My máme zákon, který by měl dodat léčebné konopí pacientům.
Konkrétně se jedná o vyhlášku 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití. Zákon ve svých přílohách stanovuje jak indikace, tak i nutnou způsobilost předepisujícího lékaře nebo předepisovatelné druhy konopí.
Předseda Bartoš výrok používá v kontextu toho, že stát už nějakou formu legislativního ošetření v této oblasti má. Piráti tak se svými návrhy v dané věci nepřicházejí „do vzduchoprázdna“.
Když Pirátská strana vznikla, my jsme měli transparentní účty. My má registr smluv ještě než se o tom začlo mluvit v Poslanecké sněmovně poprvé. My máme registr lobistických kontaktů.
Česká pirátská strana vznikla po boku podobných evropských stran v roce 2009 jako reakce na švédskou kauzu s největší světovou databázi torrentu The Pirate Bay.
Na jejich oficiálních stránkách je možné najít informace o účetnictví od roku vzniku (.pdf) až do dnešního dne. Stejně tak lze bez větších obtíží dohledat informace o rozpočtech a dalších finančních záležitostech. Také můžeme najít registr smluv od roku 2010 do současnosti. Online je přístupná i evidence lobbistických kontaktů, kde jsou k dispozici informace o datech schůzek, osobách, kterých se tyto schůzky týkaly, tématech schůzek a jejich výsledcích. Veškeré zmiňované informace je možné najít a jsou veřejně přístupné. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.
Zhruba 50 % občanů nebo možná ještě větší procento občanů (...) nevěří třeba českým soudům.
Oprava: Výrok byl původně hodnocen jako nepravdivý na základě dat CVVM. Ta popisovala přímo důvěru v soudy. Nicméně jsou dostupná také data agentury STEM z letošního léta, která se zabývají tím, zda lidé mají důvěru v nezaujatost soudů a také zda si lidé myslí, že soudy odvádějí dobrou práci. Tato data dosahují výše cca 40 %, což odpovídá tvrzení předsedy Pirátů. Hodnocení tedy bylo změněno na pravdivé, Bartoš mohl vycházet právě ze statistiky agentury STEM. Za chybu se omlouváme. Původní odůvodnění je ponecháno níže v kompletním znění.
Poslední průzkum veřejného mínění zaměřený na důvěru občanů ve společenské instituce byl proveden v březnu 2017 agenturou CVVM. Průzkum se ptal na názor 1045 respondentů.
Z tohoto průzkumu vyplývá, že 11 % dotázaných soudům rozhodně nedůvěřuje, 30 % respondentů pak soudům spíše nedůvěřuje. Souhrnně by se tak dalo říct, že 41 % respondentů nedůvěřuje soudům.
Důvěru v soudy pak má 54 % respondentů (7 % rozhodně důvěřuje, 47 % spíše důvěřuje).
Zbylých 5 % respondentů odpovědělo, že neví.
Z průzkumu také vyplynulo, že největší důvěře se těší armáda (63 %) a policie (61 %), nejméně pak lidé důvěřují církvím (25 %).
Když jste zmínil paní Nečasovou. Ta nám udělala největší reklamu a i ta soudkyně, která rozhodovala v tom předběžném opatření, které chtěla paní Nečasová vlastně proti nám vznést, tak potvrdila, že to jsou známé osoby, ty jejich kauzy skutečně mají nějaký reálný základ a že snad svoboda slova vyjádřená v tomto případě zábavnou karikaturou (...), tak říká, že je to prostě v pohodě.
V nynější předvolební kampani vyrážejí Piráti za voliči se speciálním „vězeňským autobusem“, na němž je vyobrazeno několik současných vrcholných politiků a jejich problematických kauz. Jednou z vyobrazených postav na pirátském autobusu je i Jana Nečasová (dříve Nagyová), která drží v ruce loutku v podobě Petra Nečase, dnes již jejího manžela. K její podobizně je připsáno „KAUZA NAGYOVÁ A ZNEUŽITÍ ROZVĚDKY“.
Jana Nečasová, dřívější šéfka sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase, podala kvůli své podobizně na pirátském autobusu žalobu na ochranu osobnosti. Její součástí byl i návrh na předběžné opatření, jímž by dosáhla odstranění své karikatury ještě před soudním projednáním. Advokát Nečasové poslal již dříve Pirátům „předžalobní“ výzvu k odstranění karikatury, čemuž Piráti odmítli vyhovět s odkazem na svobodu slova.
Obvodní soud pro Prahu 3 návrh Nečasové na předběžné opatření zamítl. Žalobou, jejíž součástí byl návrh na předběžné opatření, se soud teprve začne zabývat. Piráti tak mohou vyrážet za voliči s autobusem ve stejné podobě, neboť žaloba na ochranu osobnosti dosud nebyla soudem projednána.
Ve stanovisku obvodního soudu pro Prahu 3 zaznělo, že každý názor či kritika vyjádřené jakoukoliv formou jsou s ohledem na význam svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné. Nečasová jako veřejně činná osoba je povinna strpět vyobrazení své osoby ve formě karikatury. Dále bylo ve stanovisku soudu uvedeno, že kauza Nagyová a zneužití rozvědky je mediálně známou kauzou a má reálný základ. Soud nespatřil na dané karikatuře nic dehonestujícího, vulgárně zesměšňujícího a natolik urážlivého, aby bylo možné nařídit předběžné opatření, naopak se dle soudu dá říct, že se jednalo o nadsázku žalovaného, týkající se kauz, které hýbaly českou politickou scénou.
Nečasová se proti rozhodnutí odvolala, rozhodnutí soudu prvního stupně však 3. října potvrdil odvolací soud.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť soud ve svém stanovisku k předběžnému opatření skutečně uvedl, že tato kauza má reálný základ a s ohledem na význam svobody slova je vyjádřený názor a vyobrazení Nečasové ve formě karikatury a nadsázky přípustné a v pořádku. Zda Jana Nečasová udělala svým návrhem na předběžné opatření Pirátům největší reklamu, nejsme schopni zhodnotit.
Existuje Kontrolní a rozhodčí komise, k té se může dostat věc nějakého pochybení, myslím že asi dva členi historicky pozbyli členství za asi za osm let na základě rozhodnutí Komise a někteří odešli.
Rozhodčí komise České pirátské strany rozhoduje na návrh kontrolní komise a mezi náplň její práce patří i rozhodování o vyloučení členů strany. Podle informací dostupných ve svodce rozhodčí komise a evidenci rozhodčích řízení došlo dosud na základě rozhodnutí této komise k vyloučení jednoho člena, a to podle rozhodčího nálezu z roku 2016, kterým se za podvodné jednání vyloučil Tomáš Laštůvka. V současné chvíli se rozhodčí komise zabývá návrhem na vyloučení Lukáše Nového pro způsobení úmyslné závažné újmy jinému členovi.
My jsme si už po krajských volbách stanovili ten cíl 10 %.
Piráti svůj cíl získat 10 % v nadcházejících sněmovních volbách veřejně oznámili ústy svého předsedy na celostátním fóru strany v březnu 2017. Byť nejde o zcela blízké období po krajských volbách, výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť lze důvodně předpokládat, že právě v té době Piráti cizelovali tento cíl.
I čtyři Piráti tady na Magistrátu dokážou kontrolovat politiky, rozkryli jsme kauzy paní Kleslové, Béma a dalších.
V 65členném zastupitelstvu hlavního města od roku 2014 skutečně zasedají čtyři Piráti, ani jeden z nich přitom nezasedá v městské radě.
Z opozičních lavic i tak dokázali upozornit na přidělování dotovaných bytů pražským soudcům, kteří za nájem platili stejně jako lidé v sociální nouzi.
Zastupitel Adam Zábranský odkryl podezřelé přidělování městských zakázek firmám, které byly vlastněny dvěma členy ČSSD. Zakázky v celkové hodnotě asi 1,4 miliardy korun se z velké většiny podílely na obratech obou firem.
Zjištění pirátů vedla k rezignaci bývalé pražské šéfky ANO Radmily Kleslové za vysoké částky inkasované za členství v dozorčích orgánech nejrůznějších pražských podniků a právní poradenství státním firmám.
Další podněty pravidelně zveřejňují na webu pražské organizace strany.
Jejich aktivitu v minulém roce dokládá také 81 žádostí o zveřejnění dokumentů na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Piráti tak stojí za necelou pětinou zveřejněných dokumentů.
Piráti nikdy nechtěli z NATO vystupovat ani na tom nechtějí nic měnit a kdo to opakuje v médiích, tak lže a jsme v tom jako strana zajedno.
Z ukázek volebních programů do voleb v roce 2010 a 2013 je patrné, že v té době byla otázka vztahu k NATO marginální, a proto se zde neobjevuje vůbec. Otázka vztahu k NATO, či přesněji vystoupení ČR z něj, se ve vnitrostranické diskuzi objevovala minimálně od roku 2013, jak dokazuje tento příklad z pirátského fóra. Z něj je ale také patrné, že myšlenka na vystoupení z NATO nedosahovala všeobecné podpory mezi členy.
Problematika se v rámci strany řešila v podstatě ještě do roku 2017. Ve svém vystoupení pro Seznam.cz v březnu 2017 předseda strany Ivan Baroš potvrdil, že otázka role ČR v NATO nemá uvnitř strany jednotný konsenzus. Že se ale jednalo o podstatnou záležitost ukazuje případ bývalého mistopředsedy Ivo Vašíčka, který v rámci strany zastával pozici vystoupení ČR z NATO. Jeho pozice vůči NATO byla jedním z důvodů, proč byl v dubnu 2017 ve vnitrostranickém referendu zbaven funkce místopředsedy. V tomto referendu došlo k potvrzení trendu, kdy se strana Pirati postavila za setrvání v NATO.
K faktickému veřejnému vyjasnění stanoviska ohledně vztahu strany Pirátů k NATO došlo 1. června 2017, kdy strana vydala veřejné stanovisko k otázce kolektivní obrany v rámci NATO a EU. To zní:
„Pirátská strana respektuje závazek České republiky vůči NATO a EU podílet se na kolektivní obraně v případě napadení našich spojenců, jak to vyplývá z článku 5 Severoatlantické smlouvy a z článku 42 Smlouvy o Evropské unii. Zároveň usilujeme o reformu těchto organizací, aby reflektovaly realitu 21. století.Chceme, aby se evropské státy staly v obraně soběstačnými, proto by měla Česká republika aktivně podporovat vznik fungující společné evropské obrany. Ačkoliv si uvědomujeme, že není možné tohoto cíle dosáhnout během jednoho volebního období, je nutné na něm začít systematicky pracovat. Je třeba vytvořit jasný mechanismus zajišťující dlouhodobě stabilní financování kolektivní obrany. Jako možnou cestu vidíme financovaní společné obrany přímo z rozpočtu Evropské unie.NATO by mělo být aliancí založenou na sdílených hodnotách. Pokud se některá ze zemí NATO výrazně odkloní od těchto hodnot, měla by NATO opustit. Nechceme, aby členové svým agresivním chováním zatahovali ostatní členy do válečných konfliktů. V mezinárodních sporech chceme upřednostňovat diplomatická řešení před silovými. Angažmá naší nebo společné evropské armády mimo hranice EU nebo NATO by mělo být podpořeno mandátem OSN.“ V textu respektují a podporují současnou situaci ohledně pozice ČR v bezpečnostních strukturách, s tím, že na druhé straně zároveň uznávají nutnost jejich reformy.
Výrok je hodnocen jako pravdivý. Je sice pravdou, že vnitrostranicky existovala či existuje uvnitř strany menšina, která upřednostňuje odchod z NATO, to ale neznamená, že by se tak strana prezentovala oficiálně i navenek. Existence různých názorů a vnitřní diskuze není nic neobvyklého pro většinu současných demokratických politických stran v ČR a v Evropě.
V současné chvíli je v Kárném senátu NSS vyrovnaný počet aktivních soudců a tří nesoudců, což je třeba advokát, akademik z oblasti práva, to nejsou žádní lidé vylosovaní na ulici...
Od roku 2008 se novelou zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů Nejvyšší správní soud stalkárným soudem ve věcech soudců a státních zástupců. Po změně exekučního pořádku v roce 2009 se stal kárným soudem i ve věcech exekutorů. V řízeních ve věcech
exekutorů rozhodovaly stejné senáty, které rozhodovaly ve věcech soudců. Ještě v tom samém roce byly Nejvyšším správním soudem vytvořeny kárné senáty rozhodující ve věcech exekutorů.
Kárný soud jedná v senátech ve věcech soudců podle zákona č. 7/2002 Sb. § 4 odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech soudců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce, soudce a 3 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu, jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu a další člen senátu z řad soudců je soudcem vrchního, krajského nebo okresního soudu. Jde-li o řízení ve věcech soudců rozhodujících ve správním soudnictví, je předsedou senátu soudce Nejvyššího soudu a jeho zástupcem soudce Nejvyššího správního soudu. Mezi přísedícími musí být vždy nejméně jeden státní zástupce, jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.“
Řízení kárného soudu ve věcech státních zástupců je upravené ve stejném zákoně v § 4 písm. a odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech státních zástupců, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou státní zástupci, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí. Mezi přísedícími, kteří nejsou státními zástupci, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.“
Stejně tak i řízení kárného soudu ve věcech exekutorů je upravené tímto zákonem v § 4 písm. b odst. 1: „Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou soudní exekutoři, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí a čtvrté. Mezi přísedícími, kteří nejsou soudními exekutory, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba navržená Veřejným ochráncem práv.“
Ivan Bartoš má pravdu v tom, že členové kárných senátů na Nejvyšším správním soudu nejsou vybíraní náhodně z ulice. Ve složení senátu ze soudců a nesoudců se shoduje jen s kárným soudem ve věcech soudců. Při senátech kárných soudů státních zástupců a exekutorů je počet soudců nižší.
Když si vezmete druhé kolo senátních voleb, tak ti senátoři jsou reálně zvoleni třeba 10 % hlasů a oni pak mohou třeba měnit Ústavu.
Senátní volby se konají na základě dvoukolového většinového systému, tak jak stanovuje Zákon o volbách do Parlamentu ČR (§ 76). Získá-li kandidát v prvním kole senátních voleb nadpoloviční většinu hlasů (tj. 50 % hlasů jeden hlas), ve volbách vítězí a druhé kolo se již nekoná. V případě, že tato situace nenastane, koná se druhé kolo senátních voleb, do něhož postupují dva kandidáti s nejvyšším počtem hlasům. Ve druhém kole pak vítězí ten, kdo má vyšší počet hlasů, v případě rovnosti počtu hlasů rozhodne los.
Zákon nestanovuje žádnou potřebnou volební účast, aby byly volební výsledky platné, proto se druhé kolo voleb dlouhodobě potýká s nízkou volební účastí (průměrně okolo 20% účasti oprávněných voličů, z toho důvodu můžeme průměrně říci, že ke zvolení kandidáta do Senátu stačí 10 % hlasů). V doplňovacích volbách do Senátu je pak volební účast ještě nižší, příkladem mohou být doplňovací volby v Praze 10 v roce 2014, kdy se ve druhém kole voleb zúčastnilo pouhých 8,75 % oprávněných voličů v tomto obvodu. Reálně tedy o senátorce zvolené za tento obvod rozhodla 4,37 % voličů.
V posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2013 mělo možnost jít k volbám 8 424 227 oprávněných voličů. Podíváme-li se na počet voličů, kteří se účastnili druhého kola senátních voleb např. v posledních senátních volbách v roce 2016, vidíme, že platný hlas odevzdalo 424 089 voličů, což tvoří pouhých 5 % z celkové počtu voličů.
Co se týče změny Ústavy, článek 9 Ústavy říká, že změna Ústavy je možná pouze přijetím ústavního zákona, přičemž změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná (tj. nemůže být změněno demokratické jádro Ústavy). Zároveň článek 39 Ústavy říká, že k přijetí ústavního zákona je potřeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů, přičemž prezident takový zákon nemůže vetovat (článek 50 Ústavy). Senátoři tak Ústavu sami nikdy změnit nemohou.
