Výrok je pronesený v kontextu rozhovoru ohledně odstoupení Borise Šťastného z pozice pražského zastupitele.
Výrok odpovídá tvrzením Bohuslava Svobody a poslance Šťastného v médiích.
Primátor Svoboda v rozhovoru pro Ihned.cz na otázku, zda není odchod Šťastného s Richterem spíše signálem pro to, že se jim v zastupitelstvu nedostávalo dostatek prostoru, odpověděl: "Teď (zastupitelský, pozn.) klub hlasuje ve dvaceti lidech poměrem patnácti šestnácti proti čtyřem, což se opakuje. To je jistě pro Borise Šťastného i Milana Richtera signál, že se síly posunuly jinam. Určitě to mělo vliv na jejich rozhodování. (...) Kdyby nebyla taková převaha, hlasová a lidská, pro variantu politiky, kterou oni nezastávají, pak by se nevzdávali."
V podobném duchu hovoří ve zmiňovaném rozhovoru i sám Šťastný. Na otázku, proč se rozhodl složit mandát, odpověděl: "Dlouhou dobu jsem se (...) pokoušel na tyto věci (údajnou nekompetentnost a nedůslednost zastupitelů, pozn.) poukazovat, bohužel marně. Za stávajícího rozložení hlasů nemám možnost, jak tyto věci změnit. (...) Většina má jiný názor a já odmítám nést osobní politickou odpovědnost za věci, se kterými zásadně nesouhlasím a jsem přesvědčený, že nelze dlouhodobě opouštět hlasování, neboť jsem nucen hlasovat proti návrhům vlastní strany."
Ač to nemůžeme tvrdit s jistotou, z uvedeného vyplývá, že Šťastného vedly k rezignaci spíše vnitřní poměry na zastupitelstvu (především pak jemu nevyhovující rozložení politických sil), nikoliv tlak ze strany primátora. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
