Martin Kuba, Milan Urban

Státní energetická koncepce (.pdf) schválená v roce 2004 a její aktualizace z roku 2010 se skutečně nezabývá cenotvorbou. V kapitole Dílčí cíle a jejich specifikace v jednotlivých oblastech a části Liberalizace a integrace trhu s elektřinou se pouze zmiňují obecné faktory, které by mohly mít do jisté míry vliv na podobu trhu s elektřinou, konkrétní opatření na tvorbu koncových cen však absentují. Zde má tedy ministr Kuba pravdu.

Cena elektrické energie je tvořena cenou silové elektřiny a pak také cenou za přenos elektřiny prostřednictvím České přenosové soustavy (ČEPS). Do koncové ceny také ze zákona zasahuje Energetický regulační úřad a to na základě vyhlášky (.pdf) č. 140/2009 Sb., o způsobu regulace cen v energetických odvětvích a postupech pro regulaci cen.

Co se týče zmíněného energetického mixu, Česká republika se zavázala vůči EU, že bude sama zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů energie - konkrétně do roku 2020 se jedná o 13% podíl (viz Státní energetická koncepce (.pdf, str. 12). Vliv mixu na cenu elektrické energie je nepochybný - podle typu mixu a podílu jednotlivých složek je významné, nakolik a za jakou cenu si energetika dokáže pořídit fosilní paliva, jak nákladná bude výstavba nových energetických zdrojů, resp. zmodernizování přenosové soustavy. Dalším významným faktorem jsou procesy na celoevropském trhu a významné pohyby v energetikách jednotlivých evropských zemích - např. plánované uzavření jaderných elektráren ve Spolkové republice Německo. Výrok ministra Kuby je tak, co se týče názoru na vliv mixu na cenu, platný.

V § 3 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií najdeme, že "naplňování státní energetické koncepce vyhodnocuje ministerstvo (průmyslu - pozn.) nejméně jedenkrát za 5 let a o výsledcích vyhodnocení informuje vládu."

Zmiňovaná koncepce z r. 2004 obsahovala mj. i tzv. indikativní (krátkodobé) cíle, které byly vládou také v r. 2005 vyhodnoceny. O plnění cílů energetické koncepce se mj. také zmiňuje Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006. MPO ČR rovněž v říjnu 2009 (.pdf) a v únoru 2010 (ke stažení dole) připravilo aktualizace této koncepce.

Aktuálně je tedy sice stále platná koncepce z r. 2004, vláda ČR i MPO ČR ale od té doby dokument pravidelně hodnotí a připravuje jeho aktualizovaná znění.

Čtyři bloky Jaderné elektrárny Dukovany jsou provozovány dle povolení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Pro první blok je toto povolení platné do roku 2015, pro druhý blok do roku 2016 a pro bloky třetí a čtvrtý do roku 2017, vždy do 31.prosince.

Jaderné elektrárny získávají povolení pro své jednotlivé bloky. Ty totiž mohou být v některých případech i technologicky odlišné (např. při dodatečné dostavbě bloků) a jsou proto testovány a povolovány zvlášť.

Z českých médii potrdil stavění trafostanic například deník E15, který se zabývá zejména zpravodajstvím z prostředí ekonomiky a financí. Stejně tak provozovatel polských energetických síti PSE-Operator potvrdil stavění trafostanic na hranicích s Německem. Odůvodňuje to zejména zahlcením přívodu elektrické energie z větrných eletráren ze severu Německa. Kritizuje také zastaralost a nedostatečnost přenosových soustav, které jsou mezi východem a jihem Německa. Výrok je tedy pravdivý. Trafostanice se skutečně stavět budou.

Údaje o prioritních a zájmových zemích uvedené Martinem Kubou jsou v souladu s Exportní strategii České republiky pro rok 2012-2020, která byla představena 6.února 2012. Hlavním důvodem pro její vytvoření byla skutečnost, že podíl exportu zboží a služeb na HDP byl v roce 2010 79%, a stále se navyšuje. Úřad vlády ČR tedy stanovil exportní strategii, jež bude dále zefektivňovat český exportní systém. Součástí této strategie je mimo jiné i definování prioritních a zájmových zemí z celého světa (mimo EU). Hlavní kritéria pro jejich výběr potom vycházela z statistických udajů o dlouhodobosti vzájemných vazeb, růstovém potenciálu exportních trhů a konkrétních potřebách exportérů. Při tvorbě této koncepce úřad vlády spolupracoval především s Hospodářskou komora ČR a svazem průmyslu a dopravy.

Írán lze po právu považovat za klíčového importéra ropy do Řecka. Podíl Teheránu na dovážené ropě měl až do současnosti, i přes vzrůstající kritiku Teheránu ze strany Evropské unie, stoupající tendenci. Zatímco v roce 2009 byl podíl iranské ropy podle Mezinárodní energetické agentury 24%, v roce 2011 to podle zprávy agentury AFP bylo již 34,2%. Írán tudíž je nejvýznamnějším importérem ropy do Řecka a výrok tak můžeme hodnotit jako pravdivý.

K budoucí předpovědi pouze doplňující komentář: S ohledem na rozhodnutí o uvalení embarga řecká společnost Hellenic Petroleum zajišťující dodávky ropy oznámila, že je schopna tuto surovinu zajistit z alternativních zdrojů, a tudíž je pravděpodobnost eskalace ekonomických problémů s ohledem na ukončení spolupráce s Íránem nepravděpodobná.

Cena topných olejů (zjednodušeně ropy) má skutečně značný podíl na vývoj ceny plynu a to hned z několika důvodů. Prvním je existence společného trhu energetických komodit, na kterém hraje primární roli právě ropa. Na růst či pokles její hodnoty jsou navázány ostatní komodity, jež značně kopírují její vývoj. Co se týká zmiňovaného vzorce, ten je postaven na vývoji cen více komodit, nicméně ropa je opět jednoznačně nejdůležitější složkou výpočtu a její cena radikálně ovlivňuje cenu při nákupu zemního plynu. Tvrzení Milana Urbana je tedy pravdivé, což potvrzují i stránky Energetického regulačního úřadu, na nichž lze nalézt nejen zmiňovaný vzorec, ale i data potvrzující Urbanovo tvrzení.

Ministerstvo průmyslu a obchodu bylo samo gestorem smlouvy ACTA za Českou republiku. V dokumentuVyjednávání dohody ACTA na webu ministerstva se doslova uvádí, že "gestorství v praxi znamená, že ministerstvo koordinovalo za Českou republiku přípravu pozic pro vyjednávání textu dohody a po finalizaci textu dohody podniklo v souladu s právním řádem České republiky kroky k tomu, aby dohoda zavazovala Českou republiku a Evropskou unii." Je tedy otázkou, proč ministerstvo díky své pozici v procesu příprav dané smlouvy neučinilo projednávání otevřenější (má-li ministr Kuba pocit, že otevřené nebylo). Výrok ministra Kuby, že Česká republika vždy tlačila na to, aby se projednávala smlouva otevřeně, je neověřitelný, neboť ministerstvo ani vláda nezveřejnili žádný zdroj podporující toto stanovisko. Vláda ČR pouze informovala o podpisu dané smlouvy a o pozastavení ratifikace v České republice. Smlouva ACTA (.pdf) je českém znění přístupná na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu.