Michal Horáček

Marksová sice nebyla přítomna projednávání na výboru, který návrh zákon řešil (navýšení příspěvku nebylo jediným obsahem předlohy), tato absence ovšem nebyla důvodem, proč vládní předloha nebyla přijata.

Michal Horáček tuto interpretaci projednávání zákona o sociální podpoře veřejně uvádí opakovaně, např. na svém Facebooku.

Celý výrok se týká vládní novely zákona o sociálních službách. Ta v sobě obsahovala řadu bodů. Michal Horáček správně uvádí, že s novelou zákona by se měl zvýšit příspěvek osobám (do 18 let věku i nad) spadajícím do stupně IV. (úplná závislost) a nepodléhajícím péči dle § vyjmenovaných zde (.pdf, str. 3) na 19 200 Kč. Stávající zákon o sociálních službách přisuzuje osobám spadajícím do kategorie úplné závislosti 13 200 korun.

Vládní návrh, o kterém Horáček hovoří, prošel ve Sněmovně prvním čtením 17. května 2017, přičemž lhůta určená pro projednání ve výborech byla stanovena na 80 dní. Právě na jedno jednání garančního výboru (pro sociální politiku) Marksová nedorazila.

Konkrétně se jednalo o zasedání 11. července 2017. To dokládá zápis z jednání zmíněného výboru. Absence Marksové vyvolala hlasování o odložení projednávání a k jednání se výbor vrátil po dvou dnech. 13. července 2017 Marksová nebyla rovněž přítomna, na jednání ji však zastoupila její náměstkyně.

Výbor hlasoval o tom, že se návrh bude projednávat i přes nepřítomnost ministryně Marksové. Záznam z jednání uvádí:

„Poslankyně Hnyková navrhla vzhledem k okolnostem i k blížícímu se konci lhůty projednání tohoto zákona procedurální návrh, ve kterém by výbor se rozhodl projednat tisk i bez účasti ministryně práce a sociálních věcí. Hlasování č. 1 bylo prohlášeno za zmatečné.V hlasování č. 2 se pro pokračování v jednání vyslovilo 15 poslanců, návrh byl přijat.“

Absence ministryně práce tedy neznamenala, že by se návrh neprojednal. Výbor přijal usnesení, v němž doporučil poslancům, aby návrh zamítli. Pro tento návrh hlasovalo deset poslanců, tři se zdrželi a tři byli proti. Zmíněná novela se již do konce období nedostala na pořad jednání Sněmovny, takže nebyla ani přijata, ani zamítnuta. Pro její projednání chyběla tedy spíše politická vůle a většina ve Sněmovně. Pokud by většina poslanců měla zájem novelu projednávat, na pořad schůze by daný návrh prosadila.

Horáček má tedy pravdu v tom, že zákon nebyl projednán. Ovšem není to tak, že by za tuto věc mohla ministryně Marksová tím, že se nedostavila na jedno z projednávání. Důvodem neprojednání tak byla chybějící podpora pro celou novelu, návrh samotný pak vláda podala do Poslanecké sněmovny poměrně krátce před koncem volebního období.

Pro úplnost uveďme, že dle údajů Fondu dalšího vzdělávání (veřejná instituce –příspěvková organizace MPSV) z roku 2015 činí počet neformálních pečovatelů v České republice přibližně 250 tisíc. Jiný zdroj uvádí odhad mezi 250 až 300 tisíci pečovateli.

Michal Horáček mluví o svém tchánovi, profesorovi Jiřím Hořejším. Ten v telefonickém rozhovoru (a následné emailové komunikaci) s Demagog.cz tuto informaci popřel. Incident, o kterém se Michal Horáček zmiňuje, se podle něj nestal během tzv. Palachova týdne (tedy v lednu 1989), ale 28. října 1989. Profesor Hořejší se podle svých slov účastnil nepovolené demonstrace, na které byl spolu s dalšími občany zadržen příslušníky Pohotovostního pluku VB (dále PP). Následně byli odvezeni autobusem do Nymburka, kde byli vyslýcháni, a druhý den nad ránem odvezeni na Černý most, kde byli propuštěni. Příslušníci PP se podle něj sice chovali nevybíravým způsobem, ale popřel informaci o tom, že by jimi byl zbit.

V rámci výroku nijak nehodnotíme obsah nebo správnost představ či vizí jednotlivých kandidátů. Sledujeme pouze, zda nějakou svou představu kromě Horáčka artikulovali i další uchazeči o post prezidenta. Horáček sice svůj program popsal jednoznačně nejrozsáhleji, další kandidáti ovšem rovněž přišli se svými představami, a to včetně Drahoše. Představy Horáčkových soupeřů jsou popsány stručněji, než jak je tomu u něj. Nicméně není pravdou, že by žádnými představami nedisponovali.

Michal Horáček má, stejně jako šest dalších kandidátů, definované vize na svých webových stránkách. Vize na webu nemají pouze Mirek Topolánek a Miloš Zeman.

Horáček na svých stránkách zveřejnil svou vizi v sekci Program. Zde rozebírá svých devět hlavních témat v dlouhodobé perspektivě. Patří mezi ně Česká republika, Evropa a svět, Přistěhovalectví a migrace, Armáda ČR, Technologie nové éry, Vzdělávání, chudoba a bludné kruhy sociálního vyloučení, Rovnost žen a mužů, Zpět mezi nejbohatší země světa a Dopravní infrastruktura.

Podobné informace jsou dostupné i u ostatních kandidátů s výjimkou Miloše Zemana a Mirka Topolánka. Ti mají na svých kandidátských webech pouze životopisné údaje. V případě Topolánka tady najdeme ještě názorové články z různých serverů.

Jiří Drahoš má na svých stránkách rozcestník Moje vize, který obsahuje části Moderní a bezpečný stát, Naše vlast, Lidské schopnosti a Rodina na prvním místě.

Marek Hilšer má program rozdělen do šesti částí – Politika je služba lidem, Sebevědomí a prosperita, Péče o zdraví a přírodu, Silní nesmí ignorovat slabé, Bezpečná Česká republika a Odvaha je základem změny.

Svou představu o roli prezidenta zformuloval i Vratislav Kulhánek. Své Vize a priority zformuloval ve 12 sekcích, a to – Vnitřní politika, Důchodci, Průmysl versus zemědělství, Vzdělávání a školství, Zdravotnictví, Armáda, Sport, Prezidentské pravomoci, Zahraniční politika, Evropská unie, Přijetí eura a Imigranti.

Kandidát Jiří Hynek formuluje vize v sekci Co chci a Proč já. Poslední z prezidentské devítky Petr Hannig definuje stručné cíle a je zde dostupný také projev k oznámen kandidatury.

Není pravdou, že kurzovní sázení nevyvolává závislosti jako jiné typy hazardu. Studie, které to popisují, vycházejí minimálně padesát let – není tedy možné, že by v době psaní dizertace pana Horáčka (před rokem 2011) tato fakta nebyla dostupná.

Herní automaty jsou z hlediska závislostí velmi problematické. Podle některých studií (například tato z roku 1995) jsou dlouhodobě hlavní formou léčeného gamblerství. Podle studie Griffithse (1999) je gamblerství na automatech zvláště nebezpečné kvůli krátkým intervalům mezi sázkou a výsledkem a navíc jsou vytvořeny podmínky pro opakované hraní: to působí zvláště nebezpečně na lidskou psychiku, chování je výsledky bezprostředně posilováno a je vytvářen návyk (.pdf, str. 268–269, překlad Demagog.cz).

Svůj negativní postoj k výherním automatům Michal Horáček potvrdil například v rozhovoru pro rádio Impuls v roce 2010:

„Já bych každému chtěl říct, jestli jdete kolem automatů nebo vidíte někoho, kdo hází ty peníze do automatu, prostě nikdy to nedělejte, to je nesmysl, vůbec se toho nezúčastňujte. Může to mít ošklivé následky, prostě ne. A já s tím vlastně vůbec jsem nikdy nechtěl být spojován. Já jsem vždycky chtěl být spojovaný s tím, že já mám nějaký názor, já si třeba myslím, že Nadal porazí Federera, dejme tomu, no tak si na toho Nadala vsadím. No a teďka když budu mít pravdu, budu odměněn a když pravdu mít nebudu, tak budu potrestán. A míru odměny a trestu si určuji dopředu sám a vůbec do toho nemusí mít. To je něco úplně jiného. Je to vlastně zastávání názoru a prostě házení peněz do té bedny, kde jsou nějaké ty třešničky nebo ty citronky nebo co se tam točí, to žádný názor není, to je jenom hloupost.“

Pokud se zaměříme na kurzové sázení, o němž Horáček tvrdí, že nevyvolává závislosti, musíme tento pohled odmítnout. Kurzové sázení je samozřejmě jiný typ hazardu a podle některých studií přitahuje jiné gamblery než automaty: jak shrnuje studie Koncepční rámec škodlivého hráčství (vypracované Ontario Problem Gambling Research Center, vydané Úřadem vlády), je sázení částečně založeno na dovednosti.„Jedinci, které lákají právě tyto typy hazardních her, obvykle nacházejí potěšení v průzkumu akce a testování své vlastní ‚odbornosti‘ na tomto poli při sázení. Dále se tito jedinci snaží zvýšit zábavnost akce nebo sportu tím, že sázejí na jeho výsledek.“ (.pdf, str. 36) Tento dokument z roku 2013 zmiňuje kurzovní sázení spolu s dalšími typy hazardu a považuje jej za možného původce škodlivého hráčství, tedy vyvolávajícího závislosti, finanční i zdravotní nebo sociální problémy. Kurzovní sázení navíc může být vedlejším zdrojem zábavy a později závislosti i u profesionálních sportovců.

Nebezpečí kurzovního sázení pro Demagog.cz potvrdil i přední český psychiatr zabývající se závislostmi, MUDr. Karel Nešpor. „Kurzovní sázení je vede často k patologickému hráčství a k tomu s čím souvisí, jako jsou extrémní zadluženost, krádeže, zpronevěry atd. Tato forma hazardu je stejně nebezpečná jako hazardní automaty, ruleta atd.“

Problematické je i tvrzení, že v době psaní Horáčkovy disertační práce (2011) nebyly klinické důkazy o rizicích kurzového sázení popsány. To je v rozporu například s databází U.S. National Institutes of Health's National Library of Medicine (NIH/NLM), která uvádí desítky citací a odkazů na výzkumy patologického hráčství, pod které spadají i kurzové sázky. Popřípadě je třeba připomenout vědeckou zprávu z roku 1999 pro americký kongres National Gambling Impact Study Commision final report, která se snaží shrnout poznatky o gamblerství a patologickém hráčství, kam mj. podle zprávy patří i kurzové sázky (pdf., str.10–16). Ze starších studií můžeme zmínit studii Gambling And Mental Health z roku 1964 nebo Pathological Gambling z roku 1965.

Na závěr je také možno připomenout, že v citované disertační práci Michal Horáček odkazuje na praktické výzkumy ohledně rizik sázení minimálně, a nebo vůbec – zaobírá se spíše jen filozoficko-teoretickou stránkou problému.

Michal Horáček naráží na rozhovor Jiřího Drahoše pro pořad Štrunc serveru Info.cz z 15. srpna 2017.

Pavel Štrunc: „Pan Horáček tady byl a trochu se rozčiloval nebo podivoval nad tím, že nemáte program. Máte program?“

Jiří Drahoš: „Já nevím, co je to program prezidentský. Já mám základní teze, které mám na webu. Myslím si, že je to bohatě dostačující, psát sáhodlouhé programy nemá z mého pohledu valný smysl. Prezident není politická strana, která nějaký program pro voliče mít musí. Je zajímavé, že mi spousta lidí říká, pane profesore, vy jste náš program.“

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože Drahoš sice použil tezi o tom, že pro lidi je programem on, nicméně ji řekl v tom kontextu, že mu přijde zajímavé, že mu to říkají lidé. Neřekl, že kvůli tomu žádný program nepotřebuje. Drahoš dále upřesnil, že nemá program v obvyklém slova smyslu, disponuje však tezemi, které jsou podle něj dostatečné. Hloubku či přiměřenost „programu“ (resp. těchto tezí) nijak nehodnotíme, je ovšem faktem, že Drahoš svou vizi zveřejnil. Na svém webu (v části Moje vize) ji řadí do čtyř částí – Moderní a bezpečný stát, Naše vlast, Lidské schopnosti a Rodina na prvním místě.

Proti hejtmanu Půtovi i poslanci Babišovi je v současnosti vedeno trestní stíhání, oba se zároveň nachází ve fázi přípravného řízení, v tom lze Michalu Horáčkovi dát za pravdu. Kauza hejtmana Půty se však před soud zatím nedostala, natož aby bylo vydáno rozhodnutí. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Michal Horáček srovnává ve výroku postavení Andreje Babiše s postavením libereckého hejtmana Půty, proti kterému bylo v listopadu 2014 zahájeno trestní stíhání pro převzetí úplatku ve výši 800 tisíc korun. Úplatek měl hejtman převzít v souvislosti s opravou kostela Máří Magdalény v Liberci.

Martin Půta však v této věci před soudem dosud nestanul, z hlediska trestního práva se nachází pouze v přípravném řízení, které řízení před soudem předchází. Rozhodujícím momentem pro zahájení řízení před soudem je podání obžaloby, kterou ale státní zástupce doposud nepodal.

Co se týče Andreje Babiše, proti němu bylo na konci září letošního roku zahájeno trestní stíhání v souvislosti s padesátimilionovou dotací na stavbu farmy Čapí hnízdo, přičemž Poslanecká sněmovna Babiše ke stíhání vydala. Vzhledem k obnovení poslaneckého mandátu je však trestní stíhání Babiše v současnosti přerušeno, Policie ČR nicméně 21. listopadu podala novou žádost o vydání Andreje Babiše Poslanecké sněmovně. V případě opětovného vydání Babiše se tak bude v trestním stíhání pokračovat.

Michal Horáček oznámil kandidaturu na post prezidenta České republiky 3. listopadu 2016. Při této příležitosti například prohlásil, že věří, „že službu ve funkci prezidenta lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud“, a že věří v to, „že každý z nás potřebuje respekt od ostatních členů naší pospolitosti, ale především od hlavy státu“, což by se sice dalo považovat za nepřímou kritiku stávajícího prezidenta, nicméně se přímo o vymezování nejedná.

Současná hlava státu oficiálně veřejně oznámila své rozhodnutí obhajovat mandát 10. března 2017 (o den dříve to sdělil Zeman svým podporovatelům na večírku na Hradě).

Pokud tedy v období do 9. března, kdy se informace o obhajobě mandátu prezidentem Zemanem stala veřejnou, projdeme veřejná vyjádření Michala Horáčka, zjistíme, že se ve svých rozhovorech či stanoviscích příliš konfrontací s Milošem Zemanem nezabýval. Není ovšem pravdou, že by se nevymezoval proti hlavě státu vůbec.

To dokládáme dvěma příklady, kdy Horáček v období do 9. března 2017 své postoje s těmi Zemanovými srovnával. Dodejme, že nejde o vyčerpávající výčet, je víceméně nemožné pokrýt všechna veřejná setkání/rozhovory Michala Horáčka. Nijak nehodnotíme obsah těchto vyjádření, pouze poukazujeme na fakt, že jsou vůbec veřejně taková prohlášení dostupná.

Devět dnů po ohlášení kandidatury (12. listopadu) vydal server Novinky.cz rozhovor s Michalem Horáčkem. Ten na otázku „Mělo by Česko přijmout euro?“ odpovídá zcela jasným vymezením vůči postojům Miloše Zemana:

„Pan prezident Zeman byl zastáncem eura, neustále to hlásal. A prohlašoval se za eurofederalistu. Tedy za člověka, který by rád viděl snížené pravomoci národních států včetně našeho a zvýšené pravomoci Bruselu. Já nejsem eurofederalista v žádném případě. Otázku eura pečlivě sleduji. Myslím, že by to měli rozhodnout spíše ekonomové. Zdá se mi, že bychom na tom mohli ekonomicky spíš získat, ale rozhodně to není silný názor.“

Horáček tedy reaguje na otázku, při které by mohl odpovědět pouze svým vlastním postojem tak, že se vymezuje vůči Zemanovi. Další podobný příklad zaznamenal Horáček v únoru, když vedle sebe postavil postoje své a prezidenta stran možné účasti členů KSČM v budoucí vládě.

Ač jde, jak jsme uvedli výše, spíše o ojedinělé případy, kdy se Horáček vymezil vůči Miloši Zemanovi v čase, kdy ten ještě svou kandidaturu neohlásil, není pravdou, že by se tak nedělo vůbec. Proto je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Miloš Zeman byl během své politické kariéry jak předsedou Poslanecké sněmovny (v letech 1996–1998), tak i předsedou vlády (1998–2002). V roce 1996 byl zvolen poslancem a na základě politických dohod také předsedou dolní komory českého Parlamentu.

V roce 1998 do Sněmovny kandidoval opět, jako lídr strany byl rovněž kandidátem na předsedu vlády. Sociální demokracie pod jeho vedením volby vyhrála a uzavřela jednobarevnou menšinovou vládu na základě tzv. opoziční smlouvy (za tolerance ODS). Zeman se tedy stal premiérem a nezůstal ve stejné pozici jako před volbami, ovšem fakticky svou funkci v těchto volbách obhajoval, neboť procházel sítem stejných voleb podruhé za sebou.

V české politice není obvyklé, aby se politici ucházeli o hlasy voličů v parlamentních volbách jako kandidáti na předsedu Poslanecké sněmovny, a to ani v případě, že se jedná o předsedu Poslanecké sněmovny z předcházejícího volebního období. Obecně se logicky snaží jednotliví kandidáti profilovat na posty v exekutivních (vládních) funkcích.

V parlamentních volbách 2002 Miloš Zeman funkci premiéra skutečně neobhajoval, neboť svou kandidaturu odmítl. V průběhu období ohlásil, že se nebude ucházet ani o post premiéra v dalším období, ani nebude znovu kandidovat do čela sociálních demokratů. Namísto něj vedl ČSSD do voleb její předseda Vladimír Špidla. Zde je vhodné rovněž připomenout, že post předsedy sociálních demokratů zastával Zeman v letech 1993–2001, byl tedy do této funkce zvolen celkem čtyřikrát (v dvouletém cyklu).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloš Zeman obhajoval post předsedy Poslanecké sněmovny tím, že vedl ČSSD do parlamentních voleb 1998 jako její lídr. Premiérský post skutečně neobhajoval. Rovněž pak opakovaně kandidoval do funkce předsedy strany, kam byl zvolen celkem čtyřikrát v řadě.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože u řady položek nelze z transparentního účtu kampaně Michala Horáčka poznat, komu jsou platby odesílány. Odůvodnění obsahuje také reakci Michala Horáčka na naše hodnocení.

Transparentní účet Michala Horáčka je dostupný na jeho webových stránkách Michalhoracek.cz. Jak uvádí v rozhovoru pro Lidové noviny, jsou dostupné dva jeho účty. Konkrétně účet spolku Máme na víc, který byl založen pro potřeby kampaně a funguje od května 2017, a dále také účet na jméno Michala Horáčka, přes nějž od června již kampaň nefinancuje.

Pokud se podíváme na aktuální výdaje z rozpočtu, skutečně lze dohledat velmi podrobně jednotlivé položky, a to včetně těch, které jsou takříkajíc nízkoobjemové. Při pohledu na květnový a také červnový výpis z účtu, který je zveřejňován (nejde tedy o transparentní účet ve smyslu, že lze vidět jednotlivé pohyby v reálném čase), můžeme sledovat jednotlivé položky.

Z pohledu příjmů má Horáček nesporně pravdu. Jediným dárcem je on sám. Problém nastává u výdajů, kde velká řada položek neuvádí účet, vůči kterému probíhají platby, a ani dodavatele služeb. Z tohoto pohledu je výrok hodnocen jako nepravdivý, protože byť položky nejsou vedeny např. jako „provoz kampaně“ a lze vidět, kolik Horáček posílá např. na správu sociálních sítí nebo grafické práce (aj.), nelze zde najít, komu dané peníze posílá.

Reakce Michala Horáčka:

„Jakkoli si činnosti Demagog.cz vážím a jsem přesvědčen i o dobré vůli jeho lidí, s hodnocením "Nepravdivé" u svého vyjádření ohledně mého transparentního účtu nemohu souhlasit.Mým zadáním bylo, aby u každé platby bylo uvedeno jméno pozice uvnitř nebo mimo mého týmu číslo účtu účel platby.ČSOB nám bohužel nevyšla vstříc s odkazem na to, že ve svých formulářích nemá tak dlouhé kolonky. Museli jsme se tedy spokojit se zveřejněním pozice čísla účtu příjemce. Tak to také posíláme, odkaz zde:

ČSOB, aniž by nás o tom informovala, však čísla účtů uvádět přestala.Tuto banku ovšem nevlastním a za její kroky nejsem zodpovědný. Odpovídám jen za ty svoje. A ty jsou prokazatelně správné. Hodnotit mé vyjádření jako "nepravdivé" proto nepovažuji za fér.Naprostá otevřenost je základní charakteristikou mé kandidatury. Nic, co se jí týká, není, nebylo a nebude nepravdivé, ale vždy úzkostlivě pravdivé.

Dr. Michal Horáček“