Jan Bartošek
KDU-ČSL

Jan Bartošek

Bez tématu43 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro15 výroků
Invaze na Ukrajinu10 výroků
Zahraniční politika9 výroků
Rozpočet 20222 výroky
Doprava1 výrok
Ekonomika1 výrok
Evropská unie1 výrok
Koronavirus1 výrok
Poslanecká sněmovna1 výrok
Zrušit filtry

Jan Bartošek

Tyto pravidla (omezující přístup k úvěrům pro zbrojní firmy, pozn. Demagog.cz) jsou přijaté v rámci unie.
Události, komentáře, 27. března 2023
Evropská unie
Nepravda
Některé české banky i banky dalších členských států EU odmítají zbrojařským firmám poskytovat úvěry. Tento krok ovšem vychází z interních předpisů (např. etických kodexů), Evropská unie žádná pravidla týkající se omezení financování zbrojařských společností nepřijala.

Jan Bartošek odpovídá na dotaz moderátora Martina Řezníčka, který se ptal (video, čas 21:50) na to, zda by se v kontextu války na Ukrajině neměla rozvolnit pravidla pro poskytování úvěrů zbrojním firmám, kterým banky kvůli podstatě jejich podnikání nechtějí půjčovat peníze. Poslanec Bartošek pak zmiňuje, že tato pravidla nejsou otázkou pouze Česka, ale jsou dle něj přijatá v rámci „unie“ – zjevně tedy hovoří o Evropské unii.

Úvěry v ČR

Česká televize se poskytování úvěrů zbrojařským firmám věnovala ve své reportáži (video, čas 11:45) v pořadu Události z 25. března 2023 a také ve webovém článku, který ze zmíněné reportáže vychází. ČT zmiňuje, že zbrojařské společnosti čelí problémům, jelikož jim banky kvůli svým vnitřním pravidlům nechtějí půjčovat peníze na výrobu dalších zbraní a munice. Kvůli válce na Ukrajině se přitom po těchto produktech zvedá poptávka. Dodejme, že např. ČSOB od financování výroby zbraní upustila už v roce 2005.

Týdeník Ekonom již v březnu loňského roku psal o tom, že banky k neposkytování úvěrů zbrojařským firmám žádná legislativa nenutí, a to ani žádné evropské nařízení. Server Seznam Zprávy pak v prosinci 2022 informoval, že některé banky úvěry těmto společnostem poskytují. Např. etický kodex České spořitelny dle jejího mluvčího limituje financování zbrojního průmyslu, nicméně umožňuje financování ve specifických případech.

Úvěry v EU

EU ve skutečnosti nepřijala žádná pravidla, která by zamezovala poskytování úvěrů zbrojním společnostem. Platforma pro udržitelné financování, která je poradním orgánem Evropské komise, v létě 2021 pouze navrhla zařadit zbrojní průmysl na stejnou úroveň jako hazard nebo tabákový průmysl (.pdf, str. 32–33, 52). Pokud by došlo ke schválení této navrhované sociální taxonomie (tj. klasifikačního systému ekonomických aktivit), investice do zbrojařských firem by se označily jako „společensky neudržitelné“.

Pro úplnost doplňme, že stejně jako není závazná (.pdf, str. 86) již existující taxonomie EU, která se týká environmentální udržitelnosti, nebyla by závazná ani navrhovaná taxonomie sociální. Nejednalo by se tak o pravidla, která by bankám zakazovala poskytovat úvěry určitým odvětvím.

Podle prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřího Hynka nicméně návrh na zařazení zbrojařských firem do kategorie společensky neudržitelného průmyslu nahrává přístupu českých bank.

Co se týče přístupu bank v rámci Evropské unie, Evropská investiční banka (EIB) v roce 2022 vydala seznam odvětví, kterým odmítla poskytnout svou finanční podporu (.pdf). Mezi nimi se nachází také odvětví vyrábějící munici a zbraně, včetně výbušnin, sportovních zbraní a vybavení a infrastruktury pro vojenské a policejní účely (.pdf, str. 2). Tento dokument však pro banky ve členských státech EU není právně závazný, společnosti fungující v těchto odvětvích pouze nemohou získávat finance přímo od EIB (.pdf, str. 1).

Zmiňme, že např. dánská nadnárodní banka Danske Bank ve svém postoji (.pdf, str. 4) z roku 2019 uvádí, že se společnost obecně zdržuje investic do společností působících ve zbrojním a obranném průmyslu. Výslovně také zmiňuje, že neposkytuje úvěry společnostem, které vyrábějí nebo mají cokoliv společného s nelegálními zbraněmi, jako jsou biologické či chemické zbraně (str. 4).

Některé další banky v EU však úvěry zbrojařským firmám poskytují. V červenci 2022 např. nizozemská společnost PAX for Peace zveřejnila analýzu (.pdf), podle níž všechny z patnácti největších evropských bank poskytují půjčky zbrojním společnostem (str. 76–77). Ve výčtu těchto bank se nachází mj. i německá Deutsche Bank (str. 58–59) nebo francouzská Société Générale (str. 70–71).

Závěr

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že pravidla pro neposkytování úvěrů zbrojařským firmám nejsou přijatá v rámci Evropské unie. Některé banky navíc těmto společnostem peníze poskytují. Ty banky, které úvěry neposkytují, tak činí na základě interních pravidel, např. svých vlastních etických kodexů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Jan Bartošek

Já jsem například neslyšel, že by SPD jednoznačně řekla (...) odsuzujeme to, co s čím přišla aktivita Chcíplého PSA, s tím, že jdete do rodin (protestovat u domovů poslanců, pozn. Demagog.cz).
Události, komentáře, 17. února 2022
Koronavirus
Obrana, bezpečnost, vnitro
Poslanecká sněmovna
Nepravda
Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala na schůzi Sněmovny podpořil Víta Rakušana, který odsoudil výzvu iniciativy Chcípl PES k protestům u bydlišť poslanců. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“.

Na začátek uveďme, že se zabýváme pouze tím, zda hnutí SPD odsoudilo aktivitu iniciativy Chcípl PES. Nikoliv tím, jestli to poslanec Bartošek slyšel, či neslyšel.

Iniciativa Chcípl PES dne 16. února 2022 zveřejnila na svých facebookových stránkách adresy trvalých bydlišť (viz historii úprav) poslanců. Dohromady šlo o 70 ulic s konkrétními čísly popisnými. Zároveň vyzvala lidi, aby vytvořili „malá protestní shromáždění u trvalých bydlišť 70 poslanců, kteří hlasovali pro novelu pandemickeho zákona“. Později tento příspěvek smazala. 

Týž den vystoupil na schůzi Poslanecké sněmovny v reakci na toto zveřejnění ministr vnitra Vít Rakušan. Počínaní iniciativy odsoudil a vyzval k témuž i ostatní poslance. Zároveň zmínil, že se nejedná pouze o ohrožení bezpečnosti samotných poslanců, ale především jejich rodin. Na vystoupení Víta Rakušana poté reagoval předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala. Ten vyjádřil souhlas s případnými kroky ministra vnitra, které by „ochránily poslance před nějakou perzekucí, násilím (…) nejenom poslance, ale všechny lidi v České republice“. Následně uvedl, že „SPD je proti jakémukoli násilí a proti válce, proti šibenicím, proti jakýmkoli perzekucím“.

Ačkoliv Radim Fiala, stejně jako Vít Rakušan, explicitně nezmínil iniciativu Chcípl PES, podpořil ministrova slova, která se jednoznačně týkala právě zveřejnění adres poslanců. SPD tak jednání Chcípl PES skrze svého předsedu klubu odsoudilo. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako nepravdivý. 

Jan Bartošek

Když se to stalo v roce 2018 a snažily se ruské síly GRU otrávit Sergeje Skripala, tak vystoupila britská královna, jasně pojmenovala celou věc, řekla, že to budou řešit.
Události, komentáře, 20. dubna 2021
Zahraniční politika
Nepravda
Královna Alžběta II. se k případu Sergeje Skripala veřejně nevyjádřila.

Sergej Viktorovič Skripal je bývalý ruský dvojitý agent. Působil v ruské vojenské rozvědce GRU a pracoval pro britské tajné služby (MI6) během 90. let a začátkem 21. století. Později byl v prosinci 2004 zatčenobviněn ze zveřejnění jmen několika desítek ruských agentů pracujících v Evropě a ve Spojených státech. V roce 2006 byl odsouzen k 13 letům a uvězněn za velezradu. V roce 2010 se dostal do Velké Británie díky tehdy uskutečněné výměně agentů mezi Ruskem a USA. 4. března 2018 byli Sergej Skripal a jeho dcera nalezeni na lavičce v britském městě Salisbury v bezvědomí. Později bylo potvrzeno, že Sergej Skripal spolu s dcerou byli otráveni.

Tehdejší britská premiérka Theresa Mayová uvedla, že Sergej Skripal a jeho dcera byli otráveni nervovým plynem novičok. Tento plyn byl vyvíjen Sovětským svazem v 70. a 80. letech. Premiérka také uvedla, že je velmi pravděpodobné, že za útokem na bývalého agenta stojí Rusko. Vyzvala ruského prezidenta Vladimira Putina, aby celou věc vysvětlil, jinak dojde k závěru, že šlo o nezákonné použití síly Ruskou federací vůči Velké Británii. Později vyšlo najevo, že před útokem byla britskými bezpečnostními složkami vyšetřována neobvykle zvýšená aktivita na ruské ambasádě.

Jelikož Velká Británie neobdržela žádné vysvětlení z ruské strany, bylo přijato několik opatření, mj. vyhoštění 23 ruských diplomatů nebo neúčast královské rodiny na mistroství světa ve fotbale v Rusku.

Co se týče královské rodiny, v souvislosti s otravou Sergeje Skripala v červnu 2018 navštívil Salisbury princ Charles společně se svou manželkou. Na webových stránkách královské rodiny ani v britských médiích se nám však nepodařilo dohledat vyjádření královny Alžběty II. k případu Sergeje Skripala či k rusko-britským vztahům. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Jan Bartošek

Je to poprvé v historii České republiky, kdy nebyli jmenováni všichni ministři
Události, komentáře, 27. června 2018
Nepravda

K jisté odchylce došlo za vlády Miloše Zemana (1998–2002), a to na postu ministra spravedlnosti. Už od počátku bylo jisté, že se jím stane tehdejší předseda Nejvyššího soudu Otakar Motejl, avšak právě kvůli své funkci nebyl jmenován 22. července 1998 jako ostatní členové vlády, ale ke jmenování došlo až 1. srpna 1998 (tedy po skončení Motejlova působení u Nejvyššího soudu). Dočasně tak bylo ministerstvo spravedlnosti spravováno Pavlem Rychetským.

Nesouhlas Miloše Zemana s kandidátem na post ministra není jediným obdobným případem v historii České republiky. Své výtky vyjádřil jak Václav Havel, tak i Václav Klaus. Nakonec ale vždy došlo ke jmenování premiérem navržených kandidátů.

Ze všech situací, ke kterým v minulosti došlo, lze označit za podobnou současnosti např. problém Václav Klause se jmenováním navrženého ministra za vlády Jiřího Paroubka (2005–2006). Konkrétně šlo o problém střetu zájmů kandidáta na post ministra zdravotnictví Davida Ratha, který byl v té době také prezidentem České lékařské komory. V tomto případě se Václav Klaus vyjádřil tak, že v současné době nemůže rozhodnout o jmenování Davida Ratha na post ministra zdravotnictví. Svůj postup však odůvodnil čl. 70 Ústavy ČR, tedy nedošlo k odmítnutí osoby Davida Ratha jako takové, Václav Klaus však jeho jmenování podmínil odstraněním střetu zájmů a po abdikaci Davida Ratha na postu prezidenta České lékařské komory k jeho jmenování na post ministra zdravotnictví nakonec došlo.

Jan Bartošek

Nehledě na to, že se při všech hlasováních ve sněmovně ukázalo, že hnutí ANO, KSČM a SPD hlasují společně.
Info.cz, 23. května 2018
Nepravda

I když zmíněné strany spolu v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji, není pravdou, že by spolu hlasovali ve všech případech jednotně.

Analýzu toho, jak hlasují jednotliví poslanci a strany, vypracoval Michal Škop z projektu KohoVolit.eu a byla publikována ve spolupráci s datovým oddělením Českého rozhlasu. Obsahuje data k 12. dubnu 2018.

Analýza ve zkratce sleduje, nakolik podobně hlasují poslanci, a také to, jak často spolu hlasují celé strany. Na úrovni jednotlivých poslanců lze sledovat, že u zmíněných stran mají k sobě nejblíže ANO s KSČM. SPD pak stojí poměrně vzdáleně od ostatních stran, což vysvětluje Kamil Gregor, politolog a analytik sdružení KohoVolit tak, že hnutí SPD hlasuje v některých případech zcela proti všem ostatním subjektům, což jej tlačí právě do okrajové pozice.

Tabulka, kterou Škop zveřejnil na svém facebookovém profilu a kterou přikládáme, sledovala, nakolik jednotlivé strany hlasují spolu. Pro uznání „koalice“ (resp. pro společné hlasování) bylo v tomto případě třeba, aby byla přítomna alespoň polovina poslanců dané strany a aby více než 2/3 poslanců klubu hlasovalo stejně. Tato metrika měla pokrýt hlasování, která jsou důležitá (je na nich větší počet poslanců) a kdy se hlasuje stranicky.

Z tabulky plyne, že hnutí ANO, komunisté a SPD spolu hlasují nejčastěji. A to platí pro všechny tři strany. Nicméně výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť strany spolu nehlasují stále.

Dodejme, že autor výzkumu na svém Facebooku popisuje některé metodologické záležitosti, které jsou pro jeho výstup zásadní. Jako podstatné se jeví, že menší váha při hledání společné míry hlasování mezi stranami je přikládána hlasováním, kde je jednoznačná shoda (aby se omezila míra např. hlasování o námitce, kde hlasují vlastně všichni stejně). Oproti tomu hlasování, která jsou vyrovnaná (a je zde tedy předpoklad, že je zde mezi stranami střet), mají pro výsledek větší váhu.

Data, která Škop uvádí, nezahrnují aktuálně probíhající schůzi, kde 3 zmíněné subejkty spolu podpořily vyřazení bodu o Novičoku.

Jan Bartošek

Jestliže Česká republika nebude přijímat emigranty, kterým jde v republice o život, tam kde jsou doma, tak se dopouští válečného zločinu.
Máte slovo, 4. února 2016
Nepravda

V první řadě je třeba odkázat na naši Abecedu migrace. O (vnější) emigraci se jedná, pokud občané opouští svůj domovský stát s cílem usadit se v jiném státě. V tomto případě měl však místopředseda Bartošek na mysli uprchlíky. Uprchlík je osoba, která utekla ze své původní země před válkou či před životu nebezpečným pronásledováním z určitých specifických důvodů.

Co se týče válečných zločinů, nemají v mezinárodním právu přesné vymezení. Obyčejové (nepsané) právo je vymezuje (eng) jako závažná porušení mezinárodního humanitárního práva. Určitý návod poskytuje statut Mezinárodního trestního soudu (.pdf), který však definuje válečné zločiny pouze pro své účely a to navíc částečně demonstrativně. Přesto lze však najít určité vodítko v jejich seznamu - namátkou jde o úmyslné napadení civilistů, rozsáhlé svévolné ničení a přivlastňování majetku, mučení či nelidské zacházení.

Co je však důležité, válečné zločiny může ze své podstaty Česká republika spáchat jen v kontextu ozbrojeného konfliktu, do něhož by se však Česká republika odmítnutím uprchlíků nijak nedostala.

Domníváme se, že Jan Bartošek směřoval spíše k porušení mezinárodního práva jako takového. To v případě nepřijetí uprchlíků nemusí, nicméně může spočívat v několika aspektech. Zaprvé by mohlo jít o porušení principů odpovědnosti za ochranu (.pdf) a non-refoulement (princip nevydání do země, kde by mohl být ohrožen život či osobní svoboda vydaného.)

Dále by mohlo jít například o porušení principu ochrany lidských práv (například odborný článek zde, .pdf, eng). V neposlední řadě jsou práva uprchlíků zakotvená smluvně (např. v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a protokolu k ní z roku 1967, .pdf), dále na zákonné úrovni (zákon č 325/1999 Sb. o azylu) a nakonec i v nezávazných právních aktech (např. v článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv, .pdf, obrázkové vydání).

Přesto musíme Bartoškův výrok hodnotit jako nepravdivý, neboť samotná skutečnost, že by Česká republika nepřijímala emigranty (sic!), nezakládá válečný zločin ve smyslu mezinárodního práva.