Martin Schulz

Na základě údajů Eurostatu ze 4. čtvrtletí roku 2013 hodnotíme výrok jako pravdivý.

Hranici 50% nezaměstnanosti překračuje ve věkové skupině do 25 let Řecko (58,3 %) a Španělsko (55 %). Chorvatsko se k ní těsně blíží se 48,8 %.

Řecko58,3%Španělsko55%Chorvatsko48,8%Průměr EU 2823,1%(Eurostat)

Evropská centrální banka má základní úrokovou míru (o níž Schulz mluví) nastavenu na 0,25 %. Toto opatření platí od 13. listopadu 2013.

Všechny jmenované země euro buď mají, nebo se ho chystají v blízké době přijmout. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Nejnovějším členem eurozóny se v roce 2014 stalo Lotyšsko. Estonsko přijalo euro v roce 2011. Seznam členských států eurozóny lze nalézt na stránkách Evropské komise. Polsko a Litva euro zatím nemají, jsou ale členy systému ERM II.

Žádný členský stát, který není v eurozóně, a to včetně Polska a Litvy, nemá předem stanovené datum, kdy do zóny vstoupí. Tyto státy musí nejdříve splnit tzv. Maastrichtská kritéria. Nejblíže k euru, potažmo nejblíže ke splnění Maastrichtských kritérií, má Litva, jež má přijetí naplánováno na leden 2015.

Pokud budeme pro zjednodušení měřit blahobyt jako HDP na hlavu, tak musíme dát Martinu Schulzovi za pravdu.

Vyplývá to ze statistik Eurostatu (.pdf, ang.), kdy z českých regionů jediná Praha dosahuje HDP vyššího než je průměr EU (v roce 2011 to bylo 171 %), ostatní regiony za průměrem zaostávají na rozmezí 63 až 73 procent.

Nerovnoměrnost ještě více vyniká ve srovnání ČSÚ, z něhož vyplývá, že Praha vytváří téměř čtvrtinu celkového českého HDP, zatímco třeba počtem obyvatel srovnatelný Moravskoslezský kraj tvoří desetinu produkce.

Tento výrok hodnotíme na základě dat Světové banky jako pravdivý.

Jak uvádí Martin Schulz, ekonomika Číny či Spojených států je skutečně větší (měřeno ročním HDP) než ekonomika Německa, ta je ale hned po Japonsku čtvrtá největší na světě. Hned v závěsu za ní navíc najdeme další evropské země jako Francii a Velkou Británii.

Pravda ale je, že HDP Německa je proti Spojeným státům asi pětinový a méně než poloviční proti Číně. Nominální HDP zmíněné Indie je pak poloviční proti Německu.

Po přepočtu paritou kupních sil (PPP) se ale Indie stává třetí největší ekonomikou a Německo padá na páté místo. Tento propočet tedy potvrzuje slova Martina Schultze.

HDP (nominální)HPD (PPP)Německo3,428,130,624,8393,377,526,142,453Čína8,227,102,629,83112,268,638,111,208Indie1,841,709,755,6794,715,640,329,360USA16,244,600,000,00016,244,600,000,000

data Světové banky za rok 2012, částky jsou v dolarech

Evropská unie má skutečně 28 členských států, v nichž podle čísel z webu Europa.eu žije celkem 507 069 424 lidí.

Dne 20. února 2014 vyjednávali v Kyjevě ministři zahraničních věcí Polska, Německa a Francie s ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem. Jednalo se o dalším řešení ukrajinské krize, o zkrácení prezidentského období a o vypsání předčasných parlamentních voleb. V průběhu jednání byli ministři zahraničních věcí v kontaktu s ostatními šéfy diplomacie zemí EU, kteří se nacházeli v Bruselu. Ve stejný den se totiž v Bruselu konalo mimořádné zasedání ministrů zahraničí EU. Na programu jednání byly sankce a jejich uvalení na osoby odpovědné za násilí a použití nepřímé síly na Ukrajině.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Obě jednání probíhala současně, nicméně mimořádné zasedání ministrů zahraničí EU se konalo v Bruselu (Belgie), nikoliv v Lucembursku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, v Eurozóně je v současné době 18, nikoli 19 zemí.

Eurozóna se skládá z 18 zemí, nikoliv z 19, jak uvádí Martin Schulz. Osmnáctou zemí eurozóny se k 1. 1. 2014 stalo Lotyšsko. Evropská centrální banka řídí měnovou politiku Eurozóny a začala fungovat v roce 1998. Vytvoření jednotného vnitřního trhu zakotvují už Římské smlouvy. Eurobankovky a euromince jsou v současnosti zákonným platidlem v osmnácti zemích EU.

V USA je jedinou oficiální měnou americký dolar. Jako oficiální měna je ale používán například i v Panamě, Salvadoru nebo Ekvádoru. Funguje zde centrální banka (Federal Reserve System). Na federální úrovni funguje jedna federální vláda, každý z padesáti států federace pak má vlastní vládu.

Lisabonská smlouva stanoví, že od 1. listopadu 2014 by měl počet komisařů odpovídat 2/3 počtu členských států. Evropská rada však na summitu, který se konal 22. května roku 2013, rozhodla, že bude platit dosavadní pravidlo 1 stát = 1 komisař. K přijetí tohoto závazku bylo potřeba jednomyslné rozhodnutí, tedy souhlas každého členského státu. Všechny členské státy včetně České republiky hlasovaly tedy ve prospěch tohoto pravidla.

Pro změnu orgánů Evropské unie je potřeba jednomyslný souhlas všech členských států. Výrok Martina Schulze hodnotíme jako pravdivý.

Podle Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 25, článek 17) je systém volby a počet členů Komise schvalován jednomyslně v Evropské radě. Tedy i změna stávajícího počtu musí být jednomyslně odsouhlasena.