Bohuslav Sobotka

V návaznosti na světovou hospodářskou krizi prošly též ekonomiky zemí Evropské unie krizí. Z hlediska fungování eurozóny se však tato krize transformovala též do dluhové krize některých států zvláště v jižní části EU. Vzdání se autonomní monetární politiky (směrem k Evropské centrální bance) při současném odlišném vývoji jednotlivých ekonomik se ukázalo jako problematické. Řešením, se kterým EU přišla, byla série balíčků a mechanismů zajišťující financování států, kterým hrozí neschopnost splácet vlastní závazky (též zde, anglicky)). Nyní se zaměříme na ve výroku zmíněné země:

V Řecku došlo k propadu reálného hrubého domácího produktu v roce 2008 v hodnotě -0,2 %. Tato ekonomika procházela recesí až do konce roku 2013. Nejvyšší míra propadu reálného HDP přišla v letech 2011 a 2012, ve kterých se ekonomika propadla o 7,1 %, resp. 7,0 %. V již zmíněném roce 2008 dosahovala výše veřejného dluhu v Řecku 112,9 % HDP a v roce 2013 se tento ukazatel vyšplhal až na úroveň 175,1 % HDP. V roce 2014 však již řecké ministerstvo financí počítá se zastavením propadu reálného HDP (tzv. kladná nula). Zároveň se podařilo nabídnout tranši řeckých vládních dluhopisů, o kterou byl výrazný zájem ze strany investorů. Stále však zůstává v Řecku vysoká úroveň nezaměstnanosti.

Ve Španělsku začal propad reálného HDP v roce 2009 o 3,8 %, což byl zároveň nejrychlejší propad v rámci krize. V roce 2011 dosáhl růst HDP úrovně 0,1 %, ale poté se na roky 2012 a 2013 opět ekonomika Španělska propadla do recese. Španělsko v roce 2008 vykazovalo veřejný dluh ve výši 40,2 % HDP, v roce 2013 však tento ukazatel dosáhl hodnoty 93,9 % HDP. Od 3. čtvrtletí roku 2013 však španělské HDP opět roste, což naznačuje vymanění se z recese. Dle prognóz by španělská ekonomika měla v roce 2014 růst o 1,2 %. Nezaměstnanost však stále zůstává na vysoké úrovni.

Pro přehled úroků desetiletých vládních dluhopisů a dalších informací o proběhnuvších nabídkách tranší více viz zde.

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, protože dle výše zmíněného indicie naznačují, že dochází k vymanění se z recese a stabilizaci obou ekonomik.

Dle údajů Ministerstva financí se již mezi léty 2004 až 2012 příjmy z rozpočtu Evropské unie v kapitole Strukturální akce rovnaly celkově téměř 328 mld. Kč. Strukturální akce se dále rozpadá na subkapitoly Strukturální fondy a Fond soudržnosti. Mezi další kapitoly příjmů z rozpočtu EU patří Zemědělství, Vnitřní politiky, Předvstupní nástoje a Kompenzace. Celkově od vstupu do EU (do 31. prosince 2013) ČR obdržela 676,2 mld. Kč.

Výrok hodnotíme na základě údajů z Ministerstva financí ČR jako pravdivý. Na svých stránkách ministerstvo reflektuje čistou pozici České republiky vůči rozpočtu Evropské unie od roku 2004. Zde se uvádí:

"Celkově ČR od svého vstupu do EU 1. května 2004 do 31. prosince 2013 zaplatila do rozpočtu EU 342,8 mld. Kč a získala 676,2 mld. Kč. Kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu EU tak souhrnně dosáhlo 333,4 mld. Kč."

Při použití jednoduchého výpočtu dělení získaných prostředků zaplacenými prostředky se dostaneme k údaji 1,973 Kč. Při mírném zaokrouhlení se tedy dostaneme skutečně k poměru 1:2 korun, který zmínil Bohuslav Sobotka.

Pravidla pro čerpání evropských prostředků si opravdu stanovují samotné členské státy. Je také pravdou, že Česká republika má dlouhodobě problémy s čerpáním evropských fondů a dochází také k jejich rozkrádání. Jako jeden z důvodů se uvádí právě to, že Česká republika dosud nepřijala zákon o státní službě, který by měl státní správu zefektivnit a zprofesionalizovat. Výrok Bohuslava Sobotky je proto hodnocen jako pravdivý.

Evropská unie stanovuje obecné zásady, které vymezují priority rozvoje EU a které mají sloužit jako orientační rámec pro členské státy při přípravě národních strategických referenčních rámců a operačních programů. Národní rozvojové plány (NRP) a Národní strategické referenční rámce (NSRR) si už připravují členské státy samy. Je na nich také vytvořit instituce, které mají řídit a koordinovat NSRR. Česká republika má takové instituce čtyři:

• Národní orgán pro koordinaci
• Monitorovací výbor NSRR
• Platební a certifikační orgán
• Auditní orgán

O problémech s čerpáním evropských fondů a jejich rozkrádáním se mluví často - v období 2007-2013 Česká republika vyčerpala pouze zlomek peněz, jež měla k dispozici (260 miliard korun z celkových 700 miliard).

Co se týče rozkrádání, spekuluje se o několika způsobech, kterými k rozkrádání evropských fondů dochází. Česká pozice jich uvedla hned deset. Patří mezi ně například tajné přerozdělování peněz z Regionálních operačních programů, které pak mají jít do jednotlivých krajů. To je proti pravidlům volné soutěže. Dále se manipuluje s hodnocením projektů, na kterém závisí, která výzva bude vybrána. Existuje také podezření, že se kontrolní Platební a certifikační orgán dopouští upravování výsledků auditů za účelem vylepšení statistik chybovosti.

S problémy s čerpáním a s rozkrádáním souvisí také vysoká fluktuace úředníků pracujících s evropskými fondy. Na toto upozorňovala i Evropská komise. Ta zároveň ve své nedávné hodnotící zprávě uvedla, že hlavními zdroji problémů se strukturálními fondy v České republice jsou nesrovnalosti ve veřejných zakázkách a neoptimální fungování managementu a kontrolních systémů veřejné správy (.pdf, ang., s. 9). Situacím, kdy úředníci podléhají politickým a korupčním tlakům, by měl zamezit zákon o státní službě, který dosud nebyl prosazen. Česká republika za to byla několikrát kritizována Evropskou komisí.

Odlišné pozice mezi jednotlivými jmenovanými aktéry české zahraniční politiky vůči EU "v minulých letech" (Pod tímto pojmem si můžeme představit např. minulé volební období, i když spory na tomto poli obecně přicházejí s nástupem Václava Klause do prezidentské funkce - viz např. Belko, M., Kořan, M. & Hrabálek, M. 2007. Česká zahraniční politika: aktéři, struktura, proces. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav.) můžeme ilustrovat např. na postoji k řešení tzv. Dluhové krize v eurozóně.

Jedním z nástrojů užitých k řešení vysokého veřejného zadlužení části zemí eurozóny bylo zřízení tzv. Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. " Euroval 2 "). Podporu jeho zřízení deklarovali premiér Petr Nečas i ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. Naopak proti se vyslovoval Václav Klaus, jenž dodatek k Lisabonské smlouvě, který umožnil jeho zřízení, neratifikoval. Učinil tak až prezident Miloš Zeman.

Dalším z nástrojů bylo podepsání tzv. Smlouvy o fiskální unii (.pdf) (známý "fiskální pak"), kde eskaloval spor mezi min. zahraniční Karlem Schwarzbergerem na jedné straně a premiérem Petrem Nečasem a prezidentem Václavem Klausem na straně druhé.

Tyto a mnohé další "nesoulady" daných aktérů dávají premiéru Sobotkovi za pravdu.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý na základě povahy instituce Evropské rady. Evropská rada je vrcholným orgánem Evropské unie. Vymezením tohoto orgánu se zabývá článek 15 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, v konsolidovaném znění podle Lisabonské smlouvy): "1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politickésměry a priority. Nevykonává legislativní funkci.2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejímpředsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraničnívěci a bezpečnostní politiku." Byť tedy v Evropské radě nezasedají výhradně premiéři, je to orgán složený z vrcholných představitelů exekutivy, kteří jsou zvoleni ve volbách ve svých národních státech.

Dle tiskové zprávy úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad byly za období 2007 - 2013 nejúspěšnějšími z čerpaných programů právě regionální operační programy (ROP). Jedním z nich je například ROP Jihozápad, který patří v čerpání evropských fondů k těm nejúspěšnějším v ČR.

Nejproblematičtější programy, u kterých hrozí riziko největšího vrácení prostředků do rozpočtu EU, jsou dnes OP Životního prostředí (.pdf., s. 11) (program MŽP), OP Výzkum a vývoj pro inovace (.pdf., (program MŠMT) a OP Podnikání a inovace (.pdf, s. 7) (program MPO). Dle odhadů hrozí u OP Životního prostředí ztráta až 13 miliard korun, u OP Výzkum a vývoj pro inovace 7,5 miliard a u OP Podnikání a inovace 1,5 miliardy korun.

Výrok premiéra Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, neboť přesně před sedmi lety (rok 2007) byl objem vyjednaných peněz na jednoho obyvatele ze všech fondů v rámci Politiky soudržnosti pro léta 2007–2013 skutečně nejvyšší. Jednalo se o částku 2603 EUR "na hlavu". Celkový objem vyjednaných prostředků byl 26 692 mil EUR (.pdf str. 25) na tehdejších 10 254 233 obyvatel (Eurostat). Je však nutné zdůraznit, že již v následujícím roce s ohledem na demografický vývoj předehnalo ČR v počtu vyjednaných peněz na hlavu Estonsko. Vše ilustruje tato tabulka, která kombinuje data z předchozích dvou zdrojů.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dle dat z Ministerstva financí byl veřejný dluh před sedmi lety, tedy v roce 2006/2007, okolo 25 % HDP.

Na základě dat z Eurostatu byl veřejný dluh ČR na konci 2. poloviny roku 2013 46,5 % HDP, nikoliv tedy 48 %, údaj však považujeme v toleranci k údaji “kolem 48%”.

Pravdou je, že bychom neměli překročit hranici 60 %, neboť by to znamenalo neplnění Maastrichtských kritérií, která musí členský stát splňovat před přijetím eura.

Výrok hodnotíme na základě dostupných dat jako pravdivý. Podle Eurostatu (ang.) vydává Rakousko na aktivní politiku zaměstnanosti skutečně okolo 2 % HDP (v roce 2011 2,043 %) a Česká republika pouze 0,5 % (v roce 2011 0,556 %). Rakousko má také příznivější statistiky nezaměstnanosti: podle nejnovějších údajů (k prosinci 2013) byla míra nezaměstnanosti (ang.) v Rakousku 4,9 %, v České republice potom 6,7 %. Míra nezaměstnanosti v Rakousku byla vůbec nejnižší v celé Evropské unii. Česká republika se však také nachází v čele této statistiky.