Miloš Zeman

Prezidentské pravomoci jsou zakotveny v Ústavě České republiky a nalezneme je především v článku 62 a 63. Článek 64 dává prezidentovi možnost účastnit se schůzí obou komor Parlamentu a schůzí vlády. Prezident má také právo probírat s členy vlády otázky patřící do jejich působnosti. Kromě konzultace na téma energetiky s členy vlády nedává Ústava prezidentu republiky žádné právo do této problematiky přímo zasahovat.

Ač Miloš Zeman nemá žádné přímé nástroje, jak energetickou politiku Česka ovlivňovat, často a opakovaně se k tomuto tématu vyjadřoval. Dlouhodobě například kritizuje státní podporu provozovatelů solárních elektráren, v roce 2020 se dokonce spekulovalo o tom, že tehdejší snaha vlády Andreje Babiše o snížení dotací tzv. solárním baronům je „úlitbou Miloši Zemanovi“.

Zmiňme, že v roce 2013 prezident Zeman vetoval novelu zákona o odpadech, která se mj. týkala likvidace odpadů ze solárních elektráren. Prezident nicméně své veto zdůvodnil chybou v legislativním procesu, protože byl do novely zapracován pozměňovací návrh prodlužující provozovatelům solárních elektráren některé lhůty, který poslanci neschválili. To potvrdila i tehdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová: „Ten návrh Poslanecká sněmovna nepřijala. Do Senátu ovšem chybou sněmovní legislativy odešlo znění, ve kterém bylo napsáno, že tento pozměňovací návrh byl přijat.“ Zemanovo veto tedy podle všeho nebylo motivováno snahou zasáhnout do právní úpravy solárních elektráren.

Dalším častým tématem Miloše Zemana je jaderná energetika. O té Zeman mluví opakovaně nejen do médií, ale i na pracovních schůzkách a zahraničních cestách. V minulosti se vyjadřoval také k dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, kromě jiného i v souvislosti s možností, že by ji prováděla ruská společnost Rosatom. V roce 2017 například vyjádřil přání, aby se na dostavbu Dukovan aplikoval podobný model jako v Maďarsku při stavbě jaderné elektrárny Paks 2, kde vláda Viktora Orbána zadala stavbu elektrárny společnosti Rosatom bez soutěže. O dva roky později Miloš Zeman jednal s ruským ministrem průmyslu právě o účasti Rosatomu na modernizaci Dukovan a Temelína.

V roce 2021 pak Zeman prosazoval, aby se do tendru o dostavbu Dukovan zapojily i ruské a čínské společnosti. V srpnovém proslovu k velvyslancům později uvedl: „Všichni experti se v zásadě shodují, že snížení počtu účastníků v tendru znamená růst ceny o několik desítek miliard korun. Ti, kdo způsobili, že jim nevoní Rusko nebo Čína, tak připraví českou ekonomiku o několik desítek miliard korun.“ Kritizoval tak vyřazení ruského Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan, ke kterému došlo po odhalení ruského zapojení do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.

Dále uveďme, že v roce 2017 odmítl prezident Zeman jmenovat Tomáše Prouzu do čela Ministerstva průmyslu a obchodu (více jsme o tématu psali zde), které je za oblast energetiky zodpovědné. Miloš Zeman však Prouzu veřejně kritizoval především za to, že má podle něj malé znalosti českého průmyslu, či za jeho postoje k přijímání muslimských imigrantů. Prezidentův mluvčí v té době také zdůrazňoval, že je Tomáš Prouza „pověstný úzkým vztahem k politickým neziskovkám, které účelově útočí na pana prezidenta“. Z vyjádření prezidenta tak nevyplývá, že by motivem Miloše Zemana k nejmenování Prouzy ministrem byla snaha zasahovat do české energetické politiky. 

Na závěr shrňme, že prezident Zeman o tématech souvisejících s energetickou politikou v minulosti často mluvil a dával najevo, jak by měla podle něj vypadat. Zda a do jaké míry se mu ale podařilo své názory prosadit do reálné podoby české energetické politiky, nedokážeme z veřejně dostupných zdrojů ověřit. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný. O prezidentově roli se nicméně dlouhodobě spekuluje, často v souvislosti se Zemanovým poradcem Martinem Nejedlým.

Bezpečnostní informační služba (BIS) předkládá vládě a prezidentovi republiky zprávy, v nichž je informuje o svých zjištěních. Podle § 8 odst. 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, pak „zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně“.

Přístup k utajovaným informacím má dle § 58 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti: „prezident republiky, poslanci a senátoři Parlamentu, členové vlády, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného ochránce práv, soudci a prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu“.

Předseda vlády Andrej Babiš 17. dubna 2021 informoval o zapojení příslušníků ruské tajné služby do výbuchu muničních skladů v areálu obce Vrbětice v roce 2014.

Na tiskové konferenci 17. dubna Andrej Babiš a ministr vnitra a tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Hamáček oznámili, že za explozí muničního skladu stojí ruští agenti. Premiér Babiš uvedl: „Na základě jednoznačných důkazů, získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek, musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské vojenské zpravodajské služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů v areálu Vrbětice v roce 2014.“

Podle zpravodajského webu Aktuálně.cz nicméně policie nemá důkaz, že by byli ruští agenti „ve Vrběticích opravdu přítomni, považuje to ale za vysoce pravděpodobné“. Také dle informací serveru iROZHLAS a týdeníku Respekt nejsou přímé důkazy o přítomnosti dvou příslušníků ruské vojenské rozvědky GRU v areálu skladu, bezpečnostní složky však označily za hlavní podezřelé agenty rozvědky GRU Alexandra Miškina a Anatolije Čepigu. Jiří Mazánek, ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ), tuto informaci potvrdil: „Tyto dvě osoby je možné spojit s událostmi kolem výbuchu ve Vrběticích.“ Mezinárodní investigativní skupina Bellingcat zveřejnila na svém webu informace ohledně zapojení nejméně šesti agentů ruské rozvědky GRU do výbuchu.

18. dubna Andrej Babiš uvedl, že o dva dny dříve obdržel dokument BIS, který obsahuje důkazy o účasti ruských agentů na výbuchu muničního skladu v roce 2014. Dodal také, že chce, aby byl tento dokument odtajněn, aby se s jeho obsahem mohla seznámit i veřejnost.

Jelikož však tato zpráva BIS o zapojení agentů ruských tajných služeb GRU do výbuchu muničních skladů ve Vrběticích zůstává neveřejná, a tedy ani konkrétní informace o důkazech v ní obsažených nejsou známé, musíme výrok Miloše Zemana hodnotit jako neověřitelný.

Doplňme, že BIS dlouhodobě ve svých veřejných výročních zprávách upozorňuje na aktivitu ruských zpravodajských služeb v České republice. Ve zprávě z roku 2019 (.pdf, str. 3, 8, 9) zmiňuje vysokou aktivitu ruských zpravodajských služeb na našem území. Již ve zprávě za rok 2018 (.pdf, str. 6) BIS zmiňovala přítomnost a činnost ruských zpravodajských služeb.

Prezident Zeman zmiňuje majitele firmy Imex Group Petra Bernatíka. Podle prezidenta má policie podezření, že se mohl podílet na speciální akci ruských zpravodajců a v areálu vojenských skladů ve Vrběticích je údajně měl provést. 

Podle několika zdrojů (např. dle ČTK) i podle samotného vyjádření firmy Imex Group se její majitel Bernatík opravdu den před výbuchem ve skladu pohyboval. ČT v listopadu 2017 uvedla: „Ministr financí Babiš v televizi poukázal i na to, že v předvečer první exploze do skladu přišel šéf Imexu Petr Bernatík. Firma to potvrdila s tím, že návštěva nebyla ničím mimořádným – majitel přijel zkontrolovat materiál, který se měl vyvážet.“ Pro server iROZHLAS.cz tato slova 25. dubna 2021 zopakoval právník firmy Imex Radek Ondruš: „Tato návštěva skutečně proběhla, majitel tam jel (den před prvním výbuchem v roce 2014, pozn. red.) před důležitým vývozem zkontrolovat, jestli je materiál nachystán k přepravě. Nikoho tam nedoprovázel, vjezd do areálu byl zkontrolován.“

Dle těchto informaci tedy můžeme usuzovat, že k návštěvě skladu ve Vrbětících majitelem firmy Imex opravdu došlo.

Dále podle Ondruše nikdo ze společnosti neodmítl absolvovat výslech na detektoru lži. Také pro server iROZHLAS.cz prohlásil: „Nikdo ze společnosti Imex detektor lži neodmítl, naopak on vyslovil připravenost, pokud nebudou vysloveny otázky, které nesouvisejí s kauzou Vrbětice, a aby se šetření účastnila nezávislá osoba.“ Dle jeho dalších informací se již policie zpět neozvala.

Ondruš také pro ČTK 25. dubna 2021 uvedl, že Bernatík je ochotný podstoupit výslech na detektoru lži za dvou podmínek. Zaprvé, aby se detektorem nezjišťovaly otázky, které nesouvisí s daným tématem, a zadruhé, aby při výslechu byla přítomna nezávislá osoba. Další možností podle advokáta je, že výslech provede BIS, nikoliv policie, v takovém případě by prý na žádných podmínkách netrvali.  

K otázce výslechu na detektoru lži majitele firmy Bernatíka se vyjádřil pouze mluvčí BIS: „My nemáme výkonné pravomoci, nejsme orgán činný v trestním řízení, my jsme prostě služba pouze informační. Nevyšetřujeme, nepředkládáme soudu důkazy a tím pádem ani nemáme žádné právo pracovat s jakýmkoliv svědkem. To je prostě úplně absurdní představa.“ 

Policie ani Nejvyšší státní zastupitelství se k odmítnutí výslechu na detektoru lži nevyjádřily a průběh vyšetřování komentují velmi zřídka.

Z oficiálních zdrojů nemůžeme určit, zda skutečně došlo k odmítnutí výslechu na detektoru lži. Prezident Zeman pravděpodobně čerpá z dosud aktivního a nezveřejněného vyšetřovacího spisu, nelze tedy s jistotou říct, zda se policie pokusila nebo nepokusila zmiňovaný výslech uskutečnit a jakou dostala od Bernatíka odpověď. Protože proti výroku prezidenta Zemana stojí pouze tvrzení právního zástupce firmy Imex, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Prezident Miloš Zeman požádal na podzim 2020 Bezpečnostní informační službu (BIS) o jména ruských špionů působících v Česku a o informace o operacích, které na našem území provádějí. Tento neobvyklý úkol vyvolal řadu otázek a pochybností, jestli může prezident takové informace požadovat.

BIS pracuje podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, a podle zákona č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě. 

§ 8 zákona o zpravodajských službách upravuje podávání zpráv zpravodajskými službami a ukládání úkolů zpravodajským službám:

(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoliv o to požádají zprávy o své činnosti.

(2) Zpravodajské služby předávají prezidentu republiky, předsedovi vlády a příslušným členům vlády v případech zjištění, která nesnesou odkladu, informace bezprostředně.

(3) Zpravodajské služby předávají státním orgánům a policejním orgánům informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti; to neplatí, jestliže by poskytnutí ohrozilo důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou.

(4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády.

V důvodové zprávě se k § 8 uvádí: „Podávání zpráv ze strany zpravodajských služeb je doplněno oprávněním vlády a prezidenta republiky ukládat zpravodajským službám konkrétní úkoly v případech, kdy je pro jejich rozhodování nezbytná znalost informací, které mohou získat pouze cestou zpravodajských služeb. Úkoly musí vždy odpovídat zákonem stanovené působnosti, služby nemohou být úkolovány k jinému cíli a obsahu.“

Případné vyhovění žádosti prezidenta Zemana závisí na dvou právních otázkách: zda má prezident právo požadovat po BIS takto detailní informaci a zda má BIS povinnost žádosti prezidenta vyhovět. 

Z důvodové zprávy vyplývá, že prezident může na základě odst. 4 § 8 dávat BIS úkoly a požadovat informace, které jsou nezbytné pro jeho rozhodování. Zda je pro výkon funkce prezidenta nezbytné znát jména ruských špiónů, nedokážeme posoudit. Vnitřní bezpečnost státu, pro niž BIS zabezpečuje informace, nicméně prezident nemá na starost.

Dále není zcela jasné, zda se na poskytnutí informací na základě úkolu prezidenta republiky vztahuje odst. 3 § 8, a jestli tedy BIS může poskytnutí informace odmítnout na základě ochrany důležitého zájmu sledovaného zpravodajskou službou. Zákon ani důvodová zpráva výslovně neuvádějí, zda se odst. 3 vztahuje i na úkoly uložené prezidentem republiky. Podle právníka Michala Mazla, který pracoval řadu let na ministerstvu vnitra a zabýval se bezpečnostním právem, i ostatních expertů oslovených Deníkem N se však toto ustanovení týká i prezidenta republiky.

Případem se zabývala také parlamentní komise pro kontrolu BIS. Z pozvánky na její zasedání vyplývá, že ředitel BIS Koudelka chtěl k úkolu vyjádření komise. Komise přijala usnesení (.pdf), ve kterém ovšem pouze konstatovala, že se s požadavky seznámila a apeluje na BIS, aby při informování ústavních činitelů postupovala v intencích zákona. Člen Komise Pavel Bělobrádek ostatně k žádosti prezidenta Zemana uvedl: „Zda to bylo v souladu se zákonem, není na posouzení stálé komise.“

Vzhledem k velké obecnosti zákona a absenci jakéhokoliv rozhodnutí tohoto sporu nejsme schopni určit, zda má prezident právo tyto informace požadovat, a jestli tedy BIS porušila zákon, když mu tyto informace neposkytla. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Prezident Zeman o ruské společnosti Rosatom mluví v souvislosti s plánovanou stavbou nového bloku Jaderné elektrárny Dukovany, která by měla být zahájena v roce 2029. Poukazuje na to, že právě Rosatom má ze všech uchazečů nejlepší „skóre“, co se týče výstavby jaderných elektráren. Dokonce předčí i čínského uchazeče.

V našem odůvodnění se proto podíváme na jednotlivé uchazeče o český jaderný tendr a počty jaderných elektráren a reaktorů, jež dosud postavili či staví. Kromě Rosatomu má o dostavbu Dukovan zájem také francouzská společnost Électricité de France (EdF), jihokorejská KHNP a kanadsko-americký Westinghouse. Vláda v březnu 2021 rozhodla, že Česko pátého uchazeče, čínskou společnost China General Nuclear Power Group (CGN), s nabídkou neosloví.

Uveďme, že Rosatom je ruská státní korporace zaměřující se na jadernou energetiku a s ní související průmyslová odvětví, jako je strojírenství a stavebnictví. V Rusku provozuje 11 jaderných elektráren (38 jaderných reaktorů). V zemi jsou rovněž ve výstavbě 2 jaderné reaktory v Kurské jaderné elektrárně. 

V současnosti má Rosatom sjednanou výstavbu 36 jaderných reaktorů ve dvanácti zemích světa. Výstavba již probíhá u 9 elektráren v 8 zemích, např. Turecku, Číně, Bangladéši, Indii, Egyptě či Finsku. Doplňme, že se dále Rosatom také částečně podílel na výstavbě pěti dnes již fungujících jaderných elektráren mimo Rusko, např. na Ukrajině či v Bělorusku.

Nicméně je důležité upozornit na to, že byť byla společnost Rosatom formálně založena v roce 2007, její minulost je mnohem delší. Na jaderné energetice se v Sovětském svazu (.pdf) i dalších zemích východního bloku, mimo jiné i v Československu, podílela již od 50. let 20. století (str. 1–2). Miloš Zeman však zjevně mluví o jaderných elektrárnách, které dnešní Rosatom v současnosti provozuje, nikoli o těch, na jejichž výstavbě se v minulém století podílel předchůdce této společnosti.

Čína má dvě státní korporace zabývající se jadernou energetikou, a to China National Nuclear Corporation (CNNC) a China General Nuclear Power Group (CGN). V Číně je nyní v provozu 15 jaderných elektráren (50 jaderných reaktorů) a v zemi je ve výstavbě dalších 17 reaktorů. CGN má v zemi v provozu 6 elektráren (16 reaktorů), které rozšiřuje o 11 dalších reaktorů.

Francouzská společnost EdF provozuje (.pdf, str. 5) ve Francii 18 jaderných elektráren s celkem 56 reaktory, další blok elektrárny s jedním reaktorem je pak ve výstavbě. Ve Velké Británii má EdF 8 jaderných elektráren s 15 reaktory, které koupila v roce 2008. Skupina EdF se podílela také na výstavbě či provozu jaderných elektráren v Belgii, Číně a USA.

Jihokorejská společnost KHNP provozuje pět jaderných elektráren v Jižní Koreji a podílela se na výstavbě elektrárny ve Spojených arabských emirátech.

Společnost Westinghouse na svých stránkách uvádí, že po celém světě funguje 430 reaktorů postavených na základě její technologie, přičemž jen ve Spojených státech je technologie společnosti Westinghouse zastoupena v 60 % všech jaderných elektráren. To představuje přibližně 56 reaktorů. Přesto zmínka o této technologii zjevně neznamená, že by za výstavbou těchto reaktorů reálně stál přímo Westinghouse. Dle informací z března 2021 totiž funguje po celém světě přibližně 440 reaktorů (tedy jen o 10 více, než kolik uvádí Westinghouse), a společnost Westinghouse tak zřejmě poukazuje jen na svou roli v historii vývoje základních prvků technologie jaderného reaktoru.

Počet elektráren, respektive reaktorů, které skutečně společnost Westinghouse vybudovala, se nám bohužel z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Obrátili jsme se proto s dotazem na společnost Westinghouse, zatím jsme však neobdrželi odpověď.

Na závěr ještě jednou uveďme, že výrok prezidenta Zemana se týká srovnání jednotlivých společností, které se ucházejí o dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany. Toto porovnání může být z určitého pohledu problematické, např. s ohledem na skutečnost, že společnost Westinghouse byla založena o více než 100 let dříve než ruský Rosatom.

Prezident Zeman má pravdu v tom, že Rosatom má, co se týče výstavby jaderných elektráren, lepší „skóre“ než čínská společnost CGN. Nepodařilo se nám však ověřit, jaké je „skóre“ dalšího uchazeče o dostavbu Dukovan, společnosti Westinghouse, a výrok proto musíme hodnotit jako neověřitelný. 

Miloš Zeman používá tento údajný citát prvorepublikového sociálního demokrata a ministra Rudolfa Bechyně opakovaně, znění i kontext jsou však vždy stejné. Poprvé citaci můžeme zaznamenat již ve vánočním projevu prezidenta republiky z 26. prosince 2017, kdy ji doplňuje vlastním dovětkem „a já dodávám, tato skýva někdy není ani posolená“. I nadále pak citát bývalého ministra železnic, zásobování i školství a národní osvěty zakončuje vlastním dodatkem.

Výraznější dopad však mělo sousloví o suché skývě v Zemanově proslovu na 40. sjezdu ČSSD z dubna 2018, kterým odrazoval stranu od odchodu do opozice. Poslance sociální demokracie tak varoval před smícháním se do jakéhosi podivného (opozičního) koktejlu, který by mohl znamenat ještě větší ztrátu v následujících volbách, poněvadž by se strana vytratila z obecného povědomí. Jednoznačně tedy vyslovil svou radu spolupracovat s vládou ANO.

V dubnu 2018 stačil svá slova ze 40. sjezdu ČSSD zopakovat i na sjezdu KSČM, ovšem zde se jednalo spíše o kontext popisu jeho předchozích vystoupení na sjezdech jiných parlamentních stran.

Na následujícím 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019 pak svá slova opakuje jako odkaz k minulému roku.

Rudolf Bechyně byl nejen aktivní politik, ale také publicista, přispíval například v listech Přítomnost, Právo lidu, Nová svoboda nebo Hlas lidu. Vydal také vlastní knihu pod názvem Pero mi zůstalo. Bohužel, archivy periodik z této doby jsou často nekompletní nebo veřejně nepřístupné. V žádném z veřejně dostupných textů ani jeho vystoupení v Parlamentu však nebyla příslušná citace nalezena.

Jestli prezident Zeman skutečně dopis izraelskému prezidentovi poslal, se nám na oficiálních stránkách Hradu ani v jiných veřejně dostupných zdrojích najít nepodařilo. Média pak vycházejí jen z prezidentova výroku v rámci rozhovoru, který poskytl pro server blesk.cz.

Prezident Zeman se obrací na experty z Izraele, jelikož Izrael má nejvyšší tempo očkování na světě v poměru k počtu obyvatel. Za tři týdny naočkovali už 1,8 milionu obyvatel, což je pětina jeho populace. Tamní premiér Benjamin Netanjahu uvedl, že všichni Izraelci starší 16 let by mohli být naočkováni do dvou měsíců, maximálně do konce března.

Očkování proti covidu-19 bylo zahájeno 27. prosince 2020 v celé EU. V České republice dostal první dávku premiér Andrej Babiš. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Blesk řekl, že se nechá očkovat zhruba za týden. Předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek prohlásil, že vakcína pro všechny skupiny obyvatel by mohla být dostupná do začátku léta.

Dne 13. ledna 2021 bylo z očkovacích center nahlášeno 61 474 lidí očkovaných proti covidu-19. Podle premiéra Babiše bylo reálně dosud očkováno zhruba 70 až 75 tisíc lidí. 

Stránka Ministerstva zdravotnictví ČR aktualizuje počet vykázaných očkování jen jednou týdně. Poslední údaj je k datu 13. ledna 2021, kdy vakcínu obdrželo 70 680 lidí.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhla v září 2019 zvýšení minimální mzdy pro příští rok o 1350 korun na 14 700 korun, tedy zhruba o 10 procent. O růstu minimální mzdy bude dále jednat ministerstvo i vláda s odbory.

Prezident Miloš Zeman přijal ministryni Maláčovou podle informací Hradu naposledy 11. července 2019.

Podporu růstu minimální mzdy deklaruje prezident Zeman dlouhodobě. Například v pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem, kde v lednu 2019 v rozhovoru uvedl (čas 37:54): „Podporuji zvyšování minimální mzdy, a i když se občas cudně říká, že se to týká jenom dvou procent obyvatel, není to pravda. (...) Ale to, s čím naprosto nesouhlasím, je požadavek jinak sympatické Jany Maláčové na zvýšení životního minima.“

Ve stejném duchu se vyjadřoval prezident v minulosti opakovaně. Například v listopadu 2018 uvedl (čas 1:50): „Já tedy podporuji růst minimální mzdy už z toho důvodu, že jak dobře víte, při naší průměrné mzdě, která je těch třicet jedna tisíc, dvě třetiny zaměstnanců na ni nedosáhne. (...) Ale řeknu Vám něco, co svým způsobem možná nebude ladit s politikou paní ministryně Maláčové, i když ji mám docela rád, a to jsou požadavky na zvýšení životního minima. Víte, já souhlasím s růstem minimální mzdy, takže mě někteří neoliberální ekonomové za to kritizují, a naopak jsem pro zmrazení životního minima, za což mě zase kritizuje druhá strana.“

Stejný názor (čas 36:08) měl prezident již v červenci 2018: „...já sám podporuji zvyšování minimální mzdy, která před sebou tlačí celkovou mzdovou úroveň, a to potřebujeme, protože koneckonců smyslem dobré politiky je zvyšovat životní úroveň občanů. To, co nepodporuji a co naopak paní ministryně Maláčová prosazuje, je zvýšení životního minima."

Je tedy možné sledovat dlouhodobě konzistentní názor prezidenta Zemana na růst minimální mzdy. A to i ve vztahu k politice ministryně Maláčové. Prezident Zeman opakovaně uvádí v médiích totožné tvrzení.

To, zda v poslední době prezident hovořil s ministryní Maláčovou na téma minimální mzdy, se nám však z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. Pro úplnost dodejme, že tvrzení, že prezident ministryni svým názorem potěšil, je hodnotící soud a jako takový jej již z podstaty nehodnotíme.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhuje v souvislosti s přípravou rozpočtu pro příští rok navýšení životního a existenčního minima. Zvýšení minima chce Maláčová ve vládě prosadit v říjnu tohoto roku.

Prezident Miloš Zeman přijal ministryni Maláčovou podle informací Hradu naposledy 11. července 2019.

Růst životního minima kritizuje prezident Zeman dlouhodobě. Například opět v pořadu TV Barrandov Týden s prezidentem, kde v lednu 2019 v rozhovoru uvedl (čas 37:54): „Podporuji zvyšování minimální mzdy, (...) Ale to, s čím naprosto nesouhlasím, je požadavek jinak sympatické Jany Maláčové na zvýšení životního minima.“

Ve stejném duchu se vyjadřoval prezident v minulosti opakovaně. Například v listopadu 2018 uvedl (čas 1:50): „Já tedy podporuji růst minimální mzdy, (...) Ale řeknu Vám něco, co svým způsobem možná nebude ladit s politikou paní ministryně Maláčové, i když ji mám docela rád, a to jsou požadavky na zvýšení životního minima. Víte, já souhlasím s růstem minimální mzdy, takže mě někteří neoliberální ekonomové za to kritizují, a naopak jsem pro zmrazení životního minima, za což mě zase kritizuje druhá strana.“

Stejný názor (čas 36:08) měl prezident již v červenci 2018: „...já sám podporuji zvyšování minimální mzdy, (...) To, co nepodporuji a co naopak paní ministryně Maláčová prosazuje, je zvýšení životního minima.“

Je tedy možné sledovat dlouhodobě konzistentní negativní názor prezidenta Zemana na zvyšování životního minima. A to i ve vztahu k politice ministryně Maláčové. Prezident Zeman opakovaně uvádí v médiích totožné tvrzení.

To, zda v poslední době prezident hovořil s ministryní Maláčovou na téma životního minima, se nám však z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. Pro úplnost dodejme, že tvrzení, že prezident ministryni svým názorem rozesmutnil, je hodnotící soud a jako takový jej již z podstaty nehodnotíme.

Prezident Zeman uvedl Lubomíra Zaorálka z ČSSD do funkce ministra kultury 27. srpna 2019. Do ministerského úřadu jej Zeman uváděl již podruhé, poprvé se jednalo o post ministra zahraničí v lednu 2014 v kabinetu Bohuslava Sobotky.

Co se týká druhé části výroku, dá se předpokládat, že prezident Zeman naráží na prezidentské volby v roce 2003. Podle serveru iDnes.cz se Miloš Zeman již dříve o Zaorálkovi vyjádřil jako o jednom z těch, kteří ho v roce 2003 nevolili (zmínil to např. v roce 2013).

V roce 2003 se prezident ještě stále volil (.pdf, ss. 7–8, 10) nepřímo, tj. prezident byl vybrán na základě hlasování na společném jednání obou komor Parlamentu ČR z kandidátů navržených buďto minimálně deseti poslanci, nebo deseti senátory. V tomto roce proběhly volby tři, přičemž Miloš Zeman tehdy kandidoval za ČSSD v druhé volbě (kde vypadl v prvním kole). Kolem jeho kandidatury se rozhořel vnitrostranický boj, kdy Zemanovu kandidaturu tehdy nepodpořili např. Vladimír Špidla či Stanislav Gross.

Kvůli tomu, že se jednalo o tajné hlasování, nejsou dostupné přesné údaje, kdo volil koho. V zápisu z jednání 24. ledna 2003 tak můžeme najít pouze všeobecné shrnutí hlasů. Zároveň také nebyl nalezen žádný výrok, v němž by sám Lubomír Zaorálek či jiný zdroj tuto informaci přesvědčivě potvrdil, či vyvrátil.

Nicméně antagonistický vztah mezi Milošem Zemanem a Lubomírem Zaorálkem je znám již od roku 2000. Během voleb v roce 2003 se Lubomír Zaorálek vyjádřil, že největší spor uvnitř ČSSD se týkal obav spojených s tím, že pokud by Miloš Zeman vyhrál, tak „by si na Hrad přivedl Šloufy (Miroslav Šlouf, v té době hlavní poradce Miloše Zemana, pozn. Demagog.cz) a podobné lidi“. Existuje několik případů, kdy Lubomír Zaorálek veřejně vystupoval proti současnému prezidentovi; např. už v roce 2000, kdy zapochyboval o vhodnosti Šloufovy kandidatury do Senátu, se ve stejné době také ohradil proti Zemanovu označení novinářů jako blbců. Lubomíra Zaorálka pak označil tehdejší místopředseda ČSSD Škromach jako jednoho ze Zemanových odpůrců (Právo, 25. ledna 2003: Zaorálek šíří rakovinu v sociální demokracii). V roce 2003 se pak spekulovalo, zda Zaorálkovo jméno patří na seznam těch, kteří Zemanovu kandidaturu nepodpořili.

I přesto je nutné zdůraznit, že z dostupných zdrojů není možné jednoznačně zjistit, jak Lubomír Zaorálek v prezidentské volbě v roce 2003 skutečně hlasoval, a tedy potvrdit, nebo vyvrátit tento výrok.