Martin Komárek

Martin Komárek podle našich zpráv odešel z MF Dnes, kde působil více než 20 let jako politický komentátor, ke dni 3. června 2013. Zprávy komentující jeho odchod shrnul článek na webových stránkách hnutí ANO. Dva z těchto článků hovoří o spolupráci s deníkem po dobu následujících dvou měsíců, poslední jeho komentář pro idnes.cz vyšel ale 31. května. Na stránce hnutí ANO již 4. června den vyšel příspěvek Martina Komárka nastiňující jeho vizi svého působení v hnutí.

Již od dubna se skutečně spekulovalo o koupi koncernu Ringier Axel Springer Media AG, vydavatele takových medií jako například Blesk či Reflex. Tuto zprávu vypustil server E15.cz, špatně ji interpretovali i na webu Finance.cz. To ovšem 24. června dementovali sám Andrej Babiš i vydavatelství Ringier

Zpráva o tom, že Andrej Babiš koupil vydavatelství Mafra obletěla republiku dva dny poté., tedy necelý měsíc po odchodu Martina Komárka z MF Dnes. Vyjádření Martina Komárka tedy hodnotíme jako nezávadné.

Výrok hodnotíme na základě informací Etického kodexu poslance politického hnutí ANO 2011 jako pravdivý.

Etický kodex poslance politického hnutí ANO 2011 upravuje hlasování poslance v čl. 1 písm. c): " zásada svědomitosti - poslanec se při výkonu svého mandátu rozhoduje na základě důkladného, objektivního a kvalifikovaného posouzení projednávané věci. Návrhy zákonů, pozměňovací návrhy a jiné návrhy před jejich podáním projedná s klubem, či vedením klubu. Usnese-li se klub na závazném jednotném hlasování, je poslanec povinen toto usnesení akceptovat, rozhodne-li se neakceptovat usnesení klubu, seznámí se svým postojem předsedu klubu."

Pokutování poslance upravuje čl. 4: " Dodržování etického kodexu poslance bude kontrolovat vedení klubu. Pokud vedení klubu konstatuje, že došlo k porušení některého z výše uvedených závazků, zavazuje se poslanec zaplatit sankci až do výše měsíčního platu, jejíž výnos bude věnován na dobročinné účely. "

Z Etického kodexu tedy vyplývá, že vedení klubu má pravomoc posoudit povahu odlišnosti osobního hlasování od klubem schváleného hlasování a na základě tohoto posouzení je oprávněn udělit poslanci pokutu.

Pravdivost výroku Martina Komárka potvrzují zpravodajské články k tématu, projev bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR a doplňující informace poskytuje Český statistický úřad.

Martin Komárek ve svém výroku uvádí, že se některé soudní procesy " táhnou strašně dlouho " a zmiňuje také případ Mostecké uhelné společnosti. Je jistě na subjektivním zvážení čtenáře, jaký časový interval považuje za "strašně dlouho". Nicméně ke zmíněné kauze MUS (od r. 1996), kde zapojení švýcarského soudu v Bellinzzoně dokládají články z českých, anglických (eng) i švýcarských (eng) zdrojů můžeme přidat například také případy firmy H-System (od r. 1999), CS Fondy (od r. 1997), investiční fond Trend (od r. 1997), kauza Union banky (od r. 2003) a další (výčet jiných kauz lze dohledat například v projevu Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně ČR ze dne 17. ledna 2013 nebo webových zpravodajských stránek ČTK ceskenoviny.cz).

Pro doplnění uvádíme informace ze statistické ročenky ČR 2012 Českého statistického úřadu. Ten uvádí ve svém dokumentu (.xls) "SOUDNICTVÍ, KRIMINALITA, NEHODY: Pravomocná rozhodnutí soudu a průměrné délky soudního řízení" průměrné délky soudních řízení rozdělených podle druhů.

K rozpuštění poslanecké sněmovny došlo 20. srpna, prezident Miloš Zeman toto rozhodnutí poslanců potvrdil 28. srpna a vyhlásil předčasné volby na 25. - 26. října.

Podle průzkumů veřejného mínění prováděné společností MEDIAN na přelomu červen-červenec (pdf.) a červenec-srpen (pdf.) byla strana ANO 2011 řazena spolu s dalšími stranami (např. Úsvit přímé demokracie, Česká pirátská strana) mezi ty, jejichž podpora se pohybovala kolem 2% (resp. méně než 2%).

Následující průzkumy byly již prováděny po vyhlášení předčasných voleb:

Průzkum společnosti MEDIAN z období září-říjen (pdf.) ukazuje již 13% podporu strany ANO.

Jiná společnost (TNS Aisa) zachytila průzkumy, jakým způsobem se vyvíjela podpora jednotlivých stran v období od začátku září do poloviny října. Podpora ANO se dle tohoto průzkumu (v daném období) vyšplhala ze 7% na celkových 16%.

Poslanec Martin Stropnický v nedělní Partii (v čase 9:50) z 27. října potvrdil existenci analýzy, přímo hovoří o průniku 61 procent s ČSSD.

Následně místopředsedkyně hnutí Věra Jourová v pátek 8. listopadu 2013 dala novinářům informaci, že „s programem lidovců vidí hnutí shodu ve zhruba 80 procentech, s ČSSD asi v 60 procentech." Tuto zprávu, kterou přinesla ČTK, obratem vydalo několik zpravodajských serverů, například Deník.cz, Lidovky.cz či Týden.cz.

Zmíněnou analýzu nemáme sice k dispozici, nicméně její existenci potvrdili již bezprostředně po volbách další čelní představitelé hnutí ANO, hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Oslovili jsme také hnutí ANO s žádostí o poskytnutí této analýzy, abychom mohli nabídnout primární zdroj k výroku poslance Komárka. Výrok případně doplníme po obdržení odpovědi.

V návrhu volebního systému Karla Janečka se konkrétně píše: " Každý volič disponuje dvěma plusovými hlasy. Buď zvolí politickou stranu jako celek, což znamená, že oba její kandidáti získají po jednom hlase, nebo své hlasy přidělí dvěma kandidátům z odlišných kandidátních listin. Volič má také jeden minusový hlas, který udělí kandidátovi z kterékoliv kandidátky, kterého v poslanecké sněmovně nechce. Všechny hlasy mají stejnou váhu, tudížza každý plusový hlas se kandidátovi jeden bod přičte a za každý minusový jeden bod odečte." Na svém webu pak Janeček také ještě uvádí, že změnou projde také počet volebních obvodů, kdy ze současných 14 se jejich počet zvýší na 81.

Návrh zákona o tzv. registru smluv (Sněmovní tisk č. 740) předložila sněmovně skupina poslanců 28. června 2012, zástupcem navrhovatele byl Jan Farský. K návrhu se nejprve vyjádřila vláda, která uvedla několik připomínek (.pdf, dostupné ke stažení zde). Především vyzvala k širší odborné diskuzi, neboť se dle jejího vyjádření mělo jednat o výrazný zásah do celého systému smluvního práva. Mezi další vládní připomínky patřilo nejednoznačné vymezení smluv, které by měly být zveřejňovány a problémy s některými odůvodněními.

Návrh zákona byl poté Organizačním výborem doporučen k projednání Ústavně právnímu výboru. Při 1. čtení tohoto návrhu v Poslanecké sněmovně, které proběhlo na schůzi 9. listopadu 2012, byl návrh přikázán k projednání výborům.

Návrh zákona projednávali Ústavně právní výbor (čtyřikrát) a Výbor pro pro veřejnou správu a regionální rozvoj (jednou). Ve všech případech bylo projednávání návrhu zákona přerušeno, přičemž se nám nepodařilo přesně dohledat, proč tomu tak v některých případech bylo. Po jednání 27. února 2013 požádal Ústavně právní výbor o stanovisko k návrhu Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf, dostupné ke stažení zde). Po jednání 29. května 2013 bylo přerušení odůvodněno potřebou informací, které měli dodat navrhovatelé zákona ve spolupráci s Ministerstvem vnitra a které by se týkaly odhadu rozpočtových dopadů na města, obce i kraje. Navrhovatelé byli také vyzvání, aby ve spolupráci s Ministerstvem financí navrhli kompenzační mechanismus pro samosprávy vedoucí k eliminaci dodatečných rozpočtových nákladů plynoucích z uzákonění povinného registru smluv (.pdf, dostupné ke stažení zde).

Mezi největší kritiky tohoto návrhu patřila ODS. Dle České televize straně například vadilo ustanovení, které by rušilo smlouvy, které nebudou v registru zveřejněny do tří měsíců od jejich uzavření. ODS měla také výhrady k tomu, že by se vedle smluv měly zveřejňovat i faktury, neboť by to daný systém zahlcovalo. Česká televize 30. května 2013 informovala o již pátém přerušení projednávání daného návrhu zákona. Poslanci za ODS, ČSSD a KSČM se tehdy měli vyjádřit, že je dále nutné analyzovat možný dopad této normy. Projednávání tohoto sněmovního tisku bylo ukončeno s koncem volebního období, což znamená, že návrh zákona putoval legislativním procesem přes rok bez žádného výsledku.

Zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), nabyl platnosti již roku 2002, účinnosti měl nabýt k 1. 1. 2004. Jeho účinnost však byla opakovaně odkládána. Zákon je tak stále neúčinný, tj. bez právní síly. Účinnosti by měl nabýt k 1. 1. 2015, pokud tedy nebude znovu odsunuta.

S existenci tohoto zákona počítá již Ústava České republiky ve svém čl. 79 odst. 2. Toto ustanovení stanovuje, že: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

Takový účinný zákon však český právní řád v současnosti postrádá. Pracovní poměr státních zaměstnanců se tak nyní řídí především zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce.

Jelikož ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, počítající se zákonem o státní službě, nabyl účinnosti se vznikem nového státu, tedy 1. 1. 1993, hodnotíme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

Služební zákon neboli zákon č. 218/2002 Sb., (pdf.) o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech byl vyhlášen ve Sbírce zákonů již 28. května 2002. Dle prohlášení Úřadu vlády ČR má nabýt úplné účinnosti skutečně až 1. ledna 2015.

V programovém prohlášení Vlády ČR z 4. srpna 2010 (pdf.) se vláda zavazuje mimo jiné, že: „Vláda bude usilovat o odpolitizování veřejné správy zaváděním moderních principů řízení orgánů veřejné moci a metod řízení kvality. Vláda předloží návrh jednotné právní úpravy práv a povinností úředníků veřejné správy, ve které bude jednoznačně určena hranice mezi politickými a úřednickými místy a zajištěno odpolitizování, profesionalizace a stabilizace veřejné správy.“

V červnu 2013 vláda schválila návrh zákona o státních úřednících, který by měl vézt mimo jiné k odpolitizování úřední správy a vznik pozice státního tajemníka.

Poslanecká sněmovna však tento návrh nemohla schválit v důsledku jejího rozpuštění v srpnu 2013.

S ohledem na tyto informace shledáváme výrok poslance Komárka jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, přestože samotná mnichovská dohoda otázku platnosti či účinnosti neřeší a odborníci na mezinárodní právo se v otázce její platnosti neshodují dodnes.

Za nulitní však byla mnichovská dohoda jednoznačně označena ve Vyhlášce ministra zahraničních věcí z roku 1974 o Smlouvě o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německa. Z právního hlediska to označuje naprostou neplatnost smlouvy od samotného počátku (například v důsledku nedostatečných kompetencí či neexistenci vůle).

Již za války pak zpochybnili Britové závaznost dohody pro Velkou Británii, její závaznost podle nich zanikla jejím závažným porušením Hitlerem, když v březnu 1939 převzal vládu nad zbylým územím Československa.

K pochybnostem o neplatnosti smlouvy vedou i další důvody, především to, že byla tehdejšímu Československu „vnucena pod hrozbou síly“.