanovení zakazující na trh uvádět potraviny „zdánlivě totožné s potravinou uváděnou na trh v jiných členských státech Evropské unie, ačkoliv potravina uváděná na trh v České republice má podstatně odlišné složení nebo vlastnosti, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními skutečnostmi”. Jedná se tedy o téměř totožné ustanovení, jaké se objevilo v unijní směrnici.

Vládní návrh novely potravinového zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen 20. ledna 2021, hlasovali pro něj také poslanci ČSSD. Návrh nicméně Senát do Sněmovny vrátil s pozměňovacími návrhy, zejména kvůli spornému ustanovení o povinném podílu českých potravin v obchodech. Poslanci ČSSD podpořili také senátní verzi návrhu aa zákon byl nakonec většinou 146 hlasů přijat.

Jaká je tedy role ČSSD v celém legislativním příběhu? Bývalá sociálnědemokratická europoslankyně Olga Sehnalová sice dlouhodobě v Europarlamentu prosazovala téma zastavení praktiky dvojí kvality potravin, a byť se její představy do výsledné podoby směrnice prosadit nepodařilo, ministr zemědělství Toman v rámci novely potravinového zákona navrhl téměř totožnou formulaci, jakou obsahuje unijní směrnice. Do českého právního řádu se tak dostalo ustanovení zakazující prodej potravin dvojí kvality, a tvrzení tak hodnotíme jako pravdivé.