Kateřina Konečná k volbám do Evropského parlamentu

Evropský parlament v dubnu letošního roku schválil směrnici, v níž rozšiřuje definici klamavých obchodních praktik. Za takovou praktiku má být nově posuzováno „uvádění zboží na trh v jednom členském státě jako zboží totožné se stejným zbožím uváděným na trh v jiném členském státě, ačkoliv takové zboží má podstatně odlišné složení nebo znaky, pokud to není odůvodněno oprávněnými a objektivními faktory‟ (str. 45).

Jako tyto oprávněné a objektivní faktory jsou uvedeny například „dostupnost nebo sezónnost surovin, zlepšení přístupu ke zdravým a výživným potravinám či právo obchodníka nabízet na různých geografických trzích zboží stejné značky v obalech různé hmotnosti či objemu.‟

Podle schváleného textu by jednotlivé členské země měly do 2 let převést tuto směrnici do vlastní legislativy a Evropská komise do dvou let předloží zprávu o uplatňování této směrnice v praxi.

Uveďme, že pro schválení této směrnice hlasovalo 474 europoslanců, komunističtí poslanci Konečná, Kohlíček a Maštálka hlasovali proti (str. 29 - 30). Komunisté, podle slov Konečné, nesouhlasili například s tím, že ze směrnice vypadl požadavek na označování rozdílného složení potravin. Poslanec Maštálka předložil několik pozměňovacích návrhů směřujících k větší ochraně spotřebitelů před dvojí kvalitou potravin, se svými návrhy však neuspěl.

Názor, že se směrnice nevěnuje problematice dvojí kvality výrobků dostatečně, vyjádřila také řada dalších českých zástupců, například Dita Charanzová za hnutí ANO nebo Olga Sehnálová za ČSSD, která se dané problematice věnuje již od roku 2011. Naopak eurokomisařka Eva Jourová za ANO uvedla, že nyní máme jasná pravidla pro řešení otázky dvojí kvality produktů. Nicméně tuto část neověřujeme. Pravdou tak zůstává, že směrnice o dvojí kvalitě potravin byla přijata a komunističtí poslanci se domáhali změny, avšak pozměňovací návrhy neuspěly.

Kateřina Konečná byla zvolena do Evropského parlamentu ve volbách v roce 2014. V Parlamentu byla členkou Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).

Výbor pro životní prostředí má na starosti agendu týkající se politiky v oblasti životního prostředí a opatření pro jeho ochranu (například změny klimatu, znečištění ovzduší, půdy a vody, nakládání s odpadem a jeho recyklace aj.). Dále obstarává agendu v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti potravin (například označování a bezpečnost potravin, hygienické kontroly potravin a systémů jejich výroby aj.).

ENVI může vydávat usnesení a zprávy adresované Evropskému parlamentu nebo Evropské komisi se svými stanovisky.

V červnu 2018 například vydal Výbor pro životní prostředí stanovisko (.pdf, str. 6) o dvojí kvalitě výrobků, ve kterém „vyjadřuje politování nad tím, že oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků není dostatečně ambiciózní.“ Podle ENVI nejsou navrhovaná opatření dostatečná k vyřešení problematiky dvojí kvality výrobků na jednotném trhu (.pdf, str. 6).

V březnu 2019 připravil Výbor pro plenární zasedání Evropského parlamentu návrh usnesení (.pdf) k návrhu prováděcího rozhodnutí Komise, kterým se částečně uděluje povolení určitých použití bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP). Usnesení mimo jiné vyzývá Komisi, aby „vzala zpět návrh prováděcího rozhodnutí a předložila nový návrh, který zamítne žádost o povolení“ (.pdf, str. 7). A dále „vyzývá Komisi, aby urychleně zakázala všechny ostatní způsoby používání DEHP, zejména s ohledem na skutečnost, že jsou dostupné bezpečnější alternativy k měkčenému PVC a DEHP“ (.pdf, str. 7).

V lednu ENVI vydal zprávu (.pdf) o provádění směrnice o udržitelném používání pesticidů, ve které „vyjadřuje hluboké znepokojení z nedostatečného provádění ustanovení směrnice ve většině členských států“ (.pdf, str. 4). Ze zprávy také vyplynula řada doporučení (.pdf, str. 18–22), ve kterých Výbor například „vyzývá Komisi, aby zřídila plně funkční a transparentní systém pro pravidelné shromažďování statistických údajů o používání pesticidů (...),“ dále například žádá Komisi, aby předložila doplňující legislativní návrhy, a vyzývá ji a členské státy k investici do dalšího výzkumu dopadů pesticidů a k přijetí okamžitých opatření k jejich minimalizaci (.pdf, str. 30–31).

Usnesení či zprávy výborů Evropského parlamentu však nejsou pro Komisi závazné. Jejich závaznost neplyne ani ze Smlouvy o fungování EU, Smlouvy o EU, ani z jednacího řádu Evropského parlamentu. Nedá se tedy říci, že by ENVI komisi „úkolovalo,“ a že by výbor měl možnost Komisi donutit k určitému chování.

Kateřina Konečná hovoří o projednávání návrhu směrnice na ochranu spotřebitele (obsahující také úpravu dvojí kvality potravin). Před hlasování o návrhu vznikla dohoda mezi Komisí, Radou a Evropským parlamentem (EP) o tom, že pokud bude dohodnutá podoba návrhu směrnice schválena EP, Rada ji schválí.

Před finálním hlasováním o návrhu v EP komise zmírnila některá ustanovení. Při projednávání návrhu na plénu EP pak zpravodaj návrhu Daniel Dalton uvedl, že Rada a Komise daly jasně najevo, že jsou již „na hraně,“ a že tak již nemohou více ustoupit. Pokud by podle Daltona EP schválil změny návrhu, které měly ustanovení směrnice zpřísnit, dohoda s Komisí zkolabuje a žádná opatření k dvojí kvalitě potravin nebudou schválena ("That means no provision at all on dual quality, and there will be no updated consumer law at all – just a few weeks before an election").

Europoslanci tak byli postaveni před ultimátum ze strany Komise. Její postup přitom vychází z článku 294, odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie, který stanoví, že rozhoduje-li se o návrhu, k němuž byly navrženy (Evropským parlamentem) změny, k nimž Komise zaujala odmítavé stanovisko, musí o něm Rada EU rozhodnout jednomyslně. Rada obecně musí pro přijetí určitého návrhu hlasovat jednomyslně pouze ve vymezených oblastech. Druhou situací, kde se vyžaduje jednomyslnost, je případ, kdy Komise nesouhlasí se změnami provedenými v návrhu, který předložila. Pokud tedy Komise chce iniciovat jednomyslné rozhodování v Radě a výrazně tak zkomplikovat přijetí návrhu, stačí, pokud vydá odmítavé stanovisko ke změnám navrženým Evropským parlamentem. To se v tomto případě mohlo stát.

Z vyjádření přímých účastníků meziinstitucionálního jednání a ze stručného vyjádření rumunského předsednictví k výsledku vyjednávání nelze říci, jaký by byl další postup Rady v případě, že by Evropský parlament přijal výrazně pozměňující návrhy. Je možné, že pokud by takové pozměňovací návrhy Evropský parlament přijal, dostaly by se Rada a Komise „za hranu“ a mohlo by dojít k další proceduře podle čl. 294, respektive k vydání odmítavého stanoviska Komise k přijatému znění návrhu směrnice a následnému jednomyslnému hlasování v Radě.

Když Kateřina Konečná říká, že „Komise zneužila svého článku ve smlouvách, který použila dvakrát za toto volební období, aby tam bylo jednomyslné hlasování v Radě,‟ odkazuje pouze k pohrůžce, nikoli ke skutečnému postupu Komise. Při projednávání směrnice zatím nedošlo k hlasování Rady, ani nebylo vydáno odmítavé stanovisko Komise. Ani v celém volebním období současného Evropského parlamentu nevydala Komise žádné odmítavé stanovisko ke změnám učiněným Evropským parlamentem. Nejde tedy o postup, který by Komise opravdu „použila‟ v praxi. Je zároveň zavádějící tvrdit, že by ze strany Komise šlo o zneužití pravomocí, když vydávání stanovisek k návrhům EP je její standardní pravomoc, a v případě odmítnutí je jednomyslné hlasování Rady standardní postup dle smluv.

Výsledkem trialogu (meziinstitucionálního projednávání) o návrhu směrnice na ochranu spotřebitele (obsahující také úpravu dvojí kvality potravin) byla dohoda mezi Komisí, Radou a Evropským Parlamentem o tom, že pokud bude dohodnutá podoba návrhu směrnice schválena Evropským parlamentem, Rada ji schválí.

Představitelé Komise, zejména komisařka pro spravedlnost, ochranu spotřebitelů a otázky rovnosti pohlaví Věra Jourová a předseda Komise Jean-Claude Juncker opakovaně ujišťovali veřejnost o nutnosti ukončení dvojí kvality potravin. „Nebudu akceptovat, že v některých částech Evropy se prodávají potraviny nižší kvality, navzdory tomu, že obaly i značky jsou identické," uvedl Juncker. Výsledná podoba směrnice předložená Komisí byla však mírně pozměněna proti návrhu projednaného trialogem a text směrnice byl zmírněn. Neobsahuje například povinnost výrobců k označování rozdílného složení, kterou také Věra Jourová prosazovala.

Kateřina Konečná pak v poslední části svého výroku naráží na to, že zpravodaj návrhu, zastupující Komisi při jednání EP, v rozpravě řekl, že další úpravy návrhu ze strany poslanců povedou ke kolapsu dohody a žádné ustanovení o dvojí kvalitě neprojde. V praxi by to znamenalo, že Komise by vydala nesouhlasné stanovisko a iniciovala tak k návrhu jednohlasné hlasování v Radě dle čl. 294, odst. 9 Smlouvy o fungování Evropské unie (čl. 189b Smlouvy ve znění Maastrichtské smlouvy). Vzhledem k tomu, že Evropský parlament přijal návrh směrnice v předloženém znění, nedokážeme hodnotit, jak by takové jednomyslné hlasování v Radě dopadlo.

Konečná ve svém výroku zmínila dvě nařízení Evropské unie - Nařízení (EU) č. 1169/2011 — poskytování informací o potravinách spotřebitelům a Nařízení (EU) 2018/302 - o zákazu geoblockingu. Tato nařízení mají obecnou působnost a jsou přímo použitelná ve všech členských státech.

Úkolem prvního nařízení je: "Spotřebitelům zaručuje právo na patřičné informace zavedením obecných zásad, požadavků a povinností v souvislosti s označováním potravin, které konzumují. Zajišťuje dostatečnou pružnost, aby bylo možné reagovat na budoucí vývoj v potravinářském odvětví. Slučuje předchozí právní předpisy, tedy směrnice 2000/13/ES o označování potravin a 90/496/EHS o nutričním označování potravin."

Druhé zmíněné nařízení "zakazuje zeměpisné blokování zákazníků internetových obchodů. Nová pravidla zakazují takzvanou geoblokaci a mají zabránit diskriminaci na základě státní příslušnosti, místa bydliště nebo místa aktuálního pobytu. Nová unijní pravidla ale pro e-shopy nepřináší povinnost dodávat zboží po celé Evropě."

Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o tom, že europoslanci disponují možností k tomu, aby Komise na jejich podnět připravila nové změny. Poslanci EP však nemají možnost Komisi nařídit, aby připravila změny.

Evropský parlament a europoslanci tedy mají jen nepřímé možnosti jak ovlivnit, zda a jaký návrh Komise předloží:

1) na základě čl. 225 Smlouvy o fungováni EU (.pdf, str. 104) může EP "většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody." Jak však plyne z textu Smlouvy, Komise žádost parlamentu nemusí vyslyšet.

2) na základě čl. 17 odst. 7 a 8 Smlouvy o EU (.pdf, str. 14) Evropský parlament schvaluje její složení a může ji také vyslovit nedůvěru, Evropský parlament může tedy, pod hrozbou jejího odvolání, donutit Komisi k předložení návrhu. Toto je však spíše teoretické a krajní řešení.

Evropský parlament nedisponuje zákonodárnou iniciativou (tou podle čl. 17 Smlouvy o EU disponuje pouze Evropská komise), nicméně na legislativním procesu se může podílet dvěma způsoby: řádným legislativním postupem a zvláštním legislativním postupem.

28. února 2018 vydal Evropský parlament nařízení o řešení neoprávněného zeměpisného blokování a dalších forem diskriminace založených na státní příslušnosti, místě bydliště či místě usazení zákazníků v rámci vnitřního trhu a o změně nařízení. Nařízení zakazuje geoblocking, čili způsob nakupování přes internet založený na principu toho, že internetová stránka zablokuje zákazníkům přístup nebo automaticky přesměruje zákazníky na jiný web z důvodu jejich státní příslušnosti, místa bydliště nebo dočasného pobytu. Toto nařízení se nevztahuje na nákup v kamenných obchodech.

Evropský parlament nemá zákonodárnou iniciativu, tou dle čl. 17 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii disponuje výhradně Evropská komise (konsolidovaná verze, .pdf, str. 13). Jediným orgánem s právem zákonodárné iniciativy je tedy Evropská komise.

Role Evropského parlamentu spočívá podle čl. 289 ods. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie v podílení se společně s Radou na přijímání návrhů legislativních aktů (nařízení, směrnic, rozhodnutí), které vypracovává Evropská komise (konsolidovaná verze, .pdf, str. 172).

Smlouva o fungování EU dle čl. 289 ods. 4 umožňuje ve zvláštních případech přijímat legislativní akty i na návrh jiných subjektů – například Evropského parlamentu, skupiny členských států nebo na doporučení Evropské centrální banky, na žádost Soudního dvora nebo Evropské investiční banky (.pdf, str. 172).

Evropský parlament ze své funkce nemá možnost sám od sebe předkládat legislativní návrhy, ačkoli je nedílnou součástí celého legislativního procesu EU. V některých případech ale existuje možnost nepřímé zákonodárné iniciativy. Dle čl. 225 Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 150) i zde existuje institut umožňující Evropskému parlamentu nepřímou zákonodárnou iniciativu:

„Evropský parlament může většinou hlasů všech svých členů požádat Komisi, aby předložila vhodný návrh ve věcech, u nichž má za to, že je k provedení Smluv potřeba aktu Unie. Pokud Komise návrh nepředloží, sdělí Evropskému parlamentu důvody.“

Na základě informací Britské volební komise se ve Velké Británii (VB) konají v průběhu května dvoje volby. Komunální volby proběhly 2. května 2019 a 23. května 2019 dojde na volby do Evropského parlamentu.

Z důvodu odložení odchodu VB z Evropské unie na 31. říjen 2019, se VB účastní voleb do Evropského parlamentu, které se konají ve dnech mezi 23.-26. květnem 2019. VB je pro Evropské volby rozdělena do 12 volebních okrsků, kde voliči rozhodují o rozdělení celkového počtu 73 křesel náležících VB v Evropském parlamentu. Přestože nově zvolení britští poslanci opustí Evropský parlament v okamžiku uskutečnění Brexitu, ve volbách kandidují zástupci všech předních politických stran působících v Británii.  

Komunisté o přijetí takového zákona dlouhodobě usilují. Při jednáních o vzniku vlády ANO a ČSSD požadovala KSČM pro svoji podporu mimo jiné i záruku, že bude "usilováno o přijetí zákona o celostátním referendu". Sami poslanci KSČM v tomto volebním období také předložili svůj návrh takového zákona. Další projednávání tohoto návrhu bylo však po projednání ve výborech přerušeno.

Návrh KSČM (.pdf) ve svém článku 2 vyjmenovává situace, o kterých by lidé v referendu měli a neměli mít možnost hlasovat. Z tohoto článku plyne, že komunisté chtějí mít možnost vyhlásit referendum i v otázkách našeho členství v mezinárodních organizacích, např. v Evropské unii. Tato skutečnost ale naráží na odpor jiných politických stran. Hnutí ANO, ČSSD a Piráti se totiž dohodli, že by neměla existovat možnost vypsat referendum o členství v mezinárodní organizaci. Vzhledem k tomu, že ODS a TOP 9 odmítají podpořit zákon o obecném referendu jako takový a hnutí STAN se chce vydat spíše cestou lokálních referend než referend celostátních, podporuje komunisty v této snaze jen SPD.

Dodejme, že v Ústavě ČR je stanoveno (čl. 2, odst. 2), že: "Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo." Přijetí ústavního zákona o obecném referendu je podmíněno tím, že získá podporu 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů (čl. 39, odst. 4). Pro jeho schválení v Poslanecké sněmovně je tak třeba získat 120 poslanců.

Lisabonská smlouva (LS) byla podepsána všemi členskými státy na zasedání Evropské rady v roce 2007. Ratifikační proces v jednotlivých členských státech probíhal v letech 2008-2009. Ke vstupu Lisabonské smlouvy v platnost bylo zapotřebí (.pdf, str. 3), aby ji ratifikoval každý z 27 členských států v souladu se svými příslušnými ústavními předpisy. Přestože měla původně vstoupit v platnost už 1. ledna 2009, kvůli prodlení ratifikačního procesu smlouva nakonec vstoupila v platnost až 1. prosince 2009.

Referendum o přijetí Lisabonské smlouvy se konalo pouze v Irsku. V prvním referendu (12. června 2008) bylo proti přijetí  Lisabonské smlouvy 53,4 % Irů (pro bylo 46,6 % občanů; volební účast byla 53,1 %). Druhé referendum se konalo o rok později a výsledky byly zveřejněny 3. října. Tentokrát Irové v referendu přijetí Lisabonské smlouvy schválili. Pro přijetí  Lisabonské smlouvy se vyslovilo 67,1 % občanů, volební účast byla tentokrát 59 %.

Poté, co Irové Lisabonskou smlouvu schválili, zbývala ke vstoupení smlouvy v platnost jen její ratifikace Českou republikou. K tomu nakonec došlo 13. listopadu 2009.

"Lisabonská smlouva mění tři dokumenty: Smlouvu o Evropské unii (dále „SEU“), Smlouvu o založení Evropského společenství (dále „SES“), která bude nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie (dále „SFEU“), a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (dále „Smlouva o Euratomu“)," popisuje (.pdf, str. 11) publikace odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR. Cílem smlouvy je učinit z Evropské unie "demokratičtější a transparentnější organizaci, která bude současně působit efektivněji, podporovat práva a hodnoty zajišťující svobodu, solidaritu
a bezpečno a posilovat svou roli ve světové politice," vysvětluje (.pdf, str. 4) dále publikace odboru informování o evropských záležitostech ve spolupráci s odborem koncepcí a analýz Úřadu vlády ČR.

Vláda ČR (konkrétně Útvar ministra pro evropské záležitosti ve spolupráci s resorty a ústředními orgány) vypracovala Analýzu dopadů Lisabonské smlouvy, ve které tyto změny popisuje. Ke změně došlo zejména v těchto oblastech:

• Stálý předseda Evropské rady - Zřízení nové funkce - předseda bude volen "Evropskou radou na základě kvalifikované většiny na dobu dva a půl roku. Mandát stálého předsedy Evropské rady (ER) lze jednou, opět na dva a půl roku, prodloužit. Stálý předseda bude předsedat zasedáním Evropské rady a vést její jednání. Členský stát vykonávající předsednictví v Radě bude i nadále odpovídat za přípravu a předsedání sektorových Rad, s výjimkou Rady pro zahraniční věci." (.pdf, str. 5)

• Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku - Zřízení nové funkce, "nahrazuje a personálně slučuje dosavadní funkce vysokého představitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP), komisaře pro vnější vztahy a předsedy Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy, resp. její zahraničně-politické části." (.pdf, str. 5)

• Evropská rada (ER) - ER byla poprvé (společně s Centrální bankou) zařazena mezi orgány Unie. (.pdf, str. 5)

• Evropská komise a její předseda - "Kandidáta na předsedu Komise navrhuje Evropská rada tzv. velkou kvalifikovanou většinou s přihlédnutím k výsledku voleb do Evropského parlamentu a volí jej Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Ostatní členové Komise jsou navrženi na základě dohody Rady a předsedy Komise." (.pdf, str. 8)

• Generální tajemník Rady - "Nově se podle LS jedná o samostatnou funkci, o jejímž obsazení rozhoduje
  postupem podle čl. 240 odst. 2 SFEU Rada prostou většinou." (.pdf, str. 8)

• Složení Evropského parlamentu - Snížení počtu europoslanců – "Počet poslanců EP nepřekročí 751, jednu členskou zemi bude za zastupovat nanejvýš 96 poslanců, minimálně 6 poslanců." (.pdf, str. 5)

• Hlasování v Radě EU - LS "zavádí princip tzv. dvojí většiny, dosažené, pokud daný návrh podpoří minimálně 55 % členských států reprezentujících 65 % obyvatel EU." (.pdf, str. 9)

• Rada pro obecné záležitosti (GAC) - "Vznikla rozštěpením současné formace Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC) na dvě části: Radu pro obecné záležitosti (GAC) a Radu pro zahraniční věci (FAC). GAC má dle LS zajišťovat soudržnost práce v jednotlivých formacích Rady a ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravovat zasedání Evropské rady a zajišťovat jejich návaznost." (.pdf, str. 10)
  
• Rada pro zahraniční věci (FAC) - "Podle LS bude FAC vytvářet vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťovat soudržnost (vnější) činnosti Unie. V kompetenci FAC tedy bude celá vnější činnost Unie, zejména pak společná zahraniční a bezpečnostní politika, společná obchodní politika, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc." (.pdf, str. 11)

• Evropská služba pro vnější činnost (ESVA) - "ESVA bude ustanovena rozhodnutím Rady přijatým jednomyslně na návrh vysokého představitele po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení souhlasu Komise. ESVA se má stát oporou vysokého představitele při plnění jeho funkcí. Má působit ve spolupráci s diplomatickými službami členských států." (.pdf, str. 11)

• Občanská iniciativa - "Jeden milión občanů většího počtu členských států bude moci vyzvat Komisi k předložení
  určitého návrhu v oblasti působení EU." (.pdf, str. 5)

V komentáři pro EurActiv se v roce 2015 vyjádřila česká europoslankyně Kateřina Konečná za KSČM k jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) mezi EU a USA. Podle ní jednání působilo jako vylepšování obchodních pravidel ve prospěch nadnárodních korporací. Poražení by podle ní byly pracující, spotřebitelé, občané. V komentáři dále uvedla, že dohoda může představovat také hrozbu nárůstu nezaměstnanosti. Co se týkalo vyrovnávání standardů například zdravotních, potravinářsko-bezpečnostních, ochrany pracovních podmínek i životního prostředí, tak v nich by se podle ní spíše USA měly přizpůsobovat Evropě. Na závěr příspěvku však uvedla, že není proti globálnímu obchodu a obchodním dohodám EU a USA.

K jednání o TTIP mezi EU a USA se také vyjádřila v rozpravě v Evropském parlamentu, kde prezentovala své obavy, že nebude kladen důraz na ochranu práv zaměstnanců, životního prostředí a zdraví. Dále v souvislosti s TTIP uvedla, že je nutné usnadnit mezinárodní obchod, podporovat evropské podniky v přístupu na vnější trhy a hlavně přitom myslet na malé a střední podniky, nikoliv na korporace. Dále například apelovala na státy sdružení ASEAN i EU, aby pomohly Indonésii s prevencí proti požárům kvůli ochraně naší planety a kritizovala stav lidských práv v Bangladéši.

Podle programu KSČM (.doc, str. 5) k volbám do Evropského parlamentu ve vztahu k environmentální politice je prioritou strany ochrana přírody, krajiny, spotřebitelů, vodních zdrojů a venkovské krajiny v celé EU. Dále se strana zavazuje ukončit nevýhodné podmínky pro české zemědělce, podpořit dotační politiku v zemědělství apod. Podle programu (.doc, str. 4) je nutné prosazovat ekologickou a zdravotně nezávadnou spotřebu, obnovu mokřadů a rozptýlené zeleně ve městech, výstavbu ekologicky šetrného bydlení, minimalizaci spotřeby fosilních paliv. Rovněž se ochraně životního prostředí věnují i ve svém programu pro volby do Poslanecké sněmovně parlamentu v roce 2017 (.pdf, str.19 ), kde se zavazují například k nalezení společensky přijatelné a úměrné meze těžby nerostných surovin nebo k podpoře ekologické krajinotvorby.

Ve vztahu k pracovnímu právu se KSČM (.pdf, str. 7) zasazuje dopřát poctivě pracujícím lidem více volného času a zároveň vyšší mzdy a kvalitnější vzdělání. Strana také nechce další rozšiřování neplnohodnotné práce, ale kvalitní pracovní místa. Částečné úvazky nemohou byt základem dalšího rozšiřování zaměstnanosti a nahrazovat plný úvazek. Ve svém programu (.pdf, str. 12) pro volby do do Poslanecké sněmovně parlamentu v roce 2017 se také věnují otázkám práva na práci a spravedlivé odměny. KSČM se chtěla například soustředit na růst reálné úrovně mezd a platů pracujících namísto levné práce. Dále na řešení nepřiměřených rozdílů v odměňování, principu za stejnou práci stejnou odměnu a zvyšování minimální mzdy postupně až k 50 % průměrné mzdy.

KSČM ve svém programu (.doc, str. 1) prosazuje potřebu europoslanců, kteří budou prosazovat nové přístupy a „nesmlouvavě pranýřovat mimo jiné podbízení se nadnárodním korporacím." KSČM prosazuje vytvoření Evropské unie, která bude patřit svým občanům, ne nadnárodním korporacím a úzké skupině miliardářů. V programu (.pdf, str. 12) pro volby do Poslanecké sněmovně parlamentu v roce 2017 požadují spravedlivější rozdělení daňového břemene a posílení příjmů státního rozpočtu progresivním zdaněním především příjmů a kapitálu velkých korporací a spekulantů.