Nový stavební zákon

K návrhu stavebního zákonu se ve své analýze (.pdf) výjádřilo i Ministerstvo vnitra. Ministryně Dostálová ve svém výroku kritizuje odhady Ministerstva vnitra, které vyčíslilo jednorázové náklady na 2,2—31,6 mld. Kč (str. 4). Kritizována je hlavně část zajištění prostor pro nové krajské stavební úřady a plánovaný Nejvyšší stavební úřad.

Ministerstvo vnitra v úvodu k části Prostory (str. 32) uvádí, že návrh zákona „(...) aktuálně počítá s optimistickým scénářem, kdy obce a kraje poskytnou státu své současné prostory. Toto očekávání je nerealistické, kapacita obcí a krajů nebude dána k dispozici, neboť by přinesla mimořádné problémy v oblasti IT, provozu, sdílení služeb (např. podatelna) či práci v jiném režimu (zákon o úřednících vs. služební zákon). V případě delimitace bude nutné zajistit prostory.“ Odhady na zajištění prostor pronájmem se pohybují kolem 425 mil. Kč ročně. Ministerstvo dále poznamenává, že „(...) ne všude je možné delimitaci řešit pronájmem, neboť žádné vhodné prostory nejsou v určitých lokalitách vůbec dostupné.“ (str. 33)

V kapitole věnované Výstavbě (str. 33—34) se pak tedy uvádí, že „Maximalistická varianta předpokládá, že by se stavěly nové prostory pro všechny stávající úředníky stavebních úřadů, integrovaných dotčených orgánů i nového obslužného personálu. To v součtu zahrnuje 13 584 zaměstnanců. Výdaje na výstavbu by při stavbě v maximalistické variantě dosáhly minimálně 25,4 miliardy korun.“ (str. 34). K těmto nákladům by bylo potřeba přidat ještě náklady na vybudování spisoven pro ukládání dokumentace. Tyto náklady se pohybují kolem 3,5 mld. Kč. Celkem Ministerstvo vnitra odhaduje výstavbu v nejnákladnější možné verzi na 28,9 mld. Kč.

Ministryně Dostálová nepravdivě uvedla, že „(...) v analýze Ministerstva vnitra není napsáno, že stát si dneska u obcí platí za ty úředníky, kteří vyřizují stavební řízení". Celé této problematice se v analýze věnuje kapitola Financování agendy (str. 36), kde je podrobně rozepsáno současné financování agendy stavebních úřadů, územního plánování a částečně i dotčených orgánů, které jsou v současné době financovány prostřednictvím příspěvku na výkon státní správy (podle § 62 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích a § 29 odst. 2 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích).

Postupy pro stanovení výše příspěvku na výkon státní správy jsou pro rok 2020 uvedeny v příloze zákona č. 355/2019 o státním rozpočtu České republiky na rok 2020. Jednotlivé výše příspěvku pro konkrétní obce lze přehledně najít i na webu Ministerstva vnitra.

Ministerstvo vnitra dále uvádí (.pdf, str. 38), že celkové reálné náklady (s režií) na agendu stavebních úřadů a úřadů zemního plánování na úrovni obcí a krajů činí téměř 4,6 mld. Kč, z toho u obcí se jedná o náklady ve výši 4,2‬ mld. Kč. Reálně však ze státního rozpočtu jde prostřednictvím příspěvků obcím a krajům pouze 2,3 mld. Kč. Reálné režijní náklady jsou podle Ministerstva vnitra ve výši 1,1 mld Kč.

Přestože pravděpodobnost výstavby nových budov pro všechny plánované zaměstnance nových stavebních úřadů je neznámá, hodnotíme výrok jako nepravdivý, protože analýza Ministerstva vnitra se věnuje i problematice financování stavebních úřadů skrze příspěvky na výkon státní správy, jejichž výše se liší od těch zmíněných ve výroku ministryně Dostálové.

Tímto výrokem ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová reaguje na dotaz, kolik by stálo zřízení centrálního Nejvyššího stavebního úřadu (NSÚ) a převedení úředníků pod tento výsledný úřad. Dle plánů Ministerstva pro místní rozvoj má být státní stavební správa dvoustupňová a pod NSÚ budou spadat stavební úřady krajské, které budou mít pobočky v jednotlivých obcích.

K zjištění postoje Ministerstva pro místní rozvoj máme teoreticky dva zdroje. Prvním je důvodová zpráva k zákonu, resp. k jeho věcnému návrhu, tím druhým zpráva RIA. Důvodová zpráva (.doc, str. 42) přitom žádné finanční údaje neobsahuje, v příslušné části odkazuje právě na zprávu RIA.

Zpráva RIA (.doc, str. 2, 3, 111) pak namísto výstavby Nejvyššího stavebního úřadu na „zelené louce“ (u které jsou jednorázové náklady uvedeny ve výši 650 milionů, a to na zřízení pracovních míst) upřednostňuje využití již existujících prostorů, respektive jejich pronájem a převod pracovníků ze současných stavebních úřadů. Jediné jednorázové náklady, které jsou v tomto případě dle zprávy potřeba vynaložit přímo v souvislosti se zřízením NSÚ, je cca 100 000 Kč/zaměstnanec na nákup počítačů a dalšího digitálního vybavení.

Dle zprávy (.pdf, str. 30) Ministerstva vnitra má pak mít Nejvyšší stavební úřad 188 zaměstnanců, jednorázové náklady by v tomto případě činily cca 19 milionů. V případě, že bychom přidali i personál obslužný, se kterým však RIA nepočítá, dostali bychom se na 282 zaměstnanců, a tedy 28 milionů jednorázových nákladů. Automobily pak budou převedeny ze současných stavebních úřadů, případný nákup automobilů nových (pro celou soustavu stavebních úřadů) v hodnotě 780 milionů má být kompenzován prodejem starých vozů. Do jednorázových nákladů na zřízení NSÚ se to tak v podstatě nepromítne.

Celkové náklady (.doc, str. 2, 3) na rekodifikaci stavebního práva, spojené zejména s převodem zaměstnanců a nákupem vybavení, mají být dle Ministerstva pro místní rozvoj maximálně stovky milionů korun. Jaká část připadá konkrétně na NSÚ, však jasné není. Pod Nejvyšší stavební úřad však bude spadat jen malá část všech zaměstnanců stavebních úřadů, pouze cca 200 z celkových 12 000 (viz níže). Úměrně tomu budou i náklady na převod těchto zaměstnanců a na nákup vybavení tvořit jen zlomek ze zmíněných stovek milionů.

Již několikrát zmíněná zpráva (.pdf, str. 28, 29) Ministerstva vnitra pak zprávu RIA hned na několika místech kritizuje, mimo jiné i proto, že v ní nejsou obsažené náklady na obslužný personál. Dále pak zpráva RIA také nepočítá s odstupným pro zaměstnance, kteří odmítnou převedení na jinou pozici. Naopak počítá s převedením 100 % zaměstnanců (.doc, str. 111). Z jejich celkového počtu 11 877 pak Ministerstvo vnitra počítá s odstupným pro 30 % zaměstnanců, v celkové výši 548 milionů korun. Na Nejvyšší stavební úřad také mají být převedeni (.pdf, str. 31) úředníci z jednotlivých ministerstev, zde je přitom nutné dle zprávy počítat s tím, že ne všichni budou s převedením souhlasit. U těchto případů však již zpráva ministerstva náklady na odstupné nevyčísluje.

Co se týče nákladů na prostory, pracuje zpráva se dvěma scénáři (.pdf, str. 33). Prvním je nájem prostor za 13,6 milionů ročně, druhým výstavba nové budovy za 527 milionů. Výstavba budov pro celou soustavu stavebních úřadů, tedy včetně úřadů krajských, by pak mohla vyjít až na 25,4 miliardy (.pdf, str. 4).

Nutná je dle zprávy Ministerstva vnitra také výstavba archivů (.pdf, str. 33) dokumentů. Celkové náklady mohou dosáhnout 3,5 miliardy, jedná se však o celkové náklady pro výstavbu archivů krajských úřadů včetně NSÚ. Konkrétně s náklady na výstavbu spisovny pro NSÚ pak materiál nepracuje. Opět to však bude jen malá část této částky, když je kromě spisovny pro NSÚ tato suma určena i na výstavbu spisoven pro 14 krajských stavebních úřadů (.doc. str. 6).

Celkové (.pdf, str. 4) jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva jsou pak dle zprávy Ministerstva vnitra 2,2 až 31,6 miliard Kč. Jaká část z toho připadá na Nejvyšší stavební úřad, však není jasné, neboť zpráva ne vždy zmiňuje konkrétně NSÚ.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť jednorázové náklady rekodifikace stavebního práva (tedy převod úředníků z obcí a krajů, s čímž přímo souvisí i zajištění podmínek pro jejich práci) vyčíslilo Ministerstvo vnitra na 2,2 miliardy. Je však nutné podotknout, že se jedná o minimální částku a Ministerstvo vnitra samo upozorňuje, že tato částka může být podstatně navýšena z důvodů nutnosti výstavby nových prostor, protože zejména v menších městech nemusí být vhodné prostory k pronájmu. Maximální jednorázové náklady pak ministerstvo vyčíslilo na 31,6 miliard. Dle Ministerstva pro místní rozvoj pak mají být jednorázové náklady cca stovky milionů. Je tedy zavádějící tvrdit, že se obě ministerstva v odhadu nákladů shodují.

Dle důvodové zprávy (.doc, str. 23) k nově připravovanému stavebnímu zákonu, státní stavební správa nyní integruje soustavu několika stavebních úřadů, konkrétně 13 typů obecných, speciálních a jiných stavebních úřadů, které spadají pod 9 ústředních resortů. Nový stavební zákon si tedy, mimo jiné, klade za cíl tuto soustavu více sjednotit a vytvořit její novou jednotnější verzi v čele s Nejvyšším stavebním úřadem, krajskými stavebními úřady a jejich územními pracovišti v obcích se stavebním úřadem (tedy dva, respektive tři články).

Co se této nové instituce týče, ministryně Dostálová v pořadu Události komentáře zřejmě naráží na fakt, že nová budova Nejvyššího stavebního úřadu pravděpodobně nevznikne, o čemž hovořila mimo jiné i dříve. Územně a stavebně správní odbor, o kterém se ministryně Dostálová v této souvislosti zmiňuje, má v současné době evidované pracoviště v Letenské ulici č. 3 v Praze. Mezi jeho hlavní poslání patří například výkon funkce nadřízeného správního orgánu krajských úřadů a Magistrátu hlavního města Prahy, a to konkrétně při jimi vykonávané přenesené působnosti na úseku územního rozhodování a stavebního řádu podle zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

Místopředseda ODS Martin Kupka zde hovoří o dvou různých studiích k návrhu stavebního zákona. První z nich je Hodnocení dopadů regulace neboli RIA (Regulatory Impact Assessment, .doc), které je v ČR neodmyslitelnou součástí legislativního procesu. Druhou z nich je dopadová studie (.pdf) vypracovaná Ministerstvem vnitra.

RIA vyznívá na rozdíl od studie Ministerstva vnitra velice optimisticky. Co se týče počátečních jednorázových nákladů, počítá RIA maximálně (.doc, str. 2) s částkou ve výši stovek milionů až jednotek miliard korun. V této verzi jsou započítány náklady na vytvoření nové institucionální struktury, tj. vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu, přesun zaměstnanců, zajištění vybavení, ICT a vozového parku. Provozní náklady, v případě scénáře „na zelené louce“ jsou pak odhadovány na 3-4 miliardy korun.

RIA zároveň počítá s vysokou návratností celého projektu. Kromě naplnění cíle (.doc, str. 2) celého návrhu, tj. zefektivnění a zkrácení celého procesu stavebního řízení, zvýšení transparentnosti a poklesu nákladů, počítá s nárůstem efektivity národního hospodářství. Konkrétně počítá například s ročními přínosy ve výši (.doc, str. 3) 7,1 miliard Kč, růstem nabídky bydlení a celkovým zpomalením či zastavením růstu cen nemovitostí (.doc, str. 4). Rekodifikace stavebního práva by navíc měla snížit (.doc, str. 4) korupční potenciál.

Dopadová studie Ministerstva vnitra přináší poněkud jiné informace. Pokud jde o počáteční jednorázové náklady, počítá studie (.pdf, str. 4) v minimální variantě s 2,2 miliardy Kč, v maximální až s 31,6 miliardy. Zprávě RIA je vytýkáno hlavně nezapočtení některých nákladů na provoz a údržbu.

Ministerstvo vnitra dále nesouhlasí s tím, že by návrh byl schopen snížit korupci. Naopak návrhu vyčítá příliš silnou koncentraci v rozhodování u jednoho orgánu, ztrátu nezávislosti opravných prostředků a celkové omezení veřejné kontroly (.pdf, str. 61). Studie navíc předpokládá možný negativní (.pdf, str. 4) dopad na ekonomiku státu z důvodu paralýzy systému stavebních úřadů, a to až ve výši 204 miliard Kč (3,5 % HDP).

Ministerstvo pro místní rozvoj spolupracuje s ICT UNIÍ a specialisty na e-government na projektu digitalizace stavebního řízení. Zmiňovaná novela (.pdf, str. 1) zákona o zeměměřičství, stavebního zákona a dalších byla navržena skupinou poslanců a podle vyjádření ministryně Dostálové pro server euro.cz se na jejím obsahu podílelo i Ministerstvo pro místní rozvoj.

K projednávání této novely v Poslanecké sněmovně došlo v druhé polovině roku 2019. Ve třetím čtení, které proběhlo 4. prosince 2019, byla novela zákona Poslaneckou sněmovnou schválena, a to včetně komplexního pozměňovacího návrhu, u jehož přípravy (.pdf, str. 5) bylo i Ministerstvo pro místní rozvoj. Novela byla 6. ledna 2020 poslána do Senátu, který o ní bude teprve jednat. Podle důvodové zprávy k předložené novele hy jedním z přínosů uvedené novely mělo být „zrychlení přípravy, umisťování a povolování staveb v České republice“ (.pdf, str. 12).

Tato novela by měla umožnit vznik geoportálu územního plánování a mělo by být možné elektronické povolování staveb. Mimo jiné je do zákona přidán paragraf 4b–4d. Paragraf 4b se věnuje digitální technické mapě kraje. Určuje, kdo ji spravuje a které prvky v ní mají být zahrnuty. Podle odstavce 4 paragrafu 4b (.doc, str. 1–2) „obsah digitální technické mapy kraje tvoří údaje o:

a)       druzích, umístění, průběhu a vlastnostech objektů a zařízení dopravní a technické infrastruktury včetně údajů o jejich ochranných a bezpečnostních pásmech a údajů o záměrech na provedení změn dopravní a technické infrastruktury v území,

b)       umístění, průběhu a vlastnostech vybraných stavebních a technických objektů a zařízení a vybraných přírodních objektů na zemském povrchu, pod ním nebo nad ním, které charakterizují základní prostorové uspořádání území“.

Paragraf 4c (.doc, str. 3) se věnuje digitálním mapám obcí a 4d (.doc, str. 3) digitální mapě veřejné správy. Digitální mapy města budou spravovat obce v samostatné působnosti. Digitální mapa veřejné správy „bude tvořena propojením katastrální mapy, ortofotomapy a digitálních technických map krajů“.

Součástí novely je také změna (.doc, str. 6–7) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. a zákona o základních registrech č. 111/2009 Sb. Celkově má vzniknout tzv. portál stavebníka, ve kterém budou obsaženy informace, jak proces postupuje, a veškerá dílčí stanoviska. Vznikne také datové úložiště projektové dokumentace, úkonů v řízení a rozhodnutí. Elektronicky bude možné vést stavební deník.

Stavební úřad v Uhříněvsi je úřad městské části Praha 22, pověřený vydáním územního rozhodnutí pro část Pražského okruhu, konkrétně pro úsek 511 mezi dálnicemi D1 a D8. Ředitelství silnic a dálnic podalo žádost o vydání územního rozhodnutí na radnici Prahy 22 v září 2018. V červnu minulého roku bylo zahájeno (.pdf, str. 1) územní řízení. V červenci se uskutečnilo ústní projednání územního řízení, ale stavební úřad pochybil a zapomněl obeslat všechny účastníky řízení z katastru Praha-Dubeč. Podle ministra dopravy Kremlíka jsou důvodem zpoždění stavby úředníci, kteří nemají s takto rozsáhlou stavbou zkušenosti. Nové projednání proběhlo (.pdf, str. 4) 18. prosince 2019.

Chybějící dvanáctikilometrový úsek jihovýchodní části Pražského okruhu způsobuje komplikace například obyvatelům Spořilova a Jižního města, kudy kamiony nevybudovaný úsek objíždějí. Závazné stanovisko EIA bylo vydáno (.pdf, str. 4) Ministerstvem životního prostředí v listopadu 2017, nyní se čeká na územní rozhodnutí. Potom bude moci Ředitelství silnic a dálnic začít vykupovat pozemky. Stavební povolení by měl úřad vydat v příštím roce. Termín dokončení úseku 511 je stanoven na rok 2025 (tamtéž).

Ministryně Dostálová se odkazuje na žebříček Doing Business, který sestavila Světová banka, resp. na jedno z jeho hodnocení, které porovnává jednoduchost získání stavebního povolení a v němž se ke květnu 2019 umístila Česká republika na 157. příčce ze 185. zkoumaných zemí.

Tento žebříček nesrovnává pouze rychlost procesu získání stavebního povolení, ale celkovou složitost stavebního řízení. Výsledné pořadí porovnává (.pdf, str. 12) skóre zemí, která jsou průměrem ohodnocení ve čtyřech ukazatelích: počtu kroků, kterými musí firma při řízení projít, délce celého procesu ve dnech, dále náklady na proces stavebního řízení a nakonec tzv. „building quality control index“ , který je založen na hodnocení několika faktorů, zabývajících se kvalitou stavebních regulací v zemi, kontrol, kterými stavba během řízení prochází apod. Kvůli hodnocení vícera faktorů se před Českem například na 155. místě umístila Argentina s potenciální délkou stavebního řízení 318 dní či Barbados s 377 dny na 153. příčce.

Pro porovnatelnost mezi jednotlivými zeměmi je celý tento žebříček založen na modelovém příkladu a je porovnáváno, jak by v tomto případě vypadalo stavební řízení v různých zemích. Tímto příkladem je situace, ve které by si stavební firma chtěla postavit sklad, kterému jsou určeny přesné parametry. Například je dáno, že modelová stavební firma operuje v ekonomicky nejvýznamnějším městě v zemi, vlastní pozemek, na kterém chce stavět, atd. O skladu je dáno, že bude mít dvě patra, je dána konkrétní rozloha, bude mít hodnotu padesátinásobku průměrného příjmu na obyvatele ve zkoumané zemi, či bude postavena na místě, kde se před konstrukcí nic nenachází. Tím je vyloučena situace, kdy by se na pozemku nacházela např. historická památka, stromy či vodní zdroje. Veškeré parametry Doing Business rozepisuje ve své metodice. Žebříček tedy reálně porovnává, jak by si dané země vedly v tomto modelovém případu.

Metodika uvádí, že žebříček vychází z dat, které analytikům poskytli v dotaznících různí experti ve stavebnictví, například architekti, právníci zabývající se touto oblastí, stavební firmy, státní úředníci, atd. U délky stavebního řízení, která je vypočítána z odhadované délky jednotlivých kroků stavebního řízení, se uvádí, že je mediánem z dat uvedených místními experti, kteří měli uvést dobu jednotlivých procedur v praxi. V části analýzy Doing Business, kde jsou rozepsány jednotlivé kroky stavebního řízení s dobou, kterou by měly trvat, jsou uváděny zákonné lhůty. Analýza se ale snaží brát v potaz dobu, kterou to pro modelový příklad má trvat v praxi. A tak doba, se kterou počítají, ne vždy odpovídá zákonné lhůtě (například kroky 6 a 7, .pdf, str. 14).

Není tedy pravda, že by žebříček porovnával pouze zákonné lhůty v jednotlivých zemích, porovnává se ale také, jak dlouho by trvalo vyřízení všech razítek pro zadaný modelový příklad. V případě České republiky analýza dochází k době 246 dní. Odborníci uvádí, že v praxi mnohá stavební řízení trvají mnohem déle, v řádu několika let. Průměr zemí OECD v žebříčku je 152,3 dní (.pdf, str. 12). Pokud bychom pak země seřadili podle délky stavebního řízení, zaujala by Česká republika 165. místo.

Jak plyne z kontextu rozhovoru, tabulkou je v tomto případě myšlen žebříček zemí „Dealing with Construction Permits“ („Řešení stavebních povolení“) v průzkumu Světové banky „Doing Business Report 2020“. V tomto žebříčku jsou zjednodušeně řečeno srovnány jednotlivé země světa podle snadnosti získání stavebního povolení v dané zemi. Česká republika se umístila se skóre (.pdf, str. 12) 56,2 na 157. místě.

V roce 2015 byla Česká republika v žebříčku (.pdf, str. 181) na 139. místě s indexem 62,91. V letech 2016 (.pdf, str. 197), 2017 (.pdf, str. 202) a 2018 (.pdf, str. 156) se index udržoval na stejné hranici až do roku 2019, kdy index klesl (.pdf, str. 166) na hodnotu 56,20. Stejnou hodnotu Česká republika získala (.pdf, str. 12) i v roce 2020.

Před Českou republiku se v rámci tohoto žebříčku opravdu řadí některé africké státy. S indexem 56,5 se před ČR umístil v letošním roce např. Kamerun, s indexem 57,4 Pobřeží slonoviny a Tanzánie s 57,9 body. V každém roce za posledních 6 let se před ČR umístil některý z afrických států. V roce 2015 (.pdf, str. 186) to byl např. Gabon s indexem 74,36, v roce 2016 (.pdf, str. 199) např. Egypt s indexem 65,97, v roce 2017 (.pdf, str. 239) např. Jihoafrická republika s indexem 68,21, v roce 2018 (.pdf, str. 157) např. Džibuti s indexem 68,48 a v roce 2019 (.pdf, str. 181) to byla např. Keňa s indexem 63,49. Od roku 2015 tedy vždy některý z afrických států byl v rámci indexu řešení stavebních povolení před Českou republikou a staví to Českou republiku za některé africké země.

Mezi lety 2011–2014 byla délka stavebního řízení poměrně stálá poté, co klesla na hodnotu 120 dnů ve zprávě z roku 2012 (.pdf, str. 91). V roce 2015 (.pdf, str. 181) stoupla délka na 143 dnů, avšak od roku 2016 (.pdf, str. 197) vzrostla délka řízení až na 247 dnů, na nichž se drží dodnes. V průzkumu z roku 2020 (.pdf, str. 4) se délka oproti roku 2019 (.pdf, str. 166) nezměnila a k většímu posunu tedy ani tento rok nedošlo (viz tabulka).

Údaje za rok 2011 (.pdf, str. 159), 2013 (.pdf, str. 159) a 2014 (.pdf, str. 187).

Ministryně Dostálová hovoří o údajích, které jsou obsaženy ve věcném záměru nového stavebního zákona, který byl schválen na jednání vlády 24. června 2019.

Tento věcný záměr mimo jiné upozorňuje na to, že se u stavebního zákona nedodržují lhůty pro vydání rozhodnutí (.pdf, str. 151).

Navrhuje proto právní úpravu, ve které by se stanovily závazné lhůty pro vydání rozhodnutí a v případě nedodržení by byly vyvozeny důsledky. Od takové úpravy si Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje zrychlení povolovacího řízení. „Celková maximální délka lhůt pro vydání rozhodnutí tak bude ve zvlášť složitých případech 120 dnů...“ (.pdf, str. 153).

V Hodnocení dopadů regulace (RIA) k návrhu stavebního zákona z 30. listopadu 2019 se v závěrečném shrnutí píše mimo jiné i to, že lze konstatovat, že dojde k mnoha změnám. Shrnutí uvádí například i „aktivní a kvalifikovanější rozhodování s odpovědnostním dopadem (zrychlení, neodkládání a nepřesouvání odpovědnosti ve stylu kdo nic nedělá, nic nezkazí, není odpovědný)“ a „zjednodušení a zkrácení soudních řízení“ (.pdf, str. 126–127).

Ministryně v rozhovoru nespecifikovala, která „zelená dobrá čísla“ má na mysli. Předpokládáme, že „zelenými dobrými čísly“ myslí zlepšení, tedy zkrácení, k čemuž by podle všeho mělo dojít.

Aktuální verze návrhu stavebního zákona byla předložena Ministerstvem pro místní rozvoj do mezirezortního připomínkového řízení dne 22. 11. 2019. Tento návrh zákona (.docx, str. 46–51) udává stavebnímu úřadu moc vydat rozhodnutí k návrhu na povolení záměru. Pokud toto rozhodnutí je souhlasné, pak je žadatel oprávněn k uskutečnění stavby, jak uvádí důvodová zpráva (.docx, str. 26, 28). Toto by dle důvodové zprávy mělo odpovídat konceptu jeden úřad – jedno řízení – jedno razítko, jež zmiňuje ve výroku ministryně.

Dle aktuálního stavebního zákona č. 183/2006 Sb. § 110 odst. 2 je třeba k žádosti o stavební povolení, mimo jiné, přiložit závazná stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčených orgánů. Toto závazné stanovisko lze dle § 4 odst. 9 a 10 stejného zákona změnit až v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno. Nelze se proti stanovisku dotčeného orgánu tedy odvolat přímo, ale až proti výslednému rozhodnutí.

Aktuální verze vládního návrhu stavebního zákona však při podání žádosti stále požaduje vyjádření dotčených orgánů, jsou-li vyžadována jiným zákonem a vyjádření záměrem dotčených vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury uvedených v digitální technické mapě dle § 96 odstavce 2 (.docx, str. 45).

Statistiky o administrativním zatížení osob žádající o stavební povolení se nám nepodařilo dohledat. Podařilo se nám pouze dohledat administrativní zátěž na jednotlivých dotčených orgánech státní správy ve stavebním řízení, například dle Dopadové studie ministerstva vnitra k tomuto návrhu (.pdf). Nejsme tedy schopni hodnotit množství rozhodnutí podmiňujících vydání rozhodnutí o povolení stavby.

Výrok ministryně patrně poukazuje na dopadovou studii MVČR analyzující možné dopady chystané rekodifikace stavebního práva připravované resortem MMR (.pdf).

Na stránkách MMV se uvádí, že „při zpracování studie a jejím porovnání s návrhem zákona, se ukázalo, že řada nákladů nebyla popsána vůbec nebo nebyla uvedena v přesné a zcela vypovídající podobě“.

Návrh chystaného zákona má být Parlamentu předložen v první polovině roku 2020. Zatím je dostupná pouze jeho rozpracovaná verze. Zároveň bylo projednávání zmiňované dopadové studie dle zápisu jednání vlády z 6. 1. 2020 odloženo.

Důvod tohoto odložení není uveden v tiskové zprávě po daném jednání vlády, ani nebyl uveden na tiskové konferenci po tomto jednání vlády. Tuto informaci se nám tedy nepodařilo ověřit. Stažení tohoto dokumentu z vlády dokládá pouze informace o jeho odložení.

Z níže uvedeného grafu pocházejícího z Analýzy 2015 – 2017 (Analýza stavu na úseku územního plánování a stavebního řádu) vyplývá (str. 52), že cca 26 % z celkového počtu 696 stavebních úřadů v obcích má 2 zaměstnance a cca 16 % jich má dokonce pouze 1 zaměstnance.

Zdroj: Analýza stavu na úseku územního plánování a stavebního řádu

K této problematice se vyjádřila ministryně Dostálová i ve svém příspěvku na sociální síti Facebook.

V něm Dostálová popisuje, že malý počet úředníků na daném úřadě může mít negativní vliv na funkčnost úřadu (např. nemocného úředníka nemá kdo zastoupit). Dále Dostálová uvádí, že jednohlavých stavebních úřadů je v ČR až 20 %.

Vzhledem k tomu, že data uvedená v tabulce jsou již více než 2 roky stará a počet jednohlavých stavebních úřadů se tak mohl změnit, i vzhledem k tomu, že míra nepřesnosti vyjádření ministryně Dostálové je v rámci námi tolerované nepřesnosti, hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Fikce souhlasu závazného stanoviska byla ve výroku zmíněna v kontextu nového stavebního zákona, který od roku 2019 připravuje Ministerstvo pro místní rozvoj. Fikce souhlasu předpokládá konkrétní lhůtu pro konečné rozhodnutí stavebního úřadu, která by neměla být překročena. Pokud úřad nerozhodne v dané lhůtě, znamená to kladné stanovisko. Kromě webu Ministerstva pro místní rozvoj se o novém stavebním zákoně více dozvědět například zde.

Tzv. liniový zákon je vládou již schválený návrh novely zákona č. 416/2009 Sb., předložený MD, MMR a MPO o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury. Cílem této novely je zkrátit lhůtu výstavby dopravních staveb alespoň o třetinu, ze stávajících 13 let by stavby mohly proběhnout až o 3 roky rychleji. Mimo jiné je součástí liniového zákona i pevně stanovená lhůta, v níž by mělo ze strany úřadů dojít k vydání závazného stanoviska, a to 30 dní. Ve složitějších případech 60 dní. V případě, že ve stanoveném termínu k vydání stanoviska nedojde, uplatní se fikce souhlasu (.pdf, str. 57).

Obdoba tohoto institutu přitom již v liniovém zákoně existuje. Pokud je totiž rozhodnutí dle tohoto zákona podmíněno závazným stanoviskem jiného úřadu, platí, že pokud tento úřad neposkytne své stanovisko do 60 dnů, přestává být jeho pohled závazným.


Andrej Babiš píše na svém facebookovém profilu opakovaně o pomalosti výstavby dopravní infrastruktury. Například 22. prosince 2019 cituje slova šéfa Ředitelství silnic a dálnic Radka Mátla:


„Věřte, že bych stavěl nejradši vše a hned. Od toho tady jsem. Ale prostě to v ČR nejde, všichni se neustále odvolávají a blokují, úřady nefungují, na 4 roky se zastavila příprava, propadly EIA a normálně připravovat můžeme tak od roku 2017. Příklad za všechny, D1 u Přerova. Už teď vím, že dřív než za 2 roky stavět nebudu, a to mám vše nachystané. Budu čekat na úřady... Beznaděj. (...) S těmi odpůrci se sejdu, bavím se s nimi – je mi jedno kdy a kde, klidně celou noc. Ale oni stejně řeknou – nikdy nedopustím, aby ta dálnice tady byla. A přes všechny ty úřednické boje se jim to podaří zablokovat. A ta byrokracie – dříve mělo ÚR na dálnici 15 stran a teď má 300 stran – a v tom vždy někdo něco podělá.“

O práci úřadů se vyjádřil Andrej Babiš v jiném facebookovém příspěvku 8. prosince 2019 v souvislosti s novelou stavebního zákona:



„Určitě se taky nemůžete dočkat, až začne nový stavební zákon platit. Státní úředníci budou muset dodržovat lhůty, stejně jako je musí dodržovat občan vůči státu. Už si nebudou moct přehazovat občana mezi sebou, ale budou většinu věcí řešit za něj a elektronicky. Už se nebudou moct vymlouvat na dovolenou nebo nemoc, ale v nově nastaveném systému jim budou umět vypomoct kolegové na jiném úřadě. Už se nestane, že by významné stavby, jako třeba dálniční obchvat, řešily malé stavební úřady, které na to nemají lidi ani zkušenosti.“

Na úředníka z ministerstva dopravy si Andrej Babiš před nedávnem stěžoval ve svém příspěvku ze dne 24. listopadu 2019. Jednalo se však podle jeho slov o nečinnost ve věci zákazu předjíždění kamionů.

„Určitě se teď ptáte, proč máme dosud zákaz předjíždění kamionů jen na 54 kilometrech? Za to poděkujte zákonu o státní službě. Představte si, že i když já jako premiér v této zemi na to tlačím, a se mnou ministr dopravy, nějaký úředník pod ním to už tři měsíce ignoruje. Prostě to neřeší a nejsou na něj žádné páky.“

Andrej Babiš tedy často píše na svém facebookovém profilu o pomalosti výstavby dopravní infrastruktury (např. i v příspěvku z 1. prosince 2019 nebo v příspěvku z 5. ledna 2020) a upozorňuje, že problém je i na straně úřadů. V nedávné době si ale nestěžoval na úředníka, který by mu zastavil výstavbu dálnice. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Novela stavebního zákona prošla připomínkovým řízením v prosinci loňského roku a od konce připomínkového řízení do data ověřovaného rozhovoru proběhla jediná schůze vlády. Kabinet na schůzi 6. ledna 2019 podle Deníku odložil aktuální lhůtu pro vypořádání připomínek o dva měsíce na konec března. I přes prodloužení lhůty vicepremiér Jan Hamáček uvedl, že vypořádání všech připomínek Ministerstvem pro místní rozvoj do konce března je velmi ambiciózní.

Mediální zmínky jsou ale zavádějící, protože prodloužit lhůtu pro připomínkové řízení nemůže vláda, ale podle čl. 76 Legislativních pravidel vlády pouze předseda Legislativní rady vlády, a to na návrh člena vlády. V současnosti je předsedkyní Legislativní rady vlády ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Pro prodloužení lhůty pro vypořádání připomínek tedy není nutný souhlas premiéra, ministryně Dostálová mohla o prodloužení požádat sama. Zda jí však premiér Babiš vyhověl, například tím, že souhlasil s podáním žádosti o prodloužení, případně pokud žádost podal sám, se nám nepodařilo ověřit.

Místopředseda ODS Martin Kupka zde hovoří o Dopadové studii (.pdf) k návrhu stavebního zákona, vypracované Ministerstvem vnitra. Studie MV, která je k návrhu zákona poměrně kritická, kromě jiného předpokládá možný negativní (.pdf, str. 4) dopad na ekonomiku státu z důvodu paralýzy systému stavebních úřadů, a to až ve výši 204 miliard Kč (3,5 % HDP).

Nepodařilo se nám ověřit tvrzení, že by ODS nebo Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jehož místopředsedou je poslanec Kupka, už od léta tvrdil, že je nový stavební zákon schopen vygenerovat škody až 204 miliard.

Kritika návrhu stavebního zákona ze strany ODS operující s odhadem finančních nákladů, kterou se nám podařilo dohledat, se začala objevovat až po zveřejnění Dopadové studie v listopadu 2019. Sám poslanec Kupka například zveřejnil svůj komentář 23. prosince 2019.