Martin Komárek

Martin Komárek se ve svém výroku vyjadřoval k tomu, že neví, zda by případné propuštění Davida Ratha z vazby již před předčasnými volbami nějak ovlivnilo např. výsledek sociální demokracie. Mluví o tom, že jeho hnutí by kartu Davida Ratha v kampani nevytáhlo a poukazuje na to, že doposud se k této kauze ANO zdrželo komentářů. To však není pravda, neboť jak je patrné z následujícího výčtu, Davidem Rathem a jeho kauzou operují v mediálních výstupech zástupci ANO včetně předsedy Babiše již poměrně dlouhou dobu.

Milan Hulík, předseda Rozhodčí a smírčí komise hnutí ANO a garant programové sekce právo a spravedlnost, skrze blog na webových stránkách hnutí ANO opakovaně naráží na Davida Ratha a jeho kauzu, viz například „Rath sice zazářil svým krabicovým vínem, ale jeho litoměřická indispozice jej z tvrdé konkurence bavičů vyřadila, " či „...největšími bojovníky proti korupci jsou ti, kteří ji vyhlásili boj na život a smrt (Rath, Peake), než se zjistilo, že i pro ně platí to césarovské „I ty, Brute (Brutko)?“

Petr Havlíček, předseda hnutí pro Pardubický kraj, se přidává se svým prohlášením: „To by nedokázal ani Rath. Podívejte se na něj, jak to všechno zbabral, břídil jeden, už si ani neškrtne." Hnutí ANO prokazatelně kartu Rath využilo i prostřednictvím svého předsedy a zakladatele Andreje Babiše. Ten se ostře a poměrně rozsáhle ohradil proti srovnání s Davidem Rathem a definitivně kauzu odsoudil posledním odstavcem článku na svém blogu.

V rámci samotné kampaně pak Babiš použil kartu Rath minimálně na mítinku v Brně, referovaly o tom např. eurozprávy.cz, kdy prohlásil: " Jediný rozdíl mezi Rathem a některými dalšími politiky je ten, že Ratha chytili ".

Proto přinejmenším nelze říci, že o Davidu Rathovi a jeho kauze nikdy nemluvili.

Na druhou stranu dodáváme, že místopředsedkyně strany Věra Jourová se vyjádřila, že si „jako jedna z mála možná umí představit, jak mu (Rathovi, pozn. Demagoga) je a soucítí s ním." Sama totiž ve vazbě 33 dní strávila, než byla propuštěna.

Uvedený faktický výrok se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů ověřit.

Obrátili jsme se proto na doc. Filipa Křepelku z katedry Mezinárodního a

evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který nám

prostřednictvím emailu poskytl následující stanovisko:

"Dobrý den,
právo Evropské unie ani Rady Evropy jako druhé relevantní organizace:
- neřeší vztahy mezi státy a jeho církvemi (privilegování, dotace, apod.), nejde-li to za hranu náboženské svobody.- neukládá restituce ani individuální, ani institucionální.
Tj. restituce jsou možné, ale nikoli mezinárodně - a evropskoprávně povinné.

Jiná věc je, "co se sluší", ale též zde bych řekl, že jde o náladu akorát v určitých kruzích a že téma mezinárodních vztahů to není.Filip Křepelka" Na základě výše uvedeného odborného stanoviska výrok označujeme jako

nepravdivý.

Během ověřování výroku jsme oslovili také Martina Komárka s dotazem, z jakých zdrojů čerpal v rámci tohoto konkrétního výroku. Odpověď nově zvoleného poslance hnutí ANO přinášíme v plné šíři:

"Milý pane Garguláku, vycházel jsem z těchto premis:
1) EU požaduje odluku církví od státu, tedy to platí i pro Česko a bez majetkového vyrovnání to nejde.
2) Republika se k restitucím zavázala. Část bývalého církevního majetku je dokonce vyjmuto z hospodaření obcí a leží ladem. Kdyby republika požadavek nesplnila, mohla by se ho církev domáhat u našich i mezinárodních soudů.
Další prověření těchto tezí si dovoluji nechat na Vás.
Server demagog považuji za skvělou korekci občasných politických tlachů a pevně doufám, že si udrží nezávislost, korektnost a tedy důvěryhodnost.
S úctou,
M.K."

Martina Komárka jsme dále konfrontovali se stanoviskem doc. Křepelky. Poslanec hnutí ANO zaslal následující vyjádření:

"Milý pane Garguláku,

asi jsem se vyjádřil ne zcela srozumitelně.

Vycházím z listiny práv a svobod, která ukládá, aby církve vykonávaly svou činnost nezávisle na státu. Což v Česku není. A není to možné, aniž církve získají zpět nějaký majetek.

Dále z toho, že církve obdržely od státu (dokonce už od bývalého ČSFR) závazný příslib, že budou za křivdy odškodněny. Takže se domnívám, že se mohou dodržení příslibu domáhat u mezinárodních soudů (nevím s jakým výsledkem, ale to jsem neříkal). Nejsem vševěd, ale právníci, s nimiž jsem se radil, tvrdí, že tento nárok podporují například nálezy ústavního soudu z 24. června 2009, 1. července 2010 či 22. února 2011.

S úctou,

M.K."