Prezident fandí euru, guvernér národní banky euru nefandí.
Prezident Zeman skutečně nedávno prohlásil, že si dovede představit, že by se ČR stala členkou eurozóny v horizontu pěti let, guvernér ČNB Singer se naopak domnívá, že tento scénář je nepravděpodobný. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Jednotlivá hospodářství států eurozóny jsou diametrálně rozdílná svou strukturou, směřováním, prostředím, způsobem růstu či poklesu, mají svoje specifické výhody a svoje naprosto odlišné nevýhody.
Výrok Ladislava Velebného hodnotíme jako pravdivý na základě údajů ze stránek Businessinfo.cz, CIA World Factbook, stránek společnosti ČEZ a Světové jaderné asociace.
Ačkoliv u vyspělých ekonomik eurozóny v případě struktury hospodářství převažuje výrazně sektor služeb nad průmyslovým i zemědělským sektorem, existují i v tomto dělení značné rozdíly. Na příkladu Německa a Francie, jakožto dvou největších ekonomik eurozóny, lze ukázat, že tyto rozdíly mohou být v rozsahu až téměř 10 %.
NěmeckoFrancieZemědělství0,8 %1,9 %Průmysl28,1 %18,3 %Služby71,1 %79,8 %Zdroj: CIA World Factbook, data k r. 2012 (GDP - composition by sector).
Rovněž souvislost s prostředím a specifickými výhodami je evidentní. Zcela patrné rozdíly jsou například v zemědělství Nizozemí, které patří k nejvyspělejším na světě, a v případě finského zemědělství, které je závislé na finanční podpoře EU (Finsko si kvůli specifickým klimatickým podmínkám vyjednalo na své zemědělství výjimku). Z dalších příkladů můžeme uvést odlišný přístup k výrobě elektrické energie a jaderné energetice mezi státy eurozóny (viz mapa a tabulka).
Vzhledem k rozsáhlosti zmíněného tématu lze doporučit pro další a podrobnější porovnávání hospodářství jednotlivých států například český server Businessinfo.cz nebo stránku CIA World Factbook v angličtině.
Oscar Lafontain, bývalý německý ministr financí, který byl ve funkci právě v době, kdy euro vstoupilo na scénu jako faktická reálná měna, dneska říká to, co někteří prohlašovali dávno. Řadě zemí chybí zoufale jejich vlastní měla, která by devalvací nebo prostě poklesem svého kurzu otevřela ekonomice prostor pro posílení konkurenční schopnosti. Pro některé země eurozóny se euro stalo koulí u nohy, která znemožňuje pohyb. Pro tyto ekonomiky je euro příliš silné.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě mediálních zdrojů.
Oscar Lafontain skutečně byl německým ministrem financí, a to mezi lety 1998 až 1999, tedy v době, kdy bylo zavedena společná evropská měna (k 1. 1. 1999).
V květnu tohoto roku Lafontaine na adresu eura uvedl to, o čem hovoří Velebný. Upozornil na to, že problémoví členové eurozóny nemají možnost devalvovat své měny, což by jim mohlo pomoci vyrovnat se s ekonomickou krizí. Kvůli nemožnosti praktikovat takovou monetární politiku v zemích eurozóny rovněž navrhuje navrácení se k systému domácích měn. Informoval o tom např. server Aktuálně nebo Britské listy.
