Marta Semelová

Česká republika je členem Evropské unie od 1. května 2004. O členství zažádala prostřednictvím tehdejšího premiéra Václava Klause v roce 1996 a o dva roky později začala přístupová jednání. 

Bývalý předseda KSČM Miroslav Grebeníček se ve svém projevu 1. května 2000 obrátil na Václava Havla, aby odmítl vstup České republiky do stávající Evropské unie.

V červnu 2003 se v Česku uskutečnilo referendum, které mělo rozhodnout o přistoupení do EU. Přes 77 % občanů se v něm vyslovilo pro vstup a kolem 23 % proti vstupu. Přestože ve straně panovaly na otázku možného přistoupení různé názory, vedení KSČM doporučilo svým voličům v referendu členství v EU odmítnout.

Problematické referendum

V březnu 2014 proběhlo na území Krymu referendum, v němž jeho obyvatelé hlasovali, zda si přejí vyhlášení nezávislé Krymské republiky, která by následně požádala o připojení k Ruské federaci. Upřesněme, že přesné znění položených otázek vypadalo následovně:

1. „Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?“
2. „Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?“

Jak bylo však upozorněno (např. zde a zde), faktický rozdíl v těchto otázkách je minimální. Pro spojení Krymu s Ruskem se v plebiscitu nakonec vyslovilo 96,8 % hlasujících při účasti 83,1 procenta. Výsledky se tedy zdají jednoznačné.

Při bližším pohledu ale narazíme na několik protiprávních aspektů referenda. Referendum bylo uspořádáno krymským parlamentem, který k takovému kroku nemá oprávnění. Ukrajinská ústava (.pdf) totiž stanovuje, že územní uspořádání Ukrajiny může být určeno, popř. měněno pouze ukrajinským státem, resp. zákony Ukrajiny (.pdf, str. 31–32).

Článek 73 ukrajinské ústavy (.pdf, str. 20) navíc uvádí, že „změna území Ukrajiny je rozhodnuta výhradně celo-ukrajinským referendem.“ O změně ukrajinského území tedy dle ústavy nemohou rozhodovat pouze obyvatelé jednotlivých částí státu.

Rovněž samotný průběh referenda byl problematický, neboť například ve městě Sevastopolu bylo pro připojení k Rusku odevzdáno o 23 % hlasů více, než činil jeho celkový počet obyvatel. Dodejme, že EU ani OBSE své volební pozorovatele na Krym vzhledem k protiústavnosti tohoto referenda nevyslaly.

Zmiňme také, že Valné shromáždění OSN 27. března 2014 schválilo nezávaznou rezoluci, která výsledky referenda prohlásila za neplatné. Proti rezoluci se naopak vyjádřily Bělorusko, Severní Korea, Kuba, Venezuela, Súdán či Sýrie. V reakci na uskutečnění plebiscitu pak byly proti Rusku zavedeny sankce, a to jak ze strany členských států Evropské unie, tak např. ze strany Spojených států amerických.

Jednalo se o okupaci?

Marta Semelová ve svém výroku dále tvrdí, že se nejednalo o okupaci ze strany Ruska. Z výroku ale není úplně jasné, v jakém kontextu zmiňuje násilí a lynčování. Předpokládáme, že Marta Semelová mluví o páchání násilí na místním obyvatelstvu ze strany Ukrajinců, což je dle ní důvod, který by ospravedlnil zásah Ruské federace.

Uveďme, že etničtí Rusové tvoří na Ukrajině významnou národnostní menšinu. Podle údajů z roku 2001 tvořila tato menšina asi 17 % obyvatelstva žijícího na ukrajinském území. Na Krymském poloostrově před událostmi z roku 2014, kdy byl ještě součástí Ukrajiny, etničtí Rusové tvořili zhruba 59% většinu. Ukrajinci tvořili 24% menšinu, další významnou menšinou pak byli Tataři, kteří představovali cca 12 % obyvatelstva Krymu.

V rámci odstraňování vazeb na Rusko zrušil ukrajinský parlament platnost jazykového zákona, který povoloval užívání druhého úředního jazyka v oblastech, kde žila více než 10% národnostní menšina. Tento akt by pak mohl být považován za jednu z příčin protestů v regionech Ukrajiny s početnou ruskou menšinou, tedy i Krymu. Zmínky o lynčování či jiné formě násilí, které by bylo pácháno na ruském obyvatelstvu v období konání referenda, se však v žádných relevantních zdrojích neobjevují.

Z výše uvedeného vyplývá, že referendum bylo prostředkem pro ruské zabrání Krymu. V roce 2015 Vladimir Putin veřejně přiznal, že rozhodl o anexi tohoto poloostrova, čímž potvrdil, že neoznačení vojáci přítomní na Krymu v době konání referenda byli ruští vojáci. Tuto skutečnost přitom Rusko předtím odmítalo. I kvůli přítomnosti ruských vojáků, kteří ještě před konáním referenda obsadili např. krymský parlament, letiště a další významné budovy, se o kroku Ruska a o jeho následné přítomnosti hovoří jako o okupaci. Zdůrazněme, že neoznačení vojáci se v oblasti pohybovali již před uskutečněním samotného referenda. České Ministerstvo zahraničních věcí pak ruské činy taktéž označuje jako okupaci Krymu.

Shrnutí

Závěrem shrňme, že o připojení Krymu k Ruské Federaci sice bylo rozhodnuto na základě referenda, avšak jeho uspořádání bylo protiústavní a také jeho průběh byl problematický a jsou zde značné pochybnosti o správnosti oficiálních výsledků. Kvůli přítomnosti ruských vojsk na Krymu v době konání plebiscitu se ruské činy, které vedly k zabrání Krymu, považují za okupaci. Výrok Marty Semelové tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Je pravdou, že hlavní město Praha (.pdf, str. 7 a násl.) v 90. letech většinu svých bytů převedla do správy městských částí. Z celkového počtu cca 194 000 bytů, které po roce 1991 přešly do obecního bytového fondu hlavního města Praha, zůstalo v roce 2000 v bytovém fondu 119 960 bytů. Město tedy přišlo o cca 38,1 % bytů. Toto číslo potvrzuje Ústav územního rozvoje (graf č. 2), podle nějž bylo do roku 2000 v Praze privatizováno 39 % všech obecních bytů.

Marta Semelová zřejmě reaguje na své předřečníky (čas 2:30–8:00), podle nichž by měli developeři prodávat městu určité procento nově postavených bytů za nákladové ceny.

Přestože mnichovská praxe je trochu jiná, rámcově odpovídá tvrzení Semelové. Zpráva (.pdf, ang., str. 50) Odboru městského plánování města Mnichov uvádí, že udělování povolení k výstavbě je podmíněno skutečností, že 30 % z oprávnění určí developeři pro výstavbu sociálního bydlení ("socially-appropriate home building.")

V červnu 2017 skoupila skupina CIB 739 bytů v pražské čtvrti Písnice. Zaplatila za ně energetické společnosti ČEZ téměř 1,3 miliard korun. Proti prodeji však již dlouhodobě protestují nájemci bytů, vadí jim, že ČEZ nenabídl odprodej bytů přímo jim.

Vzápětí společnost CIB Rent Písnice oznámila navýšení nájemného. Jak uvedla ČTK a skrze ni další internetové servery, podle cenové tabulky CIB budou nově například nájemníci bytů 3+1 platit měsíčně 10 000 korun místo současných zhruba 6 500 korun. Garsonka 1+1 vyjde nově o 2 500 korun více, takže lidé zaplatí 6 500 korun. Největší skok čeká obyvatele bytů 4+1, kteří zaplatí 12 900 korun - dosud platili 7 898 korun. Za devadesátimetrový byt, jehož původní nájem činil 14 000 korun, si nájemníci nově připlatí až o 5 000 korun více.

Nájmy se tak průměrně navýšily o desítky procent. Marta Semelová však zmiňuje zvednutí nájmů na konkrétní částku 15 000 korun. Snaží se tím patrně ilustrovat nafouknutí nájmů na Písnici. Nicméně zvednutí cen nájmů neproběhlo paušálně, ale odvíjelo se od velikosti bytů.

Šéfka organizace Pragulic Tereza Jurečková se o počtu lidí bez domova zmiňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „My odhadujeme, že to je těch 10–15 tisíc jenom tady v Praze.“ (video zde, čas 2:06) Podle telefonického hovoru se zástupkyní Pragulic se číslo spíše blíží 10 tisícům, ale reálně je neměřitelné.

Poslední průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí týkající se počtu osob bez přístřeší uvádí, že podle odhadu sociálních pracovníků obcí je bez domova v České republice 68,5 tisíc lidí, z toho 9,5 tisíc v Praze (.pdf, str. 9).

Dle Analýzy sdílené ekonomiky a digitálních platforem (.pdf, str. 46), kterou si nechal zpracovat Úřad vlády v roce 2017, bylo ke 2. květnu 2017 v Praze 18 586 ubytovacích zařízení nabízených přes Airbnb. Analýza dále uvádí, že „každoročně je přitom evidován téměř dvojnásobný nárůst kapacit této služby v Praze" (.pdf, str. 46).

Vzhledem ke vzestupné tendenci počtu nabízených nemovitostí z grafu na straně 47 Analýzy lze předpokládat, že v současnosti bude toto číslo ještě vyšší. Novější analýza s konkrétním číslem zatím neexistuje. Data na stránkách služby Airbnb či analýza (.pdf, str. 3) Colliers International Airbnb jsou sice novější, ale uvádí jen množství zarezervovaných ubytování, a to 14 000 jednotek, respektive 17 753.

Množství 7000 prázdných bytů zmiňuje analýza (.pdf, str. 9) Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR Praha) z března 2017. Uvádí se v ní: „Z celkového počtu bezmála 100 tisíc domů určených k bydlení jich bylo při posledním sčítání 7 022 zařazeno do kategorie ‚neobydlené'." Není zde ale uveden důvod neobydlení, tedy nevíme, zda jsou domy v chátrajícím stavu. Dodejme, že mluví o domovním fondu Prahy. Analýza však pracuje s daty pocházejícími ze Statistiky sčítání lidí, domů a bytů z roku 2011. Z tohoto důvodu jsme zaslali dotaz na Magistrát města Prahy s žádostí o poskytnutí přesného čísla a stavu neobydlených domů aktuálnějšího data.

Podle Správy služeb hl. města (SSHM), která má odtahy v Praze na starosti, od roku 2009 klesl počet odtažených aut v metropoli ze 68 tisíc na loňských 20 tisíc. Nejvíce se na celkovém počtu podílejí odtahy ze zón placeného stání, jejich počet však dlouhodobě klesá. Stoupá počet aut odtažených kvůli blokovému čištění. Podle Technické správy komunikací se naopak zvyšuje počet aut, která nebyla včas přeparkována z čištěných komunikací, a proto bylo třeba je odtáhnout. Letos jarní čištění začalo 3. dubna a počet odtahů vzrostl od roku 2005 o polovinu.

Tento výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť zmíněných 20 tisíc odtažených vozidel je oproti minulým rokům výrazně nižší výsledek. Také odtahy z tzv. modrých zón nejsou jediným místem odtahů, stoupá hlavně podíl odtahů z důvodu blokového čištění.

Dle informací zveřejněných 10. srpna 2018 portálem E15 je skutečně kvůli stavbě metra D potřeba vykoupit 655 pozemků. Jednání o výkupu probíhala k 18. červnu 2018 u 180 pozemků. Dalších 11 bylo smluvně převedeno do vlastnictví města a u 4 bylo smluvně provedeno spoluvlastnictví.

Nejnovější data, které jsou k dispozici v sekci Zpráv o činnosti Městské policie Praha, jsou za rok 2016. Tato zpráva (.pdf) udává počet volání na linku 156 (s. 12), což bylo za rok 2016 celkem 311 071 hovorů (v roce 2015 šlo o 342 799 hlášení).

Ve zprávě je rozlišováno, zda se jednalo o hlášení přestupků (114 221), trestných činů (161) nebo omezení na osobní svobodě (146). Kategorie dopravní situace se zde nerozlišuje, stejně jako u rozboru statistik jednotlivých ohlášených a objasněných přestupků.

Dodejme, že z celkového počtu 1 055 163 odhalených přestupků v roce 2016 se týkalo dopravy 904 447 (tamtéž, s. 12), což je 86 %.

Novější data či statistiky, týkající se konkrétně přestupků v dopravě nahlášených přes linku 156, nejsou k dispozici, tudíž jsme napsali dotaz na Městskou policii hlavního města Prahy. Nyní je pro nás výrok neověřitelný.