Ivan Bartoš

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť se v návrhu jedná o udržení 290 vojáků.

V rámci vládního plánu posílení některých zahraničních misí Armády ČR a nového působení vojáků v Pobaltí to schválil Senát 54 hlasy z 57 přítomných členů. Souhlas ale musí dát také poslanci, jejichž branný výbor minulý týden žádné doporučení pro plénum nepřijal.

V návrhu na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2018 až 2020 s výhledem na rok 2021 je přesně vymezen bod:

„V souladu s konceptem eFP a záměrem ČR dlouhodoběji vojensky přispívat k této
formě alianční kolektivní obrany se navrhuje pokračovat ve vyslání sil a prostředků rezortu MO do Litvy, Estonska, Lotyšska a Polska v letech 2019 a 2020, a to v počtu do 290 osob. Zapojení sil a prostředků rezortu MO do eFP v roce 2021 se předpokládá v podobném rozsahu.“

V hlasování o vyřazení bodu Novičok z jednání schůze Poslanecké sněmovny bylo 18 pirátských poslanců proti a 4 se zdrželi. Zdržení se je v logice tohoto hlasování stejné, jako kdyby poslanec byl aktivně proti. Tedy kompletní klub Pirátů byl pro projednávání bodu.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož Andrej Babiš skutečně trval na tom, že bude premiérem a nechtěl ČSSD za podporu vlády nic nabízet. V současné chvíli se opravdu jedná o konkrétní vládní posty. Přibližně před dvěma měsíci poskytl Andrej Babiš rozhovor deníku MF Dnes, jehož přepis je nyní dostupný na webu ANO. Rozhovor byl dokonce přímo opatřen titulkem Premiér budu a nic ČSSD nenabídnu. Trvá v něm na tom, že za hnutí ANO nebude nikdo jiný premiér a že sám žádné ústupky ČSSD nenabídne. Andrej Babiš v rozhovoru předpokládá, že si budou klást sociální demokraté podmínky pro podporu vlády.

Jednání o vytvoření vlády mezi ANO a ČSSD poté pokračovala až do začátku dubna, kdy jednání zkrachovala. Důvodem krachu jednání byla neochota ANO a premiéra Babiše přenechat ministerstvo vnitra sociální demokracii, což byla jedna z jejích podmínek pro vytvoření společné vlády.

Minulý týden došlo k obnovení vyjednávání o vládě mezi ANO a ČSSD. Představitelé sociální demokracie potvrdili, že jim ANO nabídlo pět resortů, mezi nimiž bylo ministerstvo vnitra.

Ve své povolební strategii Piráti zmiňují, že nepodpoří vládu, kde se nachází člověk s korupční historií nebo vládu s převahou hnutí ANO:

"Budeme jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé nekompetentní nebo s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí subjektů ohrožující základy liberální demokracie nebo historickým dědictvím likvidace demokracie v této zemi tj. zejména s účastí KSČM, SPD nebo s převahou ANO." Co se týče případu s Miroslavem Pochem, před sedmi lety obvolávali redaktoři Hospodářských novin pražské komunální politiky s otázkami na milionové odměny, které pobírají z městských společností. Miroslav Poche (ČSSD) v současnosti europoslanec, před sedmi lety přiznal, že odvádí část svých výdělků ČSSD, a to přes prostředníky, ale ne jako oficiální sponzorský dar. Zde je také přepis rozhovorů, ve kterých Poche kauzu postupně vysvětloval.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož kolem kauzy Miroslava Pocheho je řada otazníků a nejasností a Piráti ji tedy oprávněně v rámci své povolební strategie chápou jako korupční.

ČSSD je ve srovnání s ostatními stranami skutečně více zadlužená, což dokazuje například vyšší podíl cizích zdrojů na příjmech. Sociální demokracie ve volbách do Poslanecké sněmovny 2017 skutečně zažila pád, získala 7,27 % hlasů. V předchozích volbách v roce 2013 jí dalo hlas 20,45 % zúčastněných voličů.

Výroční zpráva ČSSD za rok 2017 uvádí záporný výsledek hospodaření 39,8 mil. Kč. Pro detailnější pohled se musíme podívat na dlouhodobé financování strany a především na strukturu tohoto financování. Podle Davida Klimeše z týdeníku Ekonom strana má vůči svým věřitelům závazky ve výši 620 milionů Kč. Dokládá to výroční zpráva ČSSD za rok 2017. Jedná se o závazky vůči vlastní akciovce Cíl ve výši 144,5 mil. Kč, Fio bance, u níž má momentálně úvěr ve výši 138 mil.Kč a přislíbený úvěr od Fio banky, který dosud nebyl čerpán ve výši 338 milionů Kč (pdf., str.22-23, kapitola Závazky).

Srovnání mezi jednotlivými stranami nabízí ukazatel finanční stability pole serveru Politické finance. Tento ukazatel měří podíl příjmů strany, které jsou financovány na dluh. ČSSD financuje 44,42 % příjmů na dluh. Podobný nebo větší podíl příjmů financovaných dluhem má už jenom ANO (40,64 %) a SPD (93,36 %). Tyto údaje jsou k poslednímu dni roku 2016. Podstatný rozdíl je ale v tom, že ČSSD letos v důsledku volebního propadu přijde o peníze za hlasy, což naruší její volební rozpočet. Naproti tomu SPD zřejmě úvěry splatí, jelikož dostane příjmy ze státního rozpočtu za získané mandáty a stejně tak hnutí ANO, jehož závazky jsou ale z velké části dluhem vůči Andreji Babišovi, takže zde zřejmě není riziko, že by se ANO dostalo do finančních potíží.

Piráti krátce po parlamentních volbách skutečně svolali jednání "opozičních stran" ke vznikající menšinové vládě hnutí ANO. Pozvali přitom všechny strany zastoupené ve Sněmovně s výjimkou ANO.

Na jednání se dostavili zástupci ODS, TOP 09 a STAN. Zatímco představitelé SPD, KSČM, ČSSD a lidovců se jednání nezúčastnili, neboť pozvání podle Bartoše odmítli.

Hnutí ANO částečně podpořilo pozměňovací návrh Pirátů v projednávaném daňovém řádu a v budoucnu by mělo podpořit i pirátský návrh zákona o střetu zájmů, výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Před volbami Piráti zvěřejnili 20 priorit, které byly schváleny ve vnitrostranickém referendu. I po volbách těchto 20 priorit zmiňovali, například i při jednání o vládě s hnutím ANO. Současná vládní strana a Piráti našli 15 bodů, ve kterých se shodovali.

Následně při předložení úpravy zákonu o registru smluv hnutí ANO ač oficiálně podporalo návrh Pirátů, tak našlo v návrhu rozpory ohledně smluv polostátní firmy ČEZ a zákon se tak rozhodli nepodpořit. Zákon o střetu zájmů podpořilo mnoho stran, včetně hnutí ANO za které pod návrh zákona podepsali poslanci Nacher, Malá, Válková nebo Vildumetzová a Pírati tak doufají v podporu i vládní strany. Při projednávání novely daňového řádu poslanci neschválili pozměnovací návrh Pirátů, pro byli jen Piráti a část poslaneckých klubů KSČM a ANO.

U nominačního zákonu předložili své předlohy návrhu zákonu jak Piráti s podporou části opozice, tak i hnutí ANO. Hnutí ANO později svůj návrh nominačního zákona stáhlo a momentálně je ve Sněmovně pouze návrh z dílny Pirátů. Piráti naopak podpořili společně s komunisty, SPD a hnutím ANO Radka Vondráčka na post předsedy Poslanecké sněmovny.

Podle výzkumu CVVM, zabývající se důvěrou ve vrcholné politiky (.pdf, s. 5), důvěra v Andreje Babiše roku 2015 konstatně klesá. Pokles se mu podařil zastavit až v únoru letošního roku. Podle agentury STEM, která se zaměřuje na popularitu vrcholných politiků, oblíbenost předsedy vlády klesá od roku 2014 a podle jejich výsledků se tak propad popularity nepodařilo zastavit ani v letošním roce. Proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pirátská strana prostřednictvím verejných výběrových řízení hledá například asistenty, stážisty, personalisty a dodavatele. Také přes výběrové řízení hledala svého nominanta do Správní a Dozorční rady Všeobecné zdravotní pojišťovny, nominanta do Rady ČTK a člena Dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondů.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože s hnutím Starostové a Nezávislí spolupracovala Pirátská strana na výběrovém řízení svého nominanta do Rady ČTK a člena Dozočí rady Státního zemědělského intervenčního fondů.

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou k časovému vymezení. Kalousek stranu lidovou opustil v roce 2009, kdy také vznikla TOP 09 (jak je již patrné z názvu). Hlavní sdělení výroku ovšem odpovídá.

V roce 2006 vyhráli občanští demokraté volby s historicky nejvyšším ziskem hlasů, stranu tehdy volilo přes 35 % voličů. Celkem získala ODS 81 mandátů. Sněmovna však byla rozdělena. 100 mandátů připadlo možné koalici ODS, KDU-ČSL a Zeleným, zbývajících 100 získala Paroubkova ČSSD a komunisté. S komunisty strany vyjma ČSSD odmítaly spolupracovat, ve hře tak bylo ustavení pravicového bloku s tolerancí ČSSD, nebo velká koalice. I přes vyjednávání čelných představitelů ODS a ČSSD se strany nebyly schopné dohodnout.

Problém nastal už s ustavením Poslanecké sněmovny a to především z toho důvodu, že při případném třetím pokusu o jmenování premiéra hraje zásadní roli předseda Poslanecké sněmovny. V roce 2006 rovněž neplatila novela Ústavy, která by umožnila poslancům, aby sami třípětinovou většinou ustavili dolní komoru.

V této situaci trvalo zhruba sedm měsíců, než se podařilo dobrat se k vládě s podporou poslanců. V tomto čase došlo k téměř nekonečné sérii jednání na různých půdorysech. Obecně šlo vycházet z předpokladu, že vláda bez vítězné ODS není možná (zejména z důvodu, že pravicové subjekty a Zelení odmítli spolupracovat s komunisty).

Topolánek se tehdy snažil jednat na různých půdorysech. Jak na budoucím uspořádání ODS, KDU-ČSL a SZ, tak i se sociálními demokraty. V srpnu 2006 se zdálo, že se ODS domluví s ČSSD na spolupráci, které kromě dalšího bude usilovat o úpravy volebního systému. Mělo dojít ke zvýšení počtu volebních obvodů (což pomáhá velkým stranám) nebo k zavedení lichého počtu poslanců, aby se předešlo stejnému patu.

K této spolupráci ovšem nedošlo, protože velmi nečekaně došlo k dohodě mezi Jiřím Paroubkem (ČSSD) a Miroslavem Kalouskem (KDU-ČSL) o možné budoucí vládě, kterou by tolerovali komunisté. Tato možnost ale vzala za své, když širší vedení lidovců odmítlo podpořit nápad svého předsedy podílet se na vládě společně s komunisty, v reakci na tuto událost odstoupil Kalousek ze své funkce. Dodejme, že sám opakovaně veřejně tuto dohodu prezentoval jako úspěšnou snahu o zamezení velké koalice ODS a ČSSD.

Sestavením vlády byl nakonec pověřen lídr ODS Mirek Topolánek, se svou první vládou ovšem důvěru nezískal. O vládě se jednalo i dále – zejména opět mezi ODS a ČSSD – a to dokonce v poměrně netradičních formátech. Jedno jednání proběhlo prostřednictvím ČT24 živě.

Nakonec byla ustavena koalice ODS, KDU-ČSL a Zelených. Vyslovení důvěry vládě umožnili až v lednu 2007 poslanci ČSSD Melčák a Pohanka, kteří během hlasování opustili jednací sál a snížili tak kvórum nutné pro získání důvěry.