(pokr. předchozího výroku) A ten autobus ukazuje na to, že v rámci české justice se kauzy vlečou, ti politici ani neodcházejí z politiky. Na tom našem autobuse sedí lidé, kteří mají ambice být premiérem a deklarují to.
Někteří na autobuse vyobrazení politici skutečně mají premiérské ambice, Bartoš ovšem celou tuto prezentaci dává do kontextu s tím, že se u nás kauzy vlečou (myšleno jejich justiční projednávání). Ovšem Bohuslav Sobotka ani Miroslav Kalousek, kteří nyní kandidují do Poslanecké sněmovny, nebyli nikdy z ničeho nezákonného obviněni, případy, které Piráti uvádějí, tak v jejich spojení (Sobotka je svědek v kauze OKD) před soudem vůbec nejsou. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.
Volební autobus Pirátské strany, nebo také „vězeňský autobus“, zobrazuje skupinu veřejně velmi známých politiků a má připomínat kauzy, do kterých byli nějakým způsobem zapleteni – to zde doplňuje i text, který na ně upomíná.
Foto: iRozhlas/Piráti
Můžeme zde tak najít Andreje Babiše, kterému bylo předáno obvinění v kauze Čapí hnízdo, Bohuslava Sobotku, ke kterému je zde připisována kauza OKD, Miroslava Kalouska v souvislosti s hazardem a nákupem padáků, Davida Ratha, se kterým je spojována korupční kauza a Janu Nečasovou s loutkou jejího manžela Petra Nečase s odkazem na „kauzu Nagyová“ a na údajné zneužití rozvědky.
Z těchto politiků má ambice na post premiéra Andrej Babiš, který i přes trestní stíhání kandiduje v letošních parlamentních volbách. Při rozhovoru pro novinky.cz odpověděl na otázku, zda si Česká republika zaslouží trestně stíhaného premiéra: „Česko si v prvé řadě zaslouží dobrého premiéra. Pokud bych tu šanci dostal já, tak vám garantuji, že udělám všechno pro to, abych byl tím nejlepším premiérem.“
Miroslav Kalousek je celostátním lídrem strany TOP 09, což znamená, že při úspěchu této strany by taktéž měl šanci na premiérské křeslo. Bohuslav Sobotka není lídrem ČSSD a zbývající dva vyobrazení politici se těchto voleb neúčastní.
Soudce Nagy si vymyslel soudní stání, které se ani nestalo a tam asi existuje nějaká profesní solidarita, to je špatně a následně mu byl na kus doby pozastaven nebo snížen plat.
Proti soudci Nagymu bylo opravdu vedeno kárné řízení mj. z důvodu zfalšovaného protokolu a vymyšlené závěrečné řeči. Nejvyšší soud zmírnil původně uložený trest odvolání z funkce na udělení finančního trestu, důvodem zmírnění však bylo prokázané zhoršení zdravotního stavu a jeho bezproblémová pracovní zkušenost. Uložený trest byl zároveň druhý nejvyšší možný. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.
Kauza se týkala soudce Okresního soudu v Mladé Boleslavi Pavla Nagyho. Ten byl v říjnu roku 2007 kárným senátem Vrchního soudu odvolán z funkce, kárný senát Nejvyššího soudu pak odvolání z funkce zrušil a uložil Nagymu finanční trest.
Důvodem pro vedení řízení proti Nagymu bylo vedení řízení ve dvou případech. V prvním případě způsobil průtahy v řízení, ve druhém pak podleNejvyššího soudu „zfalšoval protokol z jednání, zmeškal ústní jednání, zaprotokoloval vymyšlenou závěrečnou řeč a poté ve věci vynesl rozsudek, jako by ve věci bylo jednáno.“
I přes tato provinění nebyl Nagy odvolán z funkce, a to zejména kvůli špatnému zdravotnímu stavu, který jej tížil od roku 2005 do roku 2007. V době rozhodnutí Nejvyššího soudu se však jeho stav podle znaleckého posudku zlepšil do té míry, že mohl vykonávat svou funkci dále. Kárný senát zároveň přihlédl k faktu, že do roku 2005 neměl Nagy za svoji 14 let dlouhou justiční kariérou žádný prohřešek.
Přestože odvolání z funkce zrušil, Nejvyšší soud uložil soudci Nagymu vzhledem v okolnostem v té době druhý nejvyšší trest, a to snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců, tedy maximální výměr.
Soudce Nagy však dlouho ve funkci nevydržel. Později byl přichycen na kameru novinářů, jak přijímá úplatek za vydání dokumentů, ke kterým měl z pozice soudce přístup. Nagy následně na nátlak tehdejšího ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila rezignoval. Následně byl dokonce přijat na vyšetření do Bohnické nemocnice. Stav Pavla Nagyho byl nakonec vyhodnocen jako nepříčetný a nebyl tak způsobilý chodit k výslechům a vyhnul se trestnímu stíhání.
V tuto chvíli není odvolatelný nikdo kromě prezidenta, protože to platí pouze pro přímo volené kandidáty.
Ivan Bartoš v rámci debaty tento výrok upřesňuje tak, že mluví o hejtmanech, starostech a primátorech a to v tom kontextu, že by Piráti navrhovali jejich přímou volbu. Tyto funkce ve skutečnosti odvolatelné jsou a to většinou zastupitelstva daného kraje nebo obce. Připomeňme si například nedávné odvolání hejtmana Košty z funkce hejtmana Olomouckého kraje.
Bartoš ovšem mluvil o možnosti odvolání přímo občany a v tom má pravdu. Hejtmani, jednotiví starostové i primátoři jsou voleni a odvoláváni nepřímo prostřednictvím zastupiteli krajů, obcí a měst. Občané nemají možnost hlasovat pro odvolání svého starosty, rovněž jej ani přímo nevolí (jako např. na Slovensku). Nicméně ani prezident není odvolatelný přímo, byť to Bartoš uvádí.
Článek 65 Ústavy ČR říká, že Senát (3/5 přítomných senátorů) může se souhlasem Poslanecké sněmovny (3/5 všech poslanců) podat proti prezidentu republiky ústavní žalobu k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení ústavního pořádku. Ústavní soud může rozhodnout o tom, že prezident republiky na základě ústavní stížnosti ztrácí svůj úřad, případně, že ztrácí také možnost jej znovu nabýt. Možnost odvolat prezidenta je však v Ústavě přítomna od roku 1993, nesouvisí tedy s přímo volenou hlavou státu.
Občané nemají žádnou pravomoc (byť při větší síle), jak iniciovat možné odvolání hlavy státu, kterou sami zvolili. Prezident je odvolatelný pouze nepřímo prostřednictvím návrhu Parlamentu k Ústavnímu soudu, navíc při nastavení systému, kdy je potřeba 3/5 většiny v obou komorách, jde spíše o akademickou možnost. Dodejme, že nijak neposuzujeme kvalitu nebo přínosnost přímých voleb do jednotlivých pozic.
Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Občané skutečně nemají možnost, jak odvolávat hejtmany, starosty a primátory, o nichž Bartoš mluví. Nemají ovšem možnost odvolat ani prezidenta. Ten je ze své funkce sesaditelný pouze nepřímo přes volené zástupce, tedy stejně jako hejtmani, starostové a primátoři. Navíc u prezidenta při případném zbavení funkce (nejde tedy přímo o odvolání) o této věci rozhoduje Ústavní soud.
My obecně a jako Pirátská strana toto měla od samého počátku ve svém programu. Hovoříme o transparentních organizacích, o kontrole vlastně nakládání s těmi penězi těch pojištěnců, které, který ty peníze do toho systému vlastně průběžně dávají a následně i jejich efektivní čerpání a tady je velká otázka kontroly a fungování zdravotních pojišťoven.
Pirátská strana vznikla v roce 2009, její první volební program se tak týká parlamentních voleb v roce 2010, druhý pak voleb v roce 2013. Ani v jednom z těchto dvou programů není obsažena kapitola zdravotnictví nebo stanoviska k fungování zdravotních pojišťoven.
Jinak je tomu v případě dlouhodobého programu strany a volebního programu pro letošní parlamentní volby. Ve svém dlouhodobém programu strana uvádí:„Zprůhledníme finance ve zdravotnictví a omezíme vliv farmaceutického průmyslu.“ a dále, že „Veřejné zdravotní pojišťovny musí hájit zájmy svých pojištěnců a dohlížet na kvalitu poskytované péče. Nelze připustit, aby na veřejném zdravotním pojištění vydělávaly podnikatelské skupiny.“
V programu pro letošní parlamentní volby strana k tématu uvádí: „Došlápneme si na farmaceutické firmy, které korumpují lékaře, aby předepisovali jejich výrobky, zpětné bonusy a nehospodárné nákupy.“ Podrobnější návrh jak kontrolovat a zlepšit fungování zdravotních pojišťoven a zdravotnického systému se ani v jednom ze zmíněných programů nenachází.
Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť Piráti sice ve svém dlouhodobém programu o této otázce mluví, v jednotlivých volebních programech se s výjimkou letošního roku toto téma však neobjevilo.
Nedávno proběhla kauza NSA a sledování americkou tajnou službou veškerých komunikací, kde se velké firmy přihlásily k tomu, že ta data poskytují a přitom zrovna 25. Rusnokova vláda podepsala, že český stát pojede komplet na softwaru firmy Microsoft na operačním systému.
Nedávno skutečně proběhla médii ostře sledovaná kauza, spuštěná Edwardem Snowdenem, o sledování internetu americkou agenturou NSA. Kauza se mimo jiné dotýkala i poskytování dat o klientech velkými společnostmi jako např. Microsoft.
Česká vláda 25. září skutečně schválila obnovení smluv na získávání licencí k produktům Microsoft. Podle vyjádření Úřadu vlády ČR (níže) ovšem tato smlouva nebrání českým úřadům využívat software jiných firem, pouze dává možnost pořizovat licence na produkty Microsoft s garancí nejnižší ceny. Vzhledem k tomu, že se jedná o rámcovou smlouvu, nikoliv o objednávku služeb či zboží, leží na konkrétních úřadech, v jaké podobě si daný software zajistí. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Celé vyjádření Úřadu vlády:
"V případě Microsoftu vláda rozhodla o prodloužení smlouvy o strategické spolupráci vzhledem k tomu, že stávající smlouvy končí k 30. listopadu 2013. Pro Českou republiku je samozřejmě výhodné, aby měla i nadále smluvně upraveny podmínky pro pořizování licencí k softwaru Microsoft ve stávajících rozsahu a mohla tak využívat ze smluv plynoucí výhody. Není to však žádný závazek, který by bránil úřadům využívat softwary jiných firem. Smlouva o strategické spolupráci však dává možnost státním úřadům pořizovat licence na produkty společnosti Microsoft s garancí nejnižší možné ceny, kterou lze v Česku získat. Záměr vychází mj. z toho, že pro ty, kteří si již dříve koupili licence na produkty uvedené společnosti, je výhodné využít rámcové smlouvy a nakupovat levněji případný upgrade už nakoupeného softwaru.Důležité je také připomenout, že jde o rámcovou smlouvu. Stát ta zatím nic nezaplatil a nic neobjednal. Bude na konkrétních úřadech, zda a v jaké podobě si individuálně smluvně zajištěné služby objednají." Hodnocení výroku jsme na základě nových informací právě od Úřadu vlády změnili z původní hodnoty pravda.
(...) A vyjádřily se politické strany, jiné, velké, ODS, TOP 09, že je to v pořádku, že takhle se dělá politika (Bartoš mluví o výměně trafik za mandáty nebo o domlouvání úplatků na půdě Poslanecké sněmovny - pozn. Demagog.cz).
Po červnovém zatýkání v nejvyšších patrech politiky skutečně vystoupilo širší vedení ODS s prohlášením, že nadále stojí za svým tehdejším předsedou Petrem Nečasem. Místopředsedkyně Miroslava Němcová uvedla: “Znamenalo by to popření dosavadního fungování demokratického systému, který je na politických dohodách založen.”
Naopak místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovorech popíral, že by se vůbec jednalo o trafiky, tvrdil, že takzvaní rebelové měli pro funkce dostatečnou kvalifikaci.
(Obchodní model typu ulož to, tyto konkrétní firmy, také dělají svůj byznys a využívají ten zákon o tom), že říká se tomu bezpečný přístav, že já jako poskytovatel nějaké služby nenesu zodpovědnost za to, jaká data jsou u mě uložena.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože zmiňovaný zákon taxativně vymezuje určité případy, kdy provozovatel uložiště za data zodpovědnost nese.
V zákoně č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, v § 5, stojí:
"Poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, odpovídá za obsah informací uložených na žádost uživatele jen, a) mohl-li vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní, nebo b) dozvěděl-li se prokazatelně o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací." Poskytovatel uložiště tedy odpovědnost za data umístěná na jeho serveru nese, i když pouze ve vyjmenovaných případech. Výrok Ivana Bartoše je tedy zavádějící.
Ale když se podíváte na ten problém třeba toho autorského zákona, my mu říkáme zákon o kopírovacím monopolu, tak kdyby policie, kdyby jsme žili v právním státě, tak by zítra policie měla jít, obejít všechny ty 16 leté až 30 leté sdíleče a všechny je skutečně pozavírat. Pak by nastal právní stát. A ta ACTA přesně říká: ano, skutečně by všichni měli být zavřeni, a teď si to ještě posvětíme mezinárodní dohodou.
Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako zavádějící, a to na základě autorského zákona, trestního zákoníku a dohody ACTA.
§ 270 trestního zákoníku Porušení autorských práv, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi konkrétně uvádí: "1) Kdo neoprávněně zasáhne nikoli nepatrně do zákonem chráněných práv k autorskému dílu, uměleckému výkonu, zvukovému či zvukově obrazovému záznamu, rozhlasovému nebo televiznímu vysílání nebo databázi, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,a) vykazuje-li čin uvedený v odstavci 1 znaky obchodní činnosti nebo jiného podnikání, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch nebo způsobí-li tím jinému značnou škodu, nebo c) dopustí-li se takového činu ve značném rozsahu.(3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán,a) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu nebo způsobí-li tím jinému škodu velkého rozsahu, nebo b) dopustí-li se takového činu ve velkém rozsahu." Právo se však řídí také zásadou přiměřenosti. § 46 trestního zákoníku, bod 1 navíc říká, že: "...Od potrestání pachatele, který spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti." Tato legislativní opatření tak automaticky nepředpokládají udělování nepodmíněných trestů odnětí svobody pro tzv. sdíleče, jak o tom mluví Ivan Bartoš.
Dohoda ACTA (.pdf) pak obsahuje spíše obecné formulace o nutnosti mít v každé smluvní zemi nástroje, které mohou postupovat proti porušování vlastnických práv. Formulace předsedy Bartoše je zavádějící - tyto kroky nemusí být spojeny se zavíráním lidí do vězení.
