Je pravda, že v některých obcích byly herny zakázány (jedná se např. o Blansko, Bohumín či třiadvacet městských částí v Brně).
Ústavní soud opakovaně judikoval (dříve zde), že obce mají právo hazard regulovat dle vlastního uvážení. V nálezu Ústavního soudu Pl. 6/13 v bodu 43 soud uvádí: „Za legitimní cíl napadené úpravy nelze konečně považovat ani údajné obavy státu z hrozících arbitrážních sporů. Tvrzení, podle něhož by rušení (či změna) vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů mohlo vyústit v zahájení sporů podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, není nijak podloženo a jedná se o pouhou spekulaci. Navíc je třeba připomenout, že pokud by se mělo jednat o arbitráže zahájené podle mezinárodních smluv na ochranu investic, mohli by řízení iniciovat toliko zahraniční provozovatelé, což je však s ohledem na ustanovení § 4 odst. 4 loterijního zákona (loterie může provozovat pouze společnost se sídlem v ČR – poznámka Demagog.cz)vyloučeno“. To, že státu nehrozí arbitráže tvrdí mj. i Transparency International.
I přesto prezident Sdružení provozovatelů centrálních loterijních systémů a dalších her Petr Vrzáň tvrdil: „Je tady ústavou garantováno právo na ochranu investic, tudíž určitě vzneseme nároky za majetkové škody“. O den později, 12. dubna 2013, se k němu připojil také majitel loterijní společnosti Synot, Ivo Valenta: „My jsme měli desetileté licence a budeme usilovat o to, abychom je měli nadále, abychom se soudně těchto licencí domohli zpátky. Pokud nebude vyhnutí a ty dopady na naše společnosti by byly likvidační, tak se budeme určitě soudit v rámci České republiky, a pokud to nepomůže, pak budeme chtít zahájit soudní řízení i přes Brusel a budeme se domáhat svých práv“.
Navzdory těmto proklamacím zástupců loterijního průmyslu není evidována žádná arbitráž vedená proti České republice v důsledku regulace hazardu.