Ivan Bartoš

Tzv. kroužkováním se označuje preferenční hlasování, které voličům umožňuje upravovat pořadí kandidátů na kandidátní listině. Každý volič má ve sněmovních volbách k dispozici maximálně 4 přednostní hlasy, které lze využít u jedné kandidátní listiny. V případě, že počet preferenčních hlasů pro některého z kandidátů odpovídá nejméně 5 % z celkového počtu hlasů danému politickému uskupení v daném volebním kraji, posouvá se tento kandidát na čelní místo kandidátky. Pokud je takových kandidátů více, seřadí se dle počtu získaných preferenčních hlasů.

Ivan Bartoš hovoří o výsledcích koalice Pirátů a Starostů a nezávislých ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021, kdy tato koalice obdržela téměř 840 tisíc hlasů. V rámci preferenčního hlasování kandidáti za Piráty dostali celkem přes 400 tisíc hlasů, kandidáti za STAN pak přes 800 tisíc. Přestože tedy Piráti uvnitř koalice obdrželi třetinu preferenčních hlasů, připadly jim pouze 4 mandáty, tj. necelá desetina z celkových 37 křesel, které koalice PirSTAN ve volbách získala.

Jak jsme zmínili výše, každý volič může udělit až 4 preferenční hlasy. Čísla o celkových počtech těchto hlasů však nevyjadřují množství voličů, kteří někoho zakroužkovali, nebo naopak nikomu svůj preferenční hlas nedali, o čemž ve výroku mluví Ivan Bartoš.

Uveďme, že podle výzkumníka z Oxfordské univerzity Jana Kulveita patřil mezi hlavní důvody nepoměru preferenčních hlasů ku mandátům fakt, že Pirátů bylo na kandidátních listinách více a jejich preferenční hlasy se rozmělnily mezi více lidí, než u hnutí STAN. Kulveit dále zmiňuje, že voliči Pirátů byli s podobou kandidátních listin spokojení – např. ze 14 krajských lídrů bylo 10 za Piráty, zbylí 4 za STAN (.pdf, příloha č. 3) – a proto se rozhodli nevyužít preferenční hlasování v takové míře. 

To pak dokládá také analýza volebního chování od agentury STEM, podle které kroužkovalo pouze 29 % příznivců Pirátů oproti 58 % příznivcům hnutí STAN. Agentura dále uvádí, že dle jejího průzkumu se preferenční hlasování rozhodlo využít celkem 40 % voličů koalice Pirátů a Starostů. Důležité je také zmínit, že z voličů této koalice se 61 % respondentů považovalo za voliče Pirátů a 39 % za voliče hnutí STAN.

Pokud bychom vycházeli z toho, že koalici PirSTAN hodilo svůj hlas 840 tisíc voličů, a vypočítali z toho 40 % (což je procento voličů, kteří se podle agentury STEM rozhodli kroužkovat), dostaneme se zhruba na 340 tisíc voličů. Zbylých cca 500 tisíc voličů naopak nikomu svůj preferenční hlas nedalo. Ivan Bartoš se tedy ve svém výroku minul o cca 100 tisíc voličů.

Dále se podívejme na preferenční hlasy voličů hnutí STAN. Když vezmeme v úvahu, že se podle výzkumu agentury STEM 39 % voličů koalice považovalo za voliče hnutí STAN a 58 % z nich využilo možnosti kroužkování, vyjde nám okolo 190 tisíc voličů, nikoli 250 tisíc, které uvádí Ivan Bartoš. Zároveň dodejme, že ministr Bartoš hovoří o voličích, kteří cíleně kroužkovali kandidáty hnutí STAN. Z našeho výpočtu však neplyne, zda se tito účastníci voleb rozhodli udělit svůj preferenční hlas i nějakému kandidátovi za Piráty, či nikoliv.

Vzhledem k tomu, že se naše čísla liší od slov Ivana Bartoše, obrátili jsme se na jeho asistentku Annu Urbanovou. Dle jejího vyjádření pro Demagog.cz zaměnil předseda Pirátů absolutní čísla za procenta, respektive vycházel ze stejné analýzy agentury STEM, ze které vyplývá, že 60 % voličů koalice nevyužilo preferenční hlasování a cca 25 % voličů kroužkovalo hnutí STAN. Těmito 25 % je zřejmě myšleno 23 % kroužkujících voličů hnutí STAN, o kterých jsme psali v předchozím odstavci.

Na závěr shrňme, že na základě volebních výsledků a analýzy agentury STEM vyplývá, že zhruba 500 tisíc voličů koalice Pirátů a hnutí STAN nikoho nekroužkovalo. Zbylých cca 340 tisíc naopak možnost podpořit svého favorita využilo, přičemž u hnutí STAN se jednalo o 190 tisíc voličů. Tato čísla tedy neodpovídají těm, o kterých ve výroku mluvil Ivan Bartoš. Jeho tým pro Demagog.cz navíc potvrdil, že předseda Pirátů také vycházel z výše citované analýzy agentury STEM, ale nepřesně interpretoval čísla. Nevycházel tedy např. z interních dat Pirátské strany, která by byla pro veřejnost nepřístupná. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Na úvod zmiňme, že ověřujeme především to, zda o sobě Ivan Bartoš před sněmovními volbami v roce 2021 mluvil jako o možném budoucím premiérovi, případně zda uváděl, že by se jím stát chtěl. 

Česká pirátská strana a hnutí Starostové a nezávislí tvořily ve sněmovních volbách 2021 koalici. Jejich koaliční smlouva, která byla podepsána v lednu 2021, ve své příloze deklaruje (.pdf, str. 22), že „volebními lídry koalice jsou celostátní lídři obou koaličních stran a kandidátem na předsedu vlády České republiky je celostátní lídr Pirátů.“ Za kandidáta na pozici premiéra byl tedy označován celostátní lídr pirátské kandidátky, Ivan Bartoš.

Již dříve se předseda Pirátů vyjadřoval kladně k možnosti stát se premiérem. Například v říjnu 2020 pro deník Právo uvedl, že pokud bude lídrem kandidátky, přijme výzvu stát se premiérem. V rozhovoru pro iDnes.cz také přijal (video, čas 2:20) moderátorem nastíněnou možnost, že by do volebního boje rád šel jako kandidát na premiéra.

V Prostoru X pak v červnu 2021 Ivan Bartoš na otázku, zda chce být premiérem odpověděl (video, čas 1:29): „Pokud to chcete takto natvrdo a chcete odpověď ano, ne, tak je ta odpověď ano.“ Pro deník Blesk uvedl, že se připravoval na možnost být premiérem. Dále pro deník.cz potvrdil, že podle koaliční smlouvy je skutečně jediným kandidátem koalice PirSTAN na předsedu vlády.

O pirátském předsedovi mluvili jako o kandidátovi na předsedu vlády i koaliční partneři. Vít Rakušan v lednu 2021 například řekl, že Ivan Bartoš je „inteligencí, kompetencemi i pracovním nasazením vybaven k tomu zastávat nejvyšší exekutivní funkci.“ „Jsme připraveni je (Pirátskou stranu, pozn. Demagog.cz) podpořit na pozici premiéra. Pokud to bude Ivan Bartoš, budeme za ním stát.“ uvedl Jan Farský v listopadu 2020.

Vzhledem ke koaliční smlouvě Pirátů a STAN, která jako kandidáta na premiéra uvádí celostátního lídra Pirátů Ivana Bartoše, a především kvůli několika pozitivním vyjádřením k možnosti stát se předsedou vlády přímo z úst pirátského předsedy, hodnotíme výrok Ivana Bartoše jako nepravdivý.

Strategický plán, podle kterého by vláda v současnosti postupovala ve věci příchodu a integrace ukrajinských uprchlíků, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Podle ministra vnitra Víta Rakušana se nicméně na přípravě takového plánu pracuje. To prohlásil 20. března v rozhovoru (čas 16:55) pro CNN Prima NEWS: „Existuje strategická mezioborová skupina, která právě tyto strategie (týkající se mj. integrace uprchlíků do systému školství a zdravotnictví, pozn. Demagog.cz) připravuje“. Také 3. dubna Rakušan mluvil (video, čas 16:38) o tom, že strategický dokument zatím není hotový. Ještě na začátku dubna tak strategický plán zvládání migrace nebyl dokončený, což potvrzuje např. i tisková zpráva Ministerstva vnitra.

Kromě připravovaného strategického plánu má vláda k dispozici také čtyřstupňový Plán připravenosti na migrační vlnu. Ten Ministerstvo vnitra aktivovalo hned první den ruské invaze na Ukrajinu. Podle Víta Rakušana Ministerstvo vnitra aktivovalo ve stejný den i Typový plán pro migrační vlnu (.pdf, str. 15–16, 109), kterým Ministerstvo ale disponovalo již před (.pdf, str. 12) invazí.

V řádu několika dnů po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu tedy vláda ani Ministerstvo vnitra s žádným novým (strategickým) plánem nepřišly. Obrátili jsme se s dotazem na tiskovou mluvčí Pirátské strany, která uvedla, že Ivan Bartoš „použil nepřesný výraz strategie, odkazoval se ale na tyto informace zveřejněné ministerstvem vnitra ohledně čtyřstupňového plánu připravenosti na migrační vlnu.“

Jelikož vláda ani Ministerstvo vnitra po ruské invazi na ukrajinské území nevytvořily žádný nový strategický dokument týkající se příchodu uprchlíků z Ukrajiny a jejich integrace, hodnotíme výrok Ivana Bartoše jako nepravdivý.

Ruská invaze na Ukrajinu zapříčinila podle OSN největší uprchlickou krizi od druhé světové války. Od začátku války do data rozhovoru s Ivanem Bartošem, tedy do 27. března dle agentury OSN pro uprchlíky (UNHCR) uteklo z Ukrajiny na 3,8 milionu ukrajinských občanů, z toho do EU směřovalo 3,5 milionu z nich. Pro představu, toto číslo tvoří 9 % ukrajinské populace před invazí (43,9 milionu).

Ivan Bartoš tedy uvádí velmi nepřesný počet ukrajinských uprchlíků. V následující promluvě zmiňuje interval tří týdnů, nicméně i kdybychom si jeho výrok vykládali tak, že hovoří pouze o prvních třech týdnech války, nejde o přesný počet. V prvních třech týdnech konfliktu (od 24. února do 16. března) dle údajů UNHCR z Ukrajiny uprchlo 3,1 milionu lidí. Z toho přibližně 2,9 milionu lidí odešlo do států EU.

Bartoš následně porovnává tyto pohyby obyvatel s krizí po roce 2015, kdy do bojů v Syrské občanské válce na žádost prezidenta Bašára al-Asada poprvé zasáhlo i Rusko. Za celé období syrského konfliktu (který stále pokračuje) ze Sýrie dle UNHCR uprchlo na 5,7 milionu utečenců, většina z nich do sousedních zemí, především Turecka. 

Do Evropy, respektive Evropské unie nicméně kromě uprchlíků ze Sýrie v době tzv. migrační krize po roce 2015 přicházeli také lidé z jiných zemí: Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Afriky či ze západního Balkánu. Podívejme se proto na celkové počty příchozích migrantů a uprchlíků bez ohledu na zemi původu, kteří v roce 2015 a později přišli do Evropské unie. Následující graf zobrazuje celkové počty žadatelů o azyl dle dat Eurostatu. Jedná se tedy o všechny příchozí, kteří v zemích EU zažádali o azyl (bez ohledu na to, zda byla jejich žádost úspěšná či zda v EU zůstali). Tento ukazatel nám poskytne nejlepší možnou představu o tom, kolik lidí skutečně do Evropy přišlo.

Z grafu můžeme vidět, že nejvíce lidí do EU přišlo v roce 2015 – 1,3 milionu, přičemž největší část žádala o azyl v Německu. Obdobný počet přišel i v roce 2016, ještě v průběhu roku 2016 ale Evropská unie uzavřela dohodu s Tureckem o navracení nelegálních migrantů, kteří do EU přicházeli právě přes Turecko, čímž se v následujících letech počet příchozích výrazně snížil. Dohromady za tři roky, kdy do EU proudilo nejvíc migrantů, jich o azyl požádalo 3,2 milionu (k podobnému počtu se dostaneme i pokud bychom vybrali libovolných 36 po sobě jdoucích měsíců v letech 2014–2017). 

Abychom se vrátili k výroku Ivana Bartoše, přibližně o 4 milionech příchozích do Evropy bychom mohli mluvit za delší období 4 let, jak to například dělá OECD. Zda bylo v daném období „v pohybu“ směrem do Evropy i jiných oblastí celkem 8 milionů lidí, je těžké určit. Podle UNHCR bylo v roce 2015 na světě přes 20 milionů uprchlíků, nedá se ale říct, kolik z nich bylo „v pohybu“.

Ministr Bartoš tedy uvedl hned několik čísel, z nichž ale žádné není přesné. K datu rozhovoru uteklo z Ukrajiny 3,8 milionu lidí, tedy přibližně o polovinu víc, než předseda Pirátů uvádí. Počet příchozích po roce 2015 naopak nadhodnotil – za tři roky jich nepřišly 4 miliony, ale 3,2 milionu. Na druhou stranu Ivan Bartoš správně poukazuje na skutečnost, že nynější tempo, kterým přicházejí uprchlíci z Ukrajiny, je nesrovnatelně větší, než tomu bylo v průběhu tzv. migrační krize. Výše uvedené počty ukazují na to, že rozdíl těchto dvou „vln“ je ještě výraznější, než jak jej politik popisuje. Vzhledem k nesprávným počtům uprchlíků a migrantů, které Bartoš uvedl, nicméně jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Programové prohlášení vlády Petra Fialy valorizaci životního minima a rodičovského příspěvku opravdu zmiňuje. Je zde přesně napsáno: „Zvážíme zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, např. u rodičovského příspěvku nebo životního minima.“ Tuto větu nalezneme v kapitole Sociální a rodinná politika.

V programovém prohlášení současné vlády se tedy přímo píše, že se „zváží" zavedení systému valorizace. Kabinet Petra Fialy neuvedl, že se tak určitě stane, ale pouze se nad touto možností zamyslí. Námi hodnocený výrok ministra Bartoše ale vyznívá jinak. Ivan Bartoš totiž řekl, že podle programového prohlášení vláda automatickou valorizaci zavede. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Dodejme, že ministr Bartoš následně zmínil: „Je to ale plán na čtyři roky, a představa, že to zavedeme v momentě krize, za pár týdnů, navíc když opozice blokuje sněmovnu kvůli čemukoliv, není úplně realistická.“

Ve svém tvrzení Ivan Bartoš odkazuje na výstup Andreje Babiše ze 17. září 2020, kdy během interpelací odpovídal poslankyni Monice Jarošové. V části, kde premiér Babiš zmiňuje zahrádkářský zákon a covid-19, zaznělo:

„Já vám rozumím. Doporučil bych vlastně velice jednoduchou věc. Víte, my důchodci jsme kdysi chodili do zahrad, a ne do řetězců o víkendu. Tak zkuste už konečně tady schválit ten zahrádkářský zákon. Neřešte stále COVID-19. Už jste na tom strávili asi 15 hodin. Jo? Dneska i mladí lidé mají zájem o zahrady. Je plno lidí, kteří si pěstují zeleninu, ovoce, takže to by bylo super, kdybyste to tady konečně schválili. Máte asi 300 zákonů v řadě, tak místo toho, že tady je plno epidemiologů, zkuste tohle. To by byl určitě velký krok ve prospěch soběstačnosti. Kdysi to tak bylo.“

V další své odpovědi na interpelaci poslankyně Kovářové premiér Babiš řekl: „Teď křičíte všichni: Ústřední krizový štáb! To je zajímavé. Kvůli čemu teď? (…) Už minule Piráti tady šest a půl hodiny, tady byla hlavní epidemioložka, tady seděly ty dvě dámy, ty skutečné, a nestačily se divit, jak všichni vy tady rozumíte tý epidemiologii. A tomu viru rozumíte, všemu rozumíte. Jako takže já nevím, místo toho, abyste lidi uklidňovali, ano, tak bohužel se covid zneužívá na krajské volby. A to mi je velice líto. Protože ano, může někdo říkat: Proč jste neudělali tohle? Proč jste neudělali tohle?“

V odpovědi na dotaz pirátského poslance Michálka, který mluvil o druhé vlně pandemie a interpeloval „ve věci, která je teď samozřejmě nejdůležitější, a to explodující počet případů koronaviru“, však premiér Babiš zároveň dodává: „A to, že to teď roste, no tak ano, můžeme si říct proč, proč Techtle Mechtle, proč jsme, proč tedy, když všichni říkali, že roušky dolů, teď říkáte, že to byla chyba. (…). A my samozřejmě teď, ano, ty nákazy jsou vysoké, velice vysoké. Ministerstvo zdravotnictví dělá opatření.“

13. září 2020, tedy ještě před vystoupením na interpelacích, přitom Babiš ve svém nedělním Čau lidi (video, čas od 1:20) řekl, že smrtnost klesá a počet zemřelých na 1 milion obyvatel činí 42. Dále pak zmiňuje vysoké kapacity lůžek pro pacienty s covid-19 a jejich nízkou zaplněnost a také fakt, že vyšší počet nakažených je dán rekordním počtem provedených testů. Z toho tedy lze vyvodit tvrzení, že v tomto okamžiku podle názoru premiéra Babiše situace ještě vážná nebyla.

Již den poté ale na tiskové konferenci uvedl: „A samozřejmě ten vývoj situace, nárůst není dobrý, takže bylo by dobré, aby to (nošení roušek, pozn. Demagog.cz) všichni respektovali.“

Premiérův postoj k pandemii se ale během týdne, ve kterém proběhly i zmíněné interpelace, změnil. 21. září 2020 totiž Česká televize odvysílala Mimořádný projev předsedy vlády České republiky. V tomto vystoupení Andrej Babiš hned v úvodu řekl, že „epidemie je zpět“. Ve stejný den zároveň rozhodl o aktivaci Ústředního krizového štábu.

V polovině září 2020 se tedy premiérův názor na epidemii covidu-19 poměrně rychle vyvíjel. V souvislosti s debatou ve sněmovně, kdy mimo jiné vyzval k projednání zahrádkářského zákona, však již netvrdil, že další vlna covidu-19 nepřijde. Naopak uznal, že čísla nakažených rostou a že se na tento problém zaměřilo Ministerstvo zdravotnictví. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Hlavní hygienička Pavla Svrčinová 18. srpna 2021 v ČT24 uvedla (video, čas 4:28), že v České republice je „zhruba 400 až 450 tisíc osob v té seniorní kategorii, kteří nejsou očkováni, neprodělali onemocnění“ covid-19. Pro věkovou skupinu 60+ nemělo k 17. srpnu ani jednu dávku očkování 537 431 osob. Celkový počet osob zahrnutých do této věkové skupiny k 1. lednu 2021 činil 2 783 787.

Pro kontext uveďme, že v tiskových zprávách Ministerstva zdravotnictví jsou zveřejňována data o očkování vždy za předchozí den k 20:00 (tedy nikoli za celý den). Z uvedených dat vyplývá, že k 23. září 20:00 dostalo alespoň jednu dávku vakcíny 2 277 751 lidí starších 60 let. Pokud vezmeme v potaz celkový počet osob v této věkové skupině (tedy 2 783 787), zjistíme, že ani jednu dávku k 23. září nemělo 506 036 lidí z této věkové kategorie.

Podobný výrok Ivana Bartoše jsme již ověřovali v rámci debaty Hlas lidu z vysílání CNN Prima News 1. září 2021. Tento výrok byl hodnocen jako pravdivý, jelikož se tehdejší čísla vešla do standardní 10% tolerance. Klíčovou pro současné nepravdivé hodnocení je záměna počtu osob ze 400 000 na 300 000 a změna zmiňované věkové skupiny z 65+ na 60+, v tomto případě je pak 10% odchylka výrazně překročena.

Ze srpnového průzkumu společnosti PAQ Research, která zpracovala report s názvem Motivace a bariéry vakcinace (.pdf), vychází, že faktorem, který nejvíce lidi motivuje k očkování, je možnost výběru vakcíny. Až 30 % lidí, kteří s očkováním proti onemocnění covid-19 váhají nebo jej odmítají, by možnost výběru konkrétní vakcíny k očkování motivovala (pdf, str. 22).

To nicméně ještě neznamená, že by skutečně naočkovat nechali. Jak uvádí autoři průzkumu, „důvodem je to, že efekt intervencí je často pouze posun z tvrdého do měkčího odmítání či váhání (určitě ne → spíše nevím)“. Kolik procent váhajících a odmítajících by se díky motivaci možností výběru vakcíny opravdu nechalo naočkovat, zobrazuje následující graf (.pdf, str. 23).

Dotazováni byli jak očkovaní, tak neočkovaní lidé, přičemž z nich již očkovaných bylo 64 %. Dalších 6 % (nyní nenaočkovaných) by bylo ochotno se nechat očkovat i bez dodatečných motivací, tedy i bez možnosti výběru vakcíny. Pokud by taková možnost byla, nechalo by se jen díky tomu naočkovat dalších 5 % všech respondentů, respektive 14 % nenaočkovaných.

Možnost výběru vakcíny tedy do jisté míry k očkování motivuje 30 % nenaočkovaných, ale jen cca 14 % by se skutečně díky této možnosti nechalo naočkovat. Autoři výzkumu poukazují na to, že v kontextu populace by posun o 5 procentních bodů znamenal doočkování 400 tisíc lidí navíc, což podle nich může být z hlediska šíření nemoci zásadní.

V týdeníku Respekt skutečně 26. dubna 2020 vyšel článek Muž s ricinem, který upozorňoval na příjezd ruského občana s diplomatickým pasem, údajného pracovníka ruské tajné služby. Článek se zakládá na informacích od neznámého zdroje, který tvrdí, že muž u sebe měl mít kufřík, v němž převážel jed ricin.

Ministr zahraničí Petříček, o kterém Ivan Bartoš hovoří, v rozhovoru pro iDnes potvrdil informace, že do Čech přicestoval pracovník ruské ambasády s diplomatickým pasem. Odmítl se ale vyjadřovat k informaci, že by u sebe měl mít jed ricin. Dříve už přílet ruského diplomatického pracovníka potvrdila i mluvčí Ministerstva zahraničí Zuzana Štíchová. Ministr Petříček ovšem ani ve zmíněném rozhovoru pro iDnes, ani ve dřívějším rozhovoru pro Deník N nepotvrdil, že by tento muž přicestoval do České republiky s možným cílem ohrozit české politiky. Veškeré informace kromě jeho příletu odmítl komentovat. 

Je také pravda, že české bezpečnostní složky vyhodnotily současnou situaci jako bezpečnostní hrozbu pro pražského primátora Zdeňka Hřiba a starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře. Oba politici získali celodenní policejní ochranu. Pražský magistrát totiž na konci února odsouhlasil přejmenování náměstí Pod Kaštany, kde se nachází ruská ambasáda, na náměstí Borise Němcova. Městská část Praha 6 na začátku dubna odstranila kontroverzní sochu sovětského maršála Koněva.

Policejní ochranu spolu s nimi dostal i starosta Řeporyjí Pavel Novotný, který ruský režim také otevřeně kritizuje a který na konci dubna v Řeporyjích instaloval památník vlasovcům. Ti se na konci druhé světové války zúčastnili osvobozování Prahy v rámci Ruské osvobozenecké armády, vytvořené pod německým velením z ruských válečných zajatců.

Oficiální vyjádření Bezpečnostní informační služby ale k příjezdu zmiňovaného ruského občana chybí. Sdělení jejího mluvčího Ladislava Štichy, že „BIS považuje současnou situaci, kdy je vyhrožováno českým komunálním politikům, za mimořádně vážnou, velmi intenzivně se proto v souladu s naší působností věnujeme činnosti cizích zpravodajských služeb,“ svědčí o tom, že BIS vnímá současnou situaci jako ohrožující pro zmíněné politiky. Nedává ji ale do přímé souvislosti s daným ruským diplomatickým pracovníkem.

Rusko zmíněné politiky za jejich kroky veřejně kritizovalo a v ruském parlamentu prošel zákon, díky němuž je možné trestně stíhat a až na 5 let věznit osoby, které nějakým způsobem poškodí či zničí hroby a památníky ruských obětí druhé světové války. Tento zákon by dle svého znění měl jít vymáhat i mimo území Ruské federace. České Ministerstvo zahraničí se proti tomu ale vymezilo ve svém prohlášení s tím, že taková legislativa nebude na území České republiky vymahatelná.

Proti informacím z článku v Respektu se Rusko ohradilo, dementovalo jej jako „novinářskou kachnu“ a diskreditační desinformační kampaň. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov označil možnost otrávení českých politiků jako absurdní a nemyslitelnou.

Pro Deník N komentovaly tuto situaci i blíže neurčené zdroje od policie: „Ministr Tomáš Petříček si předvolal ruského velvyslance Zmejevského a řekl mu, že tuto informaci máme a že jestli se těm lidem něco stane, budeme vědět, kdo to udělal, a budeme adekvátně reagovat.“ (…) „Ti tři na základě těchto informací dostali policejní ochranu“. Sám ministr Petříček pak toto vyjádření nepopřel, ale ani nepotvrdil.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť oficiálně jak bezpečnostní složky, tak ministr Petříček informace Respektu nepotvrdily.

Tzv. Pandemický plán byl publikován na stránkách Ministerstva zdravotnictví 18. října 2011. Jedná se o období vlády Petra Nečase, kdy byl ministrem zdravotnictví Leoš Heger.

Na úvod hodnocení uveďme, že Pandemický plán neobsahuje zmínky o Ústředním krizovém štábu, jak uvádí Ivan Bartoš ve svém výroku. Ústřední krizový štáb je vymezen § 24a zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. V něm je o tomto štábu uvedeno následující:

„Ústřední krizový štáb je pracovním orgánem vlády pro řešení krizových situací. Jeho složení a činnost upravuje Statut Ústředního krizového štábu, který schvaluje vláda.“

15. března 2020 byl uveřejněn na stránkách vlády dokument upřesňující záležitosti ohledně Ústředního krizového štábu (ÚKŠ). ÚKŠ je zařazen do Bezpečnostní rady státu a je pracovním nástrojem vlády pro řešení krizové situace. V článku 2 je uvedena působnost ÚKŠ. Krizový štáb má připravovat návrhy řešení krizové situace a ty předkládat na schůzi Bezpečnostní rady státu nebo na schůzi vlády. 

Pandemický plán, jak již bylo uvedeno, neobsahuje zmínky o ÚKŠ. Na straně 15 však vymezuje (.pdf) obdobný orgán, tzv. Ústřední epidemiologickou komisi. Ta má být pracovním orgánem vlády a mezi její úkoly má patřit:

• „Informovat vládu o průběhu a důsledcích výskytu závažných infekčních onemocnění včetně výskytu chřipky způsobené novou variantou chřipkového viru v případě vzniku pandemie chřipky.“
• „Koordinovat a kontrolovat činnost krajských komisí pro řešení výskytu závažných infekčních onemocnění včetně výskytu chřipky způsobené novou variantou chřipkového viru v případě vzniku pandemie chřipky.“
• „Vyhodnocovat vývoj epidemiologické situace.“
• „Doporučovat vládě příjímání [sic] příslušných protiepidemických opatření s celostátní působností.“

Ivan Bartoš uvádí ve svém výroku, že pandemický plán předpokládá vznik skupiny odborníků, která pracuje s daty. Jestliže má Ústřední epidemiologická komise informovat vládu například o průběhu pandemie, pak z toho lze dovodit, že má skutečně pracovat s relevantními daty. S daty ostatně pracuje naprostá většina veřejných i soukromých institucí. V Pandemickém plánu není přímo uvedeno, že se má tato komise skládat z odborníků, věta „ÚEK v případě potřeby iniciuje svolání týmu vybraných expertů“ (.pdf, str. 15) naopak naznačuje, že odbornost ÚEK není nezbytná.

Výrok však hodnotíme jako nepravdu zejména kvůli tomu, že Ivan Bartoš nesprávně zaměnil Ústřední epidemiologickou komisi za Ústřední krizový štáb, o kterém se Pandemický plán vůbec nezmiňuje.