Karel Schwarzenberg

Schwarzenberg mluví o tom, že TOP 09 doplatila na účast v minulé vládě a vyjmenovává dva faktory, které jsou podle něj zásadní. Prvním je právě zmíněná hospodářská situace, jako druhou věc pojmenovává různé kauzy a skandály (konkrétně uvádí Věci veřejné a Janu Nagyovou).

Čestný předseda TOP 09 má pravdu v tom, že v době vlády Petra Nečase ekonomika setrvávala v nízkých (či záporných) růstech ekonomiky. To samo o sobě mohlo mít vliv na voličské chování a také na preference jednotlivých stran, nedá se to ovšem fakticky doložit. Dodejme, že nelze ani přesně kvantifikovat, jaký vliv mají jednotlivé vlády na tvorbu růstu ekonomiky. Je nepochybné, že země jako Česká republika je ovlivňována tím, jak se vyvíjí globální a také evropská ekonomika.

Lidé berou při hodnocení vlády (a při volbách) v potaz více faktorů, jako je stabilita vlády, komunikace s veřejností, personální složení vlády nebo sympatie s předsedou vlády, jak vyplývá z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (.pdf, str. 1).

Pro hodnocení hospodářské situace jsme použili ukazatel růstu hrubého domácího produktu. Za vlády Petra Nečase (2010–2013) byl podle údajů Eurostatu průměrný meziroční růst HDP v České republice 0,75 %. Za vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) šlo o 3,2 %.

Jak vyplývá z výzkumu CVVM (.pdf, str. 1), současnou hospodářskou situaci v České republice hodnotí pozitivně 38 % české veřejnosti, negativně ji hodnotí 21 % a 41 % obyvatel se k ní staví neutrálně nebo ji neumí posoudit.

Na počátku funkčního období současné vlády Bohuslava Sobotky hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % lidí, přičemž dnes jde o číslo 38 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci na počátku funkčního období současné vlády 59 % lidí a dnes je to 21 %, jak zjistilo CVVM (.pdf, str. 2).

Na počátku funkčního období vlády Petra Nečase hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % obyvatel a na konci 6 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci zpočátku 64 % lidí a posléze 66 % lidí, jak zjistilo na počátku (.pdf, str. 1) i na konci (.pdf, str. 2) tohoto funkčního období CVVM.

S činností vlády Petra Nečase vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 8–26 % občanů. Spokojenost s vládou měla v průběhu času klesající tendenci.

S činností vlády Bohuslava Sobotky vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 31–49 % občanů. Spokojenost s vládou má v průběhu času spíše klesající tendenci.

Za funkční období současné vlády vykazují národohospodářské údaje vyšší růst, než za období Nečasovy vlády. Současná vláda se zároveň dle výzkumů veřejného mínění těší větší spokojenosti občanů.

Schwarzenbergův výrok směřuje k tomu, že dobrý vliv ekonomiky je vždy připisován vládě, která má díky tomu vyšší podporu. Je nepochybné, že dobrá ekonomická situace vládě a jejím členům neubližuje, jde ovšem o jeden z řady faktorů, které mají vliv na preference jednotlivých stran. Tento vliv není možné z dostupných dat nijak kvantifikovat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze doložit, nakolik se TOP 09 v rámci poslední doby daří oslovovat nové lidi, kteří se stranou neměli co do činění.

Je vcelku problematické dokumentovat, nakolik se k TOP 09 obracejí noví lidé a to zejména na jejích veřejných akcích. Strana podnikla v únoru, březnu a dubnu celkem 15 veřejných akcí v rámci své „roadshow“, na nichž prezentovala svůj materiál Vize 2030. Tyto akce byly hojně navštěvovány, můžeme to dokumentovat namátkou na několika záznamech z těchto akcí, které má TOP 09 dostupné ve formě videí na svém Facebooku. Uveďme např. setkání v Praze, Plzni a Mladé Boleslavi.

Nelze pochopitelně určit, zda návštěvníci byli tzv. novými tvářemi, nebo zda se podobných akcí zúčastňovali již dříve.

Co se týká personální stagnace, TOP 09 v současnosti čítá necelé tři tisíce členů, jak dokládá text serveru E15. Aktuální čísla mohou být mírně odlišná, článek pochází z února 2017. V minulosti, jak dokládá dokument (str. 26) ze čtvrtého celostátního sněmu strany z roku 2015, měla strana členů i více. Nejvíce jich bylo v letech 2011 a 2012, kdy členská základna dosáhla výše cca 4 500 lidí. Aktuálnější čísla samotná strana na svém webu nezveřejňuje.

Zdroj: TOP 09 (Sněmovní sešit 2015, str. 26). Pozn. skoky v rámci grafu ukazují končící členy, kteří ze strany odešli kvůli nezaplacení příspěvků (viz Stanovy TOP 09, čl. 3, odst. 7, písm. f).

Členská základna strany tedy pozvolně klesá. To ovšem není na české politické scéně ojedinělý jev, úbytek členů provází i další strany a hnutí. Obecně se dá konstatovat, že přímo členů některé ze stran je v České republice poměrně málo.

Nejsme schopni potvrdit ani vyvrátit Schwarzenbergův výrok o tom, že je o stranu větší poptávka. Je také otázkou, nakolik by mohlo jít o fenomén, že TOP 09 dříve voliče až tolik kontinuálně neoslovovala, jak to činila od února do dubna 2017 v rámci představování své Vize 2030.

Je pravdou, že v průběhu minulých let využívala Ruská federace ekonomické nástroje jako součást své politiky vůči Ukrajině. Během eskalace konflitku na východní Ukrajině také zavádělo hospodářské sankce a omezení dovozu z Ukrajiny, což je ovšem logické vzhledem ke konfliktu mezi oběma zeměmi. Zda ovšem Rusko během 20 let vědomě a systematicky rozvrací Ukrajinu prostřednictvím ekonomických nástrojů není možné autoritativně potvrdit ani a vyvrátit, a proto je výrok hodnocen jako neověřitelný.

V létě 2014 zavedlo Rusko omezení dovozu ukrajinského zboží, zvláště zemědělského a ocelářského, později omezení ještě stupňovalo, na začátku roku 2016 obě země pozastavily dohodu o volném obchodu. Od roku 2011 do roku 2015 klesl vývoz z Ukrajiny do Ruska čtyřnásobně. Rusko je však i v roce 2016 stále největší partner pro export: jejich ekonomiky jsou silně provázané.

V roce 2014 také Rusko zdražilo zemní plyn dovážený do Ukrajiny. Ukrajina za plyn přestala platit a Gazprom zastavil na několik měsíců dodávky.

Již v lednu 2009 se Rusko s Ukrajinou nedohodlo na cenách zemního plynu a zastavil jí dodávky. Ukrajina údajně pokračovala v neoprávněném odebírání plynu což vyústilo v dvoutýdenní přestávku v dodávání plynu z Ruska do většiny Evropy (do níž jde plyn právě přes Ukrajinu). Tato "plynová válka" však (kromě ruské snahy destabilizovat Ukrajinu) také mohla souviset s ukrajinským vnitropolitickým bojem před prezidentskými volbami: některým ukrajinským politikům se mohly "protiruské nálady" hodit.

Lukáš Tichý z Ústavu mezinárodních vztahů vysvětlujeruskou taktiku obchodování se zemním plynem: „Na jedné straně ty státy, které jsou „loajální“ vůči Rusku (např. Arménie, Bělorusko), mají zemní plyn levnější, na druhou stranu státy, které z pohledu Ruska vůči němu uplatňují negativní politiku, musí za plyn platit vyšší ceny. To je příklad Ukrajiny. Poté, co v roce 2004 došlo na Ukrajině k tzv. oranžové revoluci, Rusko navýšilo cenu zemního plynu a v období prezidentství Viktora Juščenka se cena plynu nadále zvyšovala. Následně po zvolení prezidenta Viktora Janukovyče byly v dubnu 2010 v Charkově podepsány dvě smlouvy. Podle jedné z těchto smluv byl prodloužen termín pobytu ruské černomořské flotily v ukrajinském Sevastopolu o 25 let a Rusko se od roku 2017 zavázalo platit Ukrajině za pronájem vojenské základny 100 milionů USD ročně a v rámci této platby také odečítat 100 USD za každých 1000 metrů krychlových plynu odebraných Ukrajinou. Na konci roku 2013 se pak ruský prezident Vladimir Putin dohodl se svým protějškem Viktorem Janukovyčem na výrazném snížení dovozní ceny ruského plynu, kdy Ukrajina měla za 1000 metrů krychlových plynu platit přibližně 268,5 USD, namísto tehdejších 400 USD. Ovšem poté, co začátkem dubna 2014 zrušilo Rusko předchozí slevy na zemní plyn, které poskytlo režimu svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, cena plynu pro Ukrajinu prudce vzrostla z přibližně 268,50 USD na 485,50 USD za 1000 metrů krychlových.“

Ministerstvo zdravotnictví vydalo v roce 2009 bilanční zprávu, ve které zhodnotilo finanční dopady regulačních poplatků zavedených předchozí rok. První rok fungování se na poplatcích vybralo pět miliard korun a dalších pět miliard představovaly úspory uvnitř systému. Kompletní zpráva k dispozici zde.

V následujících letech bohužel ministerstvo obdobnou zprávu nepublikovalo. Vycházet lze pouze z dat Českého statistického úřadu, podle zjištění ČSÚ se příjmy nemocnic z regulačních poplatků pacientů v období 2008-2012 pochybovaly mezi 5-6 miliardami korun.

Jedním z hlavních důvodů zavedení regulačních poplatků byla snaha zamezit zbytečným návštěvám lékaře. Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (viz. tabulka) spadajícího pod Ministerstvo zdravotnictví docházelo ve sledovaných kategoriích v období 2007-2013 zpravidla k nižšímu počtu návštěv lékařů a ambulantních ošetření.

2007200820092010201120122013počty ošetření

lékařská služba první pomoci

dospělí (v tis.)786463510440427432445zdroj: ÚZIS

Vláda Bohuslava Sobotky se rozhodla k 1.7. 2014 výpadky příjmů z regulačních poplatků kompenzovat zvýšením vyměřovacího základu pro platbu za státní pojištěnce, a tím k jejímu navýšení ze 787 Kč na 845 Kč za osobu na kalendářní měsíc, což mělo do konce kalendářního roku bude znamenat dodatečný příjem systému v. z. p. 2,1 mld. Kč.

Komplexní analýza dopadů zrušení regulačních poplatků na systém financování zdravotnictví a nemocnic není ve veřejně dostupných zdrojích k dispozici.

Kancléř Mynář nedávno uvedl (např. pro ČT), že o bezpečnostní prověrku na stupeň tajné požádat chtěl, rozhodl se však svou žádost nepodávat, dokud neshromáždil všechny potřebné dokumenty.

MF Dnes (iDnes.cz) přitom uvedla, že Mynář svou žádost podal a následně pozastavil a citovala “prosakující informace” o tom, že NBÚ nechce Mynářovi prověrku udělit.

Další zdroje však tyto zprávy nepotvrzují a Mynář sám obojí (v ČT) popřel. Schwarzenberg, který byl sám kancléřem Václava Havla, považuje absenci prověrky u Mynáře za “neslýchaný případ”, zatímco Jiří Weigl, někdejší kancléř Václava Klause, naopak v době, po kterou Mynář o prověrku usiluje, nevidí nic neobvyklého (Idnes.cz).

Server Česká pozice zveřejnil připomínky jednotlivých ministerstev k návrhu zákona o úřednících. Podle jejich informací byl se Karel Schwarzenberg v komentáři ministerstva zahraničí vymezil vůči faktu, že zákon je založen na zákoníku práce, nikoliv na veřejnoprávní úpravě. Tato úprava totiž podle něj “na rozdíl od soukromoprávní, garantuje stabilní, transparentní a profesionální státní správu”.

Nepodařilo se nám však zjistit, zda Karel Schwarzenberg při hlasování na vládě tento zákon podpořil či nikoliv, hlasování na vládě totiž není veřejně dostupné. Ze zápisu (.doc) se pouze dozvídáme, že “ z 13 přítomných členů vlády hlasovalo pro 12 a proti 1 ”.

K prodeji Schwarzenbergova podílu na společnosti SALB, která v privatizaci získala Karlovarskou Becherovku (iDnes.cz), došlo v roce 2007. Schwarzenberg prodal svůj podíl společnosti Pernot Ricard (E15.cz). Miloš Zeman byl přitom premiérem pouze do července 2002 (vláda.cz).

Nepodařilo se nám nicméně dohledat žádné vyjádření ať již Mirka Topolánka, který byl premiérem v roce 2007, a jehož vlády byl Schwarzenberg členem, či Miloše Zemana, ve kterém by některý z premiérů vyjádřil přání, aby Schwarzenberg svůj podíl prodal.

Důchodová reforma se v Poslanecké sněmovně projednávala celkem třikrát: 13. července 2011, 30. srpna 2011 a 9. září 2011. Po 1. čtení se opozice domluvila s vládou na vytvoření expertní skupiny, která se měla zabývat spornými částmi navrhovaných změn nebo také např. třetím pilířem důchodového spoření. Členy osmičlenné expertní skupiny měli být čtyři zástupci vládní koalice a čtyři zástupci ČSSD.

S opozicí tedy vláda o důchodové reformě jednala. Není nicméně možné dohledat, zda někdo konkrétně oslovil Karla Schwarzenberga a výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Sýrie je jednou ze sedmi zemí, které odmítly podepsat tzv. Úmluvu o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention). V této dohodě se jednotlivé státy zavázaly zničit své zásoby chemických zbraní a nijak se nepodílet na vývoji dalších. Zásoby chemických zbraní v Sýrii tedy nejsou pod žádnou mezinárodní kontrolou a jejich stavy je možné pouze odhadovat. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. Nicméně přidáváme zdroje, které se shodují s názorem Karla Schwarzenberga.

Zprávu o chemickém programu v Sýrii (fr, en) zveřejnila francouzská vláda na svém webu 2. září. Uvádí v ní mimo jiné odhadované stavy chemických zbraní vlastněných syrskou vládou. Tyto zásoby jsou zde označeny jako jedny z nejvýznamnějších na světě (one of the world’s most important operational chemical weapons stockpile).

Stejně hodnotí syrský chemický arzenál i deník New York Times, který se odvolává na americké diplomatické zdroje.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda T. G. Masaryk ve svých pravomocech rámec Ústavy překračoval či nikoliv.

T. G. Masarykovi byl skutečně prezidentský model USA blízký. Po návratu z emigrace v r. 1918 se jeho představy o silném prezidentovi dostali do střetu s některými představiteli domácí politiky. Masaryk nesouhlasil mj. s návrhem prozatímní Ústavy, který prezidentovi přiřknul pouze malé reprezentativní pravomoci. Již v r. 1919 tak došlo k jistým modifikacím (.pdf, s. 15-17) prozatímní Ústavy ve prospěch prezidenta. Ústava z r. 1920 byla pak do jisté míry kompromisem mezi stanoviskem T. G. Masaryka a zastánců omezené role prezidenta.

Dle Ústavy tedy prezident nehrál v politickém systému dominantní roli, kdy např. odpovědnost za něj měla vláda, ale zároveň nesla i prvky ústavy USA. Dle politologa Josefa Mlejnka si Masaryk: ,, Také ústavu si často interpretoval dost volně, a nikdo si mu nedovolil příliš oponovat. ”. Avšak autor již nezmiňuje konkrétní projevy.

Petr Mlsna pak tvrdí, že T. G. Masaryk soustavně Ústavu porušoval tím, že si nenechal kontrasignovat své úkony a projevy, avšak toto tvrzení se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.