Z historických důvodů nebo jak známo, když nynější Ústava byla tvořena na podzim roku 92 tak existovaly dvě veliké postavy české politiky - odstoupivší prezident Československé republiky Václav Havel, o kterém ale každý věděl, že bude první český prezident a ministerský předseda Václav Klaus. A Václav Klaus tehdy velmi usiloval o to, aby prezidentské pravomoci byly co nejvíc oholeny.
Politolog Lubomír Kopeček ve své knize Éra nevinnosti na straně 157 popisuje tento problém následovně: “Pracovní text ústavy dostala vláda na stůl na konci října (1992). Premiér ovšem neskrýval nespokojenost a některé pasáže “zkorigoval”. Příznačně se jeho hlavní zásahy do “karlovarského” návrhu ústavy týkaly pravomocí prezidenta. Klaus omezil právo veta hlavy státu pouze na ústavní zákony (původně se mělo vztahovat na všechny zákony) ...”
Autor odkazuje také na článek MF DNES ze 4. prosince 1992 “Takzvané škrty v ústavě”.
Kopeček dále píše (str. 158): “(Havel) díky svému velkému neformálnímu vlivu na politiky opozice i koalice přitom dokázal mnohé své představy o postavení prezidenta i tak prosadit, což dokládá osud tří zmíněných umenšení prezidentských pravomocí prosazovaných Klause m.”
Na základě tohoto textu lze tvrdit, že tehdejší premiér Václav Klaus chtěl institut veta omezit, nicméně díky postavení tehdejšího prezidenta Havla na politické scéně došlo ke kompromisu, který vedl k současné úpravě prezidentské pravomoci v otázce veta.
Jen pár hodin před otevřením volebních místností pro 2. kolo první přímé volby prezidenta odvysílala Česká televize finálový duel mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem. Oba politici mluvili jak o dosavadní kampani, byli...