Při rozdělování 200 poslaneckých křesel Parlamentu České republiky se od roku 2002 používá d'Hondtova metoda. Celý proces spočívá v tom, že všech 200 mandátů je nejdříve rozřazeno mezi volební kraje (ty jsou v současnosti shodné s kraji samosprávnými a je jich tedy 14). Poslanecká křesla jsou následně rozdělena mezi jednotlivé politické strany, a to tak, že se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1–4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech.
Rozdělování mandátů se účastní pouze politické strany, jenž v celorepublikovém průměru získaly 5% platných hlasů, dále dvoučlenné koalice, které získaly alespoň 10 % platných hlasů, trojčlenné koalice, které získaly alespoň 15 % a čtyř a vícečlenné koalice, které získaly alespoň 20 % hlasů.
Jak je patrné z první níže předložené tabulky, strany s celkovým menším počtem hlasů potřebovaly více než dvojnásobný počet těchto hlasů k získání jednoho mandátu. ODS se ziskem 11,3 % hlasů získala 25 mandátů:
Zdroj: volby.cz
Pokud se podíváme na poměr procent hlasů odevzdaných ve volbách (výsledek nedává dohromady 100, protože zbylých 6,3 procenta tvoří strany, které se do sněmovny nedostaly) a procent mandátů z 200 křesel v Poslanecké sněmovně, narazíme na nepoměr i tady. Kvůli klauzuli, kterou některé strany nepřekročí a nemají tak svého zástupce, se nedá udělat mezi procenty hlasů z voleb a mandátů rovnítko (pokud by byl český volební systém dokonale proporční a zároveň by obsahoval dolní hranici pro vstup do Sněmovny, byla by procenta sněmovních mandátu vyšší než čísla volebního výsledku.) Menší strany jsou tedy více podreprezentované, než se může při prvním pohledu na druhou tabulku zdát.
Hnutí ANO má disproporčně nejvíce procent mandátů a menší strany jako KDU-ČSL, TOP 09 a STAN jsou naopak znevýhodněny menším procentem poslaneckých křesel. Mluvit „hlubokém" podreprezentování je poněkud sporné, pokud však vezmeme v potaz, jakou roli může hrát počet mandátů například z hlediska zastoupení ve výborech nebo kolik hlasů potřebovaly menší strany k získání jednoho mandátu, hodnotíme výrok jako pravdivý.
Zdroj: iRozhlas.cz