Bohuslav Sobotka

Na zmíněném jednání ve Varšavě byl potvrzen důraz na zajištění bezpečnosti východních států NATO - Polska a zemí Pobaltí.

V červenci 2016 proběhlo ve Varšavě zasedání států NATO. Jedním z výsledků těchto jednání bylo rozhodnutí posílit takzvané východní křídlo (str. 10, bod 40) NATO, tedy Polsko, Litvu, Estonsko a Lotyšsko.

„Rozhodli jsme se posílit přední pozice NATO v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku a tím jednoznačně prokázat jednotný postoj, kdy jako spojenci jsme odhodláni a schopni jednat společně proti jakékoliv agresi.“ V každé z těchto zemí by měl vzniknout jeden mezinárodní prapor pod velením USA, Kanady, Velké Británie a Německa. Nejvyšší vedení těchto mezinárodních sil bude v Polsku.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože došlo k jednání NATO v Polsku, na kterém bylo dohodnuto zřízení čtyř mnohonárodnostních praporů, jenž budou lokalizovány na území Polska, Litvy, Estonska a Lotyšska, tedy tzv. východního křídla NATO.

Touto otázkou se zabývá koaliční smlouva v hlavě IV Principy koaliční spolupráce (.pdf, str. 31). V té je řečeno, že pro každé jmenování či odvolání člena vlády „musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat.“

Bohuslav Sobotka na svém facebookovém profilu v reakci na Babišův výrok o pracovním a koncentračním táboře v Letech u Písku napsal: „Chtěl bych požádat místopředsedu vlády a ministra financí, aby se řádně a slušně omluvil. Aby se seznámil s historií našeho státu tak, aby se příště nemusel vymlouvat a svalovat svá slova na jiné. A na jeho místě bych zajel do Let a na hodně dlouho sklonil hlavu před památníkem mužů, žen a dětí, kteří buď skončili svůj život v Osvětimi, nebo byli utýráni nelidskými poměry, které v tomto táboře panovaly. Možná to pomůže i jemu osobně."

Server Aktuálně.cz přinesl 1. září výrok ministra financí, ve kterém prohlásil, že „byly doby, kdy všichni Romové pracovali“. Dále řekl: „To, co píšou v novinách ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“

Ve svém vyjádření Babiš svůj výrok nevyvrátil a odvolával se na Jindřicha Vařechu (hnutí ANO), který mu měl tyto informace poskytnout.

„Můj známý, majitel jedné české firmy, mi vyprávěl, že za komunismu Romové chodili do práce a taky mi říkal, že Lety byly pracovní tábor a od roku 1942 internační tábor,“ uvedl Babiš.

Z logiky věci nelze explicitně spojovat komunistickou éru, která oficiálně započala až únorem 1948, s táborem v Letech, jenž byl využíván především v období druhé světové války nacisty.

Zákonem č. 74/1958 Sb. komunisté omezili kočovný život Romů, přičemž jednou z jeho podmínek byla povinnost obecních výborů zajistit těmto lidem zaměstnání i ubytování (§ 1, zk. 74/1958 Sb.) Tento zákon byl však novelizován roku 1990, a to zákonem č. 175/1990 Sb.

Vedle toho se v období panujícího komunismu snažila vláda o asimilaci romského etnika do společnosti. Zvolila pro to převážně materiální a finanční postupy.

V červenci roku 1946 se vláda rozhodla pro náhradu některých válečných škod, a to jak u osob perzekuovaných, tak u zastánců odboje.

Odstavec 3 zk. 163/1946 Sb. o mimořádných opatřeních bytové péče přiznává „přednostní právo na pronájem bytu osobám, kterým byl tento zabrán za okupace okupačními úřady nebo jinými okupačními orgány, protože byly účastníky zahraničního nebo domácího odboje nebo byly postiženy politickou persekucí. Totéž právo se přiznává i jejich pozůstalým rodinným příslušníkům.“

Vrátíme-li se k prvnímu z výroků, ministr financí uvedl, že tábor v Letech u Písku byl ryze pracovní. Toto tvrzení ovšem není zcela pravdivé. Od svého zřízení v roce 1940 do roku 1942 plnil sice funkci pracovního tábora, později se však změnil v tábor koncentrační, který byl přestupní stanicí do Osvětimi.

Jak uvadí ČT24, Romové ve zmíněném táboře však tvořili z počátku pouhých 10 % a jednalo se pouze o muže. Posíláni tam byli kvůli drobnějším přečinům či nevoli k práci.

„Podle ustanovení táborového řádu bylo povinností vězňů pracovat. Především se jednalo o práce na stavbě silnice na trase Plzeň-Ostrava. Dále vězňové pracovali na odklízení lesních polomů a v zemědělství.“ (Holocaust.cz)

Po vytvoření romského „Endlösung“ se však z kárného tábora stal koncentrační, do něhož byly posílány celé rodiny.

Heinrich Himmler v témže roce vypracoval plán tzv. rasově čistých Romů, kteří měli být z likvidačního procesu vyjmuti. Jednalo se rasově čisté německé Romy (označení jako Sinti a Lallerio) a již plně integrované německé Romy. Ke konci ledna 1943 bylo definitivně rozhodnuto o deportaci většiny Romů do Auschwitz II-Birkenau.

Výrok Bohuslava Sobotky (ČSSD) hodnotíme jako pravdivý, tábor v Letech byl součástí sítě nacistických koncentračních táborů.

Tvrzení předsedy vlády se zakládá na fakticky správných informacích, a proto jej hodnotíme jako pravdivé.

Zmíněný tábor, který shromažďoval od roku 1942 převážně Romy, se podle projektu Holocaust.cz skutečně stal s nástupem Reinharda Heydricha přestupní stanicí do Osvětimí.

„Celkem prošlo internací v tomto táboře 1 309 osob, z nichž 326 internaci nepřežilo. Další čtvrtina vězňů byla propuštěna nebo utekla. Ostatní vězňové byli transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi.“ (Holocaust.cz)

V Letech bylo internováno 1309 Romů, z čehož přibližně jedna čtvrtina zemřela a druhá utekla či byla propuštěna. Zbylých asi 650 Romů mělo být deportováno do Osvětimi, a to ve dvou vlnách. První 3. prosince 1942 a druhá (vyhlazovací) 16. prosince téhož roku. V druhém hromadném transportu došlo k přesunu 417 Romů.

Celkový počet deportovaných Romů do zmíněného tábora byl kolem 23 tisíc.

Řešení „romské otázky“ bylo vedle té židovské rovněž jednou z částí vyhlazovacího procesu nacistického Německa.

Tuto skutečnost potvrzuje Norimberský proces, který plně odkryl hrůznosti, jež byly v táborech páchány. Jednou z nich byly i experimenty s infekčními či smrtelnými nemocemi, např. s tyfem.

„Experimenty se žloutenkou, neštovicemi, tyfem, paratyfem A a B, cholerou a záškrtem zde byly rovněž prováděny.“ (str. 8)

Projekt Holocaust, zaštítěný Institutem Terezínské iniciativy, rovněž dokládá, že v Letech panovala chronická nemocnost v důsledku fatálních hygienických podmínek. Špatná zdravotní situace byla vedením přehlížena do přelomu roku 1942–43, kdy zde vypukla tyfová epidemie, která zasáhla i některé dozorčí. (Andr´oda taboris: tragédie cikánských táborů v Letech a v Hodoníně. Brno: 1995. s. 44)

Výrok Bohuslava Sobotky proto hodnotíme jako pravdivý, přestože do roku 1942 byl tábor v Letech v Písku skutečně pouze pracovně-nápravným.

Vznik pracovně-kárných táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu byl původně spjat s rokem 1939 a s přijetím protektorátního zákona „o preventivním potírání zločinnosti“.

V roce 1942 dochází k přijetí výnosu„o potírání cikánského neřádu“ a k následnému soupisu všech „cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu“. Z tohoto soupisu byl vyvozen počet etnických Romů v protektorátu na 6500 osob. Části z nich bylo omezeno právo pohybu a další část byla internována v nově přejmenovaných romských koncentračních táborech v Letech a Hodoníně.

Za období protektorátu prošlo táborem v Hodoníně dle údajů památníku Hodonín u Kunštátu 1396 vězňů. Jak uvádí například akademická práce „Moravští vězni cikánského tábora v Letech u Písku 1942 – 1943“ autorky Veroniky Klimkové, v táboře v Letech bylo internováno 1309 vězňů (.pdf, s. 20).

Výrok premiéra Sobotky lze označit za pravdivý, protože oba tábory byly od roku 1942 koncentračními ve smyslu koncentrace jedné specifické skupiny obyvatel - českých a moravských Romů.

Ministryně Marksová a ministři Dienstbier a Chovanec byli navštívit například Šluknovsko (v roce 2014), Moravskoslezský kraj či Chomutov. V letošním roce zavítal Jiří Dienstbier do Českých Velenic. Spolu s velvyslancem USA Andrew Schapirem pak v dubnu tohoto roku navštívili také město Kadaň a tamější vyloučené lokality.

K předkládaným materiálům, kterými se vláda snaží zlepšit situaci v sociálně vyloučených lokalitách, patří například návrh Jiřího Dientsbiera týkající se problémů s bydlením v těchto oblastech. Tento materiál vláda schválila 27. července 2016. Dokument zpracovala Agentura pro sociální začleňování.

Jako aktuální problémy (.pdf) popisuje například „dluhy vůči majiteli domu, výskyt hmyzu a nevhodné hygienické podmínky, přelidnění v bytech a nevhodné technické podmínky nebo nadhodnocené nájemné“. MPSV má za úkol také „zajistit řešení situace, kdy pronajímatel neplní povinnosti při úhradě nákladů spojených s bydlením“ (.pdf, str. 9).

Další řešení je pak v gesci ministerstva zdravotnictví (stanovit hygienické normy, zpřesnit stávající podmínky) a dalších. Do konce října letošního roku je v plánu zpracování navržených způsobů řešení jednotlivými ministerstvy.

V současné době se v oblasti sociálního zabezpečení projednává novela (.pdf) o pomoci v hmotné nouzi, v níž se řeší mimo jiné podmínky nároku na doplatek na bydlení. V roce 2015 byla schválena nová koncepce o sociálním bydlení. Nyní se tento zákon připravuje. Bude ukládat obcím povinnost zajistit byty pro sociálně slabé.

Dalším dokumentem, který má přinést zlepšení situace v těchto oblastech, je například Strategie boje proti sociálnímu vyloučení pro roky 2016–2020 z února letošního roku, přičemž nahrazuje předchozí strategii stejného typu. Dokument se zaměřuje na na „řešení existence a předcházení vzniku sociálně vyloučených lokalit“. Cílem je mimo jiné minimalizovat dlouhodobé bydlení v ubytovnách nebo dalších nevhodných prostorech, v oblasti vzdělávání je pak problémem nízký počet dětí absolvující předškolní vzdělání.

První zpráva o průběžném stavu a dosažených výsledcích je naplánována na rok 2018.

Vláda měla ve svém programu schůze dne 24. srpna 2016 projednat návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové o změně zákona 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. Tento bod jednání byl přerušen.

Proběhla debata o tom, zda má být věk pro odchod do důchodu zastropován, popřípadě v jaké výši (65 nebo 67 let). ČR v současnosti tento věk nijak zákonně neupravuje, doba pro odchod do důchodu je tedy proměnlivá.

Ministr financí Babiš tento návrh označil za „populistický“ a zároveň připojil názor, ve kterém tvrdí, že „koalice se nedohodne“.

Později ale k dohodě v koalici došlo. Z tiskové konference (.mp3, čas 4:40) po schůzi vlády ze 31. srpna se dovídáme, že koalice se na zastropování věku odchodu do důchodu na hranici 65 let dohodne. Andrej Babiš má nakonec v plánu tento návrh podpořit.

Oficiálně má vláda tento bod na programu (.pdf, str. 1) k projednání na schůzi, která se bude konat v pondělí 5. září 2016. Tento výrok premiéra Sobotky je tedy pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, podle vládního návrhu zákona by politici měli nově předkládat oznámení o majetku i na začátku volebního období. Zároveň by také měli přiznávat i majetek, se kterým do funkce přišli.

Současné znění zákona o střetu zájmů obsahuje povinnost veřejných funkcionářů podat oznámení o majetku, který nabyli během výkonu funkce. Takové oznámení musí učinit do 30. června následujícího kalendářního roku.

Vládní návrh zákona (.pdf, str. 5) k tomu přidává povinnost oznámit majetek, který veřejný funkcionář vlastní, ke dni před zahájením výkonu funkce. Takové oznámení by mělo být podáno nejpozději do 30 dnů od zapsání funkce do registru oznámení, který by nově mělo vést ministerstvo spravedlnosti. Pokud by tak nebylo učiněno ve stanovené lhůtě nebo by byly uvedeny nepřesné, neúplné nebo nepravdivé údaje, dopustili by se veřejní funkcionáři přestupku.

Kromě toho by také měli podle vládního návrhu (.pdf, str. 6) nově povinnost uvést i způsob nabytí a cenu majetku, který získali jak před nástupem do funkce, tak v průběhu jejího výkonu. Jedinou výjimkou je cena u nemovitostí, které už před vstupem do funkce tento funkcionář vlastní.

Podle slovenského a českého obchodního rejstříku již Andrej Kiska většinu svých firem prodal.

Slovenský prezident vlastnil síť společností Triangel a Quatro, které na konci roku 2004 prodal Všeobecné úverové bance a rozhodl se věnovat charitativní činnosti. Ve výpisu ze slovenského obchodního registru jsou pod jeho jménem uvedeny čtyři firmy, které dosud zrušeny nebyly. V českém rejstříku je veden pouze jako ředitel nadace Dobrý anděl.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože nejvýnosnější část svého byznysu před vstupem na politickou scénu slovenský prezident opravdu prodal.