Bohuslav Sobotka

V pátek 9. prosince 2016 zveřejnilo ministerstvo dopravy svoji zprávu o stavu situace problematických úseků dálnice D8. Tento materiál by měla projednat vláda ve středu 14. prosince 2016 na svém zasedání.

V rámci dostavby dálnice D8 jsou plánovány po uvedení do provozu dne 17. prosince 2016 ještě tyto projekty (. pdf, str.7–8):

• Projekt geotechnického monitoringu, část 7 - území sanovaného sesuvu km 56,300–56,500.
• Estakáda Prackovice, změna „f“ - zajištění opěry OP1 část 700 - zemní kotvy a injektáž.
• A101 - hlavní trasa, měna „v“ - pilotová stěna u A210 - ZBV38
• Projekt geotechnického monitoringu, část 8 - stavební objekt SO A 210. Dálniční most estakáda Prackovice.

Dále by měly probíhat práce na objektech v okolí dálnice, které nebudou mít vliv na zprovoznění stavby. Materiál uvádí jako příklad dostavbu dvou přejezdů dálnice, vegetační úpravy či úpravy vodoteče (. pdf, str. 9–10).

Samostatnou kapitolou je i pokračující geologický a hydrologický monitoring. Současný stav je popsaný v předkládaném materiálu. Pokud jde o budoucí monitoring, zpráva zmiňuje jen nutnost zajištění projektu monitoringu a nepopisuje detaily. Z předchozí zprávy ministerstva dopravy týkající se D8 vyplývá, že je v přípravě vypsání veřejného řízení na tento kontinuální monitoring po konci roku 2016 (. pdf, str. 7).

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Po uvedení dálnice D8 do užívání budou i nadále pokračovat dokončovací práce v okolí, včetně sanačních a stabilizačních projektů. Dle materiálů ministerstva dopravy je v tento okamžik patrná snaha zajistit kontinuální monitoring problematických geologických úseků dálnice, přesto však zatím nejsou k tomuto účelu upřesněny žádné detaily a nebylo vypsáno výběrové řízení.

Už v lednu 2015 se ministr dopravy Dan Ťok dohodl s Ústeckým krajem na otevření D8 do konce roku 2015. Termín potvrdil i v srpnu téhož roku. V červnu 2016 Ředitelství silnic a dálnic ujistilo ministra Ťoka i premiéra Sobotku, že dostavba pokračuje dle harmonogramu a bude dokončena v prosinci letošního roku.

Ministerstvo dopravy na konci listopadu informovalo vládu o tom, že dálnice D8 bude předčasně zprovozněna dne 17. prosince. „Dálnice bude hotová ke zprovoznění 17. prosince tak, aby byla pro provoz bezpečná,“ uvedl ministr dopravy Dan Ťok. O otevření dálnice D8 v režimu předčasného užívání požádalo Ředitelství silnic a dálnic.

Prohlášení ministra Ťoka doprovázela informační zpráva (.pdf, str. 6) pro vládu, která rovněž předpokládá otevření dálnice dne 17. prosince.

Vzhledem k tomu, že Ředitelství silnic a dálnic a ministerstvo dopravy několikrát potvrdily prosincovou dostavbu dálnice, výrok hodnotíme jako pravdivý.

D8 se opravdu začala stavět v 80. letech (.pdf, str. 5). Výrok je ale relevantní jen vůči části D8 č. 0805 (úsek Lovosice–Řehlovice), tedy oblasti procházející CHKO České středohoří. Zbytek dálnice je dostavěný – posledním dokončeným úsekem je Trmice-státní hranice, který byl uveden do provozu v prosinci 2006.

Vláda rozhoduje o umístění dálničních koridorů prostřednictvím Politiky územního rozvoje České republiky („PÚR“). Současné byla PÚR představena 20. července 2009 a platnáPÚR byla schválena k 22. dubnu 2015 ve znění Aktualizace č. 1 (.pdf). Rozhodování o způsobu provedení stavby je v kompetenci Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD).

Schvalování trasy dálnice bylo poměrně komplikovanou záležitostí. Co se části 0805 týče, probíhalo takto (.pdf, str. 18):

1) Ministerstvo životního prostředí (MŽP) na základě oznámení ŘSD vydalo posouzení vlivu stavby na životní prostředí (listopad 1996). Jedna z možností schválena MŽP.

2) MŽP rozhodlo o výjimce z ochranných podmínek CHKO České středohoří (únor 2001).

3) Krajský úřad Ústeckého kraje vydal rozhodnutí, kterým povolil umístění stavby (březen 2002).

4) Vydáno stavební rozhodnutí (červen 2007).

5) ŘSD vyhlásilo výběrové řízení (červenec 2007).

6) Soudní spory o stavebním rozhodnutí (2007–2010).

7) Zahájení stavby (říjen 2010).

S ohledem na to, že v současné době prakticky není možné trasu dálnice změnit (zbývá 12 km), je výrok hodnocen jako pravdivý.

Premiér Sobotka měl na mysli státy, které jsou z hlediska historie voličské podpory v této oblasti „baštou“ amerických demokratů. Jedná se o státy Michigan, Pensylvánie a Wisconsin. To jsou státy, ve kterých od roku 1992 skutečně vždy zvítězil demokratický kandidát, ale ve volbách v roce 2016 tam zvítězil kandidát republikánů Donald Trump a přepsal tak po 12 letech volební mapu.

Premiér Sobotka ve svém výroku hovoří o čtyřech státech, žádný další stát však tuto podmínku nesplňuje. Počet států, na jejichž území jezera zasahují je celkem osm. Kromě výše zmíněných je to ještě Illinois, Indiana, Minnesota, New York a Ohio. Illinois této podmínce nevyhovuje, protože zde i letos vyhráli demokraté. Podobně je tomu také v případě Minnesoty a New Yorku. Indiana je zase naopak státem, kde pravidelně vyhrávají kandidáti republikánů. Nabízí se proto pouze stát Ohio, ve kterém Donald Trump zvítězil. Ohio je ale považováno za tzv.swing state, protože podpora kandidátů je v tomto státě proměnlivá. V letech 2000 a 2004 zde vyhrál Bush (republikán), v dalších 2 volbách Obama (demokrat). Nepatří tedy do skupiny států, ve kterých by pravidelně vítězili kandidáti jedné či druhé strany.

Sobotka tyto státy vymezuje také jako ty, které mají problémy např. v souvislosti s odchodem firem (a tedy i pracovních míst) ze Spojených států. V této souvislosti se o zmíněných státech hovoří jako o tzv. rezavém pásu, tedy o oblastech, které byly navázány na tradiční průmysl a jeho útlumem dochází k problému např. s nárůstem nezaměstnanosti. Podstata tvrzení premiéra je tak podána korektně, byť se mýlí v jejich počtu, které přešly na stranu republikanského kandidáta. Konkrétně tedy jde o státy Michigan (Mi), Wisconsin (WI) a Pensylvánie (PA).

Jak lze vidět na obrázku č. 1 tak státy Michigan, Pensylvania, Wisconsin a Ohio jsou označeny modře – v těchto státech zvítězil v roce 1992 kandidát demokratů.

Podobně tomu bylo také v roce 1996. Opět v těchto státech zvítězili demokrati:

V roce 2000 už bylo Ohio vybarvené červeně, protože jej získal republikánský kandidát George W. Bush, který zde porazil demokratického kandidáta Ala Gora. Michigan, Pensylvánie i Wisconsin jsou stále „neměnně“ demokratické.

Zatímco v roce 2000 zvítězili demokrati v Novém Mexiku, v roce 2004 zde zase uspěli republikáni. V případě námi sledovaných států se však nic nemění, a i v tomto roce jsou Michigan, Pensylvanie a Wisconsin vítěznými státy demokratů. V Ohiu zvítězil již podruhé za sebou George W. Bush a je tedy opět republikánské.

V roce 2008 bylo Ohio opět demokratické. Na základě tak častého střídání vítězství demokratů a republikánů v tomto státě je právě Ohio považováno za tzv. swing state. Nelze zde totiž předpovědět, který z kandidátů v tomto státě zvítězí. Můžeme si také všimnout, že ve státě Nebraska připadli 4 volitelé republikánům a jeden volitel demokratům.

V roce 2012, kdy obhajoval svůj prezidentský mandát Barrack Obama proti republikánskému Mittu Romneymu zůstalo Ohio stále demokratické. Výsledné rozdělení volitelů bylo 332:206 pro Barracka Obamu.

Podle nejaktuálnějších dostupných výsledků (ještě stále není sečteno 100 % hlasů) má Donald Trump celkem 306 volitelů. Podle zabarvení jednotlivých států můžeme vidět, že v těchto volbách se státy, které byly od roku 1992 vždy demokratické (viz výše) se přes noc staly republikánskými a zvítězil v nich Donald Trump. Jedná se právě o námi sledované státy Michigan, Pensylvanie a Wisconsin. Přebarvilo se také Ohio, které v minulých 8 letech bylo demokratické.

Přestože podmínkám, které premiér Sobotka ve svém výroku uvedl (státy kolem amerických jezer, tam kde 6x po sobě zvolili demokraty, tak dneska volili Trumpa) vyhovují pouze tři americké státy: Michigan, Pensylvánie a Wisconsin, podstata výroku je pravdivá. V těchto státech skutečně zvítězili demokraté šestkrát za sebou a jedná se tak o ryze demokratické státy. Premiér Sobotka pouze zmínil místo tří států čtyři. S největší pravděpodobností mezi ně započítal také Ohio. Zde pouze musíme upozornit, že na základě výše uvedených údajů Ohio nelze brát jako stát, ve kterém většinou vítězí demokraté nebo republikáni.

V letech 2000 a 2004 zde zvítězil republikánský kandidát George W. Bush a v letech 2008 a 2012 zase demokrat Barrack Obama. V případě dalších států, ve kterých naopak demokraté vyhrávají pravidelně, k žádnému zemětřesení nedošlo, a i letos zde vyhrál demokratický kandidát. Jedná se především o státy Illinois, Minnesota a New York. Všechny ostatní uvedené informace jsou pravdivé a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ve svém předvolebním programu, který je dostupný na jeho internetových stránkách, Donald Trump v sekci „Imigrace“ hned jako první bod zmiňuje stavbu neproniknutelné fyzické zdi na jižní hranici USA s Mexikem. Stavba by měla začít od prvního dne Trumpovy inaugurace.„Výstavbu této zdi zaplatí Mexiko.“

Dále ve svém programu řeší otázku vztahů USA s Čínou. V sekci „Obchod“ píše, že použije všechny zákonné prostředky, které mu prezidentský úřad umožňuje, k nápravě obchodních nesrovnalostí. To platí, pokud Čína neukončí nelegální aktivity, a to formou zavedení obchodních cel v souladu s článkem 201 a 301 obchodní úmluvy z roku 1974.

V souvislosti s průzkumem mapujícím soužití muslimů s Američany vydal před volbami Donald Trump jasné stanovisko, které chce k této skupině obyvatel USA zaujmout. Žádá úplné zabránění vstupu muslimů na území Spojených států, dokud nebudou dostatečně prověřeni. Upozorňuje na silnou nenávist muslimské populace proti Američanům.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se nám podařilo všechna tři výše zmíněná stanoviska dohledat přímo v Trumpově volebním programu.

V hlavním městě USA Washingtonu D.C., v němž se hraje o hlasy tří volitelů, drtivě zvítězila v letošních prezidentských volbách Hillary Clintonová. Získala zde 92,8 % hlasů (260 223), její republikánský soupeř Trump 4,12 % hlasů.

Letošní výsledek Clintonové tak byl ještě vyšší než před čtyřmi lety u Baracka Obamy, který zde získal 91,4 % hlasů. Město Washington obecně platí za baštu demokratů. Už od prvních prezidentských voleb, kterých se město zúčastnilo v roce 1964, tady vždy zvítězili kandidáti demokratické strany.

Předsednictvo ČSSD vydalo po prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 prohlášení, v němž vyjadřuje podporu Miloši Zemanovi. Stejně se vyjádřil i senátorský klub ČSSD a Klub starostů a primátorů zvolených za ČSSD.

Podle výsledků organizace KohoVolit.eu voliči ČSSD již v prvním kole dali hlas Miloši Zemanovi. Podle tabulky (.xls, tabulka „chart1_source“) tvořili voliči ČSSD 10 % jeho elektorátu. 6 % Dienstbierových voličů pak volilo v minulých volbách ČSSD. Jinými slovy, 45,5 % voličů ČSSD dalo hlas v prvním kole Zemanovi a 27 % Dienstbierovi.

Analýza KohoVolit.eu dále uvádí, že se ve druhém kole většina voličů, kteří v prvním kole volili zástupce ČSSD Jiřího Dienstbiera, přesunula k Miloši Zemanovi.

Česká republika jako členský stát Severoatlantické aliance má závazek vydávat 2 % ze svého HDP na obranu. Tento požadavek se objevoval už v letech před nástupem Bohuslava Sobotky do funkce premiéra, kodifikován byl až deklarací (.pdf, str. 3, čl. 14) ze summitu NATO ve Walesu z roku 2014. Česká republika tento závazek dlouhodobě neplní, naposled vydala 2 % z HDP na obranu v roce 2005. Od nástupu vlády Bohuslava Sobotky v roce 2014 se situace mírně zlepšuje (viz tabulka), k naplnění dvouprocentní hranice má nicméně stále daleko.

Rok% výdajů na obranu z HDP20140,9120150,9620161,03Zdroj: Ministerstvo obrany

Dalším ze závazků České republiky je dle článku 3 Severoatlantické smlouvy závazek udržovat a rozvíjet svou individuální a kolektivní obranyschopnost. Pro Českou republiku z toho vyplývá povinnost účastnit se cvičení NATO a případně tato cvičení pořádat i na svém území. Tento závazek Česká republika plnila před nástupem vlády Bohuslava Sobotky a stále jej plní, v letošním roce se například účastnila cvičení Anakonda v Polsku, na území České republiky se letos konalo letecké cvičení, které se v ČR konalo i před 2 lety.

Česká republika má také povinnost přispívat do rozpočtu NATO, který se skládá ze 3 složek: civilního rozpočtu, vojenského rozpočtu a Programu bezpečnostních investic. Členské státy přispívají do rozpočtu v poměru ke svému HDP, Česká republika se dle dat serveru Natoaktual.cz k roku 2014 podílí na celkovém rozpočtu NATO 0,94 %.

Co se týče účasti vojáků ČR na misích NATO, Česká republika se v současnosti účastní misí v Afghánistánu a Kosovu, kterých se účastnila (.pdf, str. 2) i před nástupem vlády Bohuslava Sobotky.

Další konkrétní závazky vyjmenovává Jiří Šedivý, bývalý náčelník generálního štábu AČR. Ten ve svém textu pro server Natoaktual.cz z března 2014 vypisuje závazky a dodává, že řadu z nich Česká republika nesplnila.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože současná vládní koalice se na zvýšení výdajů na obranu dohodla již v koaliční smlouvě (.pdf, kapitola 12.1, str. 29). V koaliční smlouvě je uvedeno, že plnění závazků vůči NATO se neobejde bez úprav financování resortu obrany.

V roce 2014 byl dohodnut koaličními stranami ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL postupný růst výdajů České republiky do roku 2020. V roce 2020 by tedy podle dohody (.pdf) výdaje měly dosáhnout až na 1,4 % HDP. V době dohody, tedy v roce 2014 (.pdf, str. 8), Česká republika dávala na obranu asi 1,06 % HDP.

Podle rozpočtu (.pdf, str. 7) ministerstva obrany České republiky na rok 2016 byl podíl výdajů na obranu stanoven na 1,03 % HDP.

Rok 2009 skutečně přinesl pokles HDP. Svůj vliv na to měla především hospodářská krize, a tedy propad zahraniční poptávky.

Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že po období dlouhého růstu mezi lety 1993–2008, který těžil především z přílivu přímých zahraničních investic či začlenění ČR do hospodářského prostoru EU, došlo v roce 2009 k propadu ekonomiky. Tehdy HDP pokles l o více než 4 % ve srovnání s rokem 2008. Pokles byl nejznatelnější ve druhém čtvrtletí roku 2009 – představoval – 4,9 % HDP.

Zdroj: ČSÚ (.pdf, str. 1)