Karel Schwarzenberg

V Íránském případě byly sankce skutečně uvalovány postupně, první byly uvaleny již v roce 2006, jak informovala ČTK prostřednictvím české televize. Jednotlivé vlny sankcí ze strany EU pak popisuje Ministerstvo financí na svých stránkách.

Výchozím dokumentem co se sankcí týče je společný postoj (.pdf) Rady (EU) z února 2007, navazující na rezoluci Rady bezpečnosti č. 1737 (2006). Základním podnětem byly tehdy jaderné aktivity Íránu. V první vlně šlo zejména o zákaz dodávání Íránu takového materiálu, který by mohl použít k výrobě jaderných zbraní. Dále také zákaz poskytování služeb a financí, které by takovou výrobu mohly podpořit, a rovněž pořízení takového materiálu z Íráku.

Tento postoj byl změněn dalším společným postojem (.pdf) roku 2008, který nabádá obecně k větší obezřetnosti při obchodních vztazích, finančních transakcích a letištních kontrolách v souvislosti s Íránem.

Prvním skutečně závazným aktem bylo rozhodnutí Rady (.pdf) z července 2010, kterým Rada zakazuje všem členským státům mimo jiné poskytnout Íránu veškerý hmotný i nehmotný materiál (např. know-how), který by mohl být využit v rámci jaderného programu. Dále jde samozřejmě také o zbraně, vojenské vybavení či technologii. Nově však hovoří i o postižení íránského ropného průmyslu (článek 4), omezení investic (článek 5) nebo obchodních a finančních záležitostí (články 7-9.). Došlo rovněž k zmrazení finančních a hospodářských zdrojů některých fyzických osob a organizací (seznam viz str. 12 a dále). Téhož roku následovalo rozsáhlé nařízení (.pdf) vymezující definice a rozšiřující sankce v oblasti finančnictví a obchodu.

Další rozhodnutí (.pdf) z roku 2011 zavazuje členské země odepřít vstup na svá území osobám odpovědným za porušování lidských práv v Íránu. Posílilo se rovněž zmrazení finančních prostředků.

Nařízení (.pdf) Rady EU z téhož roku pak opět rozšiřuje okruh zmrazených aktiv íránského původu (článek 2), posiluje informační a kooperační povinnost států a rozpracovává seznam osob, na něž některé z individuálních sankcí dopadají. V roce 2012 následovalo rozsáhlé nařízení č. 267/2012 (.pdf) zakazující dovoz íránské ropy do Evropy. Začátkem roku pak díky jednáním se zástupci Íránu EU z některých sankcí upustila, což se projevilo nařízením 2014/42 (pdf.).

Vedle EU uvaluje sankce na Írán také USA, což monitoruje například Ministerstvo zahraničních věcí (viz bod 10.2).

Karel Schwarzenberg tedy hovoří pravdu, když říká, že íránské sankce se vyznačují stupňujícím se charakterem a vznikly díky podezření na bující jaderný program v Íránu.

Že by se další kolo zvažovaných sankcí EU vůči Rusku nemělo týkat obráběcích strojů, potvrdil premiér Sobotka. Informoval o tom například Český rozhlas.

Dle ruské zpravodajské služby ITAR-TASS (rus.) bylo v roce 2013 Německo největším importérem obráběcích strojů do Ruska s obratem 766 mil. USD, následováno bylo Itálií a Čínou.

Sankce Evropské unie vůči Rusku jsou zaváděny postupně již od 5. března, kdy EU reagovala na dění na Krymu. Přehled dosud zavedených sankcí je k dispozici například na stránkách Ministerstva financí.

K dispozici jsou různé mapy, znázorňující, jak velká část ukrajiského území je pod kontrolou proruských jednotek, napříkad tato mapa stanice ABC, která porovnává stavy z června a srpna.

Porovnat situaci z března a srpna je možné také na blogu Geographic Travels.

Podle NATO na Ukrajině operují ruské jednotky. V posledních dnech také přinesl server LostArmour.info evidenci o tom (dostupné na Idnes.cz), že povstalci disponují tankovou technikou, kterou má ve výzbroji pouze armáda Ruské federace.

Bavorsko jako nejvýznamnějšího obchodního partnera České republiky označuje například server Euroskop. Česko v roce 2012 vyexportovalo do Bavorska komodity v hodnotě 9,6 mld. eur (přesněji 9 584 mil. eur), zatímco do Ruské federace (.xls) ve stejném období putovalo pouze 4 696 mil. eur.

Kompletní údaje pro rok 2013 bohužel nejsou k dispozici. Pro doplnění dodáváme, že v roce 2013 činila hodnota do Ruska vyvezených produktů 116,2 mld. Kč.

Výrok Karla Schwarzenberga je tedy pravdivý.

Kurdové (a nejen oni) skutečně používají zbraně, které jsou nazývány "Brno". Zmínku o nich lze nalézt v různých článcích. Pušky Brno např. kurdské Lidové obranné jednotky zabavily minulý rok při útoku na jednu z vesnic. Zmiňuje je však již novinový článek z roku 1980, ve kterém o kurdských bojovnících hovoří LeRoy Woodson, novinář National Geographic, který s Kurdy strávil devět týdnů. A říká: "Jsou to skvělí střelci. Jejich nejoblíbenější zbraní je puška Brno s dostřelem 800 yardů, což je v horách mnohem lepší než AK 47 s dostřelem 300 yardů, kterou používají Iráčané."

Kurdský filmový režisér Huner Saleem dokonce napsal knihu nazvanou "Otcova puška", ve které vzpomíná na své dětství v Kurdistánu, kdy jeho otec opakovaně odcházel do hor se starou "brněnskou puškou" a říkal: „Příští rok bude Kurdistán svobodný.“

Výrok Karla Schwarzenberga tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je to skutečně u kurdských bojovníků obvyklá a oblíbená zbraň.

Možnost vytvoření samostatného Kurdistánu byla po skončení první světové války garantována dohodou ze Sèvres. V článku 64 této smlouvy bylo stanoveno, že po uplynutí jednoho roku její platnosti může být konán plebiscit o nezávislosti oblastí obývaných Kurdy. Tato podoba smlouvy však nakonec nebyla ratifikována a byla nahrazena smlouvou z Laussane, která ale práva Kurdů nijak nezohledňovala. Tento rozdíl je jasně patrný z dobových map zde a zde.

V současnosti je velikost kurdské populace odhadována v rozmezí 25 až 35 milionů osob. Určení přesnějšího počtu je vzhledem k vnitřní heterogenitě tohoto etnika a teritoriálnímu rozdělení jeho příslušníků do několika nezávislých států velmi problematické. Kurdskou menšinu (AJ) lze tedy nalézt zejména na východě Turecka, v Iráku, Íránu, Sýrii a Arménii.

Jelikož Kurdům bylo vytvoření nezávislého státu skutečně přislíbeno, hodnotíme daný výrok jako pravdivý. Drobnou nepřesností v argumentaci je pouze zmínka o tom, že by si úředníci evropských velmocí nebyli této problematiky vědomi, což lze při bližším pohledu na citované mírové smlouvy vyvrátit.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý. V ČR je koordinací evropských politik pověřen Úřad vlády ČR (konkrétně Sekce pro evropské záležitosti a v jejím rámci Odbor koordinace evropských politik), klíčovou meziresortní institucí je pak Výbor pro EU. Předseda vlády může pověřit řízením tohoto výboru tajemníka pro evropské záležitosti, čímž je mu následně i podřízen. Právě tímto pak může předseda vlády, a tedy i nejsilnější strany koalice výrazně ovlivnit evropskou politiku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Moderátorka Veronika Sedláčková měla patrně na mysli rozhovor Karla Schwarzenberga pro Aktuálně.cz. Na otázku, jestli si dovede představit, že by vedl TOP 09 do voleb ještě za čtyři roky, odpověděl:

„Připraven jsem, toho času nemám problémy se zdravím, ale můžu si představit, že už rok předtím bych to předával. Bude mi přes osmdesát - a já se necítím jako Adenauer."

Doplňujeme ještě, že existuje rozhovor, kde exministr Schwarzenberg vyjadřuje předpoklad, že dokončí volební období a do voleb v roce 2014 stranu TOP 09 již vést nebude. Vzhledem k výrazným změnám ve společnosti tento článek ale považujeme za již překonaný, diskutované volby v roce 2014 se (snad) konat nebudou. Pokud tedy moderátorka mluví o "příštích parlamentních volbách," předpokládáme volby 2017. Navíc, se dá říct, že přidání podmínky o zdravotním stavu/věku předchozí "předpoklad" nepotvrzuje, ale doplňuje.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dohledaných informací z webu samotného řádu. Celý jeho název je Řád bratří německého Domu panny Marie v Jeruzalémě.

Po obsazení Československa a vytvoření Protektorátu došlo vzápětí i k pozastavení činnosti Řádu německých rytířů. Majetek byl podřízen říšsko – německé správě. Řád přestal za války fakticky existovat (.doc str. 3). Po vypuknutí druhé světové války byl řád pronásledován, řada jeho členů (zejména mužské větve) byla nacisty vězněna, popravena nebo zavražděna.

Po válce byl majetek řádu zabrán dekretem presidenta republiky č. 5, který se týká neplatnosti majetkových převodů na Německou říši a uvalení národní správy na německé a kolaborantské majetky. Ačkoliv nešlo o německou, ale nadnárodní, protinacisticky zaměřenou a nacisty pronásledovanou organizaci, československé (komunisty ovládané) ministerstvo zemědělství v roce 1946 vyhlásilo konfiskaci majetku řádu podle Benešových dekretů a následně ji provedlo.

V roce 1948 Nejvyšší správní soud nálezy ze dne 2. 2. 1948 a ze dne 17. 12. 1948, sp. zn. 690/46, o rozhodl o stížnosti Řádu německých rytířů a národní správy jeho statků v Bruntále na rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 19. 8. 1946 a opatření téhož ministerstva ze dne 30. 8. 1946 o převzetí zemědělského majetku.Stížnost národní správy byla odmítnuta a o stížnosti Řádu německých rytířů bylo rozhodnuto tak, že uvedené správní akty (konfiskace) byly zrušeny (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. II.ÚS 2904/08). Konfiskace prohlásil za neodůvodněné a nezákonné a vydal rozhodnutí, podle kterého náleží konfiskovaný majetek stále řádu. Komunistický převrat ale znemožnil převzetí majetku řádem.

Někteří členové řádu tedy byli za války uvězněni a řádu byla znemožněna činnost. Po válce jim byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován majetek, roku 1948 však Nejvyšší správní soud rozhodl o neoprávněnosti konfiskace. S jedinou výhradou (soud rozhodl roku 1948, nikoliv 1947) tak hodnotíme výrok jako pravdivý.