Marek Benda
ODS

Marek Benda

Bez tématu35 výroků
Zahraniční politika3 výroky
Zemědělství3 výroky
Energetika1 výrok
Evropská unie1 výrok
Obrana, bezpečnost, vnitro1 výrok
Životní prostředí1 výrok
Zrušit filtry

Marek Benda

Resort řídí správně ministr a zatím jsme měli vždycky zvyk, že když byl ministr třeba odvolán a nebyl nový ministr, tak byl pověřen někdo jiný (z členů vlády, pozn. Demagog.cz).
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Podle Ústavy a kompetenčního zákona stojí v čele ministerstva člen vlády. V mnoha případech v minulosti však zůstal resort bez vedení; jednalo se většinou o několik dní až týdnů. Vzhledem k opakovanému porušení tohoto pravidla ale nelze hovořit o zvyku.

Podle článku 68 Ústavy ČR jmenuje prezident republiky na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády. Zároveň je také pověřuje řízením ministerstev a jiných úřadů. Fakt, že v čele těchto ústředních orgánů státní správy stojí člen vlády, je obsažen také v kompetenčním zákoně. Pokud je tedy ministr odvolán, měl by být neprodleně jmenován nový člen vlády, který bude odpovídat za příslušný resort.

Podle zákona o státní službě dále může jak náměstek člena vlády, tak náměstek pro řízení sekce, zastoupit člena vlády v rozsahu jím stanoveným. Náměstci se tedy mohou například účasnit jednání schůze vlády místo člena vlády a další.

Poslanec Benda ve výroku naráží na současnou situaci spojenou s (ne)jmenováním nového ministra kultury. Bývalý ministr Staněk, který byl odvolánpověřil vedením resortu náměstka Reného Schreiera. Nového ministra však zatím prezident nejmenoval.

V minulosti došlo k několika případům, kdy některé z ministerstev bylo dočasně řízeno jiným členem vlády do doby jmenování nového ministra. Stalo se tak i během současné vlády kabinetu Andreje Babiše (kabinet složený z ANO a ČSSD vládne od 27. června 2018). Při vzniku vlády totiž prezident republiky Miloš Zeman odmítl jmenovat kandidáta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Dočasně se tak resortu ujal nově jmenovaný ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Nového ministra zahraničí Tomáše Petříčka jmenoval prezident Zeman 16. října 2018.

Během vlády Bohuslava Sobotky (koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL vládla od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017) byl po rezignaci ministra průmyslu a obchodu pověřen řízením ministerstva sám premiér Sobotka. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek byl prezidentem Zemanem odvolán na návrh premiéra 28. února 2017. Nový ministr Jiří Havlíček byl jmenován až 4. dubna 2017. Dále během Sobotkovy vlády bylo ministerstvo dopravy na okamžik bez ministra. Stalo se tak po rezignaci ministra Antonína Prachaře k 13. listopadu 2014, který se rozhodl odejít vzhledem ke kritice, které čelil kvůli špatnému fungování Ředitelství silnic a dálnic. V tentýž den navrhlo hnutí ANO nového nástupce Dana Ťoka, s čímž premiér Sobotka souhlasil o dva dni později. Prezident Zeman jej ale jmenoval až 4. prosince 2014. V červnu 2015 byla také řízením MŠMT dočasně pověřena Michaela Marksová.

Podobné situace nastaly i během vlády Petra Nečase (kabinet složený z koalice ODS, TOP 09 a VV vládl od 13. července 2010 do 10. července 2013). Tehdejší ministr kultury Jiří Besser podal demisi kvůli pochybnému daňovému přiznání. Besser byl odvolán v pátek 16. prosince 2011. Nová ministryně Alena Hanáková byla do funkce jmenována až 20. prosince 2010. Ministerstvo sice bylo čtyři dny bez vedení, nicméně se jednalo pouze o dva pracovní dny. Jinak tomu bylo po rezignaci ministra školství Josefa Dobeše, kdy byl řízením ministerstva pověřen jeho náměstek Ladislav Němec. Novým ministrem byl jmenován Petr Fiala až o více než měsíc později. Sám premiér Nečas pak několik měsíců řídil Ministerstvo obrany. Během vlády Petra Nečase bylo odvoláno a nahrazeno ještě několik dalších ministrů. V 9 případech zůstalo při výměně ministrů ministerstvo alespoň jeden den bez ministra či pověřeného člena vlády v čele. Jmenování nového člena vlády proběhlo většinou v řádu několika dní až týdnů, nicméně podle dostupných informací nebyl pověřen řízením v tomto mezidobí žádný člen vlády.

I během tzv. vlády odborníků kabinetu Jana Fischera došlo k situaci, kdy muselo být ministerstvo dočasně řízeno jiným členem vlády. Stalo se tak po rezignaci ministra životního prostředí Jana Dusíka, který odešel 18. března 2010 kvůli názorovým neshodám s premiérem Fischerem. V období od 22. března 2010 do jmenování nového ministra 15. dubna téhož roku byl pověřen řízením ministr zemědělství Jakub Šebesta.

V době druhé vlády Mirka Topolánka (koalice KDU-ČSL, ODS a Strany zelených vládla od 9. ledna 2007 do 8. května 2009) došlo k zatím nejdelšímu „bezvládí“ na ministerstvu, když byl bývalý lídr KDU-ČSL Jiří Čunek 13. listopadu 2007 odvolán. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo až do 2. dubna 2008, kdy se Čunek svého úřadu znovu ujal, spravováno náměstky. I během této vlády došlo na situaci, kdy ministr musel řídit dva resorty najednou. Po rezignaci ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Dany Kuchtové byl pověřen řízením tohoto orgánu Martin Bursík, který tou dobou zastával funkci ministra životního prostředí a místopředsedy vlády.

Z demonstrativního výčtu případů výměny ministra v posledních letech je zjevné, že situace, kdy byl odvolán ministr a jeho resort po nějakou dobu neřídil žádný z členů vlády, není neobvyklá. Takový případ nastal u několika vlád v posledních 12 letech, nejčastěji ve vládě Petra Nečase. Je pravdou, že každá taková situace byla (a současná situace na Ministerstvu kultury je) v rozporu s kompetenčním zákonem a podle ústavních právníků Jana Kysely či Marka Antoše i s Ústavou. Nicméně toto pravidlo bylo již mnohokrát porušeno, tudíž nelze hovořit o zvyku.

Marek Benda

Zažili jsme to v případě ministerstva zahraničních věcí, které řídil pan Hamáček, zažili jsme to v minulosti na ministerstvu spravedlnosti, který jeden čas řídil Pavel Rychetský, prostě těch situací byla celá řada, ale je je fakt, že vždycky se vycházelo z toho, že resort má řídit ministr, i když třeba v tu chvíli řídí dva, nebo že ho řídí tu chvíli premiér. Situace, že by ministr byl odvolán a nebyl nikdo jmenován, je opravdu nestandardní a že se pak vlastně odvolaný ministr rozhoduje o tom, kdo spravuje po dobu jeho nepřítomnosti - ale která je na furt, že jo - kdo spravuje jeho úřad, je trochu zvláštní.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
V mnoha případech po rezignaci či odvolání ministra převzal tuto funkci jiný člen vlády nebo premiér. Relativně často se však vyskytly i případy, kdy po rezignaci ministra nebyl ihned jmenován nový ministr a ministerstvo tedy bylo řízeno náměstky.

V minulosti došlo k několika případům, kdy některé z ministerstev bylo dočasně řízeno jiným členem vlády do doby jmenování nového ministra. Stalo se tak i během současné vlády kabinetu Andreje Babiše (kabinet složený z ANO a ČSSD vládne od 27. června 2018). Při vzniku vlády totiž prezident republiky Miloš Zeman odmítl jmenovat kandidáta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Dočasně se tak resortu ujal nově jmenovaný ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Nového ministra zahraničí Tomáše Petříčka jmenoval prezident Zeman 16. října 2018.

K takové situaci došlo také během vlády Bohuslava Sobotky (koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL vládla od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017). Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek byl prezidentem Zemanem odvolán na návrh premiéra 28. února 2017. Řízením resortu byl po jeho rezignaci pověřen sám premiér Sobotka. Nový ministr Jiří Havlíček byl jmenován až 4. dubna 2017. I během tzv. vlády odborníků kabinetu Jana Fischera došlo na situaci, kdy muselo být ministerstvo dočasně řízeno jiným ministrem. Stalo se tak po rezignaci ministra životního prostředí Jana Dusíka, který odešel kvůli názorovým neshodám s premiérem Fischerem. V období od 22. března 2010 do jmenování nového ministra 15. dubna téhož roku byl pověřen řízením ministr zemědělství Jakub Šebesta.

I během druhé vlády Mirka Topolánka (kabinet složený z KDU-ČSL, ODS a Strany zelených vládl od 9. ledna 2007 do 8. května 2009) došlo na situaci, kdy ministr musel řídit dva resorty najednou. Po rezignaci ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Dany Kuchtové byl pověřen řízením tohoto orgánu Martin Bursík, který tou dobou zastával funkci ministra životního prostředí a místopředsedy vlády. V neposlední řadě můžeme doplnit také případ Pavla Rychetského, o kterém se zmínil poslanec Benda. Během vlády Miloše Zemana (menšinový kabinet ČSSD vládl od 22. července 1998 do 12. července 2002) se ujal Pavel Rychetský funkce ministra spravedlnosti poté, co dosavadní ministr Otakar Motejl podal demisi. Sám Rychetský, který tou dobou zastával funkci místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady vlády, avizoval, že chce resort řídit pouze dočasně.

Jak tedy uvedl poslanec Benda, v mnoha případech se po rezignaci či odvolání ministra ujal funkce jiný člen vlády nebo sám premiér. To je také v souladu s Ústavou a kompetenčním zákonem. V článku 68 Ústavy ČR je totiž uvedeno, že prezident republiky jmenuje na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev a jiných úřadů. Fakt, že v čele těchto ústředních orgánů státní správy stojí člen vlády, je obsažen také v tzv. kompetenčním zákoně. Podle zákona o státní službě může sice náměstek člena vlády nebo náměstek pro řízení sekce zastoupit člena vlády, avšak pouze v rozsahu stanoveném členem vlády a navíc s výjimkou věcí, které vyhrazuje členovi vlády zákon.

V některých případech byl řízením resortu pověřen také náměstek. Stalo se tak například během vlády Petra Nečase (kabinet složený z koalice ODS, TOP 09 a VV vládl od 13. července 2010 do 10. července 2013). Po rezignaci ministra školství Josefa Dobeše byl řízením ministerstva pověřen jeho náměstek Ladislav Němec. Novým ministrem byl jmenován Petr Fiala až o více než měsíc později. Podobná situace nastala i během druhé vlády Mirka Topolánka po odvolání Jiřího Čunka z postu ministra pro místní rozvoj. Ministerstvo bylo od 13. listopadu 2007 do 2. dubna 2008 spravováno náměstky, nejprve Milanem Půčkem a následně Jiřím Vačkářem.

Z historie minulých vlád vyplývá, že při odvolání ministra byl nový ministr většinou jmenován ve stejný den. Objevily se však i případy, kdy ministerstvo bylo na okamžik bez vedení. Během Sobotkovy vlády po rezignaci ministra Antonína Prachaře k 13. listopadu 2014 nominovalo hnutí ANO jako nového nástupce Dana Ťoka, premiér Sobotka pak se jmenováním Ťoka souhlasil již 15. listopadu. Prezident Zeman jej ale jmenoval až 4. prosince 2014. Podobně tomu bylo i během vlády Petra Nečase. Tehdejší ministr kultury Jiří Besser podal demisi kvůli pochybnému daňovému přiznání. Besser byl odvolán 16. prosince 2011. Nová ministryně Alena Hanáková byla do funkce jmenována až 20. prosince 2011. Ministerstvo sice bylo čtyři dny bez vedení, nicméně se jednalo pouze o dva pracovní dny.

Během vlády Petra Nečase bylo odvoláno a nahrazeno se zpožděním ještě několik dalších ministrů. V 9 případech neproběhlo odvolání starého a jmenování nového ministra ve stejný den. Jmenování nového člena vlády proběhlo většinou v řádu několika dní až týdnů, nicméně podle dostupných informací nebyl pověřen řízením v tomto mezidobí ani jeden člen vlády.

V minulosti se vyskytly případy, kdy bylo některé z ministerstev řízeno náměstkem a také se objevily případy, že byl ministr odvolán a nový ministr nebyl obratem jmenován, přičemž jmenování nového ministra trvalo většinou jenom několik dní až týdnů. Těchto situací se však jen během vlády Petra Nečase vyskytlo celkem devět a není to tedy věc "nestandardní".

Marek Benda

Většina obyvatelstva neví, že máme ministerstvo kultury a k čemu je nám dobré a který ministr (...) na tom resortu sedí.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Antonín Staněk byl jako ministr kultury podle posledních dostupných průzkumů jedním z nejméně známých vrcholných politiků, v červnu jej však již většina dotazovaných znala. Činnost Ministerstva kultury neohodnotilo pouze 18 % dotazujících a mělo nejlepší průměrnou známku.

V průzkumu popularity stranických osobností v lednu 2019 společnosti STEM je uvedeno, že ministra kultury Antonína Staňka nezná víc než polovina veřejnosti, konkrétně 56 % dotazovaných. Výzkum Centra výzkumu pro veřejné mínění o důvěře vrcholným politikům v lednu (str. 2) 2019 uvádí, že 59 % dotazovaných nezná ministra kultury Antonína Staňka. Je tak podle průzkumu jedním z nejméně známých politiků, méně lidí než Staňka podle průzkumu znalo jen (bývalé) ministry Jana Kněžínka a Martu Novákovou.

V průzkumu společnosti STEM z června 2019 o popularitě stranických osobností neznalo ministra kultury Antonína Staňka 46 % z dotazovaných. V průzkumech společnosti STEM i Centra pro výzkum veřejného mínění tak byl Antonín Staněk jedním z nejméně známých politiků. Antonín Staněk byl z postu ministra kultury odvolán k 31. červenci 2019, v období výzkumů byl tedy ministrem kultury. Kauza odvolání ministra kultury mohla jeho známost v průběhu července ovlivnit.

V průzkumu hodnocení činnosti ministerstev z května 2019 (str. 1–2) Centra pro výzkum veřejného mínění získaly nejlepší hodnocení Ministerstvo kultury, které dosáhlo průměrné známky 2,77, a Ministerstvo obrany s průměrnou známkou 2,79. 18 procent dotazovaných v tomto výzkumu nevědělo, jak by hodnotili činnost Ministerstva kultury. Větší počet odpovědí lidí, kteří nevěděli, jak činnost ministerstev hodnotit, už se týkal jen Ministerstva obrany, kde známku nedalo 22 % dotazovaných, respektive Ministerstva pro místní rozvoj s 19 %.

Fakt, že pouze 18 % dotazovaných nevědělo, jak hodnotit činnost Ministerstva kultury, implikuje, že zbylých 82 % dotazovaných ví, že Ministerstvo kultury máme.

Marek Benda

Nejhorší ústavu mají Spojené státy, akorát jim funguje 200 let se 17 dodatky, a Velká Británie, která nemá žádnou.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
USA ratifikovaly svoji Ústavu v roce 1788, tedy před 231 lety. I s Listinou práv má celkem 27 dodatků. Velká Británie nemá ústavu jako jeden formalizovaný psaný dokument. V případě Velké Británie se jedná o typ nekodifikované ústavy.

Předesíláme, že nehodnotíme údajnou kvalitu jednotlivých ústav. Ověřujeme však další ve výroku tvrzené informace.

Spojené státy americké přijaly svoji novou Ústavu 17. září 1787. K ratifikaci došlo získáním většinového souhlasu 9 z 13 tehdejších amerických států v červnu 1788, tedy před 231 lety. Podpora ratifikace v mnoha státech byla podmíněna úpravami ve formě dodatků. V roce 1791 byla Ústava rozšířena o deset nových dodatků, které vzešly ve známost pod souhrnným názvem Bill of Rights. Mezi lety 1795 a 1992 bylo přidáno dalších 17 dodatků. Celkem tedy k dnešnímu dni má americká Ústava 27 dodatků.

Z kontextu rozhovoru je také možné, že poslanec Benda svůj výrok vztahoval k přelomu 80. a 90. let 20. století, tedy do doby velkých ústavních změn v Československu a České republice. V takovém případě by sice řečník byl poměrně přesný z hlediska stáří americké Ústavy, stále by se však výrazně mýlil v počtu jejích dodatků.

Velká Británie je zemí, která jako jediná nemá formalizovanou psanou ústavu. Přesto nelze tvrdit, že by zde neexistoval ústavní pořádek. Vzhledem k historické tradici je ústavní pořádek Velké Británie kompilací zákonů, tradic, pravidel, soudních rozhodnutí a mezinárodních smluv, které tvoří celek, který je nazýván Britskou ústavou. Než žádnou nebo nepsanou ústavou je tedy přesnější nazývat Britskou ústavu jako nekodifikovanou.

V nedávných letech existovala částečná snaha o reformu britského ústavního pořádku a sepsání formalizované ústavy, naposledy v roce 2015.

Poslanec Benda se tedy u stáří americké Ústavy netrefil o 31 let, počítaje od její ratifikace. Tuto nepřesnost nelze uznat pravdou ani při uplatnění naší obvyklé 10% tolerance. Zároveň byl výrazně nepřesný počet ústavních dodatků. Případ (ne)existence ústavy Velké Británie je komplikovanější a kontroverznější. Jisté je, že neexistuje ve formě podobné například Ústavě České republiky, jedná se spíše o postupně a dynamicky se vyvíjející nekodifikovaný soubor pravidel.

Marek Benda

No, tak první volební období ne, ale od té doby se o tom jedná stále, a těch nápadů, jak zlepšit českou Ústavu, už jsem opravdu za těch 20 let zaregistroval, naštěstí téměř žádný z nich neprošel. Bohužel jediné, co prošlo – a tady se vždycky znovu a znovu kaju a říkám „mea culpa“, je to i moje vina –, že prošla přímá volba prezidenta.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Návrhy na změnu Ústavy se vyskytly již v prvním volebním období, celkově pak bylo novel Ústavy schváleno hned několik, kromě přímé prezidentské volby např. takzvaná euronovela či omezení imunity členů Parlamentu. Poslanec Benda pak hlasoval pro zavedení přímé volby hlavy státu.

Návrhy na změnu Ústavy byly předkládány i v prvním volebním období Poslanecké sněmovny. Příkladem je hned několik návrhů, které prosazoval jednokomorový Parlament. Vzhledem k novosti Ústavy se však pravděpodobně jednalo spíše o návrhy nevyslyšené při přípravě samotné Ústavy, o kterých se příliš nejednalo, což dokládá i fakt, že návrhy byly zamítnuty hned v prvním čtení. Dále byl například navržen i zákon o celostátním referendu. Žádné diskuze mimo plénum Poslanecké sněmovny se nám pak nepodařilo dohledat.

Co se týče později diskutovaných změn, jednalo se např. o zavedení klouzavého mandátu či omezení pravomocí vlády, která nezískala důvěru. Již v roce 1998, tedy v druhém volebním období, se diskutovalo o novelizaci hlavy třetí, týkající se moci výkonné.

Není ale pravdou, že jedinou změnou Ústavy bylo zavedení přímé volby prezidenta. Známá je např. takzvaná euronovela Ústavy, která do Ústavy vložila články 10a a 10b, což mimo jiné umožnilo převést část pravomocí právě na Evropskou unii (tehdy ještě Evropská společenství). Dále byla také omezena imunita členů Parlamentu jen po dobu trvání mandátu. V souvislosti s kauzou poslance Melčáka, který Sněmovně zabránil v jejím rozpuštění, byla také zavedena možnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu, pokud se tak usnese alespoň 120 poslanců.

Je však pravdou, že Marek Benda hlasoval pro zavedení přímé volby prezidenta.

Marek Benda

Když se podíváme na volební výsledky (do Poslanecké sněmovny, pozn. Demagog.cz), tak hnutí ANO mělo 29,7 % a na to 78 mandátů. Kdybychom vzali součet těchto čtyř stran (KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09, pozn. Demagog.cz), tak ty měly 27,8 % dohromady. Na to 41 mandátů. Ten rozdíl byl méně než 2 %. Rozdíl v mandátech byl skoro 40.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP09, tedy čtyři strany, které uvažují o možné spolupráci před sněmovními volbami v roce 2021, získaly dohromady ve sněmovních volbách 48 mandátů, nikoliv 41. Rozdíl v mandátech mezi KDU-ČSL, ODS, STAN a TOP 09 a hnutím ANO je tedy 30 mandátů.

Veškeré výsledky voleb najdeme na stránce www.volby.cz, kterou spravuje Český statistický úřad. Podle webu získalo hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se konaly 20.–21. října 2017, 29,64 % hlasů, což odpovídá zisku 78 mandátů.

ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09, tedy čtyři strany, které uvažují o možné spolupráci před sněmovními volbami v roce 2021, pak získaly dohromady ve volbách 27,61 % hlasů (ODS 11,32 %; KDU-ČSL 5,80 %; STAN 5,18 %; TOP 09 5,31 %). Poslanec Benda tvrdí, že celkový zisk mandátů těchto stran byl 41. Není to ale pravda. Reálně tyto strany získaly 48 mandátů (ODS 25; KDU-ČSL 10; STAN 6; TOP 09 7), což je o 30 mandátů méně než hnutí ANO. Co se týká procentuálního rozdílu zisku hlasů, v tom se poslanec Benda nemýlil. Čtyři strany získaly dohromady jen o 2 % hlasů méně než hnutí ANO.

Poslanec Marek Benda se snaží tímto příkladem poukázat (čas 18:14) na slabinu českého volebního systému pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu. Pro kontext je dobré si připomenout historický vývoj a změny volebního systému. Na oficiálních stránkách PS PČR jsou tyto změny popsány následovně:

"Do voleb v roce 1998 byl pro volby do Poslanecké sněmovny používám tzv. Hagenbach-Bischoffův systém volební kvóty (volebního čísla). Volební reforma z roku 2000 (zákon č. 204/2000 Sb.) změnila zásadním způsobem systém přidělování mandátů a Hagenbach-Bischoffova kvóta byla nahrazena tzv. modifikovaným D’Hondtovým dělitelem. Jeho modifikace spočívala v tom, že dělení nezačínalo číslem 1, nýbrž číslem 1,42. S ohledem na nález Ústavního soudu (.pdf) musel Parlament v roce 2001 přistoupit k novelizaci volebního zákona a změnit způsob voleb do Poslanecké sněmovny. Učinil tak zákonem č. 37/2002 Sb., systém platí dosud. Novela použila klasického D’Hondtova dělitele." Dále se novelou zákona z roku 2000 zvýšilo kvórum pro postup koalic stran do skrutinia. Pro dvoučlenné koalice bylo stanoveno kvórum 10 %, pro tříčlenné 15 % a pro čtyř a vícečlenné koalice 20 % z celkového počtu hlasů za ČR celkem.

Kromě vládního návrhu týkajícího se změny volebního zákona, předložil svůj návrh i Senát. Ten se navracel k Hagenbach-Bischoffově kvótě. Poslanecká sněmovna ale senátní návrh zamítla. „Z teoretického pohledu by systém navržený Senátem umožnil silnější zastoupení menších politických stran, naproti tomu vládní návrh, který byl schválen, vycházel z představy, že je třeba vytvořit systém, který umožní vytváření stabilních vlád sestavených z menšího počtu koaličních stran," popisuje tehdejší situaci oficiální web PS PČR.

Marek Benda

Je to o tom, že ten systém, tak, jak je nastaven, jak máme malé kraje – a teď se nebudeme bavit, jak vzniknul, protože on vlastně nevznikl žádným rozmyšleným pochodem, ale jenom tak jako, že něco rušil Ústavní soud a něco schvalovala Sněmovna –, ale ten systém enormně zvýhodňuje vítěze, zejména, pokud je to jeden vítěz a všichni ostatní jsou pod ním.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Celá dnešní úprava přepočtu hlasů na mandáty byla zavedena novelou zákona z r. 2002. Ústavní soud v r. 2001 nezrušil část, nýbrž celou tuto úpravu. Současný systém skutečně zvýhodňuje vítěze.

Poslanci Bendovi je nutné dát za pravdu, že současný systém, obzvláště v situaci, kdy jedna politická strana získá znatelně více než ostatní, zvýhodňuje vítěze na úkor stran slabších.

Jako příčinu tohoto zvýhodnění označuje Marek Benda nesystematický přístup k úpravě volebního systému, který byl dle něj zapříčiněn tzv. velkým volebním nálezem Ústavního soudu, který zrušil některá ustanovení zákona o volbách do Parlamentu České republiky. Takto vzniklá mezera v zákoně následně byla napravena novelou, současné zvýhodnění velkých stran, resp. vítěze voleb, je tedy dle poslance Bendy způsobeno tím, že vedle sebe působí jak ustanovení „stará“ (z doby před nálezem), tak ustanovení novější.

Způsob přepočtu hlasů na mandáty, a tedy i zda a případně jak bude zvýhodněn vítěz voleb, je přitom ovlivněn v zásadě dvěma proměnnými, kterými jsou velikost a počet volebních krajů a metoda přepočtu hlasů na mandáty. V současné době přitom platí, že volební kraje se kryjí se samosprávnými kraji a pro přepočet hlasů se používá tzv. d'Hondtova metoda. Tato úprava však byla do zákona v celém rozsahu vtělena novelou č. 37/2002 Sb., není tedy pravdou, že by současná právní úprava byla „slepencem“ starých ustanovení, zrušovacího nálezu Ústavního soudu a ustanovení novějších. Celá úprava byla do zákona přidána zmiňovaným zákonem č. 37/2002 Sb.

Tzv. velký volební nález Ústavního soudu přezkoumával rozsáhlou novelu zákona o volbách do Parlamentu, přijatou v roce 2000, za trvání tzv. Opoziční smlouvy. Cílem této novely bylo posílit dvě nejsilnější strany, ČSSD a ODS, a umožnit tak snadnější vznik většinové, ideálně jednobarevné vlády. Novela tak například zavedla 35 volebních krajů, přičemž minimální počet mandátů rozdělovaných ve volebním kraji byl stanoven na 4. Mandáty se také měly rozdělovat na základě tzv. modifikované d'Hondtovy metody.

Podle této metody, v její klasické formě, se výsledky stran ve volebním kraji dělí postupně čísly 1, 2, 3 atd., podle toho, kolik je rozdělováno mandátů. Pokud se tedy rozdělují např. 4 mandáty, dělí se počet hlasů získaných stranou v daném volebním kraji postupně čísly 1–4. Výsledky se následně seřadí za sebe, přičemž mandáty připadnou stranám, jejichž podíly se umístily na prvních 4 místech. Pokud by tedy strana A získala 120 000 hlasů a strana B 31 000 hlasů, připadly by 3 mandáty straně A a 4. mandát straně B. Volební novela však tento systém upravila tak, že výsledky stran se dělily postupně čísly 1,42, 2, 3... opět podle počtu mandátů. V tomto případě však strana A získává všechny 4 rozdělované mandáty, strana B pak nemá mandát žádný.

Další změnou, kterou zmiňovaná novela zavedla, bylo např. navýšení minimálního počtu celostátně získaných hlasů pro koalice stran – pro dvoučlenné koalice byla tato hranice navýšena ze 7 % na 10 %, pro tříčlenné z 9 % na 15 %, pro čtyř a vícečlenné koalice byla hranice stanovena na 20 %. Toto navýšení pak bylo dle kritiků namířeno proti tehdy úspěšné Čtyřkoalici, tedy koalici stran KDU-ČSL, Unie svobody, Demokratické unie a Občanské demokratické aliance.

Další změny se týkaly financí – byla zavedena kauce pro kandidující strany 40 000,- Kč na jeden volební kraj, což by v celkovém počtu 35 volebních krajů znamenalo celkem 1 400 000,- Kč, oproti dřívější úpravě to však znamenalo faktické snížení (bod IV.) celkové výše kaucí o 200 000,- Kč. Zmenšen byl také státní příspěvek na volební náklady z původních 90,- Kč na 30,- Kč za každý obdržený hlas, nově měly na tento příspěvek právo jen strany, které získali alespoň 2 % hlasů.

Dle kritiků však tato volební novela příliš deformovala volební systém do Poslanecké sněmovny tak, že se blížil systému většinovému, což bylo v rozporu s Ústavou, která stanoví, že volby do Poslanecké sněmovny se konají na základě zásad poměrného zastoupení. Z tohoto důvodu tedy prezident Havel i senátoři Čtyřkoalice podali Ústavnímu soudu návrh na zrušení této novely.

Ústavní soud následně většinu z vyčtených ustanovení zrušil, včetně kompletní úpravy počtu a velikosti volebních krajů i modifikované d'Hondtovy metody, a to právě z důvodu, že nový systém příliš zvýhodňoval velké strany, porušoval zásadu rovnosti hlasů a svou podstatou se blížil systému většinovému spíše než poměrnému. Ponechána byla pouze zvýšení minimální procentní hranice pro volební koalice.

Následně byla tedy přijata další, již zmiňovaná novela (zákon č. 37/2002 Sb.), která nahradila zrušená ustanovení. Volební kraje se nově kryjí s kraji samosprávnými a mandáty jsou rozdělovány na základě klasické d'Hondtovy metody; zvýšen byl také státní příspěvek na úhradu nákladů.

Marek Benda

Těch výkřiků, které křičí jako „pojďme to zrušit a pojďme hlasovat znovu“ (o brexitu, pozn. Demagog.cz), jsou fakt jako téměř ojedinělé.
Interview ČT24, 1. srpna 2019
Nepravda
Druhé referendum podporují Liberální demokraté, regionální strany a k podpoře se kloní i Labour Party. Na podporu referenda proběhly v Londýně rozsáhlé milionové demonstrace a dle průzkumů podporuje druhé referendum až 43 % Britů.

Z letošního březnového průzkumu veřejného mínění vyplývá, že druhé referendum podporuje až 43 % britských občanů. Ve stejný měsíc pak v Londýně protestovalo na 1 milion lidí, jednalo se tedy o největší demonstraci od roku 2003.

Z politických stran podporuje druhé referendum menší strana Liberálních demokratů, Skotská národní strana, nebo welšská strana Plaid Cymru. Jedna z nejsilnějších britských politických stran Labour Party se pak podle svého předsedy Jeremy Corbyna bude snažit přesvědčit nového britského premiéra Borise Johnsona, aby zorganizoval druhé referendum, přičemž v případné kampani by Labour Party podpořila stanovisko "Remain", tedy zůstat v EU.

Dle bulvárního deníku The Sun pak druhé referendum přímo podporuje celkem 59 z celkového počtu 650 poslanců Dolní sněmovny. V březnu pro konání druhého referenda hlasovalo celkem 85 poslanců, 334 bylo proti.

Proti druhému referendu je pak nový britský premiér Boris Johnson. Ten si jako jeden z hlavních úkolů své vlády vytyčil uskutečnění brexitu 31. října 2019. Podle Nicol Sturgeonové (předsedkyně vlády Skotska) navíc prosazuje Johnson tzv. „Hard Brexit“, tedy brexit bez dohody.

Podle BBC by uskutečnění nového referenda trvalo minimálně 22 týdnů, což by znamenalo nutnost posunutí současného data brexitu z konce října.

Marek Benda

Dobře víme, že prezident republiky se pokoušel nad rámec dnešní ústavy již ve svém projevu - již ve svých projevech v prezidentské kampani slibovat, jak zničí Nečasovu vládu, jak ji odvolá.
Jiné, 7. srpna 2013
Nepravda

Ve své kampani Zeman Nečasovu vládu kritizoval, přímo o jejím zničení, resp. odvolání však - podle dohledaných informací - nemluvil. O odvolání vlády Petra Nečase, byť v teoretické rovině, mluvil až po vítězných prezidentských volbách. Z tohoto důvodu je výrok Marka Bendy hodnocen jako nepravdivý.

V předvolební kampani Miloš Zeman použil např. bilboard s nápisem “ Stop této vládě ”. Vládu Petra Nečase pak kritizoval nedlouho po svém zvolení, kdy se vyslovil pro předčasné volby jako ideální řešení politické situace.

V jednom z předvolebních rozhlasových duelů Miloš Zeman řekl: “ Tak za prvé, tato vláda, jak jistě tazatel ví, má v současné době důvěru 8 % občanů. Prezident, který je zvolen přímou volbou není mluvčím jakékoliv politické strany, je především mluvčí občanů. A měl by tedy vyjadřovat ve svých vystoupeních názor těchto 92 % občanů. Samozřejmě bude-li to levicový prezident a já se s tím nějak neskrývám, tak vláda Petra Nečase to bude mít s levicovým prezidentem o něco obtížnější, než jestliže v čele prezidentského úřadu bude předseda jedné ze silných vládních stran.”

V jiném prezidentském duelu pak hovořil následovně: “ Jsem levicový politik a jsem odpůrcem Nečasovy vlády. Je-li Nečasova vláda pravicová a je-li případný budoucí prezident levicový, pak bych minimálně kritizoval Nečasovu vládu za chyby, které dělá.”