Vláda Andreje Babiše II

Předseda vlády v rozhovoru pro Mladou frontu hodnotil hlasování o důvěře, vládní stranický půdorys a také některé personální otázky. Nevyhnul se ani otázce na podporu vládě od KSČM či na vyjednávání, která doprovázela celé období od voleb až do 11. července, kdy vláda získala důvěru poslanců.

Ověřili jsme

Mladá fronta DNES ze dne 14. července 2018 (moderátor Petr Kolář)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Andrej Babiš

Výroky

Pravda 7 výroků
Nepravda 2 výroky
Zavádějící 4 výroky
Neověřitelné 2 výroky

Andrej Babiš

Vzpomeňte, jaké jsme měli konflikty, když byl ministrem zdravotnictví pan Němeček. Potom tam přišel pan Ludvík, jednali jsme spolu a domluvili se na dva roky na státní pojištěnce.
Pravda

Svatopluk Němeček působil jako ministr zdravotnictví za ČSSD ve vládě Bohuslava Sobotky. Během svého působení byl několikrát ve sporu s Andrejem Babišem. Němečka nahradil na postu ministra zdravotnictví v roce 2016 Miloslav Ludvík, který se dle zpráv z médií skutečně dohodl s Andrejem Babišem v otázce navýšení plateb za státní pojištěnce.

Babiš Němečka kritizoval například za to, že správní rada VZP v roce 2016 opětovně zvolila za ředitele pojišťovny Zdeňka Kabátka, kterého Babiš dle serveru Aktuálně.cz označil za kontroverzní osobu napojenou na největšího kmotra českého zdravotnictví, Marka Šnajdra. Babiš kritizoval urychlený způsob, jakým byl bod o volbě ředitele zařazen do programu zasedání správní rady VZP. Němečka na základě toho Babiš obvinil z podrazu a z podpory netransparentnosti a korupce v českém zdravotnictví.

Do sporu s hnutím Ano se Němeček dostal také v roce 2016 kvůli posudkům na tendr pro zajištění letecké záchranné služby. Dva nezávislé posudky na tendr se v celkové hodnotě lišily o dvě miliardy korun, uvádí tak server iDNES.cz. Babiš v tomto případě varoval před účelovým vytvářením byznysu dvěma soukromým společnostem a navrhoval svěřit leteckou záchrannou službu neziskové organizaci.

Svatopluk Němeček byl na postu ministra zdravotnictví dne 30. listopadu 2016 nahrazen Miloslavem Ludvíkem. Ten se spolu s Andrejem Babišem dle České televize 5. ledna 2017 skutečně dohodl na růstu plateb za státní pojištěnce. Navýšení plateb mělo probíhat podle jejich dohody v letech 2018 až 2020 vždy o tři a půl miliardy korun. Vláda nařízení schválila 10. dubna 2017, přičemž navýšení plynoucí z nařízení platí pouze pro rok 2018. Výrok Andreje Babiše se ale váže k jeho domluvě s ministrem Ludvíkem, a proto je hodnocen jako pravdivý.

Andrej Babiš

Ve čtvrtek jsem vzal do Bruselu pana Hamáčka, představil jsem ho holandskému premiérovi, dánskému, lucemburskému, maďarskému i prezidentovi. Dokonce když Trump vyvolal jednání o rozpočtu a bylo to jeden na jednoho, tak tam všichni většinou měli velvyslance a já řekl, ať je tam se mnou Hamáček.
Neověřitelné

Summit NATO se uskutečnil 11. a 12. července 2018 v Bruselu. První den summitu zastupoval Českou republiku prezident Miloš Zeman, protože současně probíhalo v Česku jednání o vyslovení důvěry vládě. Tam byli přítomni premiér Andrej Babiš a místopředseda vlády a zároveň ministr vnitra, který je pověřen i řízením ministerstva zahraničích věcí, Jan Hamáček. Druhého dne summitu se už však účastnili.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné dohledat, zda tato setkání skutečně proběhla. Jan Hamáček před konáním summitu NATO uvedl pro Seznam Zprávy, že má na summitu sjednaných několik bilaterálních schůzek s ministry zahraničí jiných zemí. Na svém facebookovém profilu pak informoval, že se na summitu setkal s britským ministrem zahraničí a poté proběhlo jednání s maďarským ministrem zahraničí.

Druhý den summitu americký prezident Donald Trump během jednání NATO s prezidenty Ukrajiny a Gruzie vznesl požadavek, aby členské státy zvýšily své obranné výdaje na požadované 2 % HDP už od ledna příštího roku. Kvůli požadavku bylo přerušeno jednání s prezidenty Ukrajiny a Gruzie a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg svolal mimořádné jednání lídrů aliančních zemí.

Andrej Babiš

Pamatuji si, že když v Černínském paláci jednala visegrádská čtyřka, tak mě Sobotka nepředstavil nikomu.
Neověřitelné

Visegrádská čtyřka je aliancí čtyř států střední Evropy, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Vznikla 15. 2. 1991 za účelem politické kooperace a koordinace společných postojů, a to 656 let po té, kdy se v maďarském městě Visegrád sešli český, polský a maďarský král.

Vládu Bohuslava Sobotky datujeme od 29. 1. 2014 do 13. 12. 2017 a v jejím rámci probíhalo i předsednictví Česka ve visegrádské čtyřce. Konkrétně Česko vystřídalo Slovensko k 1. 7. 2015 a následně předalo předsednictví Polsku 30. 6. 2016.

Předsednictví Česka do Prahy přilákalo lídry V4 mnohokrát, mezi významnější patří setkání při příležitosti oslav 25 let od založení 15. 2. 2016 na Úřadu vlády. V Černínském paláci, tedy Ministerstvu zahraničních věcí, probíhala tato setkání zejména v souvislosti s řešením migrační krize, a to konkrétně v těchto termínech: 11. 9. 2015, 12.–13. 11. 2015, 18. 2 .2016, 4. 5. 2016 a 13. 6. 2016.

Zdali se Andrej Babiš, toho času ministr financí, těchto jednání účastnil, popřípadě zda ho předseda vlády Sobotka představil, nebo nepředstavil vrcholným politikům jiných zemí, není možné nijak relevantně doložit.

Andrej Babiš

Pan Chovanec přece veřejně řekl, že se podvolí výsledku referenda, a znovu zradil.
Pravda

V rozhovoru pro server Novinky.cz ze 3. června 2018 Milan Chovanec uvedl: „Pokud sociální demokraté podpoří vstup, tak se nebudu bránit vůli členské základny a vládu podpořím.“

Při vyslovování důvěry vládě dne 12. července 2018 byl ale Milan Chovanec z hlasování omluven, a druhou vládu Andreje Babiše tak nepodpořil, jak ukazuje přepis hlasování.

V den hlasování Chovanec veřejně prohlásil, že vyslovení důvěry této vládě je v rozporu s jeho poslaneckým slibem, který ho zavazuje vykonávat mandát dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Podle České televize vadí Chovancovi také to, že druhá vláda Andreje Babiše je závislá na toleranci KSČM, což je v rozporu s bohumínským usnesením. Tímto usnesením ČSSD v roce 1995 vyjádřila nepřípustnost spolupráce s jakoukoli extremistickou politickou stranou.

Andrej Babiš

... kdyby to bylo jako v minulosti, kdy před blížícími se krajskými volbami začala ČSSD lhát, že chceme privatizovat nemocnice...
Pravda

Před krajskými volbami v říjnu 2016 Bohuslav Sobotka opravdu naznačil obavu, že hnutí ANO bude nemocnice privatizovat. V rozhovoru pro deník Právo na otázku týkající se popularity hnutí ANO uvedl: „Vidím nebezpečí, že se do hry vrátí úvahy o privatizaci a pronájmech nemocnic, o tom, že kraje mají zbytečný majetek, funkce a měly by se jich zbavit, aby fungovaly jako firmy.”

Ve svém předvolebním programu ČSSD zdůrazňuje: „Odmítáme návrhy na privatizaci veřejných služeb v krajích. Ani kraje nejsou firma.” Tím na obavy ze zájmů hnutí ANO opět naráží.

Protože Andrej Babiš byl před krajskými volbami proti privatizaci nemocnic a předvolební program hnutí ANO toto stanovisko potvrdilo, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš

Někdo na to má názor, že prezident má povinnost ministra jmenovat. Ale podívejme se do jiných zemí. Na Slovensku prezident mluvil do vlády, v Itálii také.
Zavádějící

Právní teorie sice nezastává shodný názor na bezvýhradnou závaznost návrhu předsedy vlády při jmenování jednotlivých členů vlády, avšak doktrína je spíše nakloněna ke konzervativnějšímu výkladu. Dle Rychetského a kol. není v pravomoci prezidenta, aby odmítl návrh, který je v souladu s ústavním pořádkem či obecnou právní úpravou (Ústava České republiky: ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář, 2015).

O rozpor s ústavním pořádkem by šlo například v případě inkompatibility činností vykonávaných navrženým ministrem dle čl. 70 Ústavy ČR. Dalšími výjimečnými důvody, které se v doktríně objevují, by pak mohla být kandidátova nezletilost či omezení jeho svéprávnosti v rozsahu, v jakém by to souviselo s výkonem jeho funkce.

Opačného názoru, tedy že prezident nemá povinnost ministra jmenovat, je například Jan Bárta z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, který v jednostránkovém memorandu vyjádřil tento názor: „Prezident návrh předsedy vlády buďto provede, nebo neprovede… Ona věta v ústavě je tak jednoznačná, že já ji neumím přečíst způsobem, že prezident musí okamžitě poslechnout předsedu vlády a najmenovat mu, na koho si předseda vlády ukáže.“

Co se týče Slovenska, jsou zde jisté odlišnosti, a nelze tak považovat výklad či obsah ústav obou států za totožné.

V minulosti zde došlo ke sporu mezi prezidentem Kováčem a předsedou vlády Mečiarem o povinnosti prezidenta odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, kdy Ústavní soud SR v usnesení ze dne 2. června 1993 I. ÚS 39/93 (.pdf) rozhodl, že prezident má pouze povinnost se návrhem zabývat, nemusí mu však vyhovět. Tehdejší soudce slovenského ústavního soudu Ján Drgonec pak v souvislosti s povinností jmenování ministra na návrh předsedy vlády napsal v komentáři k Ústavě SR následující: „Prezident SR může odmítnout jmenovat navrhnutého kandidáta, ale nemůže jmenovat za člena vlády osobu, kterou nenavrhl předseda vlády.“

Současné znění čl. 111 slovenské ústavy bylo posléze změněno, avšak panují pochybnosti (.pdf, .str 11) o tom, zdali je učiněná jazyková změna dostatečná pro zakotvení povinnosti prezidenta návrhu předsedy vlády vždy vyhovět.

K případům, kdy prezident mluvil do sestavování vlády na Slovensku, opravdu došlo. Aktuálně lze kupříkladu zmínit odmítnutí návrhu jmenování vlády Petra Pellegriniho prezidentem Andrejem Kiskou. I tento krok se však neobešel bez kritiky. Svůj nesouhlas vyjádřil bývalý soudce slovenského ústavního soudu a poradce Roberta Fica Eduard Bárány, který v rozhovoru pro deník Pravda o tomto odmítnutí řekl: „Keď sa mierne vyjadrím, tak sa týmto svojím krokom nachádza už mimo ústavy.“

V Itálii se také objevily jisté neshody při jmenování členů některých vlád. Z konkrétních případů lze zmínit například odmítnutí prezidenta Scalfara jmenovat ministrem spravedlnosti osobního advokáta tehdejšího předsedy vlády Silvia Berlusconiho v roce 1994. Aktuálnějšího data je pak odmítnutí kandidáta na ministra financí Paola Savona, euroskeptika, který je známý kontroverzním postojem k EU. Jeho jmenování ministrem financí by podle současného prezidenta Sergia Mattarella vedlo k závažným finančním rizikům, které by silně poškodily Itálii a její zájmy.

Odlišný názor týkající se povinnosti prezidenta kandidáty na ministry jmenovat opravdu existuje a k případům, které jsou zmíněny ve výroku Andreje Babiše, také skutečně došlo. Avšak příklady dotčených zemí nejsou zrovna nejvhodnějšími k porovnání se situací v České republice. A i tyto případy nebyly vždy jednoznačně přijaty mezi odbornou veřejností jednotlivých států.

Andrej Babiš

Ale k jaké vládní moci? Vždyť si vzpomeňte, jakými hlasy byl zvolen prezidentem pan Václav Havel. A pan Václav Klaus. Anebo jak pan Kalousek chtěl vládu s Paroubkem a podporou komunistů. Když se to předsednictvu KDU-ČSL rozleželo za pět dní v hlavě, tak ho sejmuli.
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Andrej Babiš totiž uvádí dané příklady v odpovědi na otázku, která naznačuje, že přivádí komunisty k moci tím, že podporují Babišovu vládu. Ani jeden z dalších příkladů reálně komunistům nedal podíl či vliv na exekutivě.

U nepřímé volby prezidenta hlasující nemá žádný podíl na vládní moci už jen proto, že vrcholným orgánem výkonné moci je vláda, nikoli prezident. Příklad Kalouskova nápadu z roku 2006 není zcela přesný, protože byl takřka v okamžiku odmítnut a sám Kalousek z čela strany odešel. Naopak KSČM a hnutí ANO uzavřely v červenci 2018 dohodu, která konkrétně uvádí, jaký prospěch komunisté z tolerance Babišovy vlády budou mít. Jedná se především o včasné předkládání návrhů zákonů, které „jsou součástí dohodnutých priorit“.

Václav Havel byl poprvé zvolen prezidentem 29. prosince 1989 členy Federálního shromáždění, a to jednomyslně. Jak popisuje portál Moderní dějiny: „... Federální shromáždění, jež mělo nového prezidenta volit, sestávalo z komunistických poslanců či z poslanců do té doby plně loajálních starému režimu.“ Havel nakonec profitoval z dohody s premiérem Mariánem Čalfou o ustavení Alexandera Dubčeka do čela Federálního shromáždění výměnou za podporu komunistů pro Havla.

V českých prezidentských volbách, ve kterých Václav Havel zvítězil, podporu komunistických poslanců s jistotou potvrdit nelze, neboť hlasování probíhalo tajně. Nicméně lze předpokládat, že k ní ani v jednom případě nedošlo. V roce 1993 stála proti Havlovi kromě republikána Sládka kandidátka za Levý blok Marie Stiborová, o pět let později opět kromě Miroslava Sládka komunista Stanislav Fischer. Stiborovou i Fischera komunisté navrhli a můžeme se domnívat, že i ve volbě podpořili.

Co se týče Václava Klause ve volbě proti Janu Sokolovi v roce 2003, byl podpořen i hlasy komunistů, což v projevu implicitně vyjádřil i komunista Grebeníček: „Česká republika a její občané rozhodně nepotřebují na Hradě osobu nevýraznou, o které se teprve dozvíme, co vlastně chce. Český stát v hektické době potřebuje, třeba i ne všemi bez výhrad přijímanou, ale veřejně profilovanou, do určité míry vypočitatelnou autoritu...

Klause pak v jeho druhé prezidentské volbě v roce 2008 komunisté pravděpodobně nepodpořili, což potvrdil bezprostředně po vyhlášení výsledku v rozhovoru pro ČT Mirek Topolánek (čas: 8:58:17). „Prezident má přirozené volitele, přirozenou podporu. Cením si, že kandidáti byli nejlepší z celé volby. Že koalice je přirozená, není vytvářena uměle, není korupční a je bez komunistů.

Pokud jde o návrh vlády sociálních demokratů spolu s lidovci za tolerance KSČM, jedná se o podobný koncept jako aktuální druhá Babišova vláda, nicméně z jiných pohnutek. Tehdejší předseda lidovců Kalousek připustil 24. srpna 2006 vznik menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, tolerované komunisty, aby „z abránil dohodě ČSSD a ODS na změně volebního systému, který by nově omezil politickou pluralitu a omezil menší strany“. Tuto myšlenku však o den později odmítlo širší předsednictvo lidovců a Kalousek na funkci předsedy strany rezignoval.

Andrej Babiš

Ale vždyť já za těmi demonstranty šel. Nejprve jsem nemohl, protože Sněmovna uložila vládě, že když chceme jít na WC, musíme se zeptat. Ponižovali nás tam, byla to šaškárna, divadlo. Pak se naschvál hlasovalo, že má jít Babiš za demonstranty, neprošlo to, pak si ODS vzala přestávku. Šel jsem tedy ven, demonstrantům jsem mával a myslel, že se zklidní a budeme diskutovat. To se nestalo, začali po mně házet nějaké předměty, tak ochranka řekla, že se musím vrátit.
Pravda

Výrok premiéra se točí kolem situace, která nastala během jednání Poslanecké sněmovny o důvěře vládě Andreje Babiše. Před budovou dolní komory českého parlamentu demonstrovali lidé a Babiš byl vyzván, aby mezi ně vyšel ven. Konkrétně jej k tomu vyzval předseda KDU-ČSL Bělobrádek.

Babiš se odvolal na znění usnesení Poslanecké sněmovny (na to upozornil během jednání místopředseda PSP Pikal), které ukládá členům vlády, aby při jednání o důvěře zůstali v jednacím sále. Následovala dvě hlasování, která inicioval Zbyněk Stanjura z ODS. Ta měla přerušit jednání na 15 (resp. 14) minut tak, aby se Babiš mohl s demonstranty setkat.

Obě hlasování byla ovšem zamítnuta (především hlasy poslanců Babišova hnutí ANO). ODS si tedy vzala přestávku na jednání svého klubu, a Babiš tak mohl vyjít mezi demonstranty ven. To skutečně učinil. Vyšel před budovu Poslanecké sněmovny, kde ovšem zcela objektivně nebyla možná diskuze mezi ním a davem, neboť ten na něj bučel, pískal a z davu na něj letěly i předměty. To dokládají svědectví novinářů i videa médií (za všechny DVTV). Babiš se tedy vrátil do budovy.

Andrej Babiš

Kalousek pak lhal, že jsem srab a nešel jsem tam.
Zavádějící

Výrok Andreje Babiše je hodnocen jako zavádějící, protože Miroslav Kalousek sice skutečně v Poslanecké sněmovně to, co se stalo během přestávky mezi Babišem a demonstranty, značně posunoval, netvrdil ale, že by Babiš vůbec nevyšel mezi ně.

Výrok předsedy vlády se točí kolem situace, která nastala během jednání Poslanecké sněmovny o důvěře vládě Andreje Babiše. Před budovou dolní komory českého parlamentu demonstrovali lidé a Babiš byl vyzván, aby mezi ně vyšel ven. Konkrétně jej k tomu vyzval předseda KDU-ČSL Bělobrádek.

Babiš se odvolal na znění usnesení Poslanecké sněmovny, které ukládá členům vlády, aby při jednání o důvěře zůstali v jednacím sále. Následovala dvě hlasování, která inicioval Zbyněk Stanjura z ODS. Ta měla přerušit jednání na 15 (resp. 14) minut tak, aby se Babiš mohl s demonstranty setkat.

Obě hlasování byla ovšem zamítnuta (především hlasy poslanců Babišova hnutí ANO). ODS si tedy vzala přestávku na jednání svého klubu, a Babiš tak mohl vyjít mezi demonstranty ven. To skutečně učinil. Vyšel před budovu Poslanecké sněmovny, kde ovšem zcela objektivně nebyla možná diskuze mezi ním a davem, neboť ten na něj bučel, pískal a z davu na něj letěly i předměty. To dokládají svědectví novinářů i videa médií (za všechny DVTV).

Andrej Babiš se tedy vrátil do budovy, kde jednání pokračovalo. Slovo si vzal Miroslav Kalousek a Babiše osočil z toho, že „se nechová jako chlap“, neboť nevedl „diskuzi s lidmi, kteří mají jiný názor“.

Kalousek konkrétně řekl (stenoprotokol je v původním znění, zachycuje tedy i další slyšitelné projevy):

Ve smyslu jednacího řádu reaguji na vystoupení svého kolegy pana předsedy Stanjury, který si vyžádal přestávku na délku 20 minut, aby mohl pan premiér vyjít mezi veřejnost. Podle informací, které máme, pan premiér vykoukl na tu ulici, a když viděl, že mu dav není nakloněn, třeba mi to rozmluví, tak zase jako se vrátil zpátky, aniž by s těmi lidmi mluvil. (Smích v sále.)(...)
Pane premiére, promiňte, takhle se nechová chlap. Chlap se baví i s lidmi, kteří mají jiný názor. Vy utíkáte před lidmi, kteří mají jiný názor, křivě přísaháte na zdraví svých dětí, podvádíte, kňouráte, fňukáte. (Bušení do lavic převážně z levé části sálu.) Děláte úplně všechno pro to... Pane předsedající, prosím, abyste mi odečetl čas, zatímco nedisciplinovaní poslanci mlátili do lavic. (Opětovné bušení do lavic.)
(...)
Pane premiére, děláte všechno, co normální chlap nedělá. Bojíte se lidí s jinými názory, kňouráte, fňukáte, křivě přísaháte na zdraví svých dětí, podvádíte a kňučíte. (Bušení do lavic.) Česká republika... (Poslanec Faltýnek z lavice: On je vožralej, nech toho. Smích a potlesk části poslanců.) Česká republika si zaslouží předsedu vlády, který s sebou nese název chlap. To vy nejste a to je také jeden z důvodů, proč vám nelze vyslovit důvěru. Děkuji.
Miroslav Kalousek tedy Andreje Babiše nařkl z toho, že se zachoval zbaběle, protože s lidmi nediskutoval. Zcela tak opomenul, že dav na Babiše verbálně útočil a dokonce na něj někteří lidé házeli i předměty. Dopustil se tedy jistého zkreslení skutečnosti, netvrdil ovšem, že by Babiš vůbec nevyšel ven.

Andrej Babiš

Ta situace (hlasy KSČM pro vládu, pozn. Demagog.cz) vznikla jenom díky ODS. My s nimi měli 103 hlasů. Po volbách jsme je vyzvali ke spolupráci a ODS řekla, že jejich voliči nechtějí, aby šli do vlády s ANO.
Nepravda

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože existovaly další reálné varianty koalic bez podpory/účasti KSČM. Andrej Babiš má pravdu v tom, že koalice ANO a ODS by ve Sněmovně měla 103 mandátů. ODS však neodmítala spolupráci s hnutím ANO obecně. ODS pouze odmítalo vládní spolupráci za situace, kdy jsou členy vlády trestně stíhané nebo obviněné osoby. První místopředsedkyně ODS Alexandra Udženija se v dubnu tohoto roku vyjádřila takto:

„Je to jedna z podmínek, které ODS měla, že nechce, aby byl trestně stíhaný premiér. Pokud by tato překážka byla odstraněna, určitě ODS je otevřena jednání.“

Vláda mohla být vytvořena i s dalšími politickými subjekty, které se nebránily spolupráci s ANO za určitých podmínek. Trestní stíhání člena vlády bylo překážkou i pro KDU-ČSL, která by s hnutím ANO jinak byla ochotná jednat. Staronová koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL by ve Sněmovně měla stejnou většinu, tedy 103 křesel.

Ani Pirátská strana spolupráci s hnutím ANO zcela nevyloučila. Ve své povolební strategii uvádí toto:

„Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“

Možnost spolupráce by tedy byla otevřená, pokud by ve vládě nebyla trestně stíhaná osoba a ANO by v takové vládě nemělo většinu ministerských postů. Koalice ANO, ČSSD a Pirátů by ve Sněmovně měla 115 hlasů. Koalice ANO, Pirátů a KDU-ČSL 110. Hnutí STAN v únoru tohoto roku také odsouhlasilo možnost jednat o podpoře vlády s hnutím ANO. Podmínkami byla neúčast trestně stíhané osoby, prozápadní směřování republiky nebo programová shoda. Svými šesti mandáty by hnutí mohlo umožnit vznik například vlády ANO s Piráty (dohromady 106 hlasů).

Andrej Babiš

Normální by přece bylo, že by ve vládě sedělo ANO, Piráti a STAN. Protože my vznikli jako protikorupční hnutí proti tradičním stranám. Piráti a STAN nejsou tradiční strany, takže logicky i programově jsme si byli blízcí. Ale oni a priori nechtěli.
Nepravda

Ochotu parlamentních stran vyjednávat s hnutím ANO o účasti na vládě či její podpoře server Demagog.cz již několikrát ověřoval, včetně hnutí STAN a Pirátů. Oba zmíněné subjekty účast na vládě s hnutím ANO a priori nevyloučily, pouze stanovily nutné podmínky, které by vzniklá vláda musela splňovat. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Celostátní výbor STAN v únoru 2018 odsouhlasil možnost jednání s hnutím ANO o podpoře vlády. Podle vyjádření Petra Gazdíka pro server iDNES.cz jsou tři podmínky následující: „Ve vládě nebude sedět žádná obviněná či trestně stíhaná osoba, vláda bude mít jasnou euroatlantickou orientaci a budeme mít garanci, že se ve Sněmovně nebude opírat o extremistické strany.“ Míra podpory vlády se měla dle serveru iROZHLAS.cz odvíjet od množství splněných podmínek. V případě splnění všech tří by se hnutí STAN přímo účastnilo vládní koalice, v případě splnění jedné nebo dvou podmínek by se jednalo pouze o podporu.

Piráti se v rámci vládního vyjednávání drželi své povolební strategie, ve které uvádí: „Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožujících základy liberální demokracie nebo s historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi, tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO.“Podmínky Pirátů pro podporu nebo účast ve vládě tedy spočívaly v zajištění menšinového zastoupení hnutí ANO, nepřítomnosti nekompetentních osob, nebo osob s korupční historií a nezávislost vlády na stranách SPD a KSČM.

Andrej Babiš

MF DNES: Zůstane na ministerstvu spravedlnosti Jan Kněžínek, nebo hledáte někoho jiného?

Babiš: Nehledám, pan Kněžínek je jmenovaný ministrem, není dočasně pověřený.
Pravda

Prezident Miloš Zeman dne 10. července 2018 jmenoval Jana Kněžínka na návrh předsedy vlády ministrem spravedlnosti.

Dočasného pověření se využívá v situacích, kdy ještě nedošlo ke jmenování ministra. V takové situaci je pak některý z jmenovaných členů vlády dočasně pověřen řízením ministerstva do doby, než bude jmenován ministr.

Dočasné pověření při jmenování nové vlády má zejména zamezit problémům s možným výkladem čl. 62 písm. d) Ústavy, dle kterého „prezident pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády“.

Nebo je využíváno v situaci, kdy není jisté, kdo odvolaného ministra nahradí nebo jsou se jmenováním nového ministra problémy. Tak tomu bylo kupříkladu s dočasným pověřením místopředsedy vlády Zdeňka Škromacha řízením Ministerstva zdravotnictví. Kdy měl prezident Václav Klaus jisté výhrady k jmenování Davida Ratha ministrem zdravotnictví.

Andrej Babiš

O tom, jestli průměrný český králík kadí padesát gramů bobků, někdo to napsal a ona to napsala taky… nechci o tom vést debatu.
Zavádějící

Taťána Malá ve své diplomové práciMikroklimatické podmínky v chovu králíků pro Mendelovu univerzitu nenapsala totéž co někdo jiný, ale doslova opsala, co napsal někdo jiný. Slovy Jana Macha, experta na odhalování plagiátů:

Konkrétně z 25 stran teorie je originální text jen na osmi až devíti stranách. Ve zbytku, tedy na šestnácti až sedmnácti stranách, jsou doslova převzaty odstavce, celé kapitoly textů, pouze je to občas přeskládáno. V případě, kdy jsou takto přepsány takto rozsáhlé pasáže, jedná se o plagiátorství.

Bývalá ministryně spravedlnosti si počínala obdobně i u své magisterské práce z roku 2011 na Panevropské univerzitě v Bratislvě, kdy bez udání citace či zdroje zkopírovala obsah diplomové práce Rodičovská zodpovědnost od Veroniky Grossové z roku 2006. Dle Jana Macha:

V práci paní Malé je minimálně pět procent textu shodného s prací paní Grossové. Lze ale předpokládat, že množství bude vyšší. Paní Malá některé pasáže parafrázovala, použila trochu jiné formulace, než uvedla paní Grossová. Přesto třeba struktura odstavců, jak jsou použity termíny, je shodná.

Současně kopírovala a nedostatečně parafrázovala odbornou publikaci České rodinné právo M. Hrušákové a Z. Králíčkové a doslova opisovala z internetového článku na serveru epravo.cz.

Andrej Babiš tedy plagiátorství Taťány Malé zužuje pouze na jednu z obou prací, kde se dopustila této věci, navíc ji bagatelizuje na jeden konkrétní spíše bizarní výsek. To je ovšem zavádějící, neboť problém je mnohem širší.

Andrej Babiš

Máme hotový rozpočet s deficitem 50 miliard, který nebudeme navyšovat. Ale zároveň snižujeme dluh.
Pravda

Podle předběžného návrhu Ministerstva financí bude Česká republika v roce 2019 hospodařit s rozpočtem, který bude deficitní o 50 miliard.

Co se týče vládního dluhu, je nutné, jak jsme již dříve upozornili, rozlišovat absolutní výši dluhu a poměrný ukazatel dluhu ku HDP, který se obvykle používá pro mezinárodní srovnávání. Dle dat Eurostatu vládní dluh v posledních letech klesá, a to zejména díky rostoucímu HDP, byť absolutní výše dluhu se od roku 2013 výrazně nemění.

Zdroj: Ministerstvo financí

I podle dat Ministerstva financí nedošlo v posledních šesti letech k žádnému výraznějšímu snížení státního dluhu (ten se od vládního dluhu liší pouze tím, že nezahrnuje dluhy obcí, krajů, vládních příspěvkových organizací, státních fondů a zdravotních pojišťoven).

Andrej Babiš

KSČM je přece dneska demokratická strana. Lidi ji volí, jsou ve Sněmovně.
Pravda

Článek 5 Ústavy ČR stanovuje princip fungování politického systému České republiky, který „je založenna svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.“

Z tohoto článku je pro výrok podstatná zejména ta jeho část, která zakotvuje volnou soutěž politických stran a hnutí, které musí respektovat základní demokratické principy. Pokud tomu tak není, jedná se o výjimečný případ, který po překročení jistých mezí opravňuje stát, aby v zájmu zachování demokratické společnosti dle čl. 20 odst. 3 Listiny v zákonem stanovených případech zasáhl.

Možnost vměšování se státu do politické soutěže je dále upravena v § 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, který stanovuje limity, jež by měly mj. sloužit jako preventivní prostředky k obraně nedotknutelných hodnot demokratické společnosti.

Dle písmene a) § 4 je jedním z těchto kritérií nemožnost vzniku a vyvíjení činnosti strany, která porušuje Ústavu a zákony nebo má za cíl odstranění demokratických základů státu. Podle rozsudku NSS ze dne 17. února 2010 sp. zn. Pst 1/2009 se ve smyslu výše zmíněného ustanovení jedná o protiprávnost až v případě, že politická strana překročí jisté meze, vychází z totalitní ideologie a ve své činnosti vyzývá a podněcuje k násilí.

Písmeno b) § 4 stanovuje nutnost demokratických stanov a ustavování orgánu strany demokratickým způsobem neboli respektování vnitrostranické demokracie. V souvislosti s tím je nutné zmínit následující nález ÚS ze dne 27. prosince 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10 dle něhož: „Reálná a efektivní kontrola dodržování principů a pravidel vnitrostranické demokracie (byť formálně zakotvených ve stanovách již registrovaných politických stran) není právním řádem téměř vůbec upravena anebo je zakotvena velmi vágně.“ Obdobně se pak ÚS vyjadřuje k možnosti přezkumu těchto pravidel u obecných soudů a obrany základního práva svobodně se sdružovat v politických stranách, v praxi může jít například o problematiku výběru kandidátu pro kandidátní listinu apod.

Avšak pro účely hodnocení výroku a v rámci veřejně dostupných zdrojů se formální požadavek demokratických stanov a demokraticky ustanovených orgánu strany zdá být stanovami KSČM (.pdf) respektován. Pro ilustraci lze uvést například část III. bod 6. (.pdf, str. 1), který stanovuje: „Se členstvím v KSČM je neslučitelná podpora a propagace hnutí směřujících k potlačování práv a svobod občanů nebo jiná činnost, která je v rozporu s Listinou základních práv a svobod a s mezinárodními dokumenty o lidských a občanských právech.“

Písmeno c) § 4 stanovuje třetí kritérium pro nemožnost vzniku či vyvíjení činnosti strany, která „směřuje k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů.“V této části nám nezbývá jiná možnost než čerpat informace o směřování KSČM z veřejně dostupných informací, které strana uvádí ve svém Volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny a Parlamentu ČR 2017.

Z tohoto volebního programu lze k otázce demokratičnosti směřování strany například zjistit, že KSČM vybízí (.pdf, str. 17) k „zahájení diskuse o zdokonalení Ústavy ČR z roku 1993 a klíčových zákonů s cílem upevnit demokratický právní stát a prosadit princip suverenity lidu a svobodné soutěže politických stran v rámci parlamentního systému.“

Písmeno d) § 4 pak uzavírá skupinu kritérií fungování politických stran a hnutí v demokratickém právním státě, stanovením nemožností vzniku a činnosti takových stran a hnutí „jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.“

Pro doplnění také uvádíme, že si v roce 2011 tehdejší vláda nechala od Ministerstva vnitra vypracovat právní analýzu týkající se možnosti pozastavení činnosti KSČM. V závěru (.pdf, str. 28) této analýzy ministerstvo uvedlo, že dle jeho právního názoru „v tuto chvíli nejsou žádné důvody k právním krokům vůči KSČM, a to ani ve formě návrhu na pozastavení činnosti.

Nepřísluší nám hodnotit, zdali jednotlivé politické strany a hnutí dodržují ústavní pořádek a zákony. KSČM je však řádně registrovaná politická strana, která se jeví tak, že jako celek splňuje požadavky, jež zákon a Ústava demokratické straně ukládají.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů