Demagog.cz

Martin Konvička - Hyde Park ČT24

Hostem pořadu Hyde park ČT24 byl Martin Konvička, lídr sdružení Islám v České republice nechceme. To je v poslední době velmi aktivní, účastní se demonstrací proti islámu, dostává se do médií, je aktivní také na sociálních sítích. Zejména z tohoto důvodu Demagog.cz přistoupil k tomu, že ověřil výroky Martina Konvičky, jenž není klasickým politikem z pohledu našeho projektu – tedy není zvolen ve veřejné funkci a neuchází se o ni v rámci aktuální volební kampaně. 

Konvička se v poslední době velmi často dostává do médií a ovlivňuje tak znatelně veřejnou debatu, jež byla spuštěna po tragických pařížských událostech. Např. na demonstraci na Hradčanském náměstí, kde byl hlavním řečníkem, byli mezi hosty a vystupujícími také 4 členové Parlamentu ČR (poslanci Černoch, Černochová, Havlová a senátor Doubrava), dále se v rozhovoru pro Idnes.cz nechal slyšet, že jeho ambicí je se sdružením Islám v ČR nechceme zaplnit Letenskou pláň.

Veřejná vystoupení docenta Konvičky z poslední doby ve společnosti značně rezonují – jak pozitivně, tak i negativně – jsou součástí veřejné diskuze nad tématy islámu, syrskými uprchlíky, soužití s muslimy v Evropě i ČR atd. A právě z tohoto důvodu se Demagog.cz rozhodl ověřit, nakolik pan Konvička ve svých výstupech používá korektní argumentaci.

Všechny faktické výroky z pořadu Hyde Park ČT najdete ověřeny níže.


Ověřili jsme
Hyde Park ČT24 ze dne 28. ledna 2015

19 ověřených výroků

Martin Konvička

Martin Konvička

Martin KONVIČKA: Samozřejmě. Tak v Anglii máme, když zůstaneme u té Anglie, není to tak dávno, co tam proběhl, co proběhla aféra o tom, že vlastně celé školy byly nenápadně jako, teď jak to říct, zislamizovány tím, že ...

Barbora KROUŽKOVÁ: Které školy?

Martin KONVIČKA: Základní, střední školy v Leedsu ...

Barbora KROUŽKOVÁ: Ale kde, kde?

Martin KONVIČKA: ... v Leedsu, v Birminghamu a v těchhle těch oblastech s velkou islámskou menšinou. Byla to aféra, o které se jako hodně mluvilo a souviselo to v zásadě s takovou tou, že několik málo muslimských učitelů, kteří byli do té školy přijati, a přes tlak, přes školní rady postupně jako vyšikanovali ty nemuslimské učitele a pak se najednou zjistilo, a z toho byl právě ten skandál, že se tam přestalo učit o evoluci, že se tam učí o holocaustu jinak, než by si přály britské osnovy a podobně. Tyhle ty věci se prostě dějí nenápadně. !

Britská policie zachytila dopis, který obsahoval plán na islamizaci celého britského vzdělávacího systému a byl adresován vybraným lidem na školách. Policie v této souvislosti mluví o Operaci Trojský kůň (anglicky).

Plán například říká, jak je jednoduché nahradit ředitele školy, jiným, rozuměj muslimským, který školu povede podle přísných islámských principů. A to vše téměř neviditelně. Dokument existuje už od roku 2013, ale až v březnu 2014 se čtyřstránkový dokument objevil na veřejnosti. Policie dokument prohlásila za podvod.

Avšak po jeho zveřejnění začala britská média reportovat o zkušenostech ředitelů (anglicky) birminghamských škol, kteří poznávali určité praktiky popsané v dokumentu. Přesto nemůžeme mluvit o celkové islamizaci škol. Jednalo se o jednotlivé případy, kdy se radikální islamisté snažili získat vliv ve školních zařízeních. Stejně tak nebyly nalezeny žádné „islamizované“ školy v jiných městech Velké Británie, ani zmíněném Leedsu. V dokumentu je zmíněn kromě Birminghamu, kde muslimové tvoří 21,8% (anglicky) obyvatelstva, také Bradford (anglicky), kde podle tvůrců dokumentu, by popsané principy mohly být zavedeny. Ovšem vyšetřování žádné školy neidentifikovalo.).

Městská rada (anglicky) v Birminghamu spolu s protiteroristickou jednotkou začala vyšetřovat 25 místních škol, na kterých byla vyvíjena koordinovaná, úmyslná a trvalá opatření s cílem zavést netolerantní a agresivní islámský étos.

Na pěti z nich byla na popud školní inspekce přijata zvláštní opatření z důvodu kultury strachu a nenávisti. Avšak školy zmíněné obvinění odmítají a poukazují, že nebyl školní inspekcí nalezen žádný důkaz, který by potvrzoval podporu radikálního islámu, či jinou výuku než podle britských standardů. Nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by se na školách změnila výuka (anglicky).

Školy byly umístěny na seznam zařízení se zvláštním opatřeními z důvodu nedostatečné podpory soudržné komunity a respektu vůči jiným náboženstvím.

Martin Konvička

Martin Konvička

Ten případ, ten konkrétní brněnský případ (kázání Alrawiho – pozn. Demagog.cz), ten vyšetřovala policie a byl odložen pro promlčenost. Nebyl jsem ten, kdo by podal trestní oznámení nebo podobně, ale prostě nebyl jsem ten, kdo by to věděl, že jo, to podal někdo jiný a policie to vyšetřovala. !

Výrok je nepravdivý, případ Alrawiho kázání odložen pro promlčenost nebyl. Naopak státní zastupitelství konstatovalo, že se v tomto případě trestný čin nestal.

Na webových stránkách Ateisté.cz byl 9. 9. 2013 publikován článek, v němž jeho autor Jan Werner informuje o podání trestního oznámení na Alrawiho. Ze zprávy Českého rozhlasu vyplývá, že za trestním oznámením stojí celá Česká asociace ateistů, jejímž je Jan Werner členem.

Alrawiho kázání bylo nahráno některým z muslimů na CD a následně jej publikovalbývalý člen Islámské nadace v Brně Lukáš Lhoťan na svých internetových stránkách, odkud se dále šířilo.

Jelikož se jednalo o čin provedený v roce 2010, platila pro něj tříletá promlčecí lhůta. Státní zástupce však potvrdil, že Alrawi vystupoval jako představitel Islámské nadace v Brně, tedy jako právnická osoba. Na právnické osoby se tato promlčecí lhůta nevztahuje, a proto začal být čin vyšetřován Nejvyšším státním zastupitelstvím, které ho ještě v roce 2013 předalo Městskému státnímu zastupitelství v Brně. Nakonec v listopadu roku 2013 státní zastupitelství případ odložilo s tím, že se trestný čin nestal. Alrawi argumentoval, že jeho arabština byla špatně přeložena (v rámečku).

Lukáš Lhoťan o dva roky dříve zveřejnil kázání s nenávistným podtextem brněnského muslimského konvertity Lukáše Větrovce z roku 2008. Kázání začalo být vyšetřováno policií v roce 2012, ale kvůli promlčení po třech letech přestala policie s vyšetřováním.

Martin Konvička

Martin Konvička

No, těch případů vražd ze cti, když vlastně rodina nějakým způsobem unese nebo přímo zabije dceru, protože si něco chtěla začít s nemuslimem, těch je v západní Evropě mnoho. !

Případů vražd ze cti je v západní Evropě mnoho, je však zavádějící říkat, že byly provedeny kvůli vztahu oběti s nemuslimem. V odkazovaných zdrojích se mluví o trestných činech, jimž předcházel nesouhlas ohledně domluvených sňatků, či těch, které byly spáchány v rámci rozporu mezi tradiční a západní kulturou.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy v roce 2007 ve své rezoluci k problému trestných činů konaných ze cti uvádí: "Tento problém je daleko od vymizení a naopak se situace i v Evropě zhoršuje. Týká se především žen, které jsou jeho nejčastějšími oběťmi, a to jak v Evropě a zbytku světa, zejména v patriarchálních a fundamentalistických komunitách a společnostech".

Pokud jde o jednotlivé případy, mnoho z nich lze nalézt zde.

Pro příklad lze uvést informace shromážděné Organizací tureckých žen Papatya z Berlína, která zdokumentovala 40 případů německých vražd ze cti mezi roky 1996–2005. Sama organizace uvádí, že seznam určitě není díky nedostatečným zdrojům kompletní. Lze v něm nalézt takové případy, jako když v roce 2004 bratři umlátili sestru za to, že spala se svým přítelem, nebo kdy v roce 2003 otec kvůli vztahu uškrtil dceru a její tělo hodil do jezera. Stejná organizace pak uvádí, že ve stejném období zdokumentovala 48 obětí vraždy ze cti za to, že uprchly z domluveného manželství nebo za adoptování západního stylu života.

Dalším příkladem mohou být vraždy ze cti ve Velké Británii. BBC uvádí: "Vraždy někdy přicházejí poté, co rodina násilně reaguje na to, když syn nebo dcera adoptuje části západní kultury. Je možné, že během jednoho roku může proběhnout až 12 vražd ze cti, přičemž se často vyskytují v rámci rodin pocházejících z jižní Asie nebo Blízkého východu".

Například ve Spojených státech ale bohužel existují i případy vraždy kvůli vztahu s nemuslimem, jak dokazuje tento článek.

Martin Konvička

Martin Konvička

Divák: "Pane docente, při jakém poměru muslimů vůči nemuslimům v populaci dojde k prudkému nárůstu agresivních požadavků muslimů vůči ostatním nemuslimským občanům? Existují v tomto smyslu nějaké relevantní informace?

Martin KONVIČKA: Kupodivu ano a tu informaci podává přímo korán, kde se v jednom verši říká: "Udeřte, až vás bude 20 ze 200." Nevím, proč tam nebylo 10 ze 100, ale je to celkem jednoznačně 10 procent a pak ten verš pokračuje nějak, že prostě zvítězíte, protože nevěřící nic neví a Bůh je největší a tak dál a v zásadě teda v tom koránu Mohamed říká muslimům, že 10 procent jako penetrace v populaci je dost na to, aby se dalo vlastně převzít moc v zemi nebo něco takového.

Korán (.pdf) doslova uvádí (Súra 8: Kořist. 65 - str. 62): " Proroku, povzbuzuj věřící k boji! Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví."

Interpretace Martina Konvičky je v kontextu tohoto verše problematická. Nejde v něm o konkrétní míru penetrace ze strany muslimů v rámci populace nutné k " převzetí moci nebo něco takového ". Korán neobsahuje žádnou hranici mezi muslimy a nemuslimy v populaci (Konvičkou stanovenou na 10 %), při které by docházelo k "prudkému nárůstu agresivních požadavků" a výrok je tedy nepravdivý.

Martin Konvička

Martin Konvička

Tak především nikdo neví, jestli je těch vyznavačů 11 tisíc, to je jedno z čísel, další číslo ze sčítání lidu je něco kolem 3,5 tisíc a taková nějaká neoficiální čísla přímo ústředí muslimských obcí jsou kolem 30 tisíc, ale oni sami říkají, že se vlastně neví, kdo z nich je opravdu věřící a jak žhavý nebo vlažný věřící.

Výrok byl označen jako pravdivý, protože dle statistiky Českého statistického úřadu, která vycházela údajů získaných při sčítání lidu z roku 2011, je v České republice celkem 3358 občanů hlásících se k Islámu, přičemž 1437 z nich se angažuje v ústředí muslimských obcí, což je novinkou oproti roku 2001, a zbývajících 1921 vyznává Islám bez institucionálního ukotvení.

Oproti předchozímu sčítání lidu v roce 2001 došlo k poklesu množství muslimů v České republice o 341 lidí, přičemž ale nelze určit, zda došlo k reálnému úbytku muslimů v ČR, či se pouze méně muslimů k Islámu přihlásí. Stále však v případě České republiky platí, že vyznavači Islámu tvoří pouze méně, než 0,1 % populace, konkrétně je to přibližně 0,03 %.

Politolog a datový analytik Kamil Gregor ve svém textu na serveru Aktuálně.cz (Kolik bude v Česku muslimů za 15 let? Pořád skoro žádní) uvádí dále informaci o 11 235 muslimech v České republice a to s odkazem na studii Ministerstva vnitra z roku 2007 (tj. 0,11 % populace).

Přesto, že údaje ze sčítání lidu jsem nejvíce relevantním zdrojem informací, tak nelze s naprostou přesností určit přesný počet muslimů (ti se ve sčítání ke své víře hlásit nemusejí), vždy se jedná pouze o přibližnou hodnotu.

Z tohoto důvodu se i velmi výrazně liší neoficiální počty muslimů v ČR a nebudou tak součástí hodnocení. Stelně tak nelze přesně definovat, kdo je "žhavý", či "vlažný" věřící, což může být dalším zkreslujícím prvkem.

Výrok Martina Konvičky je tedy hodnocen jako pravdivý, neboť skutečně není znám přesný počet muslimů v České republice a ani fakt, zda jsou tito ve vztahu ke své víře zanícení či spíše vlažní.

Martin Konvička

Martin Konvička

Ale podstatné je, že těch 11 nebo 30 nebo 3 tisíce jsou začátek. Podívejte se, v takovém Švédsku, kde je dneska těch, říká se 6, 7 procent islámských věřících, jich před těmi 20 lety byla taky hrstka, pouhých pár tisíc a on ten islám je jako udělán na to, že jakmile se někde chytí, tak růst bude.

Výrok je hodnocen jako zavádějící a to jednak z toho důvodu, že Konvička nesprávně uvádí podíl muslimů ve Švédsku před 20 lety (bylo jich mnohem více než tvrdí). Dále pak z důvodu, že uvádí, že stačí malá muslimská komunita v rámci země a ta se dále automaticky rozšiřuje - data a predikce vývoje ze zemí celé Evropské unie ovšem takový mechanický proces nepotvrzují.

Studie "The Future of the Global Muslim Population" od Pew Research Center z ledna 2011, z níž v rámci hodnocení tohoto výroku vycházíme, uvádí následující data.

V případě Švédska se v současné době hovoří skutečně o přibližně 6 % muslimů v zemi, avšak v roce 1990 (pozn. Je nutné napsat do vyhledávače v aplikaci "Sweden"), tedy přibližně před 20 lety, jak je zmíněno ve výroku v zemi žilo 147 000 muslimů, což rozhodně nelze označit, jako "pouhých pár tisíc" a to i přesto, že tvořili pouze 1,7% tehdejší populace. Přesný vývoj viz. tabulka:

rokpočet muslimůzastoupení v populaci v %1990147 0001,7%2000226 0002,6%2010451 0004,9%

Se situací ve Švédsku můžeme porovnat některé další země Evropské unie.

Země/podíl muslimůNěmeckoFrancieRakouskoČRPolskoMaďarsko19903,2 %1,0 %2,1 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %0,2 %20004,5 %2,4 %4,2 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %méně než 0,1 %20105,0 %7,5 %5,7 %méně než 0,1 %0,1 %0,3 %

Stav muslimské komunity v rámci celé EU28 v roce 2010 a vývoj za 15 let ve svém textu na blogu Aktuálně.cz vizulizuje datový analytik a politolog Kamil Gregor. Gregor také ve svém článku popisuje jednak vývoj porodnosti v muslimské i nemuslimské populaci a pak také percepci obyvatelstva ve vztahu k velikosti muslimské části obyvatelstva (s odvoláním na The Economist).

Martin Konvička

Martin Konvička

Barbora KROUŽKOVÁ: Ne, já se teď ptám vás, co považujete za stupňování agresivity nebo požadavků muslimů v České republice?

Martin KONVIČKA: Ano, na to se dá odpovědět velice hezky. Například si možná pamatujete někdy z dubna loňského roku zásah policie v mešitě kvůli vydání knihy, kterou prostě podezírala policie, že šíří náboženskou nenávist a tehdy se strhl obrovský povyk, že tam ti policisté přišli v botech, do té mešity, že prostě jako pošlapali ty modlitební koberce v botech, což jakoby podle islámu neměli, že jo, a to je takový ten agresivní požadavek...

Samotná událost (tedy zásah kvůli vydání knihy) skutečně proběhla a po ní také byla policie kritizována jednak za necitlivé načasování (ze strany muslimů i ministra vnitra) a také také necitlivý přístup (např. zmiňované boty). Muslimská komunita ovšem vydala také prohlášení, v němž policii samotný zásah neupírá, pozastavovala se nad výše uvedenými nuancemi.

Nakolik jde tuto kritiku považovat za "stupňování agresivních požadavků" (Konvička mluví o jediném izolovaném případě) necháme na posouzení čtenáře a výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se jedná spíše o interpretaci samotného Martina Konvičky.

Policejní zásah (video) v pražské muslimské modlitebně z dubna 2014, jehož důvodem mělo být podle policie " podezření z vydání a distribuce knihy, která šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám" – skutečně vyvolal nesouhlas české muslimské komunity.

Její představitelé se nejprve ohrazovali pouze proti načasování (při páteční motlitbě - což kritizoval i ministr vnitra) policejní akce. Předseda Ústředí muslimských obcí v ČR Muneeb Alrawi například tehdy prohlásil:

" Respektujeme, že policie mohla zasáhnout a zásah neupíráme. Ale způsob a načasování budeme chtít vysvětlit. Jenom tím přitáhli pozornost médií a nahnali vítr do plachet těm, kteří jsou proti muslimům."

Později oznámili muslimové, že podají proti jednání stížnost, kde si mimo jiné skutečně stěžovali i na to, že policisté přišli obutí na jejich svaté místo, kde se každý musí zout.

Kritika policie stran také zazněla v den zásahu v hlavních zpravodajských relacích komerčních televizí:

TV Nova - "Šli v botách jako do toho mešita a tohle to, trošičku špatně, bohužel. "

FTV Prima - "svědek zásahu--------------------
Policie nás zajistila a lustrovala, nic jinýho. To znamená, že jsme nemohli všichni lidé, kteří tam byli, neměli možnost zvednout hlavu, protože pořád jsme dostávali pokyn, že hlava musí být dole.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
A podobně popisují muslimové i policejní zákrok v mešitě na Černém Mostě.

svědek zásahu
--------------------
Je veliký jako ponižování jako muslimů v České republice. Za prvé to není poprvé, jako dělají, takové ponižování, jak teďko šli prostě a šlápli jako do modlitebny a já nesouhlasím s tím.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
Podle policie je ale razie standardní a detektivové zvolili co nejcitlivější formu vyšetřování.

Pavel HANTÁK, mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu
--------------------
Postupujeme s maximální možnou mírou ohleduplnosti vůči nezúčastněným osobám a při respektování svobody vyznání.
"

Stejně tak kritizoval policejní akci i ministr vnitra Milan Chovanec. A přestože policejní inspekce později neshledala žádné pochybení, ministr policisty pokáral doporučením, aby příště lépe vážili své kroky.

Martin Konvička

Martin Konvička

Barbora KROUŽKOVÁ: Dobře. Tak co je to stupňování požadavků (ze strany muslimů – pozn. Demagog.cz)?

Martin KONVIČKA: No, tak, že jo, v západoevropských zemích už dneska vidíme takové ty věci, jaksi školy, kde je převaha nebo značný počet muslimských žáků, tak třeba začnou rušit nebo začnou vyvařovat halal pro všechny žáky, to znamená muslimskou rituální stravu, začnou odstraňovat vepřové. Známe takové ty případy z Británie, kdy řidič autobusu odmítne svézt slepou ženu, protože má vodícího psa a protože jeho víru ten pes uráží.

Je pravdou, že například v části Londýna Harrow mělo dojít k zavedení výhradně tzv. halal stravy v 52 základní školách. Tento přístup by měl být čistě na rozhodnutí dané školy.

Podle informací městské rady, které přinesl místní deník, je " využití halal masa běžnou praxí napříč Londýnem v mnoha školách, veřejných organizacích a přirozeně restauracích ". Halal maso mělo být podle článku také součástí cateringové distribuce do 9 středních škol (situace z roku 2010) v diskutované čtvrti Harrow.

Tato praxe se údajně nesetkala s žádnými negativními reakcemi od žáků ani rodičů. Toto se ovšem nepotvrdilo, na podzim daného roku došlo k hrozbám hladovkou, někteří rodiče také plánovali své děti kvůli této změně přesunout do jiných škol. Protiislámská iniciativa The English Defence League dokonce pořádala proti halal obědům demonstrace.

Požadavek takové praxe se objevil i ve městě New York, funguje rovněž např. ve Francii (stejně jako košer forma stravování).

Je také pravdou, že se objevily zprávy o tom, že někteří muslimští řidiči autobusů odmítali svezení nevidomým za přítomnosti slepeckého vodícího psa, informoval o tom britský bulvární deník Daily Mail. Deník Telegraph informoval o případu nevidomého muže, který nebyl kvůli svému psovi připuštěn do taxíku. Taxikáři poté za tuto praxi byli odsouzeni k pokutě.

Tuto praxi ovšem již v minulosti zakázalaIslámská rada Šaríi, jež se věnuje výkladu sunnitské větvě islámského práva.

Nepodařilo se nám dohledat analýzu, která by toto téma popisovala v širším kontextu, je ale skutečností, že některé izolované příklady skutečně existují a Konvičkův výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Martin Konvička

Martin Konvička

Stává se to, ale zajisté jste třeba slyšela o velké vlně znásilňování ve Švédsku, a to už taková legrace není (...) Švédsko je země, která je známá nebo bývala známá velice nízkou mírou kriminality, byla to země, kde, jak se říká, lidé nezamykali domy a nechávali si cennosti v automobilech před 20, možná 30 lety. Švédsko je dneska země, kde se to neděje a která je dokonce první v Evropě v počtu znásilnění nebo sexuálně motivovaných násilných trestných činů, když budu přesný, a to je prostě statistika, kterou si najdete opravdu jako na stránkách Evropské unie. A samozřejmě to nikdo nedává do přímé korelace ani s islámem, ani, řekneme, s imigrací, ale nic jiného se v tom Švédsku nestalo, Švédové se nezbláznili, ze Švédů se nestali divocí násilníci

Výrok je zavádějící. Konvička sice správně popisuje to, že Švédsko je v počtu znásilnění, resp. sexuálně motivovaných trestných činů, na špici evropských zemí, ovšem důvody pro to jsou především v rozdílném způsobu toho, co je do těchto kategorií započítáváno ve Švédsku a jiných zemích. Neplatí tedy linka, kterou Konvička naznačuje mezi statistikou a přistěhovalectvím.

Výrok jsme změnili z hodnocení "nepravda" na základě podnětů od čtenářů.

O vlně znásilnění se nevyskytují zmínky v seriózních médiích.

Česká televize se v souvislosti s tématem věnuje případu znásilnění nadálku a obvinění šéfa WikiLeaks Juliana Assangea. Stejnému tématu se věnuje i agentura Reuters. Pokud si zadáme do vyhledavače ČTK slova "znásilnění, švédsko", nedostaneme žádné výsledky. Stejně tak zahraniční zdroje se věnují případu Juliana Assangea, např. BBC, The Times.

Na téma vlny znásilňování nalezneme mnoho příspěvků na serverech, kde lidé volně a bez důkazů vyjadřují své názory. Například islamversuseurope, majorityrights aj.

Je pravda, že v případě vyhledávání klíčových slov " sweden rape statistics " se objeví články, které se věnují velkému počtu znásilnění ve Švédsku a faktu, že toto číslo je nejvyšší v EU.

Pokud bereme v úvahu čistě statistické údaje (.pdf, anglicky, s. 27), patří Švédsko mezi země s nejvyšší mírou sexuálních útoků v EU. V roce 2010 se ve Švédsku odehrálo (.pdf, anglicky, s. 41) 77 sexuálních napadení na 100 000 obyvatel. V roce 2011 proběhlo 84 sexuálních napadení na 100 000 obyvatel. Mezi roky 2007 a 2011 narostl počet sexuálních napadení ve Švédsku o 29%.

Podle statistiky OSN se v roce 2012 odehrálo ve Švédsku 6324 případů znásilnění.

Také se však uvádí, že "sexuální napadení" či "znásilnění" je definováno v zemích Evropské unie odlišně (.pdf, anglicky, s. 27) a do statistik se tudíž nezapočítávají stejná data. Ve Švédsku je široká definice pojmu znásilnění, od jiných zemí se velmi liší policejní postupy a právní definice. Do statistiky se tak dostane výrazně více případů než v jiných zemích.

Pokud se jedná o přímou korelaci mezi islámem, imigrací a počtem sexuálních napadení, Martin Konvička tato témata do souvislosti jasně dává. V pozdějších výrocích v debatě se odkazuje na to, že se v souvislosti se znásilňováním hovoří o imigrantech a tvrdí: " Málokdo už říká, že to jsou muslimští imigranti, ale to je hrozně jednoduché. " Dovozuje tak zřejmou spojitost mezi tématy znásilnění a islám.

Martin Konvička

Martin Konvička

...v zemích, jako je Švédsko se, je zakázáno vést či zveřejňovat statistiky s ohledem na náboženství...

Ve Švédsku je zakázáno zpracovávat osobní data týkající se náboženství, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V roce 1998 byl ve Švédsku vydán zákon Personal Data Act (.pdf, anglicky). Týká se zpracovávání a nakládání s osobními informacemi a navazuje na směrnici Evrospkého společenství o ochraně osobních údajů z roku 1995.

V zákoně je stanoveno, že je zakázáno zpracovávat osobní data týkající se náboženství (.pdf, anglicky, s. 5).

Proto nemohou být ani statistická data rozdělena s ohledem na náboženské vyznání.

Martin Konvička

Martin Konvička

Ti dva viníci, kteří vystříleli Charlie Hebdo byli do 30 let naprosto umírnění občané, kteří neměli žádné prokazatelné spojení a tak dál.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť o oba bratry se zajímala policie i tajné služby ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo. Mladší z bratrů, Cherif (anglicky) Kouachi, v době útoku dvaatřicetiletý, byl v minulosti zadržen z důvodu napojení na teroristy. K jeho zadržení došlo už v roce 2005, v době kdy mu bylo třiadvacet let. Spolu s dalším mužem měl v plánu odcestovat do Iráku, kde probíhaly boje.

V roce 2008 byl odsouzen na tři roky vězení za spoluúčast v okruhu islamistů, jejichž úkolem bylo v Paříži rekrutovat bojovníky posílané do Iráku. Během návštěvy Jemenu se měl setkat s jedním z duchovních otců Al-Káidy, Anvár al-Avlakím. O jeho o dva roky starším bratrovi Saidovi (anglicky) se tolik neví. Podobně jako bratr navštívil Jemen, kde v táboře Al-Káidy podstoupil vojenský výcvik.

Martin Konvička

Martin Konvička

Mnohem více obětí měl útok třeba na madridské metro (než teroristický útok Breivika – pozn. Demagog.cz), který nespáchali křesťané, byl spáchán islámskými teroristy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Breivik při svém útoku zabil 77 osob, zatímco při teroristickém útoku v Madridu z 11. března 2004 při výbuchu 10 časovaných bomb v různých vlakových soupravách bylo zabito 191 osob a zraněno 18001856 osob. D alší zdroj uvádí počet zraněných kolem 2000 osob. Na základě důkazů byly z teroristického útoku obviněny radikální Islamisté z Maroka a ze Španělska, španělská buňka Al-Káidy, kteří byli také ve Španělsku souzeni a odsouzeni k přísným trestům.

Samotná Al-Káida se k útoku přihlásila a byla to pro ni odveta za účast španělských vojenských sil na misi v Íráku. Z útoku bylo obviněno 28 osob, z nichž tři byly odsouzeny k nejvyššímu možnému španělskému trestu, tedy 40 letům odnětí svobody. Mezi odsouzenými bylo 19 Maročanů a 8 Španělů. Ve zdrojích není upřesněno, ke které skupině se odsozené osoby hlásí, mohlo se jednat o odnož Al-Káidy, nebo osoby, které se s ideologií Al-Káidy ztotožňují.

Z útoků někteří obviňují skupinu ETA, která by tímto útokem dva dny před parlamentními volbami mohla ovlivnit jejich výsledky. V článku BBC k desátému výročí je například citován španělský policejní vyšetřovatel, který věří, že za útok je odpovědná právě ETA.

Španělská vláda byla po útoku přesvědčena, že za ním stojí ETA, po pár hodinách však důkazy začaly ukazovat na Al-Káidu.

Počet obětí útoku v Madridu byl vyšší než počet obětí Breivikova útoku. Útok v Madridu byl také pravděpodobně spáchán islámskými teroristy. Přesto podle některých Španělů, kteří chtějí bránit neschopnost Španělska zabránit bombovým útokům, se jeví ETA jako hlavní pachatel teroristického útoku.

Martin Konvička

Martin Konvička

Takže obhájci islámu operují křížovými válkami, protože to samozřejmě je takové, vypadá to podobně jako islámská expanze, je to samozřejmě omyl nebo vyloženě lež, protože je třeba si uvědomit, že křížové výpravy byly protiútok, že jo, ony po mnoha stoletích islámské expanze a islámských útoků na Evropu se konečně v tom 12. století Evropa vzchopila nějakým způsobem a začala se bránit.

Výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný. Pro jeho komplexnost jsme kontaktovali akademické historiky, s nimiž pracujeme na finálním hodnocení. Níže najdete souhrn problematiky tak, jak se jeví z veřejných zdrojů.

Arabové byli v 11. století v Evropě přítomni pouze na Pyrenejském poloostrově, kam pronikali od 8. století ze severní Afriky. V 8. století zde také založili chálífát s centrem v Cordobě. V 11. století se chálífát rozdrobil na několik částí, což umožnilo křesťanskému obyvatelstvu zahájit tzv. reconquistu – dobývání ztraceného území.

Impulsem pro zahájení křižáckých válek nebylo dění na Pyrenejském poloostrově, ale mocenské změny v Palestině. Do roku 1070 ovládali palestinské území Arabové, kteří umožňovali křesťanům přístup k poutnímu místu křesťanů, ke svatému hrobu. Po roce 1070 však byli Arabové přemoženi tureckými seldžuky, kteří přepadali a zabíjeli křesťany, narušovali obchodní cesty s Čínou a Indií a především začali podnikat výpady na Byzantskou říši.

Pro dokreslení situace je třeba nastínit, jak vypadala Evropa v 11. století. Šlechta v této době trpěla kvůli fungujícímu lennímu systému nedostatkem půdy – půda se dělila pouze dědictvím. Navíc do Evropy pronikaly zprávy o bohatství ve východním Středomoří.

Impulsem pro křížové výpravy byl postup Turků v Malé a Přední Asii. Byzantský patriarcha požádal o pomoc proti tureckým výpadům evropské panovníky i papeže. V roce 1095 tak papež Urban II. vyzval celou Evropu ke svaté válce, k osvobození svatých míst v Palestině. Výzva byla nadšeně přijata, papež navíc bojovníkům přislíbil ponechání dobyté půdy. Výprav se zúčastnila evropská šlechta, evropští panovníci, ale i jejich poddaní.

Na dobytých územích zakládali křižáci státy a stavěli hrady. Během 200 let podnikli Evropané celkem 8 křížových výprav. V průběhu čtvrté z nich dobyli i Cařihrad, který původně Evropu žádal o pomoc.

Martin Konvička

Martin Konvička

...třeba projekt muslimove.cz, který jednu dobu měl dokonce schválení ministerstva školství, byl propagován mimo jiné americkou nebo podporován mimo jiné americkou ambasádou a byl jednoznačně jednostranný a učil jakoby mladé děti, středoškoláky nebo vyšší stupně základních škol, je to projekt, kde prostě přicházejí jako muslimky a mladí muslimové na školy a ukazují těm mladým zranitelným lidem v podstatě, jak je krásné si vázat hidžáb a nějaké ty vonné tyčinky, jak ten Mohamed byl prostě super chlap.

Přestože Martin Konvička uvedl pravdivé údaje týkající se podpory projektu, v části výroku popisující samotnou náplň programu se dopustil nepravdivých tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Projekt Muslimové.cz byl opravdu od ledna 2014 pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je také pravda, že je financován z grantu americké ambasády.

Dále se však Martin Konvička dopustil jen nepravdivých tvrzení.

Za prvé, projekt Muslimové.cz je určen pro střední školy a gymnázia, nikoliv pro základní školy.

Dále, ačkoliv se projekt dotýká i – v České republice poměrně kontroverzního – tématu zahalování žen, není pravda, že by bylo studentům demonstrováno, jak se hidžáb váže – což potvrdila přímo koordinátorka projektu Muslimové.cz Klára Popovová. V rámci projektu jsou pouze představeny různé pohledy na zahalování a důvody, proč je některé ženy nosí. Můžeme uvést pomůcky, které se při této aktivitě využívají – sada kartiček s fotografiemi a texty, hrací kostka.

Projekt je cílen na rozvoj kritického myšlení studentů. Studenti jsou například seznámeni se specifiky bulvárních a seriózních textů. Co se muslimů v České republice týče, je kladen důraz na to, aby studenti pochopili, že v rámci muslimské komunity existuje názorová rozmanitost.

Z vyjádření koordinátorky projektu (stejně tak z nabídky pro střední školy, kterou má Demagog.cz k dispozici) citujme také vyjádření k tomu, že na školy přichází muslimky a mladí muslimové:

"Lektorky, které studentů představují jednotlivá témata v rámci interaktivního programu, nejsou muslimky. Debata s muslimem či muslimkou je v rámci projektu možná, ale pouze na výslovnou žádost školy, přičemž považuji za důležité zdůraznit, že ve většině případů si školy, zejména z časových důvodů, objednávají pouze interaktivní program bez následné debaty s muslimem či muslimkou. Muslimové jako lektoři se zapojují v seminářích a workshopech pro dospělé".

Pozn.: Při vyhodnocování výroku jsme pracovali nejen s informacemi dostupnými na stránce projektu muslimove.cz, ale i z nabídky pro střední školy, který nám zaslala koordinátorka projektu Klára Popovová.

Na webu projektu lze dohledat také vyjádření o projektu ze strany odborníků na problematiku islámu.

Martin Konvička

Martin Konvička

No, a teďko islámská sňatková pravidla říkají mimo jiné, že muslim se smí oženit s nemuslimkou, křesťankou, Židovkou a tak dál, kdežto muslimka se nesmí vdát za nemuslima, to znamená, jo, je tam taková jednostranná bariéra

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť (.pdf, str. 113–114) se podle klasické interpretace Šaríi může Muslim oženit i s Křesťankou, Židovkou a Zoroastristkou*, zatímco Muslimka může vstoupit do sňatku pouze s Muslimem.

*) Zoroastrismus je předislámské náboženství staré Persie

Martin Konvička

Martin Konvička

Jako ateista by se měl bát Marcel (divák – pozn. Demagog.cz) islámu, protože jako ateista je podle islámu úplně ten nejhorší druh tvora, prostě určen k likvidaci. Měl bych se bát každého, podle toho ortodoxního islámu tedy, podle islámského učení.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu rozdílných a nejednoznačných interpretací, jež vycházejí z koránu a dalších svatých knih islámu. Celá problematika je navíc příliš obsáhlá na to, abychom ji byli schopni zachytit v její komplexnosti. Přinášíme alespoň shrnutí hlavních východisek.

V samotném koránu není zmíněn trest za apostázi (odstoupení od víry), nicméně ateismus je zmíněn v tomto kontextu (Sůra 9:73,74):

  • Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům abuď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!
  • A přísahají při Bohu, že to neřekli, avšak již pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, co byli již muslimy.A zamýšleli něco, čeho pak vůbec nedosáhli, a mstili se jedině za to, že Bůh a posel Jeho je obohatil z dobrodiní Svého. Však jestliže se kajícně obrátí, bude to pro ně lepší, jestliže se naopak zády odvrátí, potrestá je Bůh trestem bolestným na tomto i na onom světě. A nebudou mít na zemi ochránce ani pomocníka žádného.

Dále např.:

  • Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: „Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou. (Sůra 2:217)
  • Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí(Sůra 5:54).

Korán s výskytem nevěřících (tedy ateismem) počítá a stejně jako v předchozích případech je jediným trestem pro nevěřící hněv boží.

  • Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími, když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají? (Sůra 10:99,100)

Na druhou stranu, zmínky o odpadlictví lze nalézt v hadísách (původně ústně uchovávaná výpověď o činech a skutcích proroka Muhammada), jež si lze v českém překladu přečíst v rámci debaty o celém problému odpadlictví třeba zde. Lze tak například číst, že:

  • Krev muslima, který prohlásil, že zde není boha kromě Alláha a že já jsem posel Alláhův, nesmí být prolita kromě tří případů: Pomsta (u vraždy), ženatí cizoložníci a cizoložnice, a ten, kdo se odvrátí od jeho víry a zatratí muslimskou společnost.
  • Kdokoliv změní svou víru, zabijte jej.

Pro doplnění ještě dodáváme, že existují země, v nichž považují: "ateisty a sekularisty za nebezpečí pro společnost. Někde je toto smýšlení trestné, v Saúdské Arábii je ateismus synonymem terorismu. (...) Většina zemí nerespektuje práva ateistů a svobodomyšlenkářů tak, jak to požadují úmluvy OSN. Navíc 13 zemívšech muslimských*trestá odpadlictví od víry nebo rouhání i smrtí. Trestné mohou být ale veřejné projevy ateistického smýšlení i v Rusku".

*Muslimských zemí je celkově cca 37.

Martin Konvička

Martin Konvička

Ano, takže už 8. srpna iniciativa Islám v České republice nechceme vyzvala vládu a relevantní orgány, aby pomohla případně i přijetím, azylem, syrským křesťanům, jezídům, ateistům a sekularistům, případně věřícím takových těch jako minoritních, mírumilovnějších islámských sekt, typu alavitů, drúzů a podobně, a to s ohledem na to, že těch trpících je tam spousta, jo, tam jsou jistě i muslimové mezi nimi, ale že ti, které jsem vyjmenoval, opravdu nemají kam jít.

Výrok je nepravdivý ve dvou rovinách. Za prvé iniciativa IVČRN se ve svém dopise žádných islámských sekt nezastala. Dále pak není možné označit pouze Konvičkou zmiňované skupiny jako jediné, kteří " nemají kam jít ".

Iniciativa Islám v České republice nechceme se k otázce pomoci menšinám utlačovaným Islámským státem (IS) vyjádřila dne 11. srpna 2014 prostřednictvím otevřeného dopisu vyzývajícím vládu ČR a české neziskové organizace k pomoci nemuslimským menšinám perzekvovaným IS.

V tomto dopise apeluje především na aktivitu ČR v rámci mezinárodních společenství ve věci pomoci utlačovaným nemuslimským menšinám na Blízkém východě a na případné poskytnutí azylu uprchlíkům z těchto řad. Důrazně se však vyhrazuje vůči muslimům, ke kterým se tato prosba nevztahuje, a to ani ke Konvičkou zmiňovaným " mírumilovnějším islámským sektám ".

Fakt, že je problematika (například iráckých) křesťanů v těchto krajích kritická, dokazuje například arabista Jan Čuřík. Výrazný úbytek této skupiny obyvatel je ostatně popsán hned v několika článcích, jež se věnují mimo jiné i ostatním evropským státům poskytujícím azyl těmto lidem.

Ovšem pouze stěží lze označit pouze tyto náboženské skupiny jako ty, které " opravdu nemají kam jít." Podle údajů UNHCR syrský konflikt vyhnal z domovů na 3,7 milionu lidí, mezi nimi sta tisíce muslimských věřících. Například v největším uprchlickém táboře Zatárí v Jordánsku je umístěno 144 000 osob, z toho až 95 % představují sunnitští muslimové.

Martin Konvička

Martin Konvička

Samozřejmě, že není, ale vy jste tady mluvila o Listině základních práv a svobod, citovala jste z ní, mám pocit, že to byl odstavec, paragraf 16 a ten paragraf 16 má 4 písmena, že jo, a to písmeno, mám pocit d nebo e, to byste mi mohla poradit, jestli to tam máte, říká, že výkon nebo že ta svoboda vyznání může být omezena nebo výkon náboženských práv může být omezen, pokud je to zapotřebí z důvodu bezpečnosti, pořádku, práv a svobod druhých. To práv a svobod druhých je tam prostě strašně důležité, protože od islámu nelze odejít.

Na základě judikátů Ústavního soudu hodnotíme výrok jako zavádějící, podle této instituce je vnitřní svoboda vyznání nedotknutelná.

Listina základních práv a svobod v článku 16, jenž se věnuje náboženským svobodám, v odstavci 4 skutečně říká: "Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých".

Avšak svoboda vyznání, o níž Martin Konvička také mluví, je zakotvena v článku 15 Listiny. Svoboda náboženství se dělí na dvě složky – forum internum, které je obsažené v čl. 15 Listiny a jedná se o samotnou svobodu vyznání, o vnitřní přesvědčení, a na forum externum, tedy projevování svého náboženství navenek (čl. 16 Listiny). Ústavní soud k tomu ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 6/02 říká, že do vnitřní samotné svobody víry "není možno ze strany třetích osob a zejména veřejné moci zasahovat. Jde o tzv. status negativus, resp. libertatis (G. Jellinek), charakteristického vymezením svobodného prostoru jedince, do něhož veřejná moc nemůže vstupovat".V dalším z nálezů (sp. zn. Pl. ÚS 18/98) dodává: "Tato práva mají absolutní charakter v tom smyslu, že nikdo nemůže být podroben takovému opatření, jehož cílem je změna procesu a způsobu myšlení, nikoho nelze nutit, aby změnil svoje myšlení, náboženské vyznání nebo víru. Při jejich ochraně se jedná o respektovánívnitřníhorozměru těchto práv, který vylučuje jakýkoliv nátlak nebo ovlivňování myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Tato práva v důsledku jejich absolutního charakteru není proto možné omezovat zákonem. (...) Vzhledem k vnitřnímu základu těchto práv i při využívání ústavního práva změnit svoje náboženské vyznání nebo víru nikdo nebrání (a ani nemůže bránit) oprávněné osobě, aby svoje náboženské vyznání nebo víru změnila“.

Do svobody projevu svého vyznání zasaženo být může, jak plyne také ze samotného čl. 16 Ústavy, avšak dle Ústavního soudu "omezení těchto práv může být učiněno jen zákonem a musí respektovat další obecné principy zakotvené Ústavou ČR a Listinou, zejména zákaz diskriminace".

Náboženská práva jsou obsažená také v Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod, kterou je Česká republika vázána, přičemž Evropský soud pro lidská práva využívá při zkoumání možnosti omezení tzv. trojstupňovou analýzu. K omezení základních práv musí být splněny tři základní podmínky: musí být stanoveno zákonem, musí směřovat k legitimnímu cíli a musí být nezbytným v demokratické společnosti. Tyto podmínky musí být splněny zároveň. Legitimními cíli se rozumí: veřejná bezpečnost, ochrana veřejného pořádku, zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Právní expert Jan Čapek mimo to v komentáři k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv poznamenává: "Lidé, kteří se rozhodnou realizovat svou náboženskou svobodu, však nemohou rozumně očekávat, že budou chráněni před veškerou kritikou. Musí tolerovat a akceptovat, že jiní lidé budou odmítat jejich víru, popř. že budou propagovat doktríny nepřátelské jejich víře. Avšak způsob, jakým jsou náboženské doktríny podrobovány kritice, je problémem, který může založit odpovědnost státu, pokud jde o zajištění pokojného práva garantovaného článkem 9 Úmluvy"(ČAPEK, J. Evropská úmluva o ochraně lidských práv I. část – Úmluva. Komentář. Linde Praha a.s., 2010, s. 419).

Co se týká toho, že od islámu nelze odejít, tento bod není úplně jednoznačný. Výklady islámského práva šaría se sice liší, převážně je ale konverze muslimů k jinému náboženství považována za odpadlictví a je trestána.

"Uznáváme-li svobodu náboženství, kterou je třeba respektovat, tak musíme uznat, že existuje příkaz o trestu smrti za odpadnutí od islámu, který dal ten imaginární bůh, a který my chceme podřídit světským zákonům a společenské dohodě,"říká orientalista a honorární konzul Súdánu Petr Pelikán. Dodává ale, že většina států se tomu v praxi snaží vyhnout.

Právník Jan Potměšil ve svojí publikaci Šaría – úvod do islámského práva píše: "Konverze, resp. odpadlictví od islámu, je hříchem, trestným činem, sankcionovaným smrtí (žena ale není na rozdíl od muže popravena, ale opakovaně nucena k návratu k pravé víře, dokud se nepodvolí)".

Potměšil také uvádí případ "egyptského profesora literatury Nasra Ḥāmida Abū Zajda, jenž hájil možnost vykládat Korán s ohledem na historickou podmíněnost textu. Skupinou konzervativních právníků byl obviněn z odpadlictví od islámu a na soudu bylo mj. žádáno rozvedení jeho manželství, neboť je nepřípustné, aby muslimka žila s bezvěrcem".

Známý je také případ spisovatele Salmana Rushdieho. Tento případ je ale trochu odlišný, Rushdie se narodil v Indii, žije ve Velké Británii a k islámu se nehlásí. Jeho kniha Satanské verše obsahuje několik pasáží, které byly pokládány za urážku islámu a ajatolláh Chomejní vyhlásil tzv. fatwu, tj. prakticky trest smrti, na něj a na další osoby, které pracovaly na vydání knihy.