Volby 2017: Lídr ANO v ČRo

V současné době je za druhé čtvrtletí v České republice dohromady 183 499 volných pozic. Vyplývá to z analýzy neobsazenosti volných pracovních míst Úřadu práce ČR. Téměř polovina z nich - 87 755 míst - obsahuje požadavek na základní vzdělání nebo praktickou školu.

Andrej Babiš ve svých veřejných vyjádřeních opravdu většinou podporoval růst platů těchto profesí. Všechny ovšem ve funkčním období této vlády přidáno dostaly (některé opakovaně), takže není jasné, o jakém neuposlechnutém doporučení Babiš mluví. Naznačování, že Babiš byl původcem zvyšování mezd ve veřejné sféře (u uvedených profesí), a to navzdory svým vládním kolegům, je hodnoceno jako nepravdivé.

Andrej Babiš v médiích vyjadřoval podporu navýšení platů v sociálních službách (platy jsou zde podle něj „katastrofální“). Zvyšování platů učitelů též nezpochybňoval, pouze se vedly spory o jejich výši a o době, kdy nárůst nastane. Zvednout platy bezpečnostním sborům naopak v únoru 2017 ministerstvo financí pod Babišovým vedením nechtělo, považovalo růst platů v tomto sektoru za dostatečný (stanovisko MF - .doc, str. 2). Babišův úřad k zamýšlenému návrhu na zvýšení uvedl:

„Objem prostředků na platy příslušníků považujeme za dostatečný a v posledních letech stále se navyšující (2014/2013 došlo k nárůstu objemu o 2 %; 2015/2014 o 5 %; 2016/2015 o 3 %; 2017/2016 o 5 %). Vzhledem k tomu, že se s vysokou pravděpodobností dá předpokládat, že v rámci rozpočtových prací v oblasti tvorby parametrů návrhu státního rozpočtu na rok 2018 dojde ve vládní koalici k určité shodě nad plošným navýšením objemu prostředků na platy, je potřeba tuto otázku řešit komplexně, tedy s ohledem na ostatní skupiny zaměstnanců odměňovaných z prostředků státního rozpočtu (pedagogové, státní úředníci, vojáci, aj.) a toto rozhodnutí realizovat s účinností od 1.1.2018, tedy až schválené rozpočty příslušných kapitol na rok 2018 budou obsahovat prostředky na zabezpečení navýšení platů.“

Platové tarify pro příslušníky bezpečnostních složek se ovšem za vlády Bohuslava Sobotky zvýšily, a to od 1. 7. 2017 o 10 %. Došlo k tomu i navzdory názoru Andreje Babiše.

Platy zaměstnanců v sociálních službách se od července zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí.

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

V kultuře za této vlády stoupl průměrný plat o 35 %, zvedly se i tarifní platy.

Pro úplnost dodejme, že 11. 9. - tedy po tomto rozhovoru - vláda rozhodla o zvýšení platů státním zaměstnancům o 10 % a učitelům o 15 %, a to od 1. listopadu 2017.

Česká ekonomika v současné době roste v odhadovaném tempu 3,6 % HDP. Podle odhadu ČSÚ byl hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí o 2,5 % vyšší než v předchozím čtvrtletí a meziročně se zvýšil o 4,7 %. K příznivému vývoji české ekonomiky přispěla jak domácí, tak zahraniční poptávka.

Export zboží vykázal dokonce v první polovině roku 2017 historicky nejvyšší hodnotu.

Na zlepšující se bilanci ekonomiky se krom exportu také výrazně podílela domácí spotřeba, ta byla vyšší mezičtvrtletně o 1,8 % a meziročně o 4,4 %.

S růstem ekonomiky ve druhém čtvrtletí souvisel také další úbytek volných pracovních míst. Celková zaměstnanost byla oproti předchozímu čtvrtletí o 0,4 % vyšší, meziročně vzrostla o 1,3 %.

V grafu je patrný postupný stabilní růst hodnoty spotřeby domácností, který započal na konci roku 2015. Dle některých ekonomů jsou hodnoty za rok 2016 rekordní.

Zdroj: Statistika a my

Otázka strachu domácností utrácet je podle nás neověřitelná a subjektivní. Přesto ale rostoucí příjmy jednotlivců a domácností vycházející z ekonomického růstu hospodářství vedly ke zlepšení stavu financí v domácnostech a vyšší spotřebě. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Bohuslava Sobotky v souladu se svými sliby zvyšuje důchody i platy ve státní sféře. Byť navýšení nebylo tak vysoké, jak tvrdí Andrej Babiš, výrok hodnotíme jako pravdivý.

Jak jsme již ověřovali při kontrole slibů vlády, tato vláda skutečně vrátila koncept valorizace penzí k předkrizovému stavu, kdy jsou penze valorizovány o 100 % nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. V roce 2015 se tak důchody zvýšily v průměru o 60 korun, v roce 2016 vláda k valorizaci přidala i jednorázový příspěvek. S růstem starobních důchodů počítá podle Andreje Babiše i rozpočet pro rok 2018, důchodci by si měli polepšit v průměru o 500 korun měsíčně.

Z výroku není jasné, jaké roky Andrej Babiš porovnává. Vycházíme-li z údajů o pokladním plnění, navýšil se mezi lety 2013 až 2016 objem peněz na důchody o necelých 18 miliard, pro rok 2017 byl rozpočtován nárůst o dalších 11 miliard. Zdaleka se však nejedná o Babišem zmiňované přidání o 56 miliard.

RokRozpočet po

změnách (mld Kč)Skutečnost

(mld Kč) 2013 384,09381,04 2014 388,47385,81 2015 395,38395,22 2016 400,00398,99 2017 411,18n/a

Podobné údaje najdeme i ve statistikách ČSSZ, kde se nachází i rozdělení na starobní, invalidní a pozůstalostní důchody (str. 2).

Vláda také navyšuje platy státních zaměstnanců – ke zvýšení došlo v roce 2015, 2016 a také letos; od července rostly platy v sociálních službách a u bezpečnostních sborů. Čerstvě schválila vláda i navýšení pro rok 2018. Podrobněji se dalšími aspekty dané věci zabýváme v dalších výrocích.

Obě části tvrzení Andreje Babiše jsou pravdivé.

Podíváme-li se nejdříve na investiční výdaje od roku 2014, tedy od počátku mandátu nynější vlády, zjistíme, že se dařilo investovat v prvních dvou letech mandátu a následně čerpání investic meziročně pokleslo.

Během posledních čtyř let vláda nejvíce investovala v roce 2015, což bylo způsobeno faktem, že až do roku 2016 bylo možné dočerpávat prostředky z programového období 2007–2013 a zároveň již probíhalo nové programové období 2014–2020. Tento fakt stojí i za poklesem čerpaných investic v roce 2017, porovnáme-li totožná období za oba roky, tedy od ledna do srpna. V roce 2017 se do kapitálových výdajů promítly už jen prostředky z programového období 2014–2020.

K tomuto tématu jsme již v minulosti publikovali také podrobnější analýzu, kde jsou k dispozici údaje o kapitálových výdajích od roku 1997.

Druhá část výroku se týká čerpání finančních prostředků z ESI fondů. Při pohledu na stav čerpání je patrné, že od počátku programového období 2014–2020 vyčerpala ČR 62,8 miliardy korun, což odpovídá zhruba 10,6 % hlavní alokace na celé období. Vezmeme-li dále v úvahu, že jsme za polovinou programového období a máme vyčerpáno necelých 11 %, lze konstatovat, že se prostředky nedaří čerpat optimálně.

Na základě čtvrtletních zpráv (.pdf) došlo ve čtvrtém kvartále roku 2016 (v porovnání s předchozími obdobími) k výraznějšímu navýšení čerpaných prostředků, nicméně v dalších kvartálech i přes růstovou tendenci čerpané objemy kolísají.

Toto prohlášení Andreje Babiše jsme již ověřovali opakovaně. Výrok vychází z tiskové zprávy ministerstva financí a dat Eurostatu. Podle něj si skutečně Česko vedlo v loňském roce ve výši zadlužení a výši rozpočtového schodku velmi dobře ve srovnání s jinými zeměmi EU. Přetavení těchto dvou samostatných statistik do celkového druhého místa je však od ministerstva financí poněkud zavádějící.

Tento údajný úspěch České republiky oznámilo ministerstvo financí v dubnu 2017. Vycházelo patrně z tiskové zprávy Eurostatu o prvních datech o HDP za rok 2016. Podle této zprávy dosáhla Česká republika v loňském roce přebytku státního rozpočtu ve výši 0,6 % HDP a v tomto ukazateli se zařadila na pomyslné šesté místo v EU (nejlépe dopadlo Lucembursko s 1,6 %). Dluh veřejných financí ke konci roku 2016 činil 37,2 % HDP - jedná se o čtvrtý nejlepší výsledek v EU (nejlepší výsledek mělo Estonsko, 9,5 %). Česká republika, Lucembursko a Estonsko tedy „zabodovaly“ v obou těchto ukazatelích. Není jisté, podle jakého měřítka na ministerstvu financí vyhodnocovali konečné pořadí.

Je pravdou, že tyto ukazatele částečně vypovídají o zdraví veřejných financí, není to však vyčerpávající informace. Zároveň je nutné podotknout, že Eurostat nesestavuje žádný žebříček zemí, to je pouze interpretace ministerstva financí.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť to, jak Andrej Babiš zachází s jím vysloveným údajem, je ve skutečnosti hrou s čísly.

Andrej Babiš v souvislosti s výběrem 604 miliard navíc čerpá z výše uvedené tabulky, která je dostupná v PR materiálu (str. 9), jenž hodnotí jeho působení v čele ministerstva financí.

Lze pozorovat, že Babiš ve svém výroku vychází z informace, o kolik se celkově zvýšil výběr daní v jednotlivých letech oproti roku 2013. Ten tedy bere Babiš jako referenční.

Takové srovnání je ovšem manipulativní, Babiš nesrovnává jednotlivé roky mezi sebou postupně, jak rostl výběr daní a pojistného, ale sčítá ke každému dalšímu roku znovu celý rozdíl mezi rokem 2013 a daným rokem. Byť už v jednotlivých předchozích letech tento přírůstek jednou (nebo víckrát) započítal.

Každý další přírustek v Babišově podání obsahuje již přičtený přírůstek z minulého roku. Např. za rok 2014 počítá s přírůstkem cca 53 miliard, v roce 2015 pak jde o 125 miliard. Těchto 125 miliard ovšem v sobě obsahuje i uvedených 53 miliard z roku 2014, nicméně Babiš/jeho tým je opětovně počítá jako nový nárůst.

Dodejme, že vycházíme-li z veřejně dostupných dat ministerstva financí, jsou údaje pro nárůst příjmů jiné, než jaké Babiš uvádí.

Coby ministr financí sestavil Andrej Babiš tři schodkové rozpočty. Hospodaření v prvním roce skončilo nižším než plánovaným schodkem, ve druhém pak státní kasa vykázala přebytek. Tento výsledek byl jistě dosažen zčásti i díky schváleným opatřením pro lepší výběr daní, částečně ale pomohly i jiné faktory, které ministr Babiš nemohl ovlivnit, jako růst ekonomiky či čerpání evropských fondů. Pokud tedy kladný výsledek hospodaření prezentuje výhradně jako svoji zásluhu, hodnotíme takový výrok jako zavádějící.

Andrej Babiš byl ministrem financí od 29. ledna 2014 do 24. května 2017. Připravoval tedy rozpočty na rok 2015, 2016 a 2017.

Státní rozpočet pro rok 2015 počítal se schodkem 100 miliard korun, skončil ve schodku 62,80 miliardy.

Na rok 2016 bylo naplánováno hospodaření se schodkem 70 miliard, ve skutečnosti ale rozpočet skončil v přebytku 61,77 miliardy korun. Naposledy přitom byl kladný výsledek hospodaření dosažen v roce 1995. K pozitivnímu posunu došlo jak na výdajové stránce, kdy se podařilo proti rozpočtu 31 miliard „ušetřit“, tak i na příjmové stránce, kde se vybralo o 100 miliard více než bylo plánováno. Podílely se na tom především peníze z evropských fondů, kdy díky zrychlení čerpání do rozpočtu nateklo téměř 65 miliard navíc. O dalších téměř 30 miliard vylepšily hospodaření dodatečné daňové příjmy, k nárůstu pravděpodobně došlo jak díky spuštěným opatřením pro lepší výběr daní (např. kontrolní hlášení), tak díky růstu ekonomiky. Na nákladech se šetřilo především v kategorii neinvestiční nákupy a související výdaje, kam patří převážně běžné provozní výdaje jako nákup služeb, energií, spotřebního materiálu. Proti původnímu rozpočtu se uspořilo 20 miliard. Další významné úspory (7,5 miliardy) najdeme v kapitole neinvestiční transfery podnikatelským subjektům, kam patří především státní dotace podnikům.

Rozpočet pro rok 2017 je přesto opět naplánován jako schodkový, počítá se saldem -60 miliard. Podle zatím posledních dostupných údajů byl rozpočet ke konci srpna téměř vyrovnaný, což ale nijak neindikuje konečný výsledek za celý rok.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že opakovaně rostly i platy ve školství. Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil: „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Zde tedy Babiš popírá sám sebe, neboť tehdy mělo jít o navýšení o 21 % na průměrných 55 tisíc, zatímco aktuálně tvrdí, že v GIBS byl průměrný plat 60 tisíc a z něj se ještě dalších 21 % přidávalo.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády. Uvádí pouze, že 9 přítomných bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

S dalším a zásadnějším navýšením platů pedagogů počítal kariérní řád, který byl schválen Sněmovnou, vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy a dne 12. 7. 2017 zamítnut Sněmovnou (hlasovala proti němu velká část koaličních poslanců). Pokud by byl schválen, učitelé by podle vládního návrhu dostávali jednak příplatky za určité odborné funkce (vedení mladších kolegů atd.), jednak by se jim zvyšovaly platy s tím, jak by v průběhu své praxe postupovali po kariérních stupních. Ten ovšem sněmovnou neprošel.

Detailní analýzu platů i odměn ve školství zpracoval iROZHLAS.cz (se zaměřením na gender a věk učitelů, jednotlivé stupně ve školství i mezinárodní srovnání).

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí ve školství, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala opakovaně sama.

Pouze pro informaci dodejme, že platy učitelů se mají od listopadu zvýšit o 15 %. Tento fakt při hodnocení nezohledňujeme, jelikož jde o věc, kterou oznámila koalice až poté, co Babiš vyřkl svůj výrok, a nemusel tedy mít danou informaci k dispozici.

Starosta New Yorku je volen každé čtyři roky přímou volbou. Michael Bloomberg byl zvolen na tři po sobě jdoucí volební období, a byl tak starostou New Yorku od roku 2002 do roku 2013. Původní volební řád počítal pouze s možností dvou po sobě jdoucích volebních obdobích, ale v roce 2008 byla schválena změna, která umožnila Bloombergovi kandidovat potřetí v řadě.

To, zda byl Bloomberg nejúspěšnějším starostou New Yorku, je subjektivní názor. On sám ale řekl, že chce, aby se na něj pamatovalo jako na nejlepšího starostu všech dob.

Volební období 51členného zastupitelstva New Yorku je voleno také na čtyři roky a změna o počtu volebních období se týkala také jeho členů.

Počet obyvatel New Yorku byl v polovině roku 2016 odhadován asi na 8,5 milionů obyvatel. Počet obyvatel ČR byl v polovině roku 2017 podle dat ČSÚ 10,5 milionů obyvatel.

Rozpočet města New York byl pro rok 2018 stanoven ve výši 84,7 miliard dolarů, což je v přepočtu na české koruny asi 1 837 miliard. Česká republika pak v předběžném návrhu rozpočtu pro rok 2018 stanovila výši příjmů na zhruba 1 300 miliard korun.

U počtu zastupitelů Andrej Babiš spojuje dvě územní jednotky, které jsou na jiné úrovni. Město New York má 51 zastupitelů. Této úrovni odpovídá 65 zastupitelů, které má hlavní město Praha. Praha je ale dále členěna na menší jednotky – městské části, kterých je 57 a celkový počet jejich zastupitelů je 1 106. Dohromady má tedy Praha 1 171 zastupitelů.

Po faktické stránce výrok hodnotíme jako pravdivý. Data, která Andrej Babiš zmiňuje, se shodují s veřejně dostupnými informacemi. Nehodnotíme ovšem, zda je lepší newyorský model politického uspořádání, nebo pražský. Zároveň nehodnotíme možnost uplatnitelnosti newyorských pravidel u nás.

Nelze dokázat, že by vedení ČEZ cokoliv nařídilo české vládě jakožto vlastníkovi podílu akcií ve společnosti ČEZ. Valná hromada ČEZ se v roce 2017 konala 21. června, tedy téměř měsíc po tom, co Andreje Babiše nahradil Ivan Pilný na postu ministra financí.

Na jednání vlády 5. června 2017 přednesl premiér Bohuslav Sobotka návrh pro ustanovení okolností zastoupení vlády při hlasování na valné hromadě ČEZ, konkrétně jak bude vláda v zastoupení ministra financí hlasovat. Vláda odsouhlasila tento návrh v usnesení vlády č. 437, které ukládá ministrovi financí, aby hlasoval pro všechny návrhy předložené představenstvem společnosti a nehlasoval pro návrhy předložené akcionáři ani nepředkládal žádné vládní návrhy.

Návrh o usnesení nebyl předem zařazen do programu jednání vlády, premiér jej osobně přidal na pořad schůze. Ministr Pilný řekl pro Lidové noviny, že ho premiérův návrh usnesení překvapil, ale že vláda žádné protinávrhy připravené stejně neměla. Pro návrh hlasovalo (.doc, záznam z jednání vlády, bod 16) všech 16 členů vlády.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť byť dotace na Čapí hnízdo byla udělena v roce 2008, celá operace (alespoň soudě dle prismatu policejního vyšetřování) skončila v roce 2014. Tehdy byla farma převedena na holding Agrofert. To bylo jedním z důvodů, proč policie ke stíhání dospěla (soudě dle veřejně dostupných informací). Celá kauza měla tedy začít již před téměř 10 lety, nicméně k jejímu vyústění došlo teprve nedávno.

Předně uveďme, že nehodnotíme, zda se Andrej Babiš dopustil něčeho trestného. To řeší orgány činné v trestním řízení.

Babiš je podezřelý z podvodu při čerpání dotací získaných pro budování resortu Čapí hnízdo. Dotace 50 milionů korun byla společnosti Farma Čapí hnízdo přiznána (.pdf, str. 8) v rámci Regionálního operačního programu Střední Čechy v roce 2008 a její výplata byla dokončena v roce 2010. V tomto ohledu jde tedy skutečně o věc starou přibližně 10 let (je otázkou, zda to umenšuje případný problém).

Podstatou kauzy, jak o ní referují média, má být účelové vyvedení společnosti ZZN Agro Pelhřimov z holdingu Agrofert, který by na dotaci z titulu své velikosti neměl nárok. Problematické je ovšem právě to, že v roce 2014 farma přešla opět pod Agrofert. Celou věcí se více zabýval Český rozhlas ve svých analýzách. Diskutabilní je tedy nejen udělení dotace v roce 2008, ale také převedení farmy na holding před třemi lety. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící.

Potenciálně nezákonným čerpáním dotací se zabývá (.pdf, str. 31) i Evropská komise a Evropský úřad pro boj proti podvodům, jak plyne ze zápisu z interpelace komisařky pro regionální politiku z roku 2015.

Dodejme, že Andrej Babiš tuto verzi rozporuje a popisuje celou záležitost tak, že šlo vždy o podnikání jemu blízkých osob, které se ovšem dostaly do problémů a Babiš jim vypomohl tím, že projekt převzal. Jakoukoli vinu v rámci kauzy odmítá.

Andrej Babiš má na mysli vládní návrh zákona o dani z hazardních her, který měl za cíl zvýšit daňovou zátěž pro hazardní hry, a tím pádem zvýšit daňový příjem pro státní rozpočet. Avšak jeden z pozměňovacích návrhů snížil ministerstvem financí navrhované daňové sazby, a to tedy znamená znatelný pokles předpokládaných daňových příjmů z hazardu. Na rozpravě ve třetím čtení Babiš uvedl, že „je to minus 300 pro stát a minus 150 pro obce.“

Nejsme schopni posoudit, zda je tato kvantifikace zcela korektní. Babiš ji nedoložil žádným výpočtem, jde o jeho konstatování, které nelze brát jako fakt pro ověření výroku.

Konkrétně se jednalo o hlasování o pozměňovacím návrhu rozpočtového výboru pod písmenem A (.pdf, str. 3). V předmětném hlasování byly fakticky všechny politické strany vyjma ANO a Okamurovy SPD pro pozměňovací návrh.

Schválený pozměňovací návrh v zákoně o dani z hazardních her.

Původní návrh právní úpravy zákona o dani z hazardních her (.pdf, str. 2).

Doplňme tedy, že i přes toto hlasování se daně z hazardu zvýšily, a to i díky dalším stranám. Toto zvýšení zdanění bylo ovšem nižší, než si Babiš představoval.

Institut pro ekonomiku a mír zveřejnil v červnu 2016 výsledky tzv. Světového indexu míru (Global Peace Index). Česká republika se skutečně umístila na 6. příčce ze 163 zemí. Výrok však hodnotíme jako neověřitelný: tento index neměří přímo míru bezpečí v zemi (i když některé sledované faktory tímto směrem ukazují). Vliv na bezpečnost v zemi má pak vedle vlády velké množství dalších faktorů.

V roce 2015 obsadila Česká republika 12. místo, 2014 si držela tuto pozici, na kterou postoupila ze 13. místa z roku 2013.

Tato analýza mapuje především faktory společnosti a bezpečnosti, výskyt zahraničních a domácích konfliktů a míru militarizace. Hodnocení je stanoveno na základě 23 kritérií (GPI indicators). Samotný index však jednoznačně neprokazuje míru bezpečnosti, ale spíše mírové prvky. Kategorie, která se orientuje na vnímání bezpečnosti, hodnotí Českou republiku 2 body z 5, přičemž 5 značí nejhorší stav. Obdobně je na tom většina zemí střední Evropy. Od roku 2012 je tento stav neměnný.

Mezi další zkoumané faktory patří například politická nestabilita, kriminalita, vnitřní a vnější bezpečnost, dodržování lidských práv atd.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť tento konkrétní případ se skutečně stal. Babiš sám mluví o tom, že někdy takové případy mohou nastat. Na začátek pouze uveďme, že nehodnotíme, nakolik jde o systémovou věc, zda má být nastavení pravidel jiné nebo zda (a případně jak) mají politikové tato pravidla řešit. Pouze popisujeme daný případ, na který je upozorňováno.

Andrej Babiš má zřejmě na mysli loňský teroristický útok v Berlíně. Událost se odehrála 19. 12. 2016 na náměstí Breitscheidplatz, kde se v té době konaly adventní trhy. Mladý Tunisan Anis Amri najel na náměstí plně naloženým kamionem a zabil celkem 12 lidí včetně jedné Češky. Dopaden a zastřelen byl o čtyři dny později ve městě Sesto San Giovanni na severu Itálie.

Sám Amri utekl z Tunisu v roce 2011, kde byl odsouzen ke čtyřletému vězení, do Itálie. Zde pokračoval v trestné činnosti a byl se společníky zatčen za zapálení školy. Odseděl si čtyřletý trest. Po svém propuštění na svobodu ho Tunisko odmítlo přijmout zpět a z Itálie byl vyhoštěn. Amri se tedy vydal do Německa. Ačkoli vízum v Německu nedostal, v Tunisu ho odmítli přijmout zpět kvůli chybějícím dokladům. Zůstával tak i nadále v Německu. Podle dostupných informací se rychle dostal do hledáčku německých tajných služeb. I přesto, že zemský kriminální úřad v Severním Porýní-Vestfálsku informoval tamní ministerstvo vnitra o možnosti, že se Amri dopustí teroristického činu, nebylo možné ho pro nedostatek důkazů vyhostit.

Andrej Babiš v červnu 2014 na zasedání Rady ministrů financí ECOFIN přednesl návrh, který se týkal tzv. reverse charge - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Už dříve ale Evropská komise řešila reverse charge zdanění, týkalo se však pouze některých položek. Evropská unie se podobnými mechanismy zabýváuž od roku 2009.

DPH patří v rámci EU k harmonizovaným daním, u nichž dochází ke sblížení daňových legislativ v jednotlivých státech a pravidla pro jejich výběr jsou určována EU. Babiš však prosazuje, aby reverse charge u DPH závisel na rozhodnutí vlády jednotlivého státu.

V září 2015 kritizoval exministr financí Evropskou komisi kvůli tomu, že se nedostatečně věnuje problémům s daňovými úniky. Babiš již delší dobu na evropské úrovni prosazuje, aby státy mohly samostatně určovat, jaké zboží a služby budou podléhat přenesené daňové povinnosti, tzv. reverse charge.Žádal výjimku, aby ČR mohla zavést přenesenou daňovou povinnost u všech služeb v hodnotě nad 10 tisíc eur (cca 2,7 milionů korun). Evropská komise ale tuto žádost zamítla už v říjnu 2015.

Babiš to ale nevzdal. Evropská komise svolila k vypracování analýzy dopadů přenesené daňové povinnosti a Česká republika získala podporu i u ostatních zemí. V prosinci 2016 komise představila svůj návrh. Návrh neumožňuje použít obecný reverse charge na plnění nad 10 000 euro přímo, ale až na základě povolení ze strany komise.Pro ČR jsou podmínky návrhu přísné a Babiš se proti tomu vymezil. Aktuální stav je takový, že stále není daný návrh ani schválen, jak vyplývá z vyjádření ministerstva financí, které mapuje jednání Ivana Pilného na ECOFINu.

Ministr Babiš ale není prvním českým politikem, kterému se podařilo v EU vymoci projednávání nějakého legislativního návrhu. Např. v červenci 2016 na návrh českého premiéra Sobotky představila komise na základě české iniciativy balíček podpůrných opatření na pomoc stabilizace trhu s mlékem a vepřovým masem.

Zmiňovaný článek vyšel ve Financial Times (k přečtení na webu hnutí ANO) v červnu 2016 a jeho předmětem bylo blížící se zasedání Rady ministrů financí a hospodářství (ECOFIN). Ministři na něm měli jednat o boji s daňovými úniky velkých firem. V daňových otázkách je vyžadován jednomyslný souhlas a Babiš ten svůj podmínil vznikem odděleného návrhu Komise, který by ČR umožnil spustit pilotní projekt obecného využití reverse charge. Ten spočívá v přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele a patří mezi Babišovy dlouhodobé priority.

Babiš v úterý varoval, že ačkoliv s podstatou návrhu zabývajícího se bojem s daňovými úniky souhlasí, nepodepíše jej, dokud Komise nepředloží oddělený návrh, který by ČR umožnil vyzkoušet úpravu systému DPH známou jako reverse charge.

Pierre Moscovici, eurokomisař pro finanční otázky, před jednáním odmítal propojování těchto dvou témat, jelikož se jedná o různé typy podvodů a daní. Vzhledem k nutné jednomyslnosti však český nesouhlas představoval reálnou hrozbu nepřijetí projednávaného návrhu o daňových únicích firem. Francouzský ministr financí na zasedání vyjádřil plnou podporu Francie návrhu týkajícího se přímých daní. Připomínky ČR označil za legitimní, ale spadající pod jiné téma, a proto podle něj neměly bránit přijetí projednávaného návrhu.

Výsledkem Babišova postoje byl písemný závazek Evropské komise, že do konce roku 2016 předloží legislativní návrh, který umožní České republice spustit pilotní projekt reverse charge. Komise v prosinci návrh předložila, pro spuštění projektu ale požadovala splnění podmínek, které česká strana považovala za velmi přísné.

ECOFIN o reverse charge naposledy jednala v červnu 2017, kde ČR zastupoval Ivan Pilný. S výhradami na tomto zasedání vystoupila například Francie nebo Rumunsko. Jednomyslné shody se tedy opět nepodařilo dosáhnout a jednání budou pokračovat.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Česká republika měla sice od svého vzniku roku 1993 13 vlád, jejich funkční období ale opravdu činí v průměru přibližně dva roky.

Vlády, které dokončily své funkční období v řádné době, byly dvě. Jednalo se o první vládu Václava Klause v letech 1992–1996 a vládu Miloše Zemana v letech 1998–2002.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když Andrej Babiš popisuje korektně trend, že do Evropy směřuje více lidí z Afriky (především přes Itálii) než dříve (tedy v % vyjádření, absolutně se příliv migrantů velmi výrazně utlumil), není pravdou, že by šlo výhradně o Afričany. Přes Řecko se do Evropské unie dále dostávají lidé primárně ze Sýrie a Iráku. Za celý rok 2017 dorazilo do EU téměř 130 tisíc lidí. Pokud se podíváme na zemi jejich původu, jde nejvíce o lidi z Nigérie, Guiney, Pobřeží slonoviny, Bangladéše a Sýrie. V první pětce jsou tedy hned dvě neafrické země.

Pokud se ale podíváme na aktuálnější čísla zejména z Itálie, kudy po uzavření tzv. balkánské trasy proudí nejvíce lidí, je zřejmé, že zde dochází k trendu, který Babiš popisuje. Data z Itálie za červenec a srpen ukazují, že mezi nejčastěji se vyskytujícími národnostmi figurují z mimoafrických zemí pouze Bangladéšané, a to ve 4 % v červenci a ve 2 % v srpnu.

V případě Itálie má tedy Babiš v podstatě pravdu, resp. popisuje korektně trend. Nicméně pokud se podíváme na případ Řecka, zde již uvedené neplatí. Sem dorazilo ke konci července celkem 17 tisíc lidí, přičemž zhruba 40 % pocházelo ze Sýrie a 14 % z Iráku. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící, neboť Babiš popisuje korektně trend v případě Itálie, není však pravdou, že by do Evropy dále nepřicházeli i lidé z jiných než afrických zemí.