Lubomír Zaorálek

S návrhem na postavení vládní čtvrti, kde by se soustředili úředníci z několika ministerstev, přišel Andrej Babiš už v roce 2016. Celkově čítají pozemky v Letňanech 354 tisíc čtverečných metrů a celkem by zde pracovalo více než deset tisíc úředníků.

Primátor města Prahy Zdeněk Hřib loni na podzim uvedl, že nechtějí budovat jednoúčelově zaměřené čtvrti z důvodu neúměrného zatížení infrastruktury. Navíc by historické budovy, kde sídlí ministerstva nyní, pozbyly využití.

„Nechceme budovat monotematické čtvrti, které by byly takto jednoúčelově zaměřené, tedy buď čistě administrativně, nebo rezidenčně. Znamenalo by to, že se každé ráno zvedne residenční čtvrť a obyvatelé se najednou přesouvají do té administrativní, večer jedou zpět.“

Magistrát uvažoval o poskytnutí pozemků státu pod podmínkou, že dostaví vnější část Pražského okruhu, přispěje na stavbu vnitřního okruhu a postaví nemocnici. V úterý 17. září primátor Hřib a premiér Babiš jednali o vybudování monotematické vládní čtvrti. Premiér Babiš podmínky magistrátu odmítl a nabídl, že vnější okruh zaplatí Ředitelství silnic a dálnic, vnitřní okruh se postaví formou PPP projektu a místo nemocnice postaví traumatologické centrum při fakultní nemocnici Vinohrady. Další jednání se zatím nekonala. Někteří zastupitelé Hřibovo jednání kritizovali. Primátor Hřib uvedl, že pozemky v Letňanech chce využít k řešení dostupnosti bydlení.

Území v Letňanech, kde by měla zmíněná vládní čtvrť vzniknout, je nyní zaneseno v územním plánu ve funkci zvláštní občanská vybavenost. Funkce parcel tedy umožňuje postavit administrativní budovy i nemocnice, nelze ale postavit bytové jednotky. Nejprve by muselo dojít ke změně územního plánu dle § 55 zákona č. 183/2006 Sb. stavební zákon.

Tiskový mluvčí a vedoucí Kanceláře komunikace Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Mgr. Marek Vácha na náš dotaz uvedl:

„Dá se říci, že vznik monofunkčních čtvrtí je něco, co Praha nepodporuje. Dnes platný územní plán přímo neříká, zda mají vznikat polyfunkční nebo monofunkční čtvrti. Je pouze jedním z mnoha podkladů, které pomáhají stavebním úřadům k rozhodnutí a řeší zejména menší ‚plošky' než celé čtvrti. Pro každou plochu pak vymezuje různou funkci (obchod, bydlení apod.). Ani v Letňanech platný plán neříká, aby vznikla monotematická čtvrť. Předpokládáme ale, že pokud by se dané území mělo zastavět, bude mu předcházet zpracování podrobnější studie a Praha bude dělat vše pro to, aby budoucí urbanistický celek neměl jen jedu funkci, ale jejich mix.“

Národní knihovna České republiky (NK ČR) má sídlo v pražském Klementinu. Celkový počet děl, o které se NK ČR stará, převyšuje 6 milionů (s ročním nárůstem 70 tisíc titulů). Většina z nich, přibližně 4 miliony dokumentů, je uložena v Centrálním depozitáři v Hostivaři. Prostor Klementina se v březnu 2010 začal revitalizovat. Aktuálně se nachází ve třetí etapě revitalizace. Ta by měla končit v květnu 2023. Je pravda, že existují obavy z omezených prostor Národní knihovny i budovy Klementina, které by mohly stačit pouze do roku 2034, a to i přes přesun části děl do Národní technické knihovny.

Klementinum pak po dokončení revitalizace obsáhne asi jen 17 % z celkového počtu svazků, v budoucnosti pak jen 11 %. Jeho kapacita přitom činí přibližně 2 miliony svazků, kapacita depozitáře v Hostivaři je pak až 9 milionů svazků.

Problém kapacity Národní knihovny je přetrvávající. Už v roce 2007 proběhla soutěž návrhů nové budovy NK, kterou vyhrál architekt Jan Kaplický. Projekt měl řešit problém nedostatku prostoru. Budova, často přezdívaná blob, nakonec však nebyla realizována, a to především z důvodu odporu ODS.

V červnu tohoto roku převedla vdova po architektovi, Eliška Kaplicky Fuchsová, autorská práva chobotnice na český stát.

Ministr Zaorálek reaguje na otázku týkající se abolice prezidenta v případě dalšího stíhání Andreje Babiše.

Prezident Zeman prohlásil 19. září v pořadu Týden s prezidentem na TV Barrandov, že by případné další trestní stíhání Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo zastavil a udělil by mu abolici. Svá slova potvrdil o pár dní později v pořadu Blesk.cz S prezidentem v Lánech.

Premiér Andrej Babiš situaci okomentoval slovy, že diskuze o abolici jsou zbytečné, jelikož trestní stíhání bylo zastaveno, abolici by však ani nepřijal. „Jen podněcuje napětí ve společnosti a pocity občanů, že je zpochybňován právní řád a rozhodnutí institucí právního státu,“ uvedl Babiš České televizi. Už minulý rok v únoru napsal Babiš v odpovědi na interpelaci poslankyně za STAN Věry Kovářové ohledně vlastního zastavení trestního stíhání následující: „Totálně bych se takovým krokem zkompromitoval. Navíc bych uznal, že mám problém, což není pravda.“

Babiš hovoří spíše v minulém čase, tedy že státní zástupci již rozhodli, že se v případě Čapí hnízdo žádný trestný čin nestal. Česká justice tak dle jeho slov rozhodla podle všech známých skutečností a vše dlouhodobě sledovali a prověřovali. Nevidí tedy žádný důvod k otázkám nastolení abolice.

Je však pravda, že ve svém vyjádření Babiš uvedl, že justice by měla konat bez ohledu na názory politiků nebo novinářů a dalších lidí. Seznam Zprávám dále řekl, že státní zástupci objektivně stíhání zastavili a úvahy o obnovení kauzy nejsou tedy na místě.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, Andrej Babiš uvedl, že vyjádření prezidenta o otázce abolice považuje za zbytečné. Souhlasí také vyjádření o práci justice, která má pracovat bez ohledu na ostatní.

Důchody se podle zákona navyšují o polovinu růstu reálných mezd a o růst cen za dané období. Tato zákonná valorizace by měla v tomto roce činit přibližně 750 korun, podle ministryně Maláčové by příplatek ze státní kasy měl činit dalších 151 korun. Celkem se tedy důchody zvýší průměrně o 900 Kč.

10. července 2019 sněmovna schválila novelu zvýšení důchodu o 900 korun. Průměrná penze by se tak měla zvednout na 14 358 korun, čili o 6,7 %. Senát návrh projednával 25. července a vrátil jej zpět do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy. Senátoři navrhovali přidat dalších 1 000 korun těm, kteří jsou v penzi alespoň 25 let. Senátní návrh byl pak 11. září projednáván poslanci, ti však zákon neschválili. 176 přítomných poslanců hlasovalo pro původní znění zákona, který byl postoupen Senátu, proti nebyl nikdo.

Ministr Zaorálek s největší pravděpodobností mluví o již schváleném navýšení rozpočtu pro zdravotnictví na rok 2020. Příští rok doputuje do rozpočtu zdravotnictví o téměř 30 miliard více než v roce 2019.

Náklady na zdravotní péči v roce 2019 činily 310,9 miliardy korun. V roce následujícím se počítá se 340 miliardami. Předpokládá se větší příjem veřejného zdravotního pojištění. Zároveň se počítá s pomocí státu, konkrétně peněz z rezerv zdravotnictví. Původně mělo z rezerv do rozpočtu příští rok přitéct miliard pět. Odbory a tzv. krizový štáb společně s vládní ČSSD požadovaly nárůst 19 miliard z rezerv. Po společném jednání s ministrem Vojtěchem a premiérem Babišem odbory a krizový štáb stáhly své požadavky na 14 miliard. Vláda jim vyšla částečně vstříc a z rezerv uvolnila zmiňovaných 6 miliard navíc, čímž se dostáváme na celkovou sumu 11 miliard.

Tato data zveřejnil Andrej Babiš po jednání s odbory, krizovým štábem a pojišťovnami v pátek 13. září. Zároveň je potvrdil ministr Vojtěch v pořadu Otázky Václava Moravce (video, čas 5:45) na ČT v neděli 15. září.

Při vyjednávání s odbory se ČSSD stavěla právě na stranu odborů, a ne na stranu premiéra a ministra zdravotnictví. Ve vyjednávání byla na straně sociální demokracie výraznou osobností Lenka Arnoštová, která je odbornou mluvčí pro oblast zdravotnictví za ČSSD. K současnému návrhu o přidání 6 miliard z rezerv se stavěla kriticky a požadovala uvolnění více peněz.

Další nátlak ze strany ČSSD na premiéra však nebyl efektivní a premiér další jednání odmítá. I přes tento dílčí neúspěch u Andreje Babiše ČSSD nakonec s návrhem na již zmiňované zvýšení výdajů o 6 miliard souhlasila.

Lubomír Zaorálek v námi ověřovaném rozhovoru porovnává současnou situaci, kdy byly výdaje na zdravotní péči zvýšeny o 6 miliard, s hypotetickou situací, kdy by ČSSD ve vládě nebyla a tyto výdaje by navýšeny nebyly. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť i přesto, že ČSSD nebyla jediná, kdo byl pro navýšení výdajů na lékařskou péči, podporovala to navzdory svému koaličnímu partnerovi hnutí ANO, které se k navýšení výdajů stavělo negativně.

Abolice je institut, v jehož důsledku vzniká nepřípustnost trestního stíhání. Stávající trestní stíhání je tedy zastaveno a nové nemůže být znovu zahájeno.

Podle čl. 63 odst.1 písm. j Ústavy prezident „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo.“ Tato pravomoc spadá mezi pravomoci kontrasignované předsedou vlády nebo jím pověřeným členem vlády (čl. 63 odst. 3 Ústavy). Je tedy evidentní, že rozhodnutí o přijetí abolice je skutečně v rukou předsedy vlády, jak tvrdí Lubomír Zaorálek. Je také pravda, že za kontrasignované rozhodnutí prezidenta odpovídá vláda (čl. 63 odst. 4).

Z minulosti známe významné a kritizované udělení abolice v rámci amnestie Václava Klause ze dne 1. ledna 2013. Miloš Zeman udělil svou zatím jedinou abolici 27. září 2016:

„Prezident republiky nařídil, aby se u omilostněného nepokračovalo v trestním stíhání za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Přihlédl k tomu, že obviněný v důsledku poškození mozku po cévní mozkové příhodě a pro duševní poruchu není schopen chápat smysl trestního řízení, které je z tohoto důvodu přerušeno. Žádost o milost podala státní zástupkyně, která v této fázi nemůže trestní stíhání v souladu se zákonem zastavit.“

Rozhovor s profesorem Václavem Pavlíčkem pro Parlamentní listy z 23. srpna 2019 se věnuje především tématu ústavní žaloby na prezidenta republiky a s ní spojené výměně ministra kultury Staňka. Profesor Pavlíček prezentuje názor, že to, za co je v rámci ústavní žaloby žalován prezident Zeman, dělali jeho předchůdci ve funkci ve stejné míře. A z toho důvodu nevidí důvod k ústavní žalobě: „Lze to doložit zejména na tom, že skutky, které jsou prezidentovi vytýkány, činili i předcházející prezidenti a za protiústavní delikt se to u nich nepovažovalo.“

Jako příklady uvádí u prezidenta Havla nejmenování navrženého kandidáta profesorem: „Přitom již za úřadování prezidenta Havla rozhodl Ústavní soud o stížnosti jednoho docenta, který nebyl jmenován profesorem.“ Dále pak nejmenování poslance Grégra místopředsedou vlády: „Vezměme si třeba příklad poslance Miroslava Grégra, kterého Václav Havel odmítl jmenovat místopředsedou vlády.“ A nejmenování viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu: „Poslanecká sněmovna navrhla prezidentu Havlovi sociálního demokrata Františka Brožíka za viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. A prezident Havel jej nejmenoval. Nejmenoval jej až do té doby, než té Poslanecké sněmovně skončilo funkční období, a nová mu pak předložila jiného kandidáta.“

U prezidenta Klause uvádí Václav Pavlíček příklad přezkušování ministrů: „To ale neznamená, že [předsedovi vlády] prezident každého kandidáta skutečně musí jmenovat. Vzpomeňme si, jak si prezident Klaus některé ministry přezkušoval.“

Profesor Pavlíček tedy vyjmenovává několik příkladů z minulosti, kdy se prezidenti pohybovali na hraně Ústavy či se snažili vykonání svých kompetencí oddalovat. Vyjádření Václava Pavlíčka je tedy možné interpretovat slovy "jsme neustále konfrontováni s tím poměrně volným vykládání Ústavy". Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý i přesto, že tato konkrétní slova z úst profesora Pavlíčka nezazněla.

Spis ke kauze Čapí hnízdo obsahuje zhruba 23 tisíc stran. Tento spis je neveřejný, a proto není k dispozici veřejnosti ani ministru Zaorálkovi. Možnost nahlédnout do spisu upravuje § 65 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Podle odstavce 1 tohoto paragrafu pouze "obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů (...). Totéž právo má zákonný zástupce nebo opatrovník obviněného, poškozeného nebo zúčastněné osoby, jestliže tyto osoby nejsou plně svéprávné nebo je-li jejich svéprávnost omezena. Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv."

Veřejně dostupné je Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze v kauze Čapí hnízdo (.pdf). Tento dokument má 90 stran, z nichž byla velká část začerněna z důvodu ochrany osobních údajů zaangažovaných osob a podniků. Státní zástupce Jaroslav Šaroch v tomto dokumentu zastavil stíhání obviněných v kauze Čapí hnízdo. Šaroch v něm uvádí (str. 90), že se nepodařilo prokázat, že Čapí hnízdo nebylo nezávislým podnikem a nesplňovalo definici MSP (malého a středního podniku). V dokumentu však potvrzuje, že došlo k účelovému jednání ze strany obviněných ve snaze dosáhnout na dotace regionálního operačního programu NUTS 2.

Dále byla na některých zpravodajských webech zveřejněna přeložená zpráva OLAF (Evropského úřadu pro boj proti podvodům) týkající se kauzy Čapí hnízdo. Tato zpráva má 50 stran.