Michal Horáček

Výrok jsme se pokusili ověřit prohledáním internetových profilů Michala Horáčka na Facebooku, Twitteru a Instagramu, dále také na jeho oficiálním webu www.michalhoracek.cz, kde mj. zpravuje o svých cestách po Republice. Neexistuje však seznam navštívených domovů pro seniory, nalezli jsme zprávy o návštěvě pouze devíti takových zařízení. Možnou návštěvu dalších zařízení nemůžeme vyloučit, Horáček navštívil řadu měst a je možné, že mimo tato, o kterých existují mediální zmínky, navštívil ještě další podobná zařízení a veřejně o tom neinformoval, proto je výrok neověřitelný.

Pro úplnost dodáváme, že jistě víme, že Horáček navštívil: Domov důchodců Bystřany, Dům u Agáty, Domácí hospic Duha v Hořicích, Domov pro seniory v Jablonci n. N., Dům s pečovatelskou službou v Brandýse n. L., Domov pro seniory v Děčíně, Domov pro seniory Kamenec, Dům sociální péče Kralovice, Hospic sv. Štěpána v Litoměřicích.

V srpnu 2017 představil Michal Horáček plány pro prvních sto dnů ve funkci prezidenta, a ty následně zveřejnil na webu 100dni.cz. Mezi jednotlivé sliby Horáček zařadil i slib, že se v případě zvolení vzdá prezidentského platu a bude jej celý dávat do zvláštního fondu, nazvaného Senioři v nouzi. Michal Horáček k tomuto slibu dodal:

„K přispívání do tohoto fondu vyzvu i veřejnost. Nespočet lidí po celoživotní práci je v důchodovém věku na hranici příjmové chudoby, což považuji za nepřijatelné.“

Michal Horáček v byznysu působil od roku 1990, kdy společně s Petrem Boumou, Jiřím Balcarem a Josefem Kurkou založil v březnu toho roku sázkovou kancelář Fortuna. Na konci roku 2004 prodal Horáček se svými partnery akcie své sázkové kanceláře investiční skupině Penta, a to za 2,4 miliardy Kč.

Do roku 2016 pak byl členem dozorčí rady sázkové kanceláře Fortuna. Informace o rezignaci Michala Horáčka na tuto funkci byla zveřejněna v regulatorním oznámení (.pdf) sázkové kanceláře Fortuna dne 24. 5. 2016.

Po prodeji sázkové kanceláře se věnoval mj. studiu na Karlově univerzitě, kde v roce 2007 získal magisterský titul, respektive v roce 2011 titul doktorský. Zaměřil se také na tvůrčí činnost, konkrétně na textařskou, ale také spisovatelskou. Od roku 2008 je společníkem (do roku 2015 jednatelem) společnosti s ručením omezeným Kudykam, která se zabývá výrobou, obchodem a službami neuvedenými v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (prodej např. audionahrávek z představení).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože svůj hlavní byznys Horáček skutečně prodal v před 13 lety. Od té doby se v nijak srovnatelných projektech neangažuje.

Michal Horáček tento spis na svých webových stránkách skutečně zveřejnil.

Podle spisu chtěla Státní bezpečnost na počátku 80. let získat Horáčka pro spolupráci, aby jim donášel na disidenta Františka Cigánka, který s ním pracoval v družstvu invalidů META. Důstojníci StB považovali Horáčka za perspektivního a zapsali si, že vyslovil souhlas s operativním využitím a rozpracováním Cigánka. Horáček však nakonec spolupráci nepřijal. Do jeho spisu důstojníci StB v roce 1983 zapsali:

„Horáček vyslovil souhlas s operativním využitím k rozpracování Cigánka. Prověrkou paralelní agenturou však bylo zjištěno, že Horáčkův přístup není seriózní.Po provedeném pohovoru dostal strach, přestal se s Cigánkem i ostatními soukromě stýkat a požádal vedení provozovny METY o převedení na jinou práci, případně rozvázání pracovního poměru. "

I z tohoto důvodu je na konci této zprávy napsáno: „Vzhledem k tomu, že Horáček svým jednáním ztratil možnost k rozpracovávaným osobám a v jednání se projevil jako neseriózní, není v současné době perspektiva jeho operativního využití. Z těchto důvodů navrhuji uložit spis KRS do archivu MV na dobu 5. let.“

Ministerstvo vnitra také v roce 2014 vydalo lustrační osvědčení Michala Horáčka, ve kterém uvádí, že nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti ani nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti. Toto lustrační osvědčení zveřejnil Horáček také na svém webu.

Michal Horáček si před rokem 1989 přivydělával jako tzv. černý bookmaker na dostizích ve Velké Chuchli, jak potvrzuje v rozhovoru pro E15 i nynější ředitel pražského závodiště Petr Drahoš:

„Černí bookmakeři jako Michal Horáček a další tak byli nějak trpěni všemi včetně policie a jiných složek, stejně tak jako ekonomická šedá zóna.“

Ve Velké Chuchli se také seznámil s pozdějšími spoluzakladateli sázkové kanceláře Fortuna, na jejímž prodeji v roce 2004 zbohatl.

Je pravdou, že se Michal Horáček naučil anglicky. Bohužel jeho korespondenční aktivity pro jezdecké časopisy ve Velké Británii (The British Racehorse, Bloodstock Breeders’ Annual Review) či USA (The Thoroughbred Record) jsou veřejně nedohledatelné.

Za článek v posledně jmenovaném periodiku dostal v roce 1982 novinářskou cenu Excellence in Journalism. Ocenění je opět nedohledatelné – důkaz o jeho existenci můžeme najít jen opisem na počátku článku Miloše Čermáka Causa Michal Horáček, který byl vydán v Reflexu v roce 1995. V tomto článku je uvedeno, že cenu z roku 1982 dostal Horáček za článek o amerických žokejích a trenérech působících v carském Rusku.

„Mimo jiné objevil, že koncem minulého století působila v Rusku velká kolonie amerických žokejů a trenérů. Napsal o tom článek do amerických novin a dostal za něj prestižní novinářskou cenu.“

V pozdějším rozhovoru pro Český rozhlas v roce 2007 uvádí, že cenu dostal za článek o historii Velké Pardubické. Na otázku, za co konkrétně bylo to ocenění, odpověděl takto:

„No, byl to článek o historii Velké Pardubické, byla to taková obrovská věc asi na dvacet stránek, kde jsem našel v muzeu ve Slatiňanech starý ještě archiv z doby Oktaviána Kinského. To byl hrabě, kterej vlastně tu Velkou Pardubickou založil, takovej blázen, zajímavej člověk. A to bylo něco úplně novýho a Američani prostě na to valili oči.“

Pravdou ale zůstává, že v roce 1984 Michal Horáček ukončil úspěšně studia na americkém World Press Institute, a tedy že musel zvládnout minimálně základy novinářské angličtiny.

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Je faktem, že se na území Čech a Moravy našly nálezy předchůdců hracích kostek, tzv. astragalů, již z doby Laténu či mladší doby římské (.pdf, str. 730).

Přesto se však nejednalo o kostky, neboť tvarem připomínaly spíše nepravidelný kvádr, na jehož čtyřech nejdelších stěnách byly vyvedeny bodové značky. První klasickou hrací kostku (krychle o šesti stranách s vyznačenými hodnotami) lze pak archeologicky prokázat až z období 11.–13. století (.pdf, str. 731), tedy mnohem později, než byl datován vznik prvních křesťanských kostelů – ty spadají do období 9.–10. století (Levý Hradec či Kopčanský kostelík u Mikulčic).

Vzhledem k tomu, že se v případě astragalů jednalo v podstatě o předchůdce hry v kostky, bereme výrok s menší výhradou jako pravdivý.

Islám na hazard nahlíží podobně jako na pití alkoholu – hazard je tedy zakázán. V případě jiných náboženství narážíme na různé zmínky o škodlivosti hazardu, který není v žádném případě doporučován, avšak ani zakázán. Kasina a sázkové kanceláře jsou postaveny mimo zákon v zemích s muslimskou většinou, např. Katar, Kuvajt nebo Brunej.

V každém případě muslimské země nejsou jediné, které by hazard v různých formách zakazovaly – hazard v jakékoli podobě je zakázán kupř. v Číně, v Thajsku či na Kubě, ve skutečnosti se však provozuje mimo dohled zákona. Mnohé jiné země mají pravidla ohledně hazardu velmi striktní (Libanon, Nový Zéland).

Je pravdou, že v rámci daňového systému ČR jsou nejvyšším procentem zdaněny hazardní hry. Od 1. ledna 2017 je účinný zákon č. 187/2016, který revidoval právní rámec regulace všech typů hazardních her. Dle § 4 uvedeného zákona se jedná o zdanění ve výši 23 %.

Michal Horáček debatoval 2. ledna večer s Jiřím Ovčáčkem na TV Barrandov v pravidelném pořadu Aréna Jaromíra Soukupa. V prohlášení TV Barrandov k tomuto pořadu stojí, že se nejedná o předvolební debatu, ale o klasický diskusní pořad vysílaný od října 2017. „Televize Barrandov si zakládá na tom, že výběr hostů je čistě její záležitostí, základním kritériem je atraktivnost diskutujících z pohledu diváků a samozřejmě i dodržení pravidel, jež stanovuje zákon.“

Vedle Michala Horáčka a Jiřího Ovčáčka byli do pořadu pozváni i Jiří Drahoš a Mirek Topolánek. Ostatní prezidentští kandidáti nebyli ohledně účasti v pořadu vůbec osloveni. Jiří Drahoš pozvání odmítl s tím, že Jiří Ovčáček na prezidenta nekandiduje, a je případně taktéž ochoten vyslat do diskuse svého mluvčího. Právě Drahoš přitom diskusi označil za debatu prezidentských kandidátů. Pozvání do debaty s Jiřím Ovčáčkem nepřijal ani Mirek Topolánek s odůvodněním, že kandiduje na funkci prezidenta proti Miloši Zemanovi.