Miloš Zeman

Některé části Zemanova vyjádření jsou z faktického hlediska neověřitelné, proto výrok jako celek rovněž nemůžeme hodnotit jinak. Jde zejména o otázku laxního přístupu Ředitelství silnic a dálnic a dále také "problémovost" nové úpravy EIA, jakkoliv úplně nová není.

Citujeme ze zprávy o rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI): „Rozpočet roku 2016 vychází z navýšených směrných čísel Ministerstva financí ČR v celkové výši 47,1 mld. Kč národních zdrojů a při zapojení předpokládaného zůstatku finančních prostředků SFDI ke konci roku 2015 pracuje s celkovými národními zdroji ve výši 51,3 mld. Kč. Se zapojením prostředků EU ve výši 14,3 mld. Kč činí pro rok 2016 celková výše navrženého rozpočtu téměř 65,7 mld. Kč."

Podle rozpočtu výdajů v roce 2016 (tabulka 5, str. 9) pak připadá na financování výstavby a modernizace, oprav a údržby silnic a dálnic a poskytování příspěvků na výstavbu a modernizaci průjezdních úseků silnic a dálnic(tedy silnice i dálnice dohromady) asi 25,5 mld. korun, případně přičtěme dalších 142 milionů na poskytování příspěvků na průzkumné a projektové práce, studijní a expertní činnosti zaměřené na výstavbu, modernizaci a opravy silnic a dálnic, dopravně významných vodních cest a staveb celostátních a regionálních drah.

K otálení s výkupem pozemků můžeme pouze uvést, že počátkem roku 2016 vstoupila v platnost novela zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, která dle své důvodové zprávy napravuje četné chyby dřívější úpravy, kvůli nimž byl proces výkupu pozemků značně komplikovaný a zdlouhavý. Jde například o systém oceňování nemovitostí, umožnění vyvlastnění pozemků ve spoluvlastnictví nebo třeba usnadnění směny mezi subjekty. Je zjevné, že toto jsou důvody, kvůli kterým (také) dochází k průtahům v řízení o odkupu, je však takřka nemožné dokázat, nakolik šlo a nadále třeba půjde o chyby právní úpravy a nakolik průtahy způsobuje laxnost, o které mluví Zeman.

Co se týče “nové EIA,” Evropská unie si ji vymyslela již v roce 2014, když na návrh Evropské komise vydala novou směrnici o posuzování vlivu na životní prostředí. EIA (Environmental Impact Assessment) je instrument posuzování vlivu na životní prostředí, podle něhož jistý okruh stavebních záměrů podléhá posouzení jeho dopadů na životní prostředí. Směrnice má být transponována do národních právních řádů do 16. května 2017, proto je toto téma v Česku aktuální až nyní. Návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nyní ukončil připomínkové řízení. Návrh v některých částech opravdu klade na investory vyšší nároky a rozšiřuje například okruh záměrů, které jsou předmětem posuzování (bod 7 návrhu).

Návrh nové EIA zkomplikoval v České republice výstavbu některých staveb, vláda se proto dohodla na možnosti pokračovat v budování jí vybraných 10 klíčových staveb. Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný. Zeman popisuje řádově korektně celkovou alokaci na dopravní stavby, ovšem další faktory nejsou z veřejných zdrojů autoritativně hodnotitelné - např. laxnost ŘSD. Nelze totiž vyloučit, že na stávající nebudování např. dálnic má vliv řada dalších faktorů. Dodejme, že Zemanem zmíněná EIA, nebyla Evropskou komisí vymyšlena teď, jak prezident uvádí, ale před zhruba 2 lety.

Kraje v roce 2015 skutečně získaly 4,4 mld Kč navíc určených na opravu silnic II. a III. tříd. Státní fond dopravní infrastruktury schválil (.pdf) alokaci těchto prostředků v lednu 2015. Miloš Zeman podle ČT vyzval k navýšení těchto prostředků. Server Týden.cz píše, že prezident při návštěvě Plzeňského kraje uvedl, že „by měly kraje dostat více peněz ze Státního fondudopravní infrastruktury (SFDI) na opravy svých silnic druhých a třetích tříd.”Není možné určit vliv, jaký měla prezidentova slova na uvolnění peněžní částky, formálně vzato k takovému kroku pravomoc nemá.

Výrok však hodnotíme jako pravdivý, prezident se v tomto smyslu vyjadřoval a krajům byly přes 4 miliardy uvolněny.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože hned 8 krajů schválilo pro tento rok rozpočet deficitní. Mezi těmito kraji není kraj Moravskoslezský.

Podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů se rozpočty obvykle sestavují jako vyrovnané (§ 4, odst. 4), jelikož schodky v deficitních rozpočtech musí být možno uhradit(§ 5) a přebytky v přebytkových rozpočtech se ukládají k využití v dalších letech či ke splácení jistin úvěrů (§ 4).

Pokud pomineme tyto mechanismy, které v konečném součtu dělají z každého rozpočtu vyrovnaný, dojdeme k závěru, že 8 krajů má v roce 2016 schválený deficitní rozpočet a zmiňovaný Moravskoslezský kraj naopak schválil rozpočet přebytkový.

Rozpočty jednotlivých krajů:

Hlavní město Praha(.xls) - deficitní

Středočeský(.xls) - přebytkový

Karlovarský(.pdf, str. 1) - deficitní

Ústecký(.pdf, str. 7) - přebytkový

Plzeňský(.pdf, str. 2) - přebytkový

Liberecký(.xls, str. limity výdajů celkem) - přebytkový

Jihočeský(.pdf, str. 17) - deficitní

Královéhradecký(.xls) - deficitní

Pardubický(.pdf, str. 3) - přebytkový

Vysočina(.pdf, str. 3) - deficitní

Jihomoravský(.xls) - deficitní

Zlínský(.pdf, str. 41) - deficitní

Olomoucký(.pdf, str. 3) - deficitní

Moravskoslezský - přebytkový

Ministryně pro místní rozvoj Karolína Šlechtová roku 2015 varovala před možným scénářem, při němž by v krajním případě mohla Česká republika nedočerpat až 85 miliard na evropských dotacích. Šlo jen o krajní možnost, která by nastala, pokud by například nebyla vyřešena problematika stran procesu EIA nebo by nedošlo k realizaci velkých dopravních staveb.

S tímto odhadem však ministerstvo pracovalo i ve své analýze (.pdf, str.9), kde se uvádí poměrně pesimistický odhad ve výšce 41,4-85,1 miliard. Šlo však o málo pravděpodobnou variantu, jak také Šlachtová celou dobu uváděla, přičemž už v lednu tohoto roku odhadovala nedočerpání na 8 miliard. Nejnovější údaje z července informují o konečné částce 6,8 miliard. Ministryně tedy ne doslova „strašila,” ale je pravdou, že tuto variantu opakovaně vyzdvihovala. Prezidentův výrok je tedy pravdivý.

V roce 2002 byl projekt výstavby dálnice D47 svěřen Milošem Zemanem soukromé izraelské firmě Housing and Constructions. Jednalo se o pilotní projekt spolupráce se soukromým sektorem.

Smlouva musela být pro nevýhodnost vypovězena. Vláda pod vedením Vladimíra Špidly rozhodla o ukončenítéto smlouvy. Náklady na vypovězení této smlouvy byly hrazeny podle tohoto zákona.

Podle ŘSD(pdf., str. 24) je celková cena stavby kolem 33,8 mld Kč. Celkově je výrok hodnocen jako neověřitelný, protože původní znění dohody s Housing and Constructions je nedohledatelné.

Podle informací ČTK z ledna letošního roku opravdu Vrchní státní zastupitelství v Olomouci případ definitivně odložilo a nebyl tak ani nikdo obviněn. Kontrakt mezi státem a firmou Housing&Construction, který byl uzavřen bez výběrového řízení v době Zemanovy vlády, vypověděla Špidlova vláda. Kauzou se zabývala také vyšetřovací sněmovní komise, ta však také dospěla k závěru, že trestný čin spáchán nebyl. Tento výrok si tedy odnáší hodnocení "pravda".

Miloš Zeman byl na zmíněnou společnost dotázán v souvislosti s přiklepnutím zakázky na dálnici D47 v roce 2002.

Firma Housing & Construction, známá spíše pod hebrejským názvem Shikun U'Binui, je skutečně přední izraelská developerská společnost, která se podle referencí na svém webu může chlubit řadou rezidenčních projektů, ale i stavbou trans-izraelské dálnice 6 (138 kilometrů) nebo soustavy Karmelských tunelů v okolí města Haifa (více než 6 kilometrů). Nejedná se však úplně o stovky kilometrů.

Navíc projdeme-li tyto reference (jak na území státu Izrael, tak i v globálním měřítku), tak zjistíme, že v roce 2002, kdy Zemanova vládazakázku z ruky zadala, neměla tato společnost reálně tyto zkušenosti. Právě proto je výrok hodnocen jako zavádějící, neboť Zeman spojuje společnost a její renomé s vlastností, která v době zadání zakázky nebyla ještě známa.

Přijatá vyhláška (.pdf, str. 290) sice mezi kompenzačními pomůckami pro žáky s mentálním postižením zmiňuje paravany, avšak jejich použití není v žádném případě novinkou.

Nejrůznější odborné příručky zabývající se inkluzí ve vzdělávání považují použití paravanu, ke krátkodobému(pdf. str. 2) oddělení žáka od třídy za prospěšné. Paravan je označován i jako podpůrné opatření (pdf. str. 27) k úspěšné inkluzi žáka s potížemi. Příklad uvádíme z praktického manuálu (pdf. str. 2) pro vzdělávání dětí s postižením v běžné třídě, který připravili akademici z Univerzity Palackého v Olomouci:

„Jana z páté třídy s diagnózou dětské mozkové obrny s poruchami pozornosti, která při práci často využívala PC (k práci s podporou výukových programů), s ním nemohla optimálně pracovat v zaplněné třídě v lavici mezi dětmi. Rušila je a ony rušily ji. V oddělené části třídy jí třídní učitelka vytvořila další pracovní místo, které je možné oddělit paravánem, kam dívka odchází pracovat na PC. V současné době má třída klid na výuku a dívka se může dostatečně soustředit na školní práci, která se tím výrazně zefektivnila.“

Pro díte s autismemmůže být navíc paraván užitečným v tom, že dítě které trpí touto poruchou se lépe orientuje v jasně strukturovaném prostředí. Příkladem mohou být jasně vymezené hranice mezi jednotlivými místy (paravany, barevné koberce, barevné pásky na zemi apod.).

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR definuje nejen mentální retardaci obecně, ale také její jednotlivé stupně.

Při lehké mentální retardaci se IQ pohybuje přibližně mezi 50 až 69, což u dospělých osob odpovídá mentálnímu věku 9-12 let. Tento stav vede k obtížím při školní výuce. Mnoho dospělých je ale schopno práce a úspěšně udržují sociální vztahy a přispívají k životu společnosti. Tato diagnóza zahrnuje lehkou slabomyslnost, lehkou mentální subnormalitu a debilitu.

Co se týče významu slov (.doc, str. 10) „mentální postižení“ a „mentální retardace“, tak skupina autorů uvádí mentální postižení jako pojem nadřazený, do kterého spadá mentální retardace, jiná skupina autorů tyto pojmy chápe jako synonyma, tedy slova stejného významu. Obecně pak převládá přístup, že se jedná o slova podobného významu a i v rámci odborných textů jsou zaměňována.

Miloš Zeman skutečně kritizoval inkluzivní vzdělávání už při jejím projednávání ve Sněmovně na začátku roku 2015:

„Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tím rozpoutal debatu o selektivním vzdělávání a jeho názor vyvolal rozbouřené reakce řady politiků i dalších aktérů (MF Dnes, 28. 1. 2015, str. 5), přičemž tyto reakce byly téměř bez výjimky zamítavé.

S prezidentovým vyjádřením nesouhlasili, nebo jej za něj přímo kritizovali: Jan Michalíkz Ústavu speciálněpedagogických studií Univerzity Palackého, Klára Laurenčíková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, Petr Fiala, Alena Gajdůšková, Marcel Chládek, ombudsmanka Anna Šabatová, Národní rada osob se zdravotním postižením, Tereza Laubeová, která je kvůli mozkové obrně na vozíku, Jiří Dienstbier (ČT24.cz, 15. 1. 2015), Bohuslav Sobotka, Jiří Zlatuška, Jiří Mihola, František Vácha, Michaela Marksová Tominová, Anna Putnová, ředitel Jedličkova ústav Petr Hrubý (ČT 24, 15. 1. 2015, Události, komentáře), poslanci Bohuslav Svoboda a Ivana Dobešová (ČRo Plus, 15. 1. 2015, 18:00 zprávy), Petr Gazdík, Soňa Marková, Jiří Junek, Jana Drápalová, europoslankyně Věra Jourová, Tomáš Feřtekz EDUinu, Markéta Adamováa rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek.

Vojáka v poli Miloše Zemana tak obhajoval jeho mluvčí a Jan Veleba. Marta Semelováa Rudolf Volejníkzaujali spíše neutrální postoj a ještě před výrokem prezidenta se proti inkluzi ve vzdělávání vymezil Radek Pokornýv Protiproudu, který věc popsal jako „cikánskou výbušninu“.

Ani debata ve Sněmovně nepřinesla výroky proti inkluzi, jak podrobněji popisujeme u ověření výroku Jiřího Zlatušky.