Bohuslav Sobotka

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Bohuslav Sobotka byl jako ministr financí skutečně předkladatelem zákona o daních z příjmů, který zavedl daňový bonus.

Od 1. ledna 2005 platila novela zákona o daních z příjmů. Tato novela v sobě mimo jiné obsahovala § 35, jenž zaváděl slevy na dani, respektive daňové zvýhodnění. V článku na webu Mzdovapraxe.cz je přehledně popsáno, co se touto změnou odehrálo na výplatních páskách zaměstnanců.

Jednoduše řečeno byl touto novelou zaveden institut daňového bonusu, který dával plátcům daně z příjmů možnost nechat si vyplatit rozdíl hodnot daňového zvýhodnění na vyživované dítě a daňové povinnosti. To znamená, že pokud by daňové zvýhodnění činilo 2000 Kč a daňová povinnost 1000 Kč, měl poplatník nárok na vyplacení daňového bonusu ve výši 1000 Kč, tedy rozdílu.

Že Bohuslav Sobotka skutečně stál za touto novelou, je možno zjistit ze sněmovního tisku, dle kterého byl jejím předkladatelem jako ministr financí. Předmětnou pasáž pak obsahoval již původní návrh (.pdf, str. 47), výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Koaliční vláda Bohuslava Sobotky se k zavedení sektorové dani v koaliční smlouvě (. pdf, str. 9) nezavázala, vládní partneři ovšem její případné zavedení zdůvodnili potřebou získat finanční prostředky na pokrytí výdajů spojených se snížením sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu.

Hnutí ANO bylo dlouho proti této dani, nakonec však sociálním demokratům v této věci nepřímo ustoupilo. Předseda ANO Andrej Babiš celé koaliční vyjednávání zhodnotil jako dlouhé, úmorné ale konstruktivní. Podle Babiše hnutí sehrálo historickou úlohu už tím, že vzniklo a také zabránilo vzniku levicové vlády. Zamezilo se tím tak například vzniku sektorové daně nebo zvyšování DPH.

Podle dat Eurostatu za rok 2014 činí podíl pracovní chudoby v České republice 18,7 %. Definice pracující chudoby od premiéra Sobotky není úplně přesná, neboť zahrnuje i osoby pobírající minimální mzdu, výrok však i přesto hodnotíme jako pravdivý.

Eurostat vydává statistiky o výdělcích občanů Evropské unie každé čtyři roky, nejnovější data jsou dostupná z roku 2014. Ve svých šetřeních se Eurostat zaměřuje na několik údajů, mezi které patří i procentuální vyjádření zaměstnanců s nízkým výdělkem v dané zemi neboli podíl pracující chudoby.

Data pokrývají podniky s deseti a více zaměstnanci ze všech sektorů ekonomiky kromě zemědělství, rybářství, lesnictví, veřejné správy a obrany. Prahová hodnota pracující chudoby je stanovena jako mzda menší než dvě třetiny mzdového mediánu v dané zemi, neboť jsou mzdové úrovně v jednotlivých zemích rozdílné. Celkový průměr zaměstnanců nacházejících se v rámci pracující chudoby v rámci EU činí 17,2 %, v České republice pak 18,7 %.

Zdroj: Eurostat

V porovnání s údaji (.pdf, str. 1, tabulka č. 1) z let 2006 a 2010 se unijní i český průměr průběžně zhoršují, unijní každé čtyři roky o 0,2 %, český pak v roce 2010 o 1,1 % a v roce 2014 o 0,5 %.

Otázka velikosti parlamentů je velmi ošemetná vzhledem k tomu, že není lehké určit, jaká čísla ještě můžeme považovat za podobná a jaká již nikoliv. Co se však týče uvedených zemí, ty skutečně dosahují v porovnání s většími státy podobných počtů členů dolních komor jako Česká republika. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Bez ohledu na to, zda je v uvedených zemích zakotven unikameralismus (tedy jedna komora), nebo bikameralismus (dvě komory), jsou počty poslanců následující: v Česku tvoří dolní komoru 200 poslanců (Čl. 16), slovenská Národní rada má 150 poslanců (Čl. 73), nizozemská dolní komora taktéž 150 poslanců (Čl. 51) a Rakousko 183 poslanců. Maďarsko v roce 2014 snížilo počet svých zákonodárců z 386 na 199.

Rozdíl 50 poslanců není nikterak radikální v porovnání jinými evropskými zeměmi o větší rozloze. Například v německém Bundestagu zasedá více než 600 zákonodárců (počet není pevný), ve Francii 577 poslanců (Čl. 24), v polském Sejmu 460 (Čl. 96) a v Itálii dokonce 630 (Čl. 56 ).

Novela zákona o elektronických komunikacích předložená v únoru 2017 (.doc, str. 3) skutečně upravuje sankce za jednotlivé správní delikty. Jde o úpravu § 118 odst. 22 zákona. Aktuální rozdělení sankcí za různá porušení mohou být pokutována až do výše 20 milionů.

Nově se tyto částky zvyšují podle pochybení z 10 na 15 milionů a z 20 na 50 milionů, návrh ovšem také zavádí možnost udělení pokuty z % obratu firmy. Konkrétně uvádí návrh 5, resp. 10 %. Použije se pro sankci buď částka do 50 milionů, nebo % z obratu tak, aby pokuta byla vyšší.

Návrh uvádí:

„... nebo do výše 10 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období, podle toho, která z těchto hodnot je vyšší.“

Hodnota minimální mzdy zůstávala v období od ledna 2007 do srpna 2013 skutečně neměnná. V létě roku 2013 však došlo po téměř sedmi letech k jejímu navýšení, a to na základě nařízení Rusnokovy vlády.

Od 1. ledna 2007 nabylo účinnosti vládní nařízení, které zvyšovalo sazbu minimální mzdy pro týdenní pracovní dobu 40 hodin ze 7 955 Kč na 8 000 Kč za měsíc (nebo 48,10 Kč za hodinu). Tato výše minimální mzdy zůstala konstantní až do druhé poloviny roku 2013.

Na základě nařízení vlády z 16. července 2013 došlo k navýšení minimální mzdy na 8 500 Kč (nebo 50,60 Kč za hodinu). Účinnosti nabylo 1. srpna 2013.

Česká republika za minulé programové období 2007–2013 vyčerpala 100 % celkové alokace. To znamená, že naplno využila objem finančních prostředků z fondů EU určených pro dané období na základě rozhodnutí Evropské komise.

Premiérův výrok je tedy pravdivý, nicméně ČR v programovém období zároveň nedočerpala zhruba 26 mld. Kč. Výše alokace se totiž v průběhu období snížila, a to právě o nedočerpané prostředky za jednotlivé roky.

Čerpání z fondů monitoruje ministerstvo pro místní rozvoj. „V uplynulém programovém období 2007–2013 se nakonec díkymimořádnému úsilí posledních let podařilo vyčerpat maximum možného, a to přes to, že šlo o zhruba 70 tisíc projektů, " uvedla Olga Letáčková, náměstkyně sekce pro koordinaci evropských fondů.

Zdroj: ministerstvo pro místní rozvoj

Poznámka: Grafy navazují na souhrnný stav čerpání a procentní podíl je vždy vztažen k podílu EU. Převis mezi proplacenými prostředky a alokací je způsoben změnou výpočtu podílu.

Upozorňujeme, že celková alokace byla snížena (.pdf, str. 15) o nedočerpané prostředky z roku 2013 a 2014. Původní alokace činila přes 700 mld. Kč, ale v roce 2013 došlo k nedočerpání (.pdf, str. 4) ve výši 11,4 mld. Kč a v roce 2014 ČR nevyčerpala dalších 8,5 mld. Kč.

Rok 2015 byl posledním rokem, kdy mohla ČR z programového období čerpat. Data z letošního října ukazují, že na konci programového období nebude využito 6 mld. Kč.

Za celé programové období 2007–2013 je tak očekáváno celkové nedočerpání ve výši cca 26 mld. Kč. Přesné hodnoty ale budou známy až po vyhodnocení všech projektů, což může trvat až do roku 2018.

Vzhledem k tomu, že nakonec skutečně došlo k výrazné změně v čerpání prostředků z EU a ČR nakonec 100% čerpá celkovou alokaci po snížení, výrok hodnotíme jako pravdivý.

V metodice revizí (.pdf, str. 1) operačních programů v programovém období 2007–2013 se však takováto možnost realokace financí vyskytuje, tedy kdyby byl podnět podaný v období před Sobotkovou vládou , není je vyloučené, že k realokaci dojít mohlo. Obdobně o této možnosti informuje i metodika revizí (.pdf, str. 1–2) období 2014–2020.

Vláda schválila tento návrh 20. července jako preventivní opatření ministerstva pro místní rozvoj a vyhověla tak požadavku ministerstva životního prostředí o navýšení finančních zdrojů do operačního programu Životní prostředí. Rovným dílem se tyto finance rozdělí na opatření ke snížení emisí z velkých zdrojů, jakými jsou továrny či teplárny, a do zlepšení kvality vod v ČR.

Vodní hospodářství i kvalita ovzduší jsou pro Českou republiku z pohledu investic prioritními oblastmi. Poslední Zpráva o stavu životního prostředí ČR (.pdf) uvádí, že stav těchto dvou oblastí stále není příznivý.

Spuštění elektronické evidence tržeb se rozeběhlo v několika fázích. Start první fáze byl 1. prosince 2016, kdy se tato povinnost začala týkat poskytovatelů stravovacích a ubytovacích služeb. Celkem jsou naplánovány čtyři fáze zavedení, poslední prozatím na červen 2018.

Ve druhé fázi, která začne 1. března 2017, už budou muset mít pořízenou pokladnu podnikatelé v maloobchodě a velkoobchodě.

Začátek evidenceKoho se to týká1. fáze1. prosinec 2016ubytovací a stravovací služby2. fáze1. březen 2017maloobchod a velkoobchod3. fáze1. březen 2018ostatní (nejsou uvedeni v jiné fázi), např. silniční nákladní doprava, železniční doprava, taxi, pekaři, veterináři,...4. fáze1. červen 2018vybraná řemesla a výrobní činnosti, např.kadeřnictví, výroba oděvů, papíru, nábytku,...Zdroj dat v tabulce: Etržby.cz

Týden před startem EET (23. listopadu 2016) přišel ministr Babiš s návrhem změn, které by z povinnosti evidovat tržby vyjmuly podnikatele, jež nepřekročí roční příjem 250 000 Kč a budou platit daně paušální částkou. Výjimkou by měly být i e-shopy, ve kterých se platí kartou. Ministr financí však předtím jakékoliv výjimky odmítal.

Babiš návrh předložil (.pdf) v Poslanecké sněmovně. ČSSD uvedla, že jeho návrh rozhodně nepodpoří a kritizovala změny v systému EET. Odmítá výjimky a nerovnosti, které podle nich popírají původní smysl zákona.

Další pozměňovací návrhy poté předložil za KDU-ČSL Jaroslav Klaška 30. listopadu 2016. Podle tohoto návrhu by měli být vyjmuti drobní podnikatelé, kteří z jejich provozované vedlejší činnosti mají nízké zisky a EET by je nadměrně zatížila. Druhý se týkal výjimek pro farmářské trhy.

Zákon o EET i tak prošel několika změnami. Další výjimkou se měla stát snížená sazba DPH na pivo, kterou navrhl sám Babiš. Měla pomoct restauratérům kompenzovat náklady spojené s EET. K tomu však nedošlo, zato byly z první fáze vyjmuti stánkaři s občerstvením.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, protože ačkoliv bylo nejdříve (především ministrem Babišem) avizováno, že výjimky nebudou možné, sám Babiš později navrhl změny. Nedlouho poté následoval další návrh ze strany KDU-ČSL.