Nezávislost Ukrajiny uznala Ruská federace po rozpadu SSSR. Smlouva z roku 1686 už neplatí

Na facebooku se objevil příspěvek, podle kterého Kyjev oficiálně patří Rusku jakožto nástupnickému státu Ruského carství a Sovětského svazu. Autor textu se odkazuje na Smlouvu o věčném míru z  roku 1686, v jejímž důsledku Ruské carství Kyjev odkoupilo od Polsko-litevské unie za 146 tisíc rublů. Smlouva je podle autora stále platná, což údajně znamená, že je Kyjev stále oficiálně ruský.

Věčný mír

Na začátku 17. století byla většina území dnešní Ukrajiny součástí Polsko-litevské unie. Kvůli sporům s polskou šlechtou se však na tomto území zformoval kozácký stát nazvaný Záporožská Sič. V roce 1648 kozáci pod vedením svého hejtmana Bohdana Chmelnyckého povstali. Nebyli však dost silní, a tak Chmelnyckyj požádal o pomoc ruského cara, kterému slíbil, že se kozáci podrobí Moskvě. Měla jim však být ponechána velká míra autonomie. 

Výsledkem byla rusko-polská válka, která skončila v roce 1667 příměřím a dohodou, na základě které bylo území Ukrajiny rozděleno. Rusko tak získalo území Kyjeva a část Ukrajiny na levém (východním) břehu Dněpru. 

Toto uspořádání následně Moskva a Polsko stvrdily Smlouvou o věčném míru z roku 1686, na kterou příspěvek odkazuje. Za uzavření míru, a tím pádem i za získaná území tehdy Rusko Polsku zaplatilo kompenzaci 146 tisíc rublů. Text smlouvy k tomu konkrétně říká jen to, že se jedná o platbu „z bratrského přátelství a lásky (…) za věčný mír“. Téměř celá zbývající část Ukrajiny následně připadla Rusku po trojím dělení Polska v letech 1772–1795.

Vyhlášení nezávislosti v roce 1918

Po ruské únorové revoluci vznikla v březnu 1917 v Kyjevě vláda, která Ukrajinu prohlásila za autonomní část Ruska. Po bolševickém převratu byla v lednu 1918 vyhlášena nezávislá Ukrajinská lidová republika. Nezávislost této republiky, do níž patřila i levobřežní Ukrajina a Kyjev (.pdf, str. 19 z 54), uznalo Rusko v březnu 1918 v rámci Brestlitevského míru, kterým vystoupilo z první světové války. 

Poté se situace na Ukrajině ještě několikrát změnila. Hned v dubnu 1918 například došlo za podpory Německa ke svržení Centrální rady, tedy nejvyššího orgánu ukrajinské republiky. Po kapitulaci Německa a Rakousko-Uherska, kdy menší část ukrajinského území připadla Československu a Rumunsku, byla Centrální rada znovu obnovena, v nastalém chaotickém období ale neměla pevnou pozici. 

Ukrajinské síly se dostaly do konfliktu nejen s Poláky či bílou armádou, ale hlavně s bolševickými vojsky složenými především z jednotek rudé armády. Proti nim ukrajinská armáda později bojovala po boku Polska, to ale v roce 1920 začalo s tehdejší Ruskou sovětskou federativní socialistickou republikou (RSFSR) jednat o míru. Ukrajinské vojsko poté ještě krátkou dobu pokračovalo v bojích, ale bez výsledku. 

Začlenění do SSSR

V důsledku Rižské mírové smlouvy z roku 1921 bylo nakonec ukrajinské území rozděleno mezi Polsko a nově ustavenou Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku – což byl útvar složený z ukrajinských území, která násilně ovládla vojska sovětského Ruska a místních bolševiků. Tuto situaci se ještě pokusily zvrátit poslední zbytky armády Ukrajinské lidové republiky v listopadu 1921, bolševická kavalerie je ale rychle zastavila.

V roce 1922 došlo k začlenění Ukrajinské SSR do nově vzniklého Sovětského svazu. Ten podle Smlouvy o vytvoření SSSR (.pdf, str. 164) vznikl jako federace čtyř socialistických republik – Ukrajinské, Běloruské, Zakavkazské a RSFSR.

Pro úplnost je vhodné doplnit, že po roce 1939 Ukrajinská sovětská socialistická republika získala některé části dříve patřící Polsku a později i Podkarpatskou Rus. V roce 1954 se také součástí Ukrajinské SSR stal Krym.

Uznání nezávislosti v 90. letech

Současnou nezávislost Ukrajina získala až v roce 1991. Vyhlášena byla oficiálně 24. srpna a v prosinci téhož roku ji potvrdili i občané v referendu. Pro nezávislost se tehdy vyslovilo 92 % voličů. Ruská vláda uznala ukrajinskou nezávislost 28. srpna 1991, na začátku prosince 1991 ji pak uznal i tehdejší prezident RSFSR Boris Jelcin.

Prvním ukrajinským prezidentem byl zvolen Leonid Kravčuk, který s Borisem Jelcinem a zástupcem Běloruska Stanislavem Šuškevičem 8. prosince 1991 podepsal Bělověžskou dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států a ukončení existence SSSR. Sovětský svaz se oficiálně rozpadl na konci prosince 1991 rozhodnutím Nejvyššího sovětu SSSR.

Dohoda z Bělověže výslovně uváděla (.pdf, str. 144), že jednotlivé smluvní strany „vzájemně uznávají a respektují územní celistvost a nedotknutelnost stávajících hranic v rámci Společenství“. Což znamená, že státy uznaly tehdejší linii hranic, podle kterých je součástí Ukrajiny i Kyjev a tzv. levobřežní Ukrajina na východním břehu Dněpru.

Hranice východní části Ukrajiny, tedy hranice s Ruskem, je navíc ošetřena například smlouvou z roku 2004. Tu schválily parlamenty Ruské federace i Ukrajiny. Jedná se tedy o uznání hranic Ukrajiny ruskou stranou. O rok dříve smlouvu podepsali i prezidenti obou zemí.

Závěr

Smlouva o věčném míru sice v roce 1686 skutečně připojila část Ukrajiny včetně Kyjeva k Ruskému carství, autor příspěvku však opomíjí další historický vývoj. Po první světové válce byla Ukrajina násilně přeměněna na svazovou republiku a součást SSSR. Krátce před jeho rozpadem si občané Ukrajiny nezávislost odhlasovali v referendu. Tu následně uznala i nově vzniklá Ruská federace v čele s Borisem Jelcinem. Kyjev a levobřežní Ukrajina tedy Rusku jako nástupnickému státu Ruského carství a SSSR nepatří. V rámci naší spolupráce se sociální sítí Facebook jsme proto příspěvek označili jako nepravdivý.