Evžen Tošenovský není zcela proti snižování emisí, ale záleží dle něj na tom, jaká pravidla a regulace se v rámci EU nastaví. Evropský parlament dle jeho názoru přijímá až příliš ambiciózní cíle. Tošenovský hlasoval proti u těchto směrnic z důvodu obav z poškození průmyslových odvětví, jako je automobilový průmysl, či možnosti ohrožení konkurenčního prostředí a ohrožení vývoje nových technologií.
Výbory, které mají na starost projednávání navržené legislativy v Evropském parlamentu, ve svých pozměňovacích návrzích uvádějí vyšší a ambicióznější čísla, než jaké původně navrhovala Evropská komise. Například u směrnice o využívání obnovitelných zdrojů Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku navrhoval (Pozměňovací návrh 109, Návrh směrnice, čl. 3 – odst. 1) podíl energie z obnovitelných zdrojů až ve výši 35 % oproti Evropské komisi, která navrhovala podíl 27 %. V přijaté směrnici byl přijat alespoň 32% podíl energie z obnovitelných zdrojů.
Při projednávání nařízení o emisních limitech pro nová těžká vozidla Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin navrhl (Pozměňovací návrh 36, Návrh nařízení, čl. 1 – odst. 1 – písm. a) navýšení hodnot snížení emisí u takových vozidel. Přijatá směrnice nakonec stanovuje hodnoty, které původně navrhla Evropská komise, a to v letech 2025–2029 snížit emise o 15 % a od roku 2030 je u těchto vozidel snížit o 30 %. V pracovním dokumentu se EK zabývá možnými dopady na automobilový průmysl, a to převážně zvýšením (.pdf, str. 2) počátečních nákladů pro výrobce nákladních vozidel. Například Evropské sdružení výrobců automobilů akceptuje limity stanovené přijatou směrnicí, domnívá se ale, že takové cíle jsou přehnané a nerespektují odlišnost nákladních automobilů od osobních automobilů.
Další cíle v oblasti životního prostředí například stanovuje směrnice (č. 1 odst. 1) o energetické účinnosti, která udává cíl pro energetickou účinnost alespoň 32,5 % do roku 2030, což je navýšení oproti původnímu (čl. 1) cíli – 20% účinnosti. V pozměňovacích návrzích ale příslušný výbor navrhoval cíl (Pozměňovací návrh 45, Návrh směrnice čl. 1 - odst. 1 - bod 1) pro energetickou účinnost v hodnotě 40 %, tedy až od 10 % více, než navrhovala Evropská komise. Tošenovský stojí proti, jelikož by to mohlo ohrozit konkurenční prostředí a vývoj nových technologií. Negativních dopadů, tentokrát na jednotlivé průmyslové sektory, se Tošenovský obával i u návrhu směrnice o nákladově efektivních způsobech snižování emisí, a proto hlasoval proti.
V rámci návrhu nařízení o každoročním snižování emisí skleníkových plynů bylo v rámci pozměňovacích návrhů přidáno (Pozměňovací návrh 25, Návrh Nařízení, čl. 1 – odst. 1) dosažení cíle snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 30 % oproti roku 2005. S tímto cílem byla směrnice přijata.
Z pracovních dokumentů zabývající se dopady směrnic, které si nechává vypracovat Evropská komise, vyplývají jak pozitivní dopady směrnic, tak i možné negativní dopady. Vyšší úroveň energetické účinnosti (.pdf, str. 4–5) by dle EK měla mít pozitivní dopady na hospodářský růst, zaměstnanost a hospodářskou soutěž. Mimo jiné například snížení účtů za energii spojenou s nižší spotřebou energie. U snižování emisi skleníkových plynů (.pdf, str. 3) nevidí EK přímé dopady na malé a střední podniky, kdy zdůrazňuje, že možné dopady se budou odvíjet od konkrétních opatření zavedených v jednotlivých státech.
Dopady, které by mohly snížit inovační pobídky spolu s dopady na průmyslová zařízení, které se zapojují do ETS (systém EU pro obchodování s emisemi), EK vidí u směrnice na nákladově efektivní způsoby snižování emisí (.pdf, str. 5). U návrhu nařízení na podporu obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 5) se snaží dopady na malé a střední podniky zmírnit různými výjimkami, které mají podporovat konkurenceschopnost. Kromě toho směrnice mohla mít dopady na sociální, hospodářskou oblast a životní prostředí v jednotlivých členských státech EU.
