Ivan Bartoš

Ivan Bartoš mluví o potřebě zajištění dostupného bydlení a jako argument používá počet lidí, kteří každý rok hledají nové bydlení. Vyjmenovává více skupin obyvatel, a tak jsme se i my v našem odůvodnění zaměřili na mladé rodiny, mladé lidi po studiu, seniory i další, kteří se v určité fázi svého života chtějí přestěhovat.

Data o tom, kolik lidí ročně hledá nové bydlení, jsme hledali například ve Zprávě o vyloučení z bydlení z roku 2021 (.pdf), která se však zaměřuje především na skupiny obyvatel ohrožených bytovou nouzí či ztrátou bydlení a informace o ostatních skupinách hledajících bydlení neobsahuje. Hledali jsme také data z realitních serverů, která sice ilustrují obecný zájem o bydlení, ale mají omezený rozsah – data pochází pouze z daného serveru a nepokrývají tak celý trh.

Existují také agregovaná data (.pdf, str. 7, 10) o počtu prodaných bytů či nabízených nájmů. Tyto ukazatele ale reflektují jen ty, kteří bydlení našli, což je logicky menší skupina než lidé bydlení hledající.

Při pátrání po počtu lidí, kteří hledají každý rok nové bydlení, jsme zohlednili, že v současnosti dospívá generace, která se narodila kolem roku 2000. V uvedeném období se v České republice narodilo (.pdf, str. 1–2) kolem 90 až 100 tisíc dětí ročně a logicky tito lidé na prahu dospělosti hledají, kde budou bydlet. Nadále je třeba připočíst také ty, kteří chtějí své bydlení z nejrůznějších důvodů změnit (z finančních důvodů, rozvody, stěhování, atd.). Zdroje, které by alespoň přibližně uváděly počet takových lidí, se nám najít nepodařilo.

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme tedy nenašli najít žádnou ucelenou informaci o tom, kolik lidí v Česku ročně hledá nové bydlení. Obrátili jsme se tak s dotazem na mediální odbor Pirátské strany. Podle Pirátů Ivan Bartoš ve svém výroku vycházel právě z výše zmíněné Zprávy o vyloučení z bydlení, podle mediálního odboru ale použil „špatnou formulaci“. Zpráva informaci o 150 tisících lidech hledajících bydlení totiž neobsahuje.

Vzhledem k tomu, že se nám nepodařilo najít zdroj, který by Ivanem Bartošem uvedené číslo potvrzoval, či vyvracel, hodnotíme jeho výrok jako neověřitelný.

Nástroj pro oživení a odolnost EU má zejména dvojí cíl. Poskytnutí financí členským státům má v první řadě pomoci zmírnit hospodářské a sociální dopady pandemie koronaviru, zároveň má ale pomoci jednotlivým státům lépe se připravit na výzvy týkající se zelené a digitální transformace. Na podporu bude celkem uvolněno až 723,8 mld. eur.

Tyto peníze mohou čerpat členské státy EU poté, co připraví svůj národní plán obnovy. V každém plánu musí uvést reformy a investice, které hodlají realizovat a které by zároveň měly vést k urychlení ekologické a digitální transformace a zvýšit odolnost ekonomiky státu.

Pro vypracování jednotlivých plánů bylo Evropskou Komisí stanoveno jedenáct pravidel, které musí členské státy následovat. Jedná se o kritéria (.pdf, str. 65–68) posuzující relevanci, účinnost, efektivitu a ucelenost národních plánů. Zároveň Komise stanovila 7 klíčových oblastí, do kterých by členské státy měly prostředky směřovat. Jedna z nich je zaměřená právě na energeticky efektivní renovaci budov (Renovate).

Jelikož prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost jsou určeny pro projekty financované státem, podíváme se na příkladu Belgie především na tu výstavbu, kterou běžně realizuje stát, nikoliv soukromou výstavbu. Ivan Bartoš zároveň mluví v kontextu dostupnosti bydlení, zateplení a energetické šetrnosti budov. Zaměříme se tedy na výstavbu budov, nikoliv například dopravní infrastruktury.

Belgie na svůj Národní plán obnovy (.pdf) získala v rámci Nástroje pro oživení a odolnost 5,9 miliardy eur. Asi 50 % získaných peněz Belgie použije na tzv. zelenou tranzici, kam spadá i rekonstrukce budov – zhruba 750 milionů eur podle plánu použijí na renovaci budov za účelem zvýšit jejich energetickou účinnost. Zmiňovány jsou především renovace (.pdf, str. 35, 43) budov sociálního bydlení či veřejných budov. Tyto plánované investice spadají do kategorie stavebnictví a celkový podíl peněz je ve srovnání s ostatními členskými státy nadstandardní, jedná se ale zejména o rekonstrukce (.pdf, str. 1–5), nikoliv novou výstavbu.

Kromě toho má ale Belgie ve svém plánu také položku (.pdf, str. 399–402) týkající se infrastruktury bydlení pro ohrožené skupiny obyvatel. Zde je vyhrazeno 166 milionů eur na ekologickou renovaci, ale také na výstavbu bydlení, což by mělo zajistit (.pdf, str. 7) více sociálních bytů v regionu Valonska. Dalšími body jsou plány na výstavbu či rekonstrukci zařízení péče o děti (str. 8) nebo výstavba či rekonstrukce tréninkových a rekvalifikačních center ve Valonsku.

Jiné položky, které by naznačovaly, že Belgie plánuje z unijních peněz stavět nové budovy, ale v Národním plánu obnovy nejsou, přestože obsahuje (.pdf, str. 4) konkrétní plány na 6 let. Nemůžeme však vyloučit, že projekty uvedené v předchozím odstavci skutečně zahrnují všechny stavby nových budov, které stát plánuje v dalších letech postavit s tím, že ostatní projekty budou probíhat formou rekonstrukce. Seznam všech projektů výstavby budov, které Belgie plánuje či v minulosti plánovala, se nám totiž ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako neověřitelný.

Doplňme, že Česká republika v rámci Národního plánu obnovy také počítá s ekologickou renovací budov a výstavbou nových budov pro bydlení v pasivním standardu. Ani v Česku ale podíl peněz určených na ekologickou renovaci a výstavbu není v evropském srovnání (.zip → .xlsx, list Flagship) nijak výjimečný.

Ivan Bartoš poukazuje na vysoký počet dosud nenaočkovaných lidí ve věkové skupině nad 60 let, z nichž někteří se již registrovali k očkování proti covidu-19 v Centrální rezervačním systému, ale z různých důvodů dosud nebyli naočkováni, tedy jim nějakým způsobem „zapadl termín“.

Informace o počtu registrací k očkování proti covidu-19 pravidelně publikuje Ministerstvo zdravotnictví v rámci datové sady (.csv) s názvem Přehled registrací podle očkovacích míst ČR. Ta zahrnuje seznam všech více než 5 milionů registrací, které lidé provedli přes Centrální rezervační systém.

Z těchto dat (aktualizovaných k 30. září 2021) vyplývá, že na věkovou kategorii 60+ připadá celkem cca 1,66 milionu registrací, přičemž u více než 1,53 milionu lidí již očkování proběhlo. U zbývajících přibližně 129 tisíc případů k dokončení vakcinace prozatím z různých příčin nedošlo: zhruba 26 tisíc lidí již registraci provedlo a termín již získali nebo si jej ještě nevybrali a 103 tisíc registrací systém zablokoval.

Lidi se zablokovanou registrací se tedy do Centrálního rezervačního systému přihlásili, termín však stále k uvedenému datu nemají. Ministerstvo zdravotnictví ve svém přehledu registrací uvádí výčet důvodů, proč k blokaci dochází. Mezi ně patří například skutečnost, že lidé provedli registraci již dříve, a jejich současná registrace tedy není platná (v téměř 5 tisících případů).

Jako osoby, kterým „zapadl termín“, bychom pak mohli například označit registrované, kteří nevyužili tří možností k vyplnění druhého PIN kódu nutného pro rezervaci termínu a systém u nich vytvořil tzv. závoru. Uveďme, že tento důvod tvoří velkou část blokací, a to asi 46 tisíc. Dále bychom zde mohli zařadit osoby zablokované kvůli 5× špatně zadanému PIN2 (1,8 tisíce registrací) nebo špatně zadaným údajům o své totožnosti (3,3 tisíce registrací). Pokud bychom sečetli tyto tři skupiny, jednalo by se o více než 51 tisíc lidí, kterým „zapadl termín“ ze známých důvodů.

Datová sada Ministerstva zdravotnictví nicméně v přibližně 46 tisících případů uvádí u zablokování „důvod neznámý“, u 400 registrací pak důvod blokace neuvádí vůbec. Nelze tak například vyloučit, že i tyto blokace byly zapříčiněny již existující registrací nebo tím, že byl registrovaný člověk již naočkován v očkovacím centru bez registrace. Počet lidí, kteří takzvaně uvízli v systému očkování a nemají platný termín, proto z dat Ministerstva zdravotnictví nemůžeme přesně určit. Celkově proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Na začátek uveďme, že zde Ivan Bartoš mluví o dětech ve spojitosti s testováním na covid-19 ve školách. Pojmem „děcka“ proto budeme rozumět kategorii 6–18 let, tedy věkovou skupinu dětí, která navštěvuje základní a střední školy.

Ministerstvo zdravotnictví přehled počtu aktivních případů na svých webových stránkách neuvádí. Teoreticky by bylo možné množství aktivních případů vypočítat jako rozdíl počtu nakažených a počtu a vyléčených a zemřelých. Ministerstvo nicméně tento postup používat nedoporučuje. Důvodem je podle něj skutečnost, že „vykazování vyléčených osob a úmrtí má určité zpoždění oproti reálnému stavu z důvodu validace a uzavírání případů krajských hygienických stanic“. Kvůli zpětnému dohlašování vyléčených pacientů jsou také u některých věkových skupin počty nakažených nižší než počty vyléčených a množství aktivních případů vychází v záporných hodnotách.

Z dat Ministerstva zdravotnictví tedy nelze celkový počet nakažených k danému dni přesně určit, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Doplňme, že dle dat MZČR (.csv) se v týdnu před konáním námi ověřované debaty (v týdnu od 17. do 23. září 2021) covidem-19 nakazilo celkem 897 dětí ve věkové skupině 6–18 let. Pokud bychom počítali všechny děti do 18 let, jednalo by se o 977 dětí. Ne u všech dětí je nicméně doba trvání onemocnění stejně dlouhá, a přesný počet aktuálně nakažených dětí proto není možné určit ani z této statistiky.

Pro kontext uveďme, že Ivan Bartoš tímto výrokem reaguje na dotaz, který zmiňoval usnesení Poslanecké sněmovny z 26. března 2021 (.docx). V něm poslanci na návrh Pirátské strany mimo jiné vyzývali vládu, aby došlo k ukončení opatření, která omezují pohyb obyvatel v rámci okresu, „nejpozději do 6. dubna 2021“ (.docx, str. 1).

Poslanecká sněmovna od jara 2020 schválila celkem 28 usnesení, ve kterých vyzývá vládu k různým krokům převážně v otázkách týkajících se boje proti epidemii koronaviru. Konkrétně se jedná o usnesení pod čísly: 1597, 1324, 1323, 1319 (vše .docx), 1557, 1517, 1444, 1433, 1391, 1356, 1327, 1257, 1252, 1251, 1238, 1233, 1218, 1209, 1188, 1181, 1162, 1151, 1135, 1106, 1102, 1100, 1026 a 1009 (vše .pdf). Dodejme, že další čtyři usnesení Poslanecké sněmovny byla adresována jednotlivým ministerstvům či ministrům, případně přímo předsedovi vlády, a to usnesení pod čísly 1583, 1430, 1124 a 1103 (vše .pdf).

Můžeme uvést, že mezi splněné výzvy vlády patří například usnesení č. 1026 (.pdf) z dubna 2020, které se týkalo finanční kompenzace pro pracující v režimu dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti a stanovení ošetřovného ve výši 80 % redukovaného denního základu. 

Další výzva (.pdf) byla vládou splněna při představení plánu pro přímou finanční podporu osob samostatně výdělečně činných. Vláda taktéž v Sněmovnou stanovené lhůtě (.pdf) do 16. června 2020 předložila návrh zákona (.pdf) o zmírnění dopadu poklesu daňových příjmů obcí v roce 2020 v souvislosti s epidemií koronaviru.

Na výzvu Poslanecké sněmovny (.pdf) vláda také zrealizovala dotační program COVID-Kultura 2.

Výzvy vláda plnila také v oblasti školství. V souladu s usnesením Poslanecké sněmovny (.pdf) byl Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vytvořen Manuál k provozu škol (.pdf). Vláda také na žádost Sněmovny (.pdf) zajistila finanční prostředky na pořízení technického vybavení škol.

Vláda taktéž předložila návrh na odměny pro zdravotnické pracovníky v souladu s žádostí Sněmovny (.pdf). Na výzvu Poslanecké sněmovny (.pdf) poskytla vláda státní záruku Českomoravské záruční a rozvojové bance za splnění některých požadovaných podmínek (.pdf, str. 4–5).

V oblasti zahraniční politiky Poslanecká sněmovna vyzvala (.pdf) vládu, aby společně jednala s novou vládou Izraele. Premiér Babiš v březnu 2021 jednal s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem mimo jiné o očkovací strategii. Vláda taktéž podpořila Řecko v souvislosti se situací na hranicích s Tureckem. K tomuto kroku ji vyzvala Poslanecká sněmovna usnesením č. 960 (.pdf) z 4. března 2020. Stejně tak premiér Babiš v souladu s výzvou Poslanecké sněmovny (.pdf) nakonec souhlasil s podpořením Plánu na podporu oživení Evropy.

Co se týče nesplněných výzev, můžeme například zmínit, že 19. listopadu 2020 Poslanecká sněmovna žádala (.pdf) vládu, aby revidovala Protiepidemický systém České republiky (PES) tak, aby jeho první stupeň nevyžadoval nouzový stav. Ministerstvo zdravotnictví nicméně tabulku ponechalo beze změny.

V usnesení č. 1257 (.pdf) Poslanecká sněmovna žádala vládu, aby do 15. října 2020 vypracovala koncepci strategické komunikace k přijímaným opatřením. Nicméně ještě na začátku ledna 2021 Ministerstvo zdravotnictví hledalo (.pdf) člověka na pozici ředitele odboru komunikace s veřejností. Kandidáti měli ministerstvu předložit návrh koncepce mediální strategie ministerstva v souvislosti s nemocí covid-19 (.pdf, str. 2). 

Nesplněnou výzvou (.pdf) bylo také předložení harmonogramu postupu projektových příprav ve spojitosti s Koncepcí ochrany před následky sucha. Další nesplněné výzvy se týkají například vyšetřování otravy řeky Bečvy. Poslanecká sněmovna vyzvala (.pdf) vládu, aby dohlédla na udělení exemplárních pokut viníkům a zajistila důkladné vyšetření úniků chemikálií. O postupu měl do začátku února informovat Poslaneckou sněmovnu ministr životního prostředí Richard Brabec (.pdf, str. 2). K odhalení viníků otravy Bečvy stále nedošlo a ani ministr Brabec se k Bečvě v lhůtě na plénu Sněmovny nevyjádřil. O průběhu vyšetřování mluvil až 10. března 2021.

Kroky pro plnění některých výzev Poslanecké sněmovny vláda doposud nepodnikla, lhůta pro jejich splnění však ještě neuběhla. Jedná se například o usnesení č. 1319 (.docx), ve kterém Sněmovna žádá vládu, aby ji každoročně do 30. června informovala o působení sil Ministerstva obrany v rámci boje proti terorismu v Mali, Nigeru a Čadu.

Závěrem uveďme, že ačkoli se nám podařilo nalézt 11 případů, kdy vláda výzvy Poslanecké sněmovny splnila, nemůžeme jednoznačně určit, zda se jedná o přesné číslo splněných usnesení. V některých případech totiž nelze zcela objektivně zhodnotit, zda byly dané kroky splněny, či nikoliv. Jako příklad můžeme uvést usnesení č. 1433 (.pdf), v němž Sněmovna žádá vládu, aby „akcentovala výdaje na modernizaci pohotovostních zásob vytvářených Správou státních hmotných rezerv“. V některých případech také nelze pro ověření dohledat veřejně dostupné informace, zde můžeme zmínit usnesení č. 1233 (.pdf). Situaci také komplikuje skutečnost, že jednotlivá usnesení často obsahují více výzev najednou. Kvůli těmto důvodům proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

DOPLNĚNÍ: Pracovnice mediálního odboru Pirátské strany nás odkázala na studii, ze které měl Ivan Bartoš ve svém výroku vycházet. Tu jsme doplnili do odůvodnění.

Datový přehled o místech pravděpodobné nákazy, který zpracoval Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), zveřejnil na konci března 2021 server Seznam Zprávy. V tabulce níže tak lze vidět porovnání počtu pracujících osob, u nichž byla prokázána nákaza covidem-19, podle „sociálního prostředí a pravděpodobného místa nákazy“. A to konkrétně za období od března 2020 do 14. března 2021. Zdůrazněme, že se jedná o přehled nákaz pracujících osob, tedy vzorku reprezentujícího necelou polovinu (str. 17) české populace.

Podle těchto dat se ukazuje, že nejčastějším místem nákazy je pracoviště. Oproti podzimu 2020 nicméně tato pravděpodobnost mírně klesla ze 65,0 % (v říjnu 2020) na 56,2 % (v březnu 2021). Uveďme, že Ministerstvo zdravotnictví v této statistice vychází z hlášení rizikových kontaktů, zároveň však připouští, že data mohou být mírně nepřesná. Lidé jsou totiž při trasování neochotní hlásit všechny své rizikové kontakty.

Tabulka obsahuje také data o pravděpodobnosti nákazy v rodině, v domácnostech a při volnočasových aktivitách. Tato pravděpodobnost od podzimu naopak stoupla, a to z původních 25,4 % (v říjnu 2020) na současných 35,3 % (k 14. březnu 2021). Mírně vzrostl i podíl nákaz mimo domov i práci. Ministerstvo zdravotnictví to vysvětluje komunitním způsobem šíření nákazy.

Dále uveďme, že pravděpodobnost nákazy rovněž souvisí s vládními opatřeními. Pravděpodobnost nákazy například ve školství je tedy velmi minimální z důvodu distančního vzdělávání. Zároveň může být u některých osob uvedeno více pravděpodobných míst nákazy, a proto mohou procenta při celkovém součtu přesahovat 100 %.

Tabulka zobrazuje pravděpodobná místa nákazy u 667 tisíc pracujících osob. U těchto lidí lze předpokládat, že mají oproti celé populaci vyšší pravděpodobnost nákazy v zaměstnání a naopak nižší pravděpodobnost nákazy v domácnosti. Místo nákazy zbývajících přibližně 736 tisíc lidí, kteří se v Česku do 14. března nakazili covidem-19, neznáme.

Pro úplnost dodejme, že tato data pochází z rozhovorů pracovníků hygienické služby s osobami, které byly pozitivně testovány. Jde tedy o informaci, kde si lidé myslí, že se nakazili, což nemusí odpovídat místu, kde k nákaze covidem-19 skutečně došlo. Mluvčí ÚZIS Josef Tuček k tomu pro server Echo24.cz řekl, že tato data mají sníženou vypovídací hodnotu, protože se zdroj nákazy nedá přesně zjistit u všech infikovaných.

Pokud se však zaměříme na zahraniční studie, za zmínku stojí například data získaná z plošného testování ve dvou velšských oblastech (Merthyr Tydfil a Cynon Valley), které probíhalo od 21. listopadu do 20. prosince 2020. Podle této studie, zveřejněné 15. března 2021, jsou nejčastějším místem nákazy domácnosti. Dalšími rizikovými místy jsou pak pracoviště sektoru pohostinství či návštěvy restaurací.

Starší studie, která porovnává nejčastější místa nákazy, pochází z čínského Shenzenu. Z dat nasbíraných od 14. ledna do 12. února 2020 vyplývá, že šíření uvnitř domácností patřily spolu s cestováním mezi nejčastější způsoby přenosu nákazy. Zdůrazněme však, že například pracovišti se tehdy tato studie nezabývala.

Další námi dohledané studie se zabývají spíše mírou přenosu mezi členy domácnosti. Neporovnávají tedy jednotlivé typy ohnisek mezi sebou. Podle americké studie zveřejněné na konci října 2020 se 53 % ze sledovaných osob nakazilo do sedmi dnů od okamžiku, kdy byl pozitivně diagnostikován první člen domácnosti. Toto šetření probíhalo v amerických městech Nashville (Tennessee) a Marshfield (Wisconsin) od dubna do září 2020. 

Podle jiné čínské studie, zveřejněné v dubnu 2020, došlo oproti tomu k přenosu uvnitř domácnosti pouze v 16,3 % všech zkoumaných případů. Rovněž stanfordská studie z října 2020, zkoumající šíření nákazy covid-19 v rodinách a domácnostech, uvádí pravděpodobnost nákazy v tomto prostředí jen 17 %. Lze tedy pozorovat, že závěry vědeckých studií zabývajících se touto problematikou nejsou jednotné.

Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný, jelikož zahraniční studie nedocházejí k jednotnému závěru ohledně míry pravděpodobnosti nákazy v rodinách a ani data Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS nelze jednoznačně interpretovat tak, že by domácnost nebyla nejčastějším místem nákazy. Data totiž popisují jen pracující osoby, které představují pouze menší část všech nakažených a mají jinou míru pravděpodobnosti nákazy na určitých místech než zbytek společnosti. Data navíc vychází z informací uvedených pozitivně testovanými osobami, které mají sníženou vypovídací hodnotu.

Jelikož nemůžeme vyloučit, že Ivan Bartoš vychází z jiných dat, která například nejsou omezena jen na pracující osoby, obrátili jsme se na něj s žádostí o poskytnutí dat, ze kterých čerpá. Odpověděla nám Veronika Šmídová z mediálního odboru Pirátské strany, která nás odkázala na studii vědců z londýnské Imperial College.

Jedná se o tzv. metastudii, tedy publikaci shrnující poznatky z více odborných studií vyhodnocujících pravděpodobnost nákazy covidem-19 v různých prostředích. Autoři metastudie došli k závěru, že domácnosti vykazují nejvyšší míru pravděpodobnosti nákazy ze všech pozorovaných prostředí. Je však třeba podotknout, že závěry poukazují na míru pravděpodobnosti, nikoli na četnost nákaz (například ve srovnání s jinými prostředími), o které mluví Ivan Bartoš.

Nenašli jsme žádný zodpovězený dotaz, který by se přímo ptal na nějaký plán distribuce příjmů a dlouhodobý plán zásilek zdravotnického materiálu, u žádné ze státních institucí, jejíž působnost se k této problematice vztahuje. Žádná zodpovězená žádost o informace, o kterých poslanec Bartoš mluví, není dostupná na webových stránkách české vlády, ani na stránkách Ministerstva zdravotnictví či Ministerstva vnitra.

Mezi poskytnutými informacemi na základně zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, lze na webu české vlády najít informace týkající se např. vybavení ochrannými pomůckami členů vlády či vyhlášení nouzového stavu, nikoliv však informace, o kterých mluví Ivan Bartoš. 

Na stránkách Ministerstva zdravotnictví lze pak dohledat odpovědi na otázky ohledně hygienického vybavení zdravotnických zařízení (.pdf), přenašečů koronaviru přijíždějících z ciziny (.pdf) a vyhlášení mimořádných opatření (.pdf) spojených s epidemií nemoci COVID-19. Žádný z dotazů ale opět nemíří k plánu distribuce příjmů a dodávek zdravotnického materiálu.

Ministerstvo vnitra zatím neodpovídalo na dotaz jakkoliv se týkající epidemie koronaviru. 

Zároveň však nejsme schopni ověřit, zda už nějaký občan žádost o informace podle zákona č. 106 nepodal, ale příslušné orgány ho ještě nestačily zodpovědět. Poslední zveřejněné dotazy v době ověřování výroku (1. dubna 2020) byly pokládány přibližně v polovině března. Později podané žádosti tedy ještě nejsou zpracované a my o nich nejsme schopni zjistit bližší informace.

Na nejasný a nedlouhodobý plán distribuce ochranných prostředků si už ale stěžují i kraje a opozice – ať už Pirátská strana nebo např. ODS. Dohady o způsobu distribuce ochranných prostředků proběhly v posledních dnech i mezi samotným ministrem vnitra a ministrem zdravotnictví. 

Původně se pro krajské volby v Olomouckém kraji, které se budou konat v letošním roce, diskutovalo o velké koalici složené z více stran. Mimo Piráty se jednalo ještě o TOP 09, STAN, Zelené, KDU-ČSL a ProOlomouc. Z této spolupráce nakonec sešlo právě z iniciativy Pirátů, ke kterým se později připojili i STAN.

Uvažování o spolupráci s jinými politickými stranami lze nalézt i v záznamech ze schůzí na pirátském krajském fóru pro Olomoucký kraj. O možnosti koalice se jednalo např. 12. června 2019 (záznam schůze, bod krajské volby), přestože větší část přítomných Pirátů byla pro samostatnou kandidaturu, dle záznamu nechali možnost koalice otevřenou pro diskuzi s dalšími politickými subjekty. Další koaliční jednání poté proběhlo na krajské schůzi 14. srpna 2019 se zástupci ProOlomouc. Zápis ke krajským volbám už ale není veřejný. Samotné hlasování poté proběhlo ve dvou etapách. Nejdříve se hlasovalo v rámci členského podnětu a teprve na jeho základě se hlasovalo s konečnou platností. Výsledky členského podnětu jsou veřejné, 77 % Pirátů se zde vyjádřilo proti dalším jednáním o předvolební koalici, 23% hlasovalo pro. Závěrečné hlasování potom veřejné není. Z důvodu nedostupnosti informací proto výsledek hlasování s rozdílem jednoho hlasu nelze ověřit.

Piráti a STAN spolu v Olomouckém kraji v předchozích letech již spolupracovali. Spolupráce probíhala v roce 2018 v rámci komunálních voleb. Společná kandidátka nesla název Piráti a Starostové. V těchto volbách získali 11,95 % a 6 zastupitelů.

Věci veřejné jsou politická strana, která byla zaregistrována v červenci 2002 a vymazána z Rejstříku stran a hnutí v listopadu 2015 z důvodu přeměny na spolek Věci veřejné. Největším volebním úspěchem strany byly volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, kde Věci veřejné získaly 10,9 % hlasů a bylo tak za ně zvoleno 24 poslanců.

Již v kampani předcházející volbám se však objevily zmínky o tom, že kandidáti na poslance byli vybíráni formou castingu. Pavel Drobil, tehdejší volební lídr v Moravskoslezském kraji za ODS, například v předvolební debatě uvedl, že způsob vybírání poslanců Věcí veřejných mu „připomíná casting, nikoliv primární volby uvnitř strany“ (čas 25:07).

S Drobilovým tvrzením nesouhlasila Kristýna Kočí, tehdejší jednička kandidátky Věcí veřejných v Moravskoslezském kraji, která reagovala slovy: „Určitě nebyl to žádný casting na výběr těch jednotlivých kandidátů, o postu jednotlivých lídrů nebo o našich kandidátech rozhodovali nejenom naši členové, tak jako třeba ve velkých stranách, třeba v ODS, ale i naši příznivci, jenom pro představu, je to 18 tisíc lidí, věřím tomu, že 18 tisíc lidí nejsou žádné loutky a že nevybírají žádné castingové modelky“ (čas 25:40).

Po svém odchodu ze strany ale bývalá poslankyně za VV Kristýna Kočí nejprve popsala (čas 48:07) průběh výběrového řízení do Věcí veřejných jako casting. Na přímý dotaz moderátora, zda se opravdu jednalo o casting, však následně uvedla (čas 48:26), že se jednalo o klasické výběrové řízení.

Podle serveru Týden.cz se sama Kristýna Kočí dostala do politiky přes „casting někdejšího guru“ Věcí veřejných Víta Bárty. Politolog Josef Mlejnek uvedl pro Radio Prague International, že zástupci strany Věci veřejné byli najati téměř jako v castingu.

Vzhledem k nejasným a protichůdným zmínkám o způsobu výběru kandidátů do voleb za Věci veřejné nelze s jistotou určit, jestli opravdu strana vybírala „poslance v castingu“, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda Bartoš se vyjadřuje k novele Zákona o státní službě, jehož cílem je depolitizace státního úřednického aparátu. Ve výroku kritizuje nefunkčnost současného zákona a možnost ohýbání jeho paragrafů k „odstraňování nepohodlných osob“.

Konkrétně Bartoš naráží na Část 4 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě, která se věnuje kárné odpovědnosti. V případě zaviněného porušení služební kázně je dle § 89 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě úředníkovi uloženo kárné opatření. Těmito opatřeními jsou podle odstavce 2:

a) písemná důtka,

b) snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců,

c) odvolání ze služebního místa představeného, nebo

d) propuštění ze služebního poměru.

Opatření c) a d) lze pak podle § 89 odst. 3 zákona č. 234/2014 Sb. o státní službě uložit jen „za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek“.

Opravné prostředky pro nápravu činnosti státních úředníků tedy ze Zákona o státní službě vyplývají.

Co se týče otázky zneužívání Zákona o státní službě k odstraňování nepohodlných osob, uvedl předseda Bartoš případ bývalého protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Ten odešel z funkce v červenci 2018 na vlastní žádost. Podle serveru iDnes.cz Vobořil kritizoval Andreje Babiše za plán snížit daňovou sazbu u točeného piva na sníženou úroveň, která platí například pro léky. Server iDnes zároveň ve stejném článku z 21. ledna 2018 uvádí: „Podle několika zdrojů MF DNES dostal ještě před svátky důtku za špatné čerpání dovolené. Více důtek může znamenat propuštění. To komentovat nechtěl (Vobořil, pozn. Demagog.cz).“

Zda ke zneužití Zákona o státní službě prostřednictvím důtek skutečně dochází, však nemůžeme ověřit.