Prezidentské finále

Dle vyjádření Britských listů se jméno Bernd Posselt na jejich stránkách objevilo naposledy 30. května 2012 v článku Petra Uhla “ Etnická sprostota České televize”.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Karel Schwarzenberg se k Benešovým dekretům vyjádřil následovně (v rámci Prezidentského duelu ČT1 17. 1. 2013): “Já bych jen na to upozornil, že Benešovy dekrety už neplatí dvacet let. Protože přijetím Listiny základních práv a svobod a Ústavy přestala platnost Benešových dekretů, ovšem nebyla zrušena ex tunc, tedy od roku 45, nýbrž od okamžiku, kdy tato ústavní listina byla přijata. Ale oni jsou zrušeny, co je zrušené, už nemůžu ještě jednou zrušit. (...) Myslím, že jste (myšlen MZ, pozn. Demagog.cz) ne úplně přesně překládal, co jsem tedy řekl, je tomu už delší dobu, ale zajisté jsem to nevyjádřil tak, jak jste to teď říkal, protože já má slova právě v této otázce velice vážím. Já jsem vždy říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce 45 spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv. Asi by tehdejší vláda včetně prezidenta Beneše by se octli v Haagu, kdyby tehdá ještě existoval.” (přepis dle záznamu duelu na blogu Iva Cermana)

Miloš Zeman se k danému výroku vyjádřil následovně: "Pan ministr ve čtvrtek označil Edvarda Beneše za válečného zločince, který patří přední Haagský tribunál. Tak jsem si jako mírny protest dal na klopu českou vlajku."

K výroku se vyjádřil i František Zwyrtek, předseda hnutí NEZÁVISLÍ: “Podle Karla Schwarzenberga Benešovy dekrety neplatí, odsunutým Němcům bychom se měli omluvit, zabavený majetek jim kompenzovat, a Edvard Beneš by byl za dění v roce 1945 v dnešní době válečným zločincem a byl by souzen v Haagu”.

Karel Schwarzenberg ve svém vyjádření nepoužil explicitně označení válečný zločinec a vyjádřil pouze možnost souzení Edvarda Beneše v Haagu. Výroky připisující Karlu Schwarzenbergovi označení Edvarda Beneše za válečného zločince jsou tedy nepřesné.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jakub Klouzal obdržel od Národní fondu proti korupci Cenu za odvahu a finanční částku 100 000 Kč za to, že oznámil údajné nestandardní postupy při zadávání veřejných zakázek na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, kde byl zaměstnán. V důsledku této činnosti údajně o své zaměstnání na tomto ministerstvu přišel. V prohlášení na svém facebookovém profilu (přepis viz např. Britské listy) také oznámil, že připravuje trestní oznámení na Karla Schwarzenberga a odrazoval voliče od jeho podpory v prezidentské volbě. Pro informaci přidáváme vyjádření ministerstva zahraničí k celé kauze.

Zákon č. 218/2002 Sb., byl uveřejněn ve Sbírce zákonů 28. května 2002. Dosud nenabyl (až na některé jeho části) účinnosti - té by měl nabýt v plném znění 1. ledna 2015. Účinnost tohoto zákona byla odkládána celkově pětkrát s tím, že poslední odložení bylo podepsáno prezidentem Klausem na konci roku 2011. Na druhou stranu je nutné dodat, že vláda připravuje zcela novou verzi služebního zákona, která by měla zákon č. 218/2002 Sb., nahradit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě informací uvedených v Ústavě ČR a informací uvedených v dokumentu Parlamentního institutu (.doc), který se zabývá analýzou politických systémů vybraných evropských států (mezi nimi i Rakouska).

Ústava ČR v článku 68 uvádí: “(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (...)”

V článku 74 Ústavy ČR je uvedeno následující: “Prezident republiky odvolá člena vlády,jestliže to navrhne předseda vlády.”

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že pravomoci prezidenta ČR mu neumožňují odmítnout jmenovat jednotlivé členy vlády, kteří byli navrženi předsedou vlády.

Pro srovnání uvedeme níže parafrázi rakouské ústavy, jež prezidentovi naopak tuto pravomoci přiznává: “Prezident jmenuje podle svého uvážení spolkového kancléře i ostatní členy vlády, vázán je při tom pouze rozložením politických sil v Národní radě, protože vláda se musí ucházet o vyslovení důvěry dolní komorou Parlamentu. Prezident při sestavování vlády bere na zřetel návrhy designovaného kancléře, nicméně jimi není vázán.”

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Po návratu Jiřího Čunka do vlády v roce 2008 dal ministr Karel Schwarzenberg pořídit audit Čunkových rodinných financí u americké konzultační společnosti Kroll, dle jehož výsledku se plánoval rozhodnout o svém setrvání ve vládě (více Aktuálně.cz, HN). Po dokončení auditu skutečně vyjádřil pochybnosti (Deník.cz) a zmínil “otázky, které audit nechal nezodpovězené”. Přesto však z jeho výsledku v rozhovoru pro Týden vyvodil zcela jednoznačné závěry: “Z věci korupce, na kterou byl audit vypracován, ho (J. Čunka - pozn. Demagog.cz) považuji za očištěného.”

Že Čunek jako vsetínský starosta v roce 2002 nevzal úplatek (500 tis. korun), označil za “naprosto jasné.” (rozhovor pro MF Dnes) Podezření z převzetí tohoto úplatku přitom bylo hlavním důvodem pro Čunkův odchod z vlády v listopadu 2007, kdy nejvyšší státní zástupkyně Vesecká obnovila jeho vyšetřování. (shrnuje Aktuálně.cz)

Výrok hodnotíme jako zavádějící - v době vyhodnocení auditu přijal Karel Schwarzenberg zcela jednoznačný postoj, když prohlásil Jiřího Čunka za očištěného. Audit tedy přišel s jednoznačným výsledkem.

V domovech důchodců v jižních Čechách se v posledních dnech objevily kontroverzní letáky, na kterých stálo heslo “Kdo nevolí Zemana, není Čech”. Text letáku schválila SPOZ.

Jelikož se jednalo o odpověď na otázku “Na co z vaší předvolební kampaně nejste hrdí?”, měl Miloš Zeman hovořit o problémech s vlastní předvolební kampaní. Miloš Zeman se ale pravděpodobně přeřekl a zaměnil jména, když namísto “Kdo nevolí Zemana, není Čech” řekl “Kdo nevolí Schwarzenberga, není Čech”.

Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Postupimská konference probíhala od července do srpna roku 1945. Miloš Zeman ovšem ve svém projevu ve Federálním shromáždění říká následující: “Tento systém má svoje genetické kořeny minimálně v porušování demokracie po roce 1945, ať už jde o transfér německého obyvatelstva přesně v duchu stalinských migračních přesunů (...).”

Ověřujeme tedy, jestli ve videu mluvil o době PŘED Postupimskou dohodou. V tomto bodě musíme tvrzení Miloše Zemana označit za nepravdivé. Ve videu odkazuje na dobu PO roce 1945, tedy až po uzavření Postupimské dohody.

Slovenský předseda vlády v rozhovoru pro Právo řekl: “Přiznám, že toto nás znepokojilo, protože dekrety jsou součástí právního řádu jak Slovenské republiky, tak i České republiky. Podle vlády Slovenské republiky jsou dekrety nezměnitelné a nezrušitelné, protože jsou reakcí na výsledky druhé světové války. A proto jakékoli pokusy zrušit je nebo korigovat vyvolávají vážné zpochybnění výsledků druhé světové války. A proto nás vyjádření úřadujícího ministra zahraničí ČR mimořádně zaskočila. My to vnímáme jako destabilizující prvek.”

Kritiku Karla Schwarzenberga jako ministra zahraničí ČR z úst Jána Čarnogurského nebo jeho reakci na výroky Karla Schwarzenberga v otázce Benešových dekretů se nám nepodařilo dohledat v českých ani slovenských médiích.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, a to na základě dostupných rozhovorů s Milošem Zemanem, v rámci nichž explicitně uvádí, že by se o jmenování ústavních soudců radil se stávajícím předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským.

Například na webu Britských listů je uvedeno následující: ”(...) Při výběru ústavních soudců považuji za důležité dvě věci: radit se s kvalifikovaným předsedou ústavního soudu – což Pavel Rychetský splňuje – a předjednávat to – možná i spolu s ním – s jednotlivými senátory.“ Obdobný výrok lze nalézt například také na webu České televize.

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Čl. 84 odst. 1 Ústavy ČR stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou jmenováni na dobu deseti let. Z přehledu současných soudců Ústavního soudu je zřejmé, že v roce 2013 končí mandát osmi ústavním soudcům, jmenovitě JUDr. Pavlu Rychetskému, prof. JUDr. Pavlu Holländerovi, DrSc., JUDr. Vojenu Güttlerovi, JUDr. Jiřímu Muchovi, JUDr. Miroslavu Výbornému, JUDr. Dagmar Lastovecké, prof. JUDr. Janu Musilovi, CSc. a JUDr. Jiřímu Nykodýmovi.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předesíláme, že nemůžeme ověřit názor ministra, že daná úprava je nesmyslná.

Právo jednotlivého poslance podávat návrhy zákonů je zakotveno v čl. 41 Ústavy ČR. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny mu pak v § 63 umožňuje podávat návrhy k předmětné věci vč. návrhů pozměňovacích, kterými lze mj. upravovat text projednávané legislativy. Jednotlivý poslanec tak opravdu může navrhovat jak zákon, tak jeho případnou změnu.

Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně se jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony) ...”

Autor odkazuje také na článek MF DNES ze 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”.

Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klause m.”

Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.

Živnostenský zákon, tedy zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, byl pasivně derogován (tj. změněn/novelizován jiným předpisem) do dnešního dne celkem 130krát.

Jde sice o nepřesnost, nicméně Zeman se snaží demonstrovat extrémní případ, který je ve výsledku ještě více specifický.

Jak informoval server Aktuálně.cz, několik dní před prezidentskou volbou v roce 2008 se sešel Jiří Weigl, kancléř tehdejšího prezidenta Václava Klause, usilujícího o znovuzvolení, s Miroslavem Šloufem, blízkým spolupracovníkem Miloše Zemana. Údajně došlo minimálně ke dvěma krátkým schůzkám v salonku hotelu Savoy nedaleko Pražského hradu. Oba muži setkání potvrdili, kancléř Weigl později přiznal, že skutečně hovořili o volbě prezidenta. Salonek hotelu však není zcela veřejné místo, výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že počet vynesených rozsudků smrti v období 1948-1989 se může v různých pramenech lišit: “Můžeme se tak mimo jiné setkat s číslem 248 (Liška, O. a kol.: Vykonané tresty smrti. Československo 1918–1989. Praha, ÚDV 2000) nebo také s číslem 262, respektive 227 (Rázek, A.: Seznamy popravených: Vykonané tresty smrti z politických důvodů od 25. 2. 1948 do 29. 12. 1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu [online], 14. 11. 2005 [cit. 30. 6. 2008]).”

Milošem Zemanem zmíněných 230 vynesených rozsudků zapadá do tohoto rozpětí a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V srpnu roku 2012 odmítl Evropský parlament dohodu proti padělatelství ACTA. Zastavil se tak definitivně proces ratifikace této smlouvy. Už v únoru roku 2012 odmítlo tuto smlouvu ratifikovat několik členských států EU - včetně České republiky.

Na základě prostudování Smlouvy o dlouhodobé spolupráci mezi TOP 09 a politickým hnutím Starostové a nezávislí (STAN) z 9. 7. 2009 a Společného prohlášení TOP 09 a Starostů jsme označili výrok jako zavádějící. Ani v jednom z dokumentů není zmíněna výhradní pravomoc jednoho či druhého subjektu nominovat na konkrétní ministerský post svého kandidáta. Naopak je stanoveno, že se oba subjekty musí na konkrétním kandidátovi shodnout - není přitom ovšem stanoveno, jakým způsobem, či zda vůbec probíhá výběr, případně schvalování konkrétního kandidáta na ministerský post. Pokud existuje nějaká interní dohoda mezi TOP 09 a STAN o nominaci ministrů, nepodařilo se nám ji dohledat.

Alena Hanáková (nestr.) ani Jiří Besser (STAN) nejsou členy TOP 09, tato strana však s jejich nominací s největší pravděpodobností musela souhlasit - z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Jak vyplývá z rozhovoru s Milošem Zemanem v Lidových novinách ze dne 8. listopadu 2004, Pavel Rychetský byl právníkem, který za něho v roce 1989 podával žalobu na Rudé právo, a to z důvodu neotisknutí reakce Miloše Zemana na nařčení z manipulace statistických dat.

Pavel Rychetský kritizoval zákon o přímé volbě prezidenta i prováděcí zákon například už v únoru 2012, kdy prohlásil, že tento zákon: “... Je špatný, má řadu chyb a neřeší problematické kompetence hlavy státu.” V prosinci 2012 nebo v lednu 2013 v rozhovorech pro Český rozhlas “kritizoval jeho výrazné legislativní nedostatky”.

Nepodařilo se nám dohledat nic o politice, která by byla pojmenována Deregulation s velkým D. Před Ronaldem Reaganem deregulativní politiku v určitých oblastech prováděli i prezidenti Ford a Carter (.pdf; str. 413) a proto je nesprávné tvrdit, že tuto politiku zahájil R. Reagan.

Reaganova administrativa však prováděla politiku deregulace ve velké míře. V roce 1981 byl založen tzv. ,, Task Force on Regulatory Relief ”, který měl za úkol prověřovat nově navrhované regulace, ale i ty, které již byly v minulosti přijaty. Kroky Reaganovy administrativy měly skutečně významný dopad na navrhovanou legislativu, která byla ve velké míře vracena, měněna či stahována.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, Ronald Reagan politiku deregulace nezahájil, ale je pravda, že byla za jeho administrativy ve velké míře aplikována.

Jak je uvedeno na stránkách ČNB, Česká republika má v současnosti podle hodnocení hlavních ratingových agentur rating AA- (Standard&Poors), případně A1 (Moody’s) / A+ (Fitch).

Společně s Estonskem je ČR nejlépe hodnocenou zemí mezi státy východní Evropy.

Článek Mladé fronty DNES shrnuje dění kolem aféry Olovo. Vyplývá z něj, že dvěma podezřelými byli dva Zemanovi poradci - Zdeněk Šarapatka a Vratislav Šíma. Šarapatku obvinil sám Zeman, obviněný Šarapatka pak ale vypovídal proti Vratislavu Šímovi. Premiér Miloš Zeman zároveň oznámil, že až do ukončení policejního vyšetřování operace Olovo postavil oba své poradce mimo službu. (Radio Praha, 25.8. 2000) Trestní stíhání bylo nicméně zastaveno, jelikož dotčené jednání nebylo natolik závažné, aby se dalo kvalifikovat jako trestný čin. (iDnes.cz, 14.6.2001)

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Karel Schwarzenberg působí v současné vládě Petra Nečase jako ministr zahraničí od 13. července 2010. Funkci ministra zahraničních věcí ovšem zastával také ve druhé vládě Mirka Topolánka od 9. ledna 2007 do 8. května 2009.

Je otázkou, co je myšleno pod termínem „utěšený vývoj“, ale pozitivní nárůst exportu do Ruska i do Číny lze v současné době skutečně pozorovat. Od roku 2010 roste bilance s oběma zmíněnými státy (také s jinými, které nejsou ve výroku blíže specifikovány).

Stránky Českého statistického úřadu uvádí tabulky s těmito údaji do listopadu roku 2012 (dále roky 2011 a 2010; .pdf; sloupec Index).

Ačkoliv je třeba dodat, že Karel Schwarzenberg nebyl ministrem zahraničních věcí celý rok 2010, je bilance v tomto roce rovněž pozitivní. Podobně je na tom i rok 2007 (.pdf).

Negativní vývoj v exportu pak můžeme zaznamenat v letech 2009 a 2008 (.pdf).

Pokud porovnáme rok nástupu Karla Schwarzenberga do funkce ministra zahraničí, tedy rok 2007, a poslední dostupná data loňského roku, můžeme v období leden - listopad 2007 (.pdf) u Číny nalézt výši exportu 12 825 mil. Kč, u Ruské federace 52 936 mil. Kč. V období leden - listopad 2012 (.pdf) je hodnota exportu u Číny ve výši 30 007 mil. Kč, u Ruské federace 111 569 mil. Kč. Při porovnání těchto údajů můžeme konstatovat, že vývoj exportu je v případě těchto dvou zemí opravdu pozitivní, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle údajů České správy sociálního zabezpečení (.pdf) aktuálních k 30. září 2012 je v České republice 2 855 623 důchodců (z toho 2 337 480 důchodců starobních) a 5 022 259 poplatníků pojistného, což znamená, že na každého důchodce připadá přibližně 1,76 pracujícího a 2,15 pracujících v případě starobních důchodců. Demografický vývoj naznačuje trend zvyšování počtu obyvatel v důchodovém věku a relativní snižování počtu přispěvatelů ku počtu důchodců. Dle modelací (.pdf) ČSSZ bude počet přispívajících a důchodců vyrovnaný přibližně za 30 let (tzn. bude pouze jeden pracující člověk na jednoho důchodce).

Z hlediska evropského srovnání v procentu obyvatel starších 65 let v roce 2011 je na pozicích zemí s nejnižším procentem této části populace Irsko (11,6 %), Makedonie (11,7 %) a Island (12,3 %), na druhé straně spektra najdeme Německo (20,6 %), Itálii (20,3 %) a Řecko (19,3 %). V České republice bylo v roce 2011 15,5 % obyvatel starších 65 let, v případě Slovenska se jednalo o 12,4 %.

Evropské vlády plánují či zavádějí penzijní reformy (v angličtině) - je možné zmínit například Francii (zvýšení věku pro odchod do důchodu z 60 na 62 let s tím, že pokud budou francouzští občané chtít obdržet plnou výši penze, odejít do důchodu by měli v 67 letech), Německo (věk od důchodu se zvyšuje z 65 na 67 let), návrh v Polsku (sjednocení a zvýšení věku odchodu do důchodu pro ženy a muže na 67 let), Bulharsko či Rumunsko (nárůst a sjednocení na 65 let).

Podle vyjádření mluvčího ministerstva zahraničních věcí úřad skutečně podal ve věci předražených IT zakázek, na které upozornil Klouzal, čtyři trestní oznámení. Ty pak měly být skutečně policií odloženy. MZV si rovněž najalo externí firmu na posouzení těchto zakázek. Ta měla odhalit některé nepravosti a mělo dojít k propuštění všech zapletených do případu, podle Klouzalových slov to ale není pravda. “Lidé kteří za zakázkami na MZV stáli, stále na ministerstvu pracují,” řekl Klouzal. Klouzal také tvrdí, že inspekce si nevyzvedla veškeré podklady, které měl k případu k dispozici, nicméně se Schwarzenbergem se dvakrát sešel a ten přislíbil prošetření celé věci. Na popud MZV se tedy policie korupcí skutečně zabývala a případ byl odložen.

Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Zeman se sice omluvil, nejprve v debatě pro iDNES a později ten den pak také v rámci pořadu Václava Moravce na rádiu Impuls. Nutno ale podotknout, že Zeman se neomluvil za sebe, ale za svůj volební tým, a že omluva byla adresována Karlu Schwarzenbergovi a nikoliv jeho ženě, na kterou byla nepravdivá slova přímo cílena. Navíc podle Aktuálně.cz Miloš Zeman lživé prohlášení nestáhl ze svého webu, a tím ho de facto šířil dál.

Na základě těchto skutečností hodnotíme výrok jako zavádějící.

Slova Miloše Zemana můžeme označit za pravdivá, a to na základě údajů ze stránek Eurostatu. Zde můžeme nalézt tabulku (anglicky, z 24. dubna 2012) i tiskové prohlášení (.pdf, anglicky), které znázorňují vývoj nákladů na pracovní sílu (labour costs) za hodinu v případě podniků s 10 a více zaměstnanci, pro možnost srovnání uváděnou v eurech. V roce 2011 byly náklady na českou pracovní sílu ve výši 10,5 eur, v případě Německa pak 30,1 eur, což je opravdu přibližně trojnásobek.

Vladimír Franz se rozhodl ve druhém kole volby volit Miloše Zemana, jeho rozhodnutí potvrdil zakladatel iniciativy Vladimír Franz prezidentem Jakub Hussar. Jedná se o Franzovo osobní rozhodnutí, doporučení svým voličům, jak volit ve druhém kole, nedal. Server iDnes.cz píše, že “(...) Svým voličům však nedal ohledně volby žádné doporučení.” Podle stejného zdroje se Franz vyjádřil také na svém facebookovém profilu: “Je před námi druhé kolo prezidentské volby, ve kterém mám jako občan na výběr mezi prasečí a ptačí chřipkou. ...Vybral jsem si tedy chřipku prasečí. Jde ovšem o mou ryze osobní volbu, nikoho tím nechci k čemukolivnabádat.Jan Fischer podle serveru iDnes.cz sice ocenil Miloše Zemana (a zároveň kritizoval Karla Schwarzenberga), pokyn koho volit ale svým voličům také nedal. Konkrétně řekl: "Vážím si mých voličů. Věřím, že to jsou nezávislí, svobodní a přemýšliví lidé, kteří volí dle svého názoru a ne podle toho, jak jim kdo zavelí. Nepotřebují tedy ani mé rady. Řeknu jen tolik, že sám volit půjdu, a to z pocitu odpovědnosti za budoucnost země." Podle serveru Lidovky.cz vyjádřil Fischer Zemanovi nepřímou podporu.

Oba jmenovaní tedy vyjádřili svou osobní podporu, respektive sympatie Miloši Zemanovi, ani jeden však své příznivce přímo neinstruoval k volbě jednoho z kandidátů.

Miloš Zeman v pořadu (čas 12:04) ČT24 o kuponové privatizaci potvrzuje, že ji označoval jako podvod století a vymezil se v tomto ohledu proti Václavu Klausovi. Je pravda, že Miloš Zeman se profiluje jako proevropský politik - naproti tomu je Václav Klaus známým kritikem Evropské unie. Ve volebním programu ČSSD (které tehdy předsedal Miloš Zeman) schváleném v roce 1997 pak můžeme najít (str. 3-4) kritiku přehnané důvěry v neviditelnou ruku trhu a nerozlišování čistých a špinavých peněz. V tomto programu najdeme dále na straně 14 rovněž kritiku spekulantů a zbohatlíků na kuponové privatizaci, což dokazuje odmítavý postoj k lidem jako byl Viktor Kožený.

Státní dluh v absolutních číslech podle Ministerstva financí ČR neustále roste. Od roku 2006 vzrostl z 802,5 mld. Kč na 1 499,4 mld. Kč v roce 2011.

Vývoj státního dluhu ve vztahu k HDP probíhal v posledních letech takto (Český statistický úřad - .xls):

Rok200620072008200920102011Státní dluh/HDP (%)23,924,426,031,335,439,0Poměrný meziroční nárust+0,5+1,6+5,3+4,1+3,6

Z tabulky tedy vyplývá, že největší skok v relativním nárustu státního dluhu nastal v roce 2009. Od té doby postupně klesá.

Data za rok celý 2012 ještě nejsou dostupná, proto naše analýza končí u roku 2011.

Z internetových stránek Eurostatu lze získat následující údaje:

Z jednoduchého průměrného růstu lze vysledovat, že Zeman pro Nečasovu vládu počítá s roky 2010, 2011 a 2012 (odhad), stejnou techniku tedy využijeme i pro jeho vládu - tedy roky 1998-2002.

Průměrný růst za vlády Miloše Zemana byl tedy 2,18 % HDP, za vlády Petra Nečase pak dosáhl výše 1,03 % HDP.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle dat Eurostatu lze dopočítat, že údaje u své vlády Miloš Zeman nadsazuje, v případě vlády Petra Nečase je naopak lehce snižuje.

Výrok na základě dostupných informací hodnotíme jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat žádné zdroje, které by osobu Miloše Zemana spojovaly přímo s autorstvím pamfletu Olovo. Na druhou stranu však materiál vznikl v okruhu nejbližších poradců Miloše Zemana a jeho jméno ve spojitosti s Olovem (nikoliv jeho autorstvím) média zmiňovala - např. Idnes, který na tuto kauzu upozornil. Aféra se úzce pojí s tehdejším týmem poradců M. Zemana a to konkrétně se jmény Vratislav Šíma a Zdeněk Šarapatka. První jmenovaný byl v kauze i stíhán, ale trestní stíhání bylo zastaveno. Oba jmenovaní byli během vyšetřování kauzy postaveni mimo službu jako poradci M. Zemana

Státní dluh lze za jednotlivé roky (posledním dostupným údajem je rok 2011) zjistit díky makroekonomickým údajům (.xls) ze stránek Českého statistického úřadu. Podle výpočtu, kdy nárůst státního dluhu za jednotlivé roky (1998-2002) sečtený dohromady vydělíme celkovým počtem dní za jednotlivé roky, se dostaneme na částku přibližně 138 mil. Kč za den. Stejný postup jsme zvolili i pro roky 2010 a 2011 s výsledkem přibližně 425 mil. Kč za den. Vzhledem k nedostupnosti zdrojů za rok 2012 tuto nepřesnost tolerujeme a označujeme výrok Miloše Zemana za pravdivý.