To je hrozba, se kterou Unie herního průmyslu přišla přes dvěma lety, když jsme tady začali sbírat podpisy pod návrh referenda, v řadě dalších měst zakázali herny a žádná taková žaloba nepřišla (žaloba provozovatelů heren a kasín za zmařené investice).
Je pravda, že v některých obcích byly herny zakázány (jedná se např. o Blansko, Bohumín či třiadvacet městských částí v Brně).
Ústavní soud opakovaně judikoval (dříve zde), že obce mají právo hazard regulovat dle vlastního uvážení. V nálezu Ústavního soudu Pl. 6/13 v bodu 43 soud uvádí: „Za legitimní cíl napadené úpravy nelze konečně považovat ani údajné obavy státu z hrozících arbitrážních sporů. Tvrzení, podle něhož by rušení (či změna) vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů mohlo vyústit v zahájení sporů podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, není nijak podloženo a jedná se o pouhou spekulaci. Navíc je třeba připomenout, že pokud by se mělo jednat o arbitráže zahájené podle mezinárodních smluv na ochranu investic, mohli by řízení iniciovat toliko zahraniční provozovatelé, což je však s ohledem na ustanovení § 4 odst. 4 loterijního zákona (loterie může provozovat pouze společnost se sídlem v ČR – poznámka Demagog.cz)vyloučeno“. To, že státu nehrozí arbitráže tvrdí mj. i Transparency International.
I přesto prezident Sdružení provozovatelů centrálních loterijních systémů a dalších her Petr Vrzáň tvrdil: „Je tady ústavou garantováno právo na ochranu investic, tudíž určitě vzneseme nároky za majetkové škody“. O den později, 12. dubna 2013, se k němu připojil také majitel loterijní společnosti Synot, Ivo Valenta: „My jsme měli desetileté licence a budeme usilovat o to, abychom je měli nadále, abychom se soudně těchto licencí domohli zpátky. Pokud nebude vyhnutí a ty dopady na naše společnosti by byly likvidační, tak se budeme určitě soudit v rámci České republiky, a pokud to nepomůže, pak budeme chtít zahájit soudní řízení i přes Brusel a budeme se domáhat svých práv“.
Navzdory těmto proklamacím zástupců loterijního průmyslu není evidována žádná arbitráž vedená proti České republice v důsledku regulace hazardu.
Teď je to kolem 80 kusů (heren), pokleslo to, zato se zvětšily.
Za poslední rok skutečně v Teplicích poklesl (.pdf, zjištěno součtem evidovaných heren 5/2013 a 9/2014, viz odkazy a jejich porovnání, to samé u počtu herních zařízení) počet povolených heren o více jak 10 %. Jak je také ve výroku uvedeno, většina ze stávajících podniků přitom ale doznala značného rozšíření, a to především co do počtu provozovaných herních zařízení. Celkový počet heren (.pdf) za minulý měsíc se sice pohybuje spíše k hranici 90 podniků, nicméně celkově můžeme hovořit o pravdivosti daného výroku.
Když je vyhlášeno mimořádné zastupitelstvo na téma hazard, ODS zařídí to, aby se o hazardu vůbec nemluvilo, aby to vypadlo z programu a místo toho tam přijde s debatou o případném návrhu na zákaz zahalování obličejů.
Na konci srpna 2014 bylo vyhlášeno v Teplicích mimořádné zasedání zastupitelstva, na němž se mělo jednat o vyhlášce, která by hazard ve městě zakázala, a následně také o referendu v otázce hazardu. Hazard se přesto na zasedání neprojednával, jelikož většina zastupitelů se rozhodla hlasovat proti tomuto jednání, případně se část zastupitelů zdržela hlasování (což se v systému komunálního zastupitelstva, kde je hlasovací kvórum tvořeno vždy nadpoloviční většinou všech zastupitelů de facto rovná hlasování proti).
Nutno podotknout, že v zastupitelstvu Teplic má ODS 17 z celkových 33 křesel. Primátor města Jaroslav Kubera z ODS pak doporučil odložit téma hazardu na nové zastupitelstvo vzešlé z komunálních voleb. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.
(Reakce na Jaroslava Kuberu) Soud právě uznal to, co pan tajemník na magistrátu dlouhodobě neuznával, to znamená ty dva roky staré podpisy, protože nám tak ustavičně vracel ty podpisy, že to trvalo dva roky. (...) Chybělo pouhých 188 podpisů do kvóra.
Iniciativě Teplice proti hernám se poprvé nepodařilo vyvolat referendum v otázce zákazu hazardu v září 2012. Magistrát jim tehdy podpisový arch odmítl z důvodu řady nedostatků, které úřad v archu s přiloženými podpisy objevil. K dalšímu odmítnutí podpisového archu došlo v červenci 2014.
Tehdy Mráček uvedl: „Dostali jsme to zpět s tím, že ty původní podpisy, které už jsme dříve měli, nejsou nyní už platné. Po konzultaci s právníky ale mohu konstatovat, že to není pravda. Takže jim to budeme vracet ve lhůtě zase na magistrát zpět. Pokud se nedohodneme, tak pak to půjde k soudu". V případě části výroku, v němž se Jakub Mráček odvolává na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, ten uznal platnost podpisů, které byly sesbírané již před dvěma lety. 890 podpisů však z 4 776 odevzdaných označil za neplatné. Iniciativě tak ve výsledku chybělo, jak správně uvádí Jakub Mráček, 188 podpisů k dosažení 4 074 potřebných podpisů k vyvolání referenda.
