Jiří Zlatuška

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť v minulých obdobích se skutečně podnikaly kroky, které směřovaly k zapojení většího počtu žáků do hlavního vzdělávacího proudu. Tyto snahy se konaly prostřednictvím legislativních předloh i přijímání strategií nelegislativní povahy.

Během fungování Topolánkovy vlády byla přijata novela školského zákona, který předmětný § 16 obsahuje. V důvodové zprávě návrhu (.pdf - str. 19), který byl přijat za ministra Lišky, se uvádí, že zákon především reagoval na absenci zvláštních pravidel pro vzdělávání žáků se středním stupněm mentálního postižení.

Na jaře 2010 (za ministryně Miroslavy Kopicové, vláda Jana Fishera) vznikal Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, na němž pracovala skupina odborníků pod MŠMT. Plán (.pdf) měl být realizován mezi lety 2010 – 2013. Plán byl rovněž zohledněn v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 - 2015 (.pdf - str. 57). Pracovní skupina okolo tohoto plánu se nicméně za ministra Dobeše rozpadla.

Po nástupu ministra Petra Fialy se však daná problematika opět dostala na pořad dne. V lednu 2013 představilo ministerstvo materiálHlavní směry strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Ta se odkazuje především na tzv. Bílou knihu z roku 2001, která na str. 58 s potřebou inkluze v českém vzdělávacím systému přímo pracuje. Danou strategii ovšem nestihl Fiala dokončit, neboť v létě 2013 padla Nečasova vláda a nastoupil kabinet Jiřího Rusnoka s ministrem školství Štysem.

Aktuální novela §16 zákona 82/2015 Sb., s platností od 1. 9. 2016, byla poslanci schválena v únoru 2015, ještě za ministra Chládka. V souvislosti s touto novelou se předpokládá realizace Akčního plánu inkluzivního vzdělávání na období 2016 – 2018 (.pdf, s. 9), ve kterém jsou specifikovaná opatření na rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání a který má uvádět novou legislativu do praxe.

13. února 2015 předseda ODS řekl ve Sněmovně: „Pan předseda Mihola se zeptal, kdo to připravoval a proč jsme to nedělali. Já mu rád odpovím. Připravoval jsem to já. Ten školský zákon, který tady předkládá pan ministr Chládek, a je to tak dobře, byl z velké části připraven pod mým vedením na Ministerstvu školství. To je správná kontinuita.“

Současní odpůrci inkluzivního vzdělávání z řad poslanců skutečně během projednávání nevystupovali právě proti dané věci. Řešili buď jiné aspekty školského zákona (např. domácí vzdělávání nebo pedagogický registr) nebo dokonce pro daný zákon aktivně hlasovali.

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. V rámci projednávání k němu vystoupila řada poslanců z různých stran se svými stanovisky.

Server Parlamentní listy přinesl anketu různých politiků, kteří se k inkluzi vyjádřili. Reagovali na prohlášení prezidenta Zemana, který uvedl v rádiu Frekvence 1: „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí.“

Řada z nich napříč politickým spektrem inkluzi v polovině února 2016 silně kritizovala. Nabízíme tedy jejich vyjádření konfrontovaná s jejich postoji během samotného projednávání daného zákona.

Tomio Okamura: „Nesouhlasím s vládním rozhodnutím zavádět od letošního září další inkluzi do škol.“ Během projednávání školského zákona poslanec Okamura nevystoupil na plénu Poslanecké sněmovny ani jednou, jak dokládají stenozáznamy z prvního, druhého i třetího čtení. Uveďme, že v době schválení (13. února 2015) byl Okamura stále předsedou hnutí Úsvit a byl tedy nadán přednostním právem, mohl tak vystoupit kdykoli. V konečném hlasování pak Tomio Okamura tento zákon navíc podpořil svým hlasem.

Ze současných členů hnutí Úsvit proti inkluzi vystoupil i předseda poslaneckého klubu Marek Černoch. Ten pro výše citovaný server uvedl: „My v Úsvitu na to máme stejný názor jako prezident. Nesouhlas s inkluzí máme dokonce přímo v programu.“ Během projednávání však Černoch (stejně jako Okamura) vůbec k danému zákonu nevystoupil. Navíc ze záznamu je patrné, že všichni členové Úsvitu, kteří byli přítomni finálního hlasování, školský zákon podpořili. Podobný názor jako Černoch vyjevil také poslanec Fiedler, který pro daný zákon nakonec hlasoval.

Další politik, který v současnosti odmítá inkluzi, je předseda ODS Petr Fiala. Ten na svém twitterovém účtu uvedl, že „inkluze ve školství je dalším příkladem sociálního inženýrství této vlády.“

19. září 2014 (tedy v 1. čtení návrhu školského zákona) Fiala v Poslanecké sněmovně řekl: „Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kde skutečně dochází k určité individualizaci a kde je to hodně složité, kdybych to měl říci jednoduše v jedné větě, kde se odstupuje od toho, že se k žákům přistupuje podle typu znevýhodnění, ale nyní se k nim bude přistupovat spíše podle individuálních potřeb. Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Fiala tedy vznesl otázku na možné financování (neřešil tedy přímo ohrožení kvality), nicméně kromě 1. čtení se k dané věci už nevyjádřil a v rámci finálního projednávání jako problematické řešili poslanci ODS zejména problematiku domácího vzdělávání na druhém stupni.

Dalšími politiky, kteří souhlasili v rámci dané ankety s názorem prezidenta Zemana, totiž že „pokud inkluze skutečně začne, tak to bude jeden z mnoha nezdařených experimentů v našem školství, který dětem i učitelům uškodí,“ byli předsedové TOP 09 a Starostů a nezávislých, Miroslav Kalousek a Petr Gazdík.

Kalousek uvedl: „Po dlouhém čase mám důvod s panem prezidentem zcela souhlasit. Navrhovanou inkluzi pokládám za velmi špatný krok. Ono to nepoškodí jenom nadané žáky, kteří budou zpomalováni, ale poškodí to i ty hendikepované, protože budou v prostředí, kde nezažijí úspěch. A když nezažijete úspěch, tak vás to demotivuje. To je krok, který nepřinese nikomu nic a poškodí úplně všechny.“ Gazdík se omezil na „má pravdu pan prezident!“

Oba pánové jsou členy poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. Během projednávání daného zákona ani jeden z nich (ostatně ani další člen klubu) nevystoupil v rozpravě s žádným příspěvkem, který by inkluzi zpochybňoval (viz stenozáznamy výše). V hlasování oba byli proti tomuto zákonu, tento postoj však byl zdůvodněn tak, že návrh omezuje možnost domácího vzdělávání. Ve 3. čtení tento postoj artikulovala za klub TOP 09 a Starostové např. poslankyně Nina Nováková.

Ta uvedla 11. února 2015 v Poslanecké sněmovně: „Chtěla bych říci, jestli na tom stojí, na registru pedagogických pracovníků a na neschválení individuálního vzdělávání na druhém stupni – které, znovu říkám, se týká do tisíce dětí –, jestli kvůli tomu je ochotno Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zahodit ten naprosto pozitivní § 16, který je pozitivním průlomem v přístupu k žákům, kteří mají nějaké specifické potřeby, tak my toho velmi litujeme, ale přesto, pokud nebude splněna podmínka individuálního vzdělávání, pokud z § 16a nevypadne odstavec 5, který je velmi dlouze prodiskutován, tak poslanecký klub TOP 09 nemůže podpořit tuto novelu. A je nám to velmi líto, protože - znovu opakuji - § 16 (podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami - pozn. Demagog.cz) obecně považujeme za velice pozitivní průlom.”

Dalšími, kdo podpořili v citované anketě názor prezidenta, byli poslanci Schwarz, Dolejš, Hovorka, Rais, Koskuba, Foldyna, Huml, Fichter. Všichni jmenovaní jsou vládními poslanci a pro daný zákon ve 3. čtení zvedli ruku. Navíc ani jeden ze zmíněných pánů nevystoupil během celého projednávání proti inkluzivnímu vzdělávání, jak dokládají stenoprotokoly ze všech tří čtení (viz výše).

Konečně souhlas s negativním postojem Zemana k inkluzi sdílejí rovněž poslanci KSČM, Marta Semelová a Vojtěch Adam. Předně je třeba uvést, že oba návrh školského zákona podpořili. Během jednání v 1. čtení Semelová uvedla: „K § 16(podpora vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami – pozn. Demagog.cz), to znamená podpůrné opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, tady bylo řečeno víc než dost. Já tam řadu těch kroků velice vítám, myslím si, že je dobře, že jsou tam i podpůrná opatření toho nižšího stupně, kdy bude moci rozhodovat pedagog na základě znalosti těch dětí, kdy nebude muset být zbytečné papírování. Na druhou stranu mě mrzí, že během tří nebo čtyř dnů došlo ke změnám v tom smyslu, že varianta, která byla připomínkována Asociací speciálních pedagogů, kraji a dalšími, byla po jednání vlády pozměněna. Tady si myslím, že je potřeba opravdu diskutovat s odborníky, protože není možné, aby žáci, kteří potřebují být zařazeni rovnou do speciálních škol nebo tříd, procházeli celým tím martyriem tak, jak je tady uvedeno.“

Přístupy vnitřního rozrůznění žáků ve třídách spadají do organizačních forem výuky, které jsou na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity vyučovány v rámci předmětu Úvod do pedagogiky, na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v rámci předmětu Obecná didaktika, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v rámci předmětu Obecná didaktika (.ppt). Proděkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého se vyjádřil, že „pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání“.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celé znění e-mailu z Univerzity Palackého:

„Dobrý den, na základě Vašeho dotazu na realizaci vzdělávání budoucích učitelů na PdF UP v Olomouci (oblast rozvoje profesních kompetencí k realizaci inkluzivního vzdělávání), Vám sděluji následující skutečnosti:

a) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů mateřských škol v rámci studijního oboru Speciální pedagogika předškolního věku - učitelství pro mateřské školy.

b) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dále dlouhodobě realizuje vzdělávání učitelů pro 1. stupeň základních škol ve studijním oboru Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a speciální pedagogika

c) Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci dlouhodobě realizuje studijní obor Speciální pedagogika pro střední školy a 2. stupeň základních škol, který je možné v rámci dvouoborového studia budoucích učitelů možné kombinovat s kterýmkoliv studijním oborem učitelství pro základní školy či učitelství pro střední školy (např. Učitelství anglického jazyka, Učitelství českého jazyka, Učitelství matematiky atd.). Uvedený studijní obor, který v rámci dvouoborové kombinace studuje cca 20% studentů učitelství pro základní a střední školy svým profilem přímo směřuje k problematice inkluzivního vzdělávání.

d) Pro studenty učitelských studijních oborů, mimo kombinaci s oborem speciální pedagogika je problematika směřující k práci s heterogenní skupinou (vnitřně diferencovaná skupina na základě individuální speciálních vzdělávacích žáků - inkluzivní vzdělávání) implementována do tzv. modulů pedagogické způsobilosti, které jsou společným základem všech studijních oborů učitelství realizovaných na PdF UP v Olomouci. K uvedené problematice v rámci modulů pedagogické způsobilosti přímo směřují následující disciplíny: Speciálně pedagogická propedeutika a Žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Kromě uvedených předmětů je problematika součástí předmětů Pedagogická diagnostika a Školní didaktika - problematika výukových forem.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci stejně tak ostatní pedagogické fakulty v ČR uvedené vzdělávání směřující k rozvoji inkluzivního vzdělávání rozvíjí, nicméně vše je limitováno následujícími skutečnostmi:

a) výhodou pedagogických fakult je silné zastoupení speciální pedagogiky (v případě Univerzity Palackého) realizované Ústavem speciálněpedagogických studií, které patří k největším a nejsilnějším pracovištím. Nicméně problém je v rámci přípravy učitelů v rámci jiných nepedagogických fakult, kde je často vzdělávání učitelů realizováno dokonce v rámci celoživotního vzdělávání, které nepodléhá schvalování Akreditační komise ČR. Jak je zajištěna kvalita tohoto vzdělávání učitelů směrem k inkluzi v této oblasti nemohu zodpovědět.

b) limitujícím pro pregraduální přípravu směrem k inkluzivní vzdělávání je zároveň prozatím nejasná koncepce realizace inkluzivního vzdělávání - tedy jeho právní a organizační rámec.

Pokud tedy budeme výrok prof. Zlatušky interpretovat na základě uvedených skutečností tak:

a) ano, pedagogická fakulta UP v Olomouci a předpokládám, že i ostatní pedagogické fakulty v ČR realizují opatření směřující k rozvoji kompetencí učitelů pro oblast inkluzivního vzdělávání

b) do praxe však odcházejí i absolventi jiných VŠ oborů, kteří získávají učitelskou způsobilost mimo pedagogické fakulty (často v rámci celoživotního vzdělávání) - zde je to problematické. Toto souvisí s dlouholetými spory mezi pedagogickými a nepedagogickým fakultami připravujícími učitele a téma rozsahu pedagogických, psychologických, speciálně-pedagogických předmětů, které směřují k rozvoji kompetencí učitele. Zatímco pedagogické fakulty prosazují důstojné zastoupení těchto disciplíny v rozsahu 25-30% výuky, nepedagogické fakulty naopak prosazují omezování rozsahu těchto předmětů ve prospěch oborových předmětů. Z tohoto je možné odvozovat, že problematika inkluzivního vzdělávání pravděpodobně je či s ohledem na rozsah musí být na nepedagogických fakultách připravujících učitele velice omezená.

S pozdravem

Pavel Neumeister“

Statistiká ročenka školstvípotvrzuje, že lehké mentální postižení má 13 905 žáků na základních školách, přičemž české základní školství má 43 259 tříd.

(tabulky C1.7.1 a C1.1)

Petr Fiala měl skutečně zhruba před rokem během třetího čtení školského zákona na plénu Poslanecké sněmovny k zákonu dvě věcné připomínky. V rámci 1. čtení, které proběhlo v září roku 2014, ovšem předseda ODS k zákonu představil věcných výhrad více, a proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Novela školského zákona, která obsahuje i změny v inkluzivním vzdělávání, byla v Poslanecké sněmovně projednávána jako sněmovní tisk 288. Petr Fiala vystoupil k zákonu opakovaně v 1. a 3. čtení.

V závěrečné fázi projednávání ve 3. čtení Fiala na plénu vystoupil opakovaně. 13. února 2015 doslova v Poslanecké sněmovně Fiala uvedl: „registr pedagogických pracovníků, je předmětem diskuse, stejně jako to, co jsem tam měl a co vypadlo, a to je domácí vzdělávání.“ Fiala tedy ve třetím čtení artikuloval výhrady zejména k registru pedagogických pracovníků a k především k domácímu vzdělávání.

Potud je Zlatuškovo vyjádření korektní, Fiala vyjádřil 2 věcné výtky: k registru pedagogických pracovníků a k domácímu vzdělávání. Při svém projevu ovšem předseda ODS odkazuje na to, že se k zákonu vyjadřoval obsáhle již v 1. čtení. Skutečně 19. září během 1. čtení návrhu zákona Fiala představil pozici ODS k danému zákonu. K zákonu uvedl následující výtky:

Nekoncepčnost a zbytečná regulace: „Tak si uvědomme, že školský zákon je příklad zákona, jaký nemá být. To je příklad špatné legislativní normy. Školský zákon má více než 100 stran, má 190 paragrafů a k němu se váže obrovská spousta různých nepřehledných doprovodných vyhlášek. Školský zákon upravuje věci, které upravovat nemusí a nemá, které se nemají upravovat takovouto zákonnou normou (...) Abych vám na příkladu dokázal, co je zbytečná regulace a co je nekoncepční návrh ze strany Ministerstva školství, tak uvedu jeden příklad. Příkladem může být zkouška z grafických disciplín, zkouška z těsnopisu, kterou novela v § 171 vyhrazuje ministerstvu nebo jím pověřené právnické osobě.“

Financování inkluze: „Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami (...) Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován.“

Registr pedagogických pracovníků: „Takže tento registr zavedeme, vložíme do něj peníze, učitelům to nezajistí rovné zacházení v rámci celé ČR, je to další papírování, další zátěž na školy, na ministerstvo, je to další gesto nedůvěry našeho státu vůči školám a učitelům.“

Konkurzy na ředitele škol: „To, co je rozhodně pozitivní, je úprava týkající se konkurzu na ředitele škol – § 166 odst. 3. To je posun k lepšímu a nepochybně bylo potřeba tuto věc ve školském zákoně řešit (...) ale myslím i po těch zkušenostech, které máme s pozicemi ředitelů škol, že bychom měli jít ještě dál, že bychom měli ještě zabránit určité politizaci, která tady může v některých případech nastat, a že vyhlášení konkurzu na obsazené místo ředitele školy by mělo být podmíněno pouze návrhem školní inspekce nebo školské rady.“

Domácí vzdělávání: „A jedna věc v návrhu Ministerstva opravdu chybí. Není dobře, že návrh zákona zachovává pouze současný stav domácího vzdělávání, tedy to, že domácí vzdělávání je přípustné pouze pro první stupeň základní školy, a nerozšiřuje možnost domácího vzdělávání na druhý stupeň základní školy, tedy až do 9. tříd.“

Ministerstvo školství uvádí: „Nikdy nebylo záměrem rušení speciálních škol a přeřazování všech handicapovaných do běžných škol.“ V aktuálním znění školského zákona v §16 (9) jsou speciální školy upraveny. Zákon uvádí:

" Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta."