Filip Turek

Europoslanec Filip Turek reaguje na debatu o nutnosti integrace ukrajinských uprchlíků. V odůvodnění proto vycházíme ze statistiky Ukrajinců s tzv. dočasnou ochranou, která se týká těch, kteří zemi opustili po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. V datech tak nejsou zahrnuti Ukrajinci, kteří ve Středočeském kraji pobývali už před válkou.

Ukrajinští uprchlíci ve Středočeském kraji

Ke konci srpna 2025 žilo podle Ministerstva vnitra ve Středočeském kraji 55 431 ukrajinských uprchlíků (.xls). Z toho bylo téměř 13 400 dětí do 18 let, což odpovídá 24 %. Dětí do 15 let bylo asi 10 100, tedy 18 %.

S dotazem ohledně počtu pracujících Ukrajinců s dočasnou ochranou ve Středočeském kraji jsme se obrátili na úřad práce a středočeské hejtmanství, ty nám poskytly data z konce srpna 2025. Podle těchto údajů žilo v kraji 29 706 zaměstnaných Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z 55 tisíc ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji bylo tedy zaměstnáno cca 54 % lidí – toto číslo ovšem vyjadřuje počet zaměstnaných v poměru ke všem Ukrajincům včetně dětí. Pokud se zaměříme na věkovou skupinu, která pracovat může, a počet zaměstnaných tedy vztáhneme ke skupině ve věku 15 let a více (.xls), činí podíl pracujících 66 %. Ve skupině obyvatel v produktivním věku od 15 do 65 let (tedy bez důchodců) dosahuje podíl podle úřadu práce 69,8 %. Okolo 70 % se podíl zaměstnaných pohybuje i v případě, že bychom počet zaměstnaných vyjádřili v poměru k Ukrajincům starším 18 let.

Statistika úřadu práce nezahrnuje osoby, které podnikají. Pokud tedy započítáme i OSVČ, může být výsledný podíl ještě vyšší. Aktuální data o počtu podnikajících ukrajinských uprchlíků ve Středočeském kraji ovšem nejsou veřejně dostupná a neposkytl nám je ani úřad práce, ani hejtmanství, přesný podíl OSVČ tak neznáme. Výzkumná zpráva Sociologického ústavu Akademie věd ČR z listopadu 2024 uváděla (.pdf), že tehdy mezi OSVČ v celé České republice patřilo 6 % dospělých Ukrajinců s dočasnou ochranou (.pdf, str. 10). 

Závěr

Podle dat k srpnu 2025 žilo ve Středočeském kraji zhruba 55 400 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Z toho 18 % bylo dětí do 15 let. Ze zbylých Ukrajinců spadajících do věkové skupiny, která pracovat může, včetně mladistvých od 15 let, bylo zaměstnaných přibližně 66 % lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý. 

Europoslanec Filip Turek mluví o údajném problému Česka s kapacitou pro přijetí ukrajinských uprchlíků. Zmiňuje například nedostatečné kapacity škol pro ukrajinské děti nebo údajný problém s kriminalitou uprchlíků. Podle Filipa Turka existují studie, které uvádějí, že do roku 2027 by bylo „ideální“, kdyby v České republice žilo kolem 200 tisíc uprchlíků. Dále se proto zaměříme na to, zda některé studie skutečně mluví o tom, jaký počet uprchlíků je Česko schopno bez problémů integrovat do roku 2027.

Studie o Ukrajincích v ČR

V českém prostředí se ukrajinským uprchlíkům věnovalo několik studií. Podle studie PAQ Research o integraci uprchlíků do české společnosti po dvou letech války, publikované v únoru 2024, chtělo 58 % z nich zůstat v Česku minimálně další dva roky. To na základě dat z listopadu 2023, kdy výzkum probíhal, činilo přibližně 180 tisíc lidí (.pdf, str. 13). Studie rovněž mluví o rizicích nezvládnutí integrace uprchlíků do české společnosti (.pdf, str. 7), konkrétní počet lidí, které je ČR schopna integrovat však nezmiňuje. 

V únoru 2025 vyšla studie o budoucnosti českého pracovního trhu, na které se podílela poradenská společnost Boston Consulting Group (BCG) a středoevropská pobočka neziskové organizace Aspen Institute. Studie predikuje, že až 70 % ukrajinských uprchlíků by v Česku mohlo zůstat i po roce 2035. V zemi by tak trvale mohlo žít přibližně 260 tisíc Ukrajinců (.pdf, str. 9–10). Studie také doporučuje konkrétní opatření pro lepší integraci ukrajinských uprchlíků do pracovního trhu (.pdf, str. 58–59). Maximální počet Ukrajinců, který by byl pracovní trh schopen integrovat, však nezmiňuje. 

O měsíc později publikoval Sociologický ústav Akademie věd ČR výzkumnou zprávu Hlas Ukrajinců, podle které by v Česku nebo v jiné zemi chtělo zůstat 40 % ukrajinských uprchlíků, 35 % pak tuto možnost zvažuje. Častěji se chtějí vrátit ti s horší znalostí češtiny, nezaměstnaní a důchodci (.pdf, str. 50). Ani tato studie nezmiňuje konkrétní počet uprchlíků, který by byl sociální systém nebo pracovní trh schopen bez problémů zvládnout.

Závěr

Od začátku války na Ukrajině bylo publikováno několik studií, které se věnují integraci ukrajinských uprchlíků do české společnosti. Tyto studie obsahují predikce, kolik Ukrajinců v Česku zůstane natrvalo, a průzkumy, které mapují, kolik Ukrajinců se plánuje vrátit. Žádná z těchto studií neuvádí, jaký maximální počet uprchlíků by české školství, sociální systém či pracovní trh dokázaly efektivně integrovat. Z dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat žádnou jinou studii, která by mluvila o počtu ukrajinských uprchlíků, které je Česká republika schopna v roce 2027 zvládnout. Výrok Filipa Turka proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ke konci června 2025 v Česku podle Ministerstva vnitra dlouhodobě žilo zhruba 580 tisíc ukrajinských občanů. Toto číslo ale zahrnuje také Ukrajince (.pdf, str. 6), kteří do ČR přišli již před 24. únorem 2022, kdy začala ruská invaze. V rámci EU mohou uprchlíci z Ukrajiny žádat o tzv. dočasnou ochranu, která se týká těch, kteří zemi opustili právě po zahájení invaze. Česko evidovalo na konci června 374 tisíc uprchlíků z Ukrajiny s dočasnou ochranou (.pdf, str. 9). Filip Turek tedy uvádí přibližně správné číslo. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Filip Turek, lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě ve volbách do Evropského parlamentu, reaguje na diskuzi ohledně omezování nových aut se spalovacími motory na úrovni Evropské unie (EU) od roku 2035. K tomuto tématu říká, že pokud v EU „přestanou jezdit auta“, nepomůže to podle něj tomu, aby došlo k ochlazení planety. Následně zmiňuje, že Evropa produkuje z celkových emisí CO₂ vytvořených člověkem jen 8 %, z čehož podle něj jen malou část tvoří automobilový průmysl. Právě v této souvislosti dodává, že je v Evropě 250 milionů aut. Protože v kontextu výroku mluví o Evropské unii, zaměříme se v našem odůvodnění především na situaci v EU.

Klasifikace zpravidla rozlišují mezi osobními a nákladními automobily (.pdf, str. 9–10), nákladní se pak dělí do třech skupin – na lehká, střední a těžká užitková vozidla. Legislativa EU ohledně omezení aut se spalovacími motory se vztahuje na osobní a lehká užitková vozidla, ne však na střední a těžká. V textu se proto budeme zabývat pouze osobními a lehkými užitkovými vozidly.

Data o počtu aut v EU

Statistiky o počtu registrovaných aut poskytuje např. Evropská asociace výrobců automobilů (ACEA). Podle této organizace bylo v roce 2021 ve státech EU přibližně 250 milionů registrovaných osobních automobilů (.pdf, str. 4). Nejnovější data za rok 2022 ukazují, že došlo k mírnému nárůstu na 252 milionů.

Lehkých užitkových vozidel bylo v roce 2021 v EU dalších přibližně 30 milionů (.pdf, str. 5), téměř stejné číslo uvádí ACEA i pro rok 2022 (.pdf, str. 6). Celkově tak bylo v Unii 282 milionů osobních a lehkých užitkových aut.

Data pro celou Evropu

S připočtením údajů za další evropské státy se číslo ještě zvyšuje. Statistika ACEA uvádí počty aut v EU doplněné o státy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) a Spojené království (.pdf, str. 5–6). Asociace uvádí, že dohromady v těchto státech bylo v roce 2022 přibližně 297 milionů osobních a 37 milionů lehkých užitkových vozů, v součtu tedy asi 334 milionů kusů těchto typů vozidel (str. 5–6).

Souhrnný údaj za celý evropský kontinent pro popisované typy vozidel se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Při započtení ostatních evropských států, které nejsou členy EU, by ale odchylka od ověřovaného údaje logicky ještě narostla.

Závěr

Filip Turek má pravdu v tom, že osobních automobilů je v EU přibližně 252 milionů. Podle unijních pravidel, o kterých v kontextu výroku mluvil, se ale zákaz prodeje nových vozů se spalovacím motorem od roku 2035 bude vztahovat i na lehká užitková auta. Těch podle aktuálních dat ACEA v roce 2022 bylo asi 30 milionů. Počet aut, která Turek komentuje, tedy dohromady činil 282 milionů. Jím uváděný počet se i tak stále pohybuje na hranici našeho 10% tolerančního pásma, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Filip Turek, Lídr Přísahy a Motoristů sobě, v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu kritizuje emisní povolenky, které podle něj zdražují život všem lidem v Evropské unii, a které dle jeho názoru nepřispějí k ochlazení planety. Ve výroku tvrdí, že z celkových emisí oxidu uhličitého (CO₂) vzniká lidskou činností 3,5 % emisí, z čehož tvoří podíl Evropy přibližně 8 %.

Emise CO₂

Oxid uhličitý je hlavním skleníkovým plynem, jejichž rostoucí koncentrace v ovzduší způsobuje oteplování planety (.pdf, .pdf, vše str. 1). Zvyšující se množství těchto plynů v atmosféře totiž zachycuje více infračerveného záření – v důsledku tak roste i množství záření, které se dostává k zemském povrchu a otepluje ho. Čím větší koncentrace skleníkových plynů, tím je tento skleníkový efekt silnější.

K oteplování přispívá i produkce dalších skleníkových plynů, jako je metan, oxid dusný nebo různé fluorované plyny. Podíl, který má na zesilování skleníkového efektu CO₂, ovšem zůstává nejvyšší a dosahuje přibližně 70 %.

Do atmosféry se oxid uhličitý uvolňuje neustále, například v rámci koloběhu uhlíku v oceánech, kvůli rozkladu organických látek, fotosyntéze, dýchání organismů nebo sopečným erupcím. V takovém případě mluvíme o emisích z přirozených zdrojů. Další část emisí CO₂ tvoří tzv. antropogenní emise, které vznikají lidskou činností, zejména spalováním fosilních paliv, výrobou cementu a oceli nebo v důsledku odlesňování.

Některé starší zdroje uvádějí, že přirozenými procesy se do atmosféry každý rok dostává přibližně 750 až 770 gigatun oxidu uhličitého (.pdf, str. 2). Vycházejí ze zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) z roku 2007 (.pdf, str. 515). V dané době se množství emisí CO₂ vytvářených člověkem pohybovalo okolo 30 gigatun za rok, což odpovídalo necelým 4 % z celkového množství emisí (.pdf, str. 2 ze 13).

Podle nejnovějších dat IPCC z roku 2021 dosahují emise CO₂ vytvářené přirozenými procesy 795 gigatun (IPCC používá vyjádření v gigatunách uhlíku). Antropogenní emise oxidu uhličitého, které podle IPCC činí skoro 41 gigatun, tak po přepočtu tvoří 4,9 % z celkového ročního množství CO₂ uvolněného do atmosféry.

Stejné množství antropogenních emisí zmiňuje i analýza, která každoročně vzniká pod záštitou mezinárodního projektu Global Carbon Project. Její autoři ovšem upozorňují, že definice a způsoby výpočtu se mohou v různých databázích lišit. Platforma Climate Watch, která také pravidelně zveřejňuje statistiky týkající se emisí skleníkových plynů, uvádí u antropogenních emisí z tohoto důvodu nižší čísla. Za rok 2020 ukazuje konkrétně 34,7 gigatuny CO₂, což by odpovídalo 4,2 % celkových emisí (se započítáním přirozených emisí podle IPCC).

Na první pohled by se mohlo zdát, že lidská činnost tvoří zanedbatelnou část emisí oxidu uhličitého. Antropogenní emise ale narušují přirozený koloběh, a stávající úložiště, jako jsou oceány nebo lesy, nedokáží CO₂ plně absorbovat. Zmíněná přírodní úložiště jsou sice schopna zachytit přibližně polovinu emisí CO₂, které jsou v systému navíc kvůli lidské činnosti (.pdf, str. 1), zbývající přebytek oxidu uhličitého ale zůstává v atmosféře. Tím se zvyšuje jeho koncentrace, což následně přispívá právě k zesilování skleníkového efektu a růstu teploty na Zemi.

Lidská činnost je hlavním důvodem, proč emise oxidu uhličitého uvolněného do atmosféry rostou (.pdf, str. 54). Používáním fosilních paliv, především pro výrobu elektřiny, tepla nebo dopravu, se vyprodukuje přibližně 90 % všech antropogenních emisí CO₂, zbytek zahrnuje především odlesňování.

Podíl Evropy

Většina přehledů vyčísluje jen podíl, který tvoří Evropa či EU ze světových antropogenních emisí CO₂ z fosilních paliv. Podle databáze EDGAR, kterou zveřejňuje Evropská komise, má EU na svědomí lehce přes 7 % tohoto druhu emisí, Evropa přibližně 8,5 %. Téměř stejný podíl u EU uvádí také analýza Global Carbon Project (.pdf, str. 4, 20).

V přehledech IPCC, EDGAR ani Global Carbon Project se nám nepodařilo dohledat podíl, který připadá EU ze všech antropogenních emisí. Poslední statistiky platformy Climate Watch ukazují, že v roce 2020 Unie produkovala 6,6 % emisí vytvářených lidskou činností, celá Evropa pak 8,6 %.

Zdroj: Climate Watch

Závěr

Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) vzniká ročně přirozenými procesy přibližně 795 gigatun oxidu uhličitého, zatímco antropogenní emise CO₂ dosahují zhruba 41 gigatun, tedy zhruba 4,9 % z celku. Pokud bychom vycházeli z dat platformy Climate Watch, která kvůli rozdílné metodice uvádí nižší hodnotu, a to 34,7 gigatun, jednalo by se o 4,2 %. Z této části pak podle Climate Watch tvoří 8,6 % evropské státy. Výrok Filipa Turka proto kvůli mírné nepřesnosti v číslech hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Z celkových globálních emisí CO₂ sice představují antropogenní emise jen malou část, jejich množství přidávané do ovzduší však narušuje energetickou rovnováhu atmosféry. I tento na první pohled malý nadlimitní příspěvek totiž přirozená úložiště uhlíku nedokáží zcela pohltit. V důsledku tak dochází k zesilování skleníkového efektu a oteplování planety.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, v kontextu výroku kritizuje opatření spojená se Zelenou dohodou pro Evropu. Například, kvůli záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů, EU zakázala prodej nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Green Deal podle Turka zničí automobilový průmysl i průmysl jako takový.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Knap nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Průmysl v Česku

Zaměstnanost v průmyslu dlouhodobě sleduje Český statistický úřad (ČSÚ). Konkrétně se jedná o průměrný evidenční počet zaměstnanců, do kterého se zahrnují všichni pracovníci, jež jsou v pracovním nebo členském poměru k zaměstnavateli. Nezáleží přitom, zdali jsou skutečně v práci přítomni nebo jsou např. na mateřské či rodičovské dovolené. V kategoriích, které ČSÚ do průmyslu řadí, v posledním čtvrtletí roku 2023 pracovalo přibližně 1,35 milionu osob (.xlsx). Za zmínku stojí, že počet zaměstnanců v průmyslu se mezi 1,3 a 1,4 milionem pohybuje dlouhodobě.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilovém průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. V Česku bylo v průmyslu podle ČSÚ ke konci roku 2023 zaměstnáno asi 1,35 milionů lidí. Výrok Filipa Turka tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě, Filip Turek, reagoval v debatě na otázku týkající se budoucnosti Zelené dohody pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Ve své odpovědi dohodu označil mj. za „útok na automobilový průmysl“, na kterém je dle jeho slov v Evropě závislých 13 milionů rodin. Následně uváděl, že by se podle něj Green Deal měl zrušit, a v této souvislosti zdůraznil, že „z automobilového průmyslu má Evropa skoro 7 %“. Z kontextu přitom výroku vyplývá, že je řeč o zaměstnanosti (video, čas: 9:50–11:30). Je vhodné doplnit, že uváděná čísla neodpovídají např. podílu autoprůmyslu na celkovém HDP.

Evropská unie

Evropská komise na svém webu uvádí, že automobilový průmysl v EU dohromady zaměstnává 13,8 milionu lidí. Část z tohoto počtu tvoří pracovní místa přímo ve výrobě automobilů, další část představují místa v související výrobě a napojených odvětvích. Celkově je automobilový průmysl v EU podle Komise zodpovědný za 6,1 % zaměstnanosti.

Výše popisovaná čísla jsou nicméně zjevně už několik let stará, citace z webu Evropské komise se stejnými daty se objevuje už v některých unijních dokumentech z roku 2019 (.pdf, str. 44). Jeden z nich zmiňuje (.pdf, str. 9), že se jedná o čísla zveřejněná Evropskou asociací výrobců automobilů (ACEA) za rok 2017 (.pdf, str. 11, 13). Nejnovější data ACEA ukazují, že je v automobilovém průmyslu zaměstnaných necelých 13 milionů lidí, což odpovídá 6,8 % veškeré zaměstnanosti v EU (.pdf, str. 9, 13). Podle těchto dat se tak skutečně jedná o téměř 7 %, jak uvádí Filip Turek.

Situace v Česku

Data o tom, jaký podíl tvoří automobilový průmysl na celkové zaměstnanosti v jednotlivých státech, ACEA na svém webu nezveřejňuje. K dispozici je jen statistika, která se týká pracovních míst přímo ve výrobě a nepopisuje zaměstnanost v celém hospodářství.

Přesná data pro Českou republiku se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podle odhadů Ministerstva průmyslu a obchodu z roku 2022 nicméně toto odvětví „zaměstnává 180 000 lidí přímo a 500 000 nepřímo“, dohromady tedy přibližně 680 tisíc lidí. Pokud bychom vycházeli z těchto informací, tvoří automobilový průmysl v Česku zhruba 13 % zaměstnanosti.

Slovensko

Podle Slovenské agentury pro rozvoj investic a obchodu (SARIO) zaměstnává celý automobilový průmysl na Slovensku dohromady zhruba 260 tisíc lidí (.pdf, str. 2). Stejný počet v lednu 2024 zmiňovalo i slovenské ministerstvo hospodářství. Okolo 250–270 tisíc se toto číslo dle slovenských zdrojů pohybuje už několik let (.pdf, str. 8), a z celkové zaměstnanosti na Slovensku tak podle uvedených odhadů tvoří přibližně 10 %.

Pro úplnost je nutné dodat, že české Sdružení automobilového průmyslu (SAP) v roce 2022 napsalo, že „automobilový průmysl zaměstnává na Slovensku 140 tisíc lidí přímo a 250 tisíc nepřímo“ (.pdf, str. 13). V takovém případě by odvětví bylo odpovědné za 16 % slovenské zaměstnanosti. Z dostupných informací, zveřejněných mj. slovenským ministerstvem, ale vyplývá, že SAP zjevně zaměňuje počet lidí „nepřímo“ zaměstnaných v automobilovém průmyslu a celkový součet pracovních míst v tomto sektoru.

Německo

Německý statistický úřad v roce 2019 uvedl, že „přímo i nepřímo, tedy včetně dodavatelských odvětví, je v Německu podle modelových výpočtů (…) napojeno na automobilový průmysl okolo 1,75 milionu zaměstnanců“. To podle něj přitom odpovídá „asi 4 % pracovní síly“. Spolkové ministerstvo hospodářství v současnosti na svém webu píše, že automobilový průmysl zajišťuje v Německu celkem 2,2 milionu pracovních míst. Z celkové zaměstnanosti tak tvoří necelých 5 %.

Závěr

Filip Turek tedy uvádí přesné číslo pouze u EU, ve které automobilový průmysl podle dat ACEA tvoří 6,8 % zaměstnanosti. Ve zbylých třech případech už hodnoty neodpovídají oficiálním odhadům. V případě ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že celkový počet zaměstnaných lidí v automobilovém průmyslu dosahuje až 680 tisíc, což v přepočtu odpovídá 13 % zaměstnanosti. Podle vyjádření slovenského resortu hospodářství zaměstnává automobilový průmysl dohromady 260 tisíc lidí, a tvoří tedy přibližně 10 % slovenské zaměstnanosti.

Stejně tak Turek nadhodnocuje hodnotu u Německa. Tamní autoprůmysl podle spolkového ministerstva tvoří pouze necelých 5 % zaměstnanosti, hodnota zmiňovaná ve výroku je přitom dvakrát vyšší. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Lídr koalice Přísahy a Motoristů sobě Filip Turek v kontextu výroku mluví o Zelené dohodě pro Evropu, jejímž cílem je mimo jiné vybudování klimaticky neutrálního průmyslu. Evropská unie chce například do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Kromě toho se Rada EU shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. EU tak zakázala prodej nových aut se spalovacími motory právě od tohoto roku.

Zaměstnání v autoprůmyslu

Evropský parlament ve své zprávě zdůrazňuje, že řada regionů je v ohledu pracovních pozic závislá na automobilovém sektoru (.pdf, str. 1). Podle statistiky Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) z roku 2023 je přímo v automobilové produkci v Evropě zaměstnáno 2,4 milionu lidí. Nepřímo však tento průmysl živí 13 milionů pracovníků, což představuje 7 % celkové zaměstnanosti v EU.

Statistika zahrnuje zaměstnance, kteří se přímo i nepřímo podílejí na výrobě, montáži nebo konstrukci cest, mostů a tunelů. Počítají se i ti, pro které samotné automobily představují způsob obživy. Do této kategorie patří prodej, oprava a údržba aut nebo provoz půjčoven. Ze všech pracovních pozic ve výrobě v EU jich podle ACEA 11,5 % spadá do automobilového průmyslu.

Poradce společnosti EY Consulting Petr Kanp nicméně dodává, že „určitý vliv na tuto statistiku má určitě to, že ACEA má zájem ukazovat co nejvyšší počty zaměstnanosti v automobilovém sektoru“. Také upozorňuje, že započítán může být i zaměstnanec, který u dodavatele působí v jiné než automobilové oblasti. Číslo přibližně 13 milionů však uvádí i Evropská komise, podle které v automobilovém průmyslu pracuje 13,8 milionu obyvatel EU.

Závěr

Podle nejnovější statistiky Evropské asociace výrobců automobilů je v automobilové průmyslu v rámci EU zaměstnáno 13 milionů lidí, a lze tedy říci, že jsou na něm závislí, jak tvrdí Filip Turek. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.