Martin Konvička

Samotná událost (tedy zásah kvůli vydání knihy) skutečně proběhla a po ní také byla policie kritizována jednak za necitlivé načasování (ze strany muslimů i ministra vnitra) a také také necitlivý přístup (např. zmiňované boty). Muslimská komunita ovšem vydala také prohlášení, v němž policii samotný zásah neupírá, pozastavovala se nad výše uvedenými nuancemi.

Nakolik jde tuto kritiku považovat za "stupňování agresivních požadavků" (Konvička mluví o jediném izolovaném případě) necháme na posouzení čtenáře a výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se jedná spíše o interpretaci samotného Martina Konvičky.

Policejní zásah (video) v pražské muslimské modlitebně z dubna 2014, jehož důvodem mělo být podle policie " podezření z vydání a distribuce knihy, která šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti takzvaným méněcenným rasám" – skutečně vyvolal nesouhlas české muslimské komunity.

Její představitelé se nejprve ohrazovali pouze proti načasování (při páteční motlitbě - což kritizoval i ministr vnitra) policejní akce. Předseda Ústředí muslimských obcí v ČR Muneeb Alrawi například tehdy prohlásil:

" Respektujeme, že policie mohla zasáhnout a zásah neupíráme. Ale způsob a načasování budeme chtít vysvětlit. Jenom tím přitáhli pozornost médií a nahnali vítr do plachet těm, kteří jsou proti muslimům."

Později oznámili muslimové, že podají proti jednání stížnost, kde si mimo jiné skutečně stěžovali i na to, že policisté přišli obutí na jejich svaté místo, kde se každý musí zout.

Kritika policie stran také zazněla v den zásahu v hlavních zpravodajských relacích komerčních televizí:

TV Nova - "Šli v botách jako do toho mešita a tohle to, trošičku špatně, bohužel. "

FTV Prima - "svědek zásahu--------------------
Policie nás zajistila a lustrovala, nic jinýho. To znamená, že jsme nemohli všichni lidé, kteří tam byli, neměli možnost zvednout hlavu, protože pořád jsme dostávali pokyn, že hlava musí být dole.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
A podobně popisují muslimové i policejní zákrok v mešitě na Černém Mostě.

svědek zásahu
--------------------
Je veliký jako ponižování jako muslimů v České republice. Za prvé to není poprvé, jako dělají, takové ponižování, jak teďko šli prostě a šlápli jako do modlitebny a já nesouhlasím s tím.

Nikola VEVERKOVÁ, redaktorka
--------------------
Podle policie je ale razie standardní a detektivové zvolili co nejcitlivější formu vyšetřování.

Pavel HANTÁK, mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu
--------------------
Postupujeme s maximální možnou mírou ohleduplnosti vůči nezúčastněným osobám a při respektování svobody vyznání. "

Stejně tak kritizoval policejní akci i ministr vnitra Milan Chovanec. A přestože policejní inspekce později neshledala žádné pochybení, ministr policisty pokáral doporučením, aby příště lépe vážili své kroky.

Výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný. Pro jeho komplexnost jsme kontaktovali akademické historiky, s nimiž pracujeme na finálním hodnocení. Níže najdete souhrn problematiky tak, jak se jeví z veřejných zdrojů.

Arabové byli v 11. století v Evropě přítomni pouze na Pyrenejském poloostrově, kam pronikali od 8. století ze severní Afriky. V 8. století zde také založili chálífát s centrem v Cordobě. V 11. století se chálífát rozdrobil na několik částí, což umožnilo křesťanskému obyvatelstvu zahájit tzv. reconquistu – dobývání ztraceného území.

Impulsem pro zahájení křižáckých válek nebylo dění na Pyrenejském poloostrově, ale mocenské změny v Palestině. Do roku 1070 ovládali palestinské území Arabové, kteří umožňovali křesťanům přístup k poutnímu místu křesťanů, ke svatému hrobu. Po roce 1070 však byli Arabové přemoženi tureckými seldžuky, kteří přepadali a zabíjeli křesťany, narušovali obchodní cesty s Čínou a Indií a především začali podnikat výpady na Byzantskou říši.

Pro dokreslení situace je třeba nastínit, jak vypadala Evropa v 11. století. Šlechta v této době trpěla kvůli fungujícímu lennímu systému nedostatkem půdy – půda se dělila pouze dědictvím. Navíc do Evropy pronikaly zprávy o bohatství ve východním Středomoří.

Impulsem pro křížové výpravy byl postup Turků v Malé a Přední Asii. Byzantský patriarcha požádal o pomoc proti tureckým výpadům evropské panovníky i papeže. V roce 1095 tak papež Urban II. vyzval celou Evropu ke svaté válce, k osvobození svatých míst v Palestině. Výzva byla nadšeně přijata, papež navíc bojovníkům přislíbil ponechání dobyté půdy. Výprav se zúčastnila evropská šlechta, evropští panovníci, ale i jejich poddaní.

Na dobytých územích zakládali křižáci státy a stavěli hrady. Během 200 let podnikli Evropané celkem 8 křížových výprav. V průběhu čtvrté z nich dobyli i Cařihrad, který původně Evropu žádal o pomoc.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný z důvodu rozdílných a nejednoznačných interpretací, jež vycházejí z koránu a dalších svatých knih islámu. Celá problematika je navíc příliš obsáhlá na to, abychom ji byli schopni zachytit v její komplexnosti. Přinášíme alespoň shrnutí hlavních východisek.

V samotném koránu není zmíněn trest za apostázi (odstoupení od víry), nicméně ateismus je zmíněn v tomto kontextu (Sůra 9:73,74):

• Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům abuď přísný na ně! Útočištěm jejich bude peklo, a jak hnusný je to cíl konečný!
• A přísahají při Bohu, že to neřekli, avšak již pronesli slova nevíry a stali se nevěřícími poté, co byli již muslimy.A zamýšleli něco, čeho pak vůbec nedosáhli, a mstili se jedině za to, že Bůh a posel Jeho je obohatil z dobrodiní Svého. Však jestliže se kajícně obrátí, bude to pro ně lepší, jestliže se naopak zády odvrátí, potrestá je Bůh trestem bolestným na tomto i na onom světě. A nebudou mít na zemi ochránce ani pomocníka žádného.

Dále např.:

• Dotazují se tě na posvátný měsíc a na bojování v jeho průběhu. Rci: „Bojovat v něm je hřích těžký, avšak odvracet od stezky Boží, nevěřit v Něj a v Mešitu posvátnou a vyhánět obyvatele jejich z ní je ještě těžší hřích před Bohem; svádět od víry je horší než zabíjet. Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou. (Sůra 2:217)
• Vy, kteří věříte! Kdo z vás se odřekne náboženství svého . . . A Bůh přivede lidi, které bude milovat a kteří budou milovat Jeho a kteří budou pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím, budou bojovat na cestě Boží a nebudou se bát výčitek nikoho. A toto je laskavost Boží a On ji uštědřuje, komu chce, a Bůh je velkorysý, vševědoucí(Sůra 5:54).

Korán s výskytem nevěřících (tedy ateismem) počítá a stejně jako v předchozích případech je jediným trestem pro nevěřící hněv boží.

• Kdyby byl Pán tvůj chtěl, věru by byli všichni, kdož na zemi jsou, vesměs uvěřili. Chceš snad donutit lidi, aby se stali věřícími, když není duši žádné dáno, aby uvěřila jinak než z dovolení Boha, a když On uvaluje hněv Svůj na ty, kteří rozum nemají? (Sůra 10:99,100)

Na druhou stranu, zmínky o odpadlictví lze nalézt v hadísách (původně ústně uchovávaná výpověď o činech a skutcích proroka Muhammada), jež si lze v českém překladu přečíst v rámci debaty o celém problému odpadlictví třeba zde. Lze tak například číst, že:

• Krev muslima, který prohlásil, že zde není boha kromě Alláha a že já jsem posel Alláhův, nesmí být prolita kromě tří případů: Pomsta (u vraždy), ženatí cizoložníci a cizoložnice, a ten, kdo se odvrátí od jeho víry a zatratí muslimskou společnost.
• Kdokoliv změní svou víru, zabijte jej.

Pro doplnění ještě dodáváme, že existují země, v nichž považují: "ateisty a sekularisty za nebezpečí pro společnost. Někde je toto smýšlení trestné, v Saúdské Arábii je ateismus synonymem terorismu. (...) Většina zemí nerespektuje práva ateistů a svobodomyšlenkářů tak, jak to požadují úmluvy OSN. Navíc 13 zemí–všech muslimských*–trestá odpadlictví od víry nebo rouhání i smrtí. Trestné mohou být ale veřejné projevy ateistického smýšlení i v Rusku".

*Muslimských zemí je celkově cca 37.

Pokus o zažalování islámu v ČR z 90. let se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.